Editorial

Milé čtenářky, milí čtenáři, medicínský i společensko-ekonomický význam duševních poruch v moderních společnostech významně narůstá. Ze studie Světové zdravotnické organizace a Světové banky „Global Burden of Disease“ vyplývá, že při měnících se socioekonomických podmínkách, po vymýcení závažných např. infekčních chorob ve vyspělejších státech a při prodlužování lidského věku se neuropsychiatrické choroby staly jednou z nejvýznamnějších skupin nemocí.

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

Jejich celoživotní prevalence v naší populaci dosahuje takřka 50 %. Duševní poruchy jsou častou příčinou ztrát pracovní schopnosti vlivem narušeného zdraví nebo předčasných úmrtí, ještě před kardiovaskulárními a onkologickými chorobami. Sebevraždy v adolescenci jsou druhou nejčastější příčinou smrti v této věkové kategorii. Každý rok v ČR dokoná suicidium asi 1500 jedinců. Průměrný věk dožití je u nemocných s vážnými duševními poruchami, jako jsou schizofrenie nebo afektivní poruchy, asi o 15-30 let snížen. Podle expertů Světové banky budou právě tyto okruhy zdravotních problémů představovat v 21. století největší zdravotní zátěž lidstva.

Významně přibývá metod a poznatků z oblasti biologické psychiatrie a neurověd. Stále více víme o genetických základech lidské psychiky, i když u duševních poruch – na rozdíl od např. některých „jednodušších“ metabolických nemocí – zatím jednoznačné odpovědi na příčinnost nenalézáme. Sofistikované zobrazovací techniky dokážou zobrazit nejen jemnou strukturu mozku, ale i jeho funkci. Nové elektrofyziologické metody mapují činnost jednotlivých částí mozku. Čím dále tím více rozumíme činnosti centrálních neurotransmiterových systémů. Máme k dispozici nové generace psychofarmak, rozvíjí se i moderní biologická léčba. Nebylo jistě náhodou, že v roce 2000 získali Nobelovu cenu za medicínu Arvid Carlsson, Paul Greengaard a Eric Kandel za práci v oblasti molekulárních mechanismů přenosu informací v mozku.

Posunují se i přístupy k diagnostice a léčbě duševních poruch. Stejně jako v jiných oblastech medicíny se zaměřujeme na léčbu založenou na důkazech. Ukazuje se, že screening duševních poruch u některých rizikových skupin obyvatelstva, postupy podle doporučených vodítek, měření výsledků léčby sofistikovanými posuzovacími škálami a budování multidisciplinárních týmů přináší v péči o naše nemocné skutečně lepší výsledky. Spolupráce s praktickými lékaři a dalšími odborníky je zcela zásadní i proto, že stále více budeme i v psychiatrii zdůrazňovat význam preventivních opatření.
Přes tyto obrovské pokroky nás stále velmi trápí stigma spojené s duševními chorobami. Prototypem takové choroby je schizofrenie, která má stále nálepku velmi nebezpečné choroby s výraznou tendencí k agresivitě. Přitom při dobré organizaci poskytované péče se těmto nečetným, ale mediálně velmi známým a neblahým událostem dá většinou předejít.

Svobodná volba lékaře je jistě správná věc, ale co s těmi nemocnými, kteří se tak necítí a o léčbu nemají zájem? Ještě v současné době se lidé s běžnými neurastenicko-depresivními obtížemi často bojí navštívit psychiatra, své problémy „somatizují“ a pomoc hledají u jiných specialistů. O duševních chorobách či psychiatrické léčbě se ve společnosti nemluví. Je však třeba dodat, že dochází k pozitivním změnám a např. trpět depresí již není společenskou ostudou. Doufejme, že další poznání příčin duševních poruch a jejich kvalitnější léčba zlepší situaci psychicky nemocných i v této oblasti.
V našem speciálním čísle zaměřeném právě na problematiku duševních poruch diskutujeme celou řadu těchto problémů. Snažíme se přinést nejnovější poznatky, které nám pomohou snižovat utrpení našich nemocných i problémy společnosti s ním spojené.

Ohodnoťte tento článek!