Moderní antihistaminika v klinické praxi

Souhrn

Autor podává přehled o léčebné skupině antihistaminik se zaměřením na přípravky II. generace se zvýrazněným imunomodulačním účinkem, které se stále významněji uplatňují u všech onemocnění, jejichž základem je alergický zánět. Účinnost a bezpečnost těchto léčiv by měly být široce využity nejen specialisty, ale hlavně praktickými lékaři, ke včasnému zvládnutí alergického zánětu.

Klíčová slova

antihistaminika • alergický zánět • klinická praxe

Antihistaminika patří k nejpoužívanějším lékům při léčbě alergických chorob a k nejpředepisovanějším lékům v lékařství vůbec. Jejich používání je založeno na blokování aktivity histaminových receptorů. H1-antihistaminika však nejsou receptorovými antagonisty, ale inverzními agonisty vyvolávajícími na histaminovém receptoru opačný efekt než histamin, takže toto označení by mělo být při označení této lékové skupiny přednostně používáno před označením histaminový antagonista.
Aktivace žírných buněk a bazofilních granulocytů se uskutečňuje prostřednictvím IgE protilátek, ale i jinými mechanismy (přímá imunologická i neimunologická histaminoliberace). Aktivační podněty vedou v první řadě k vyplavení zásobních mediátorů z těchto buněk. Nejvýznamnějším mediátorem časné alergické reakce je histamin, který je spouštěčem jak fyziologicky vznikajících zánětlivých změn, tak přehnané alergické reakce u přecitlivělých osob. Aktivace histaminových receptorů prostřednictvím histaminu vyvolává celou řadu klinických příznaků, které jsou odvislé od typu histaminového receptoru a orgánu, ve kterém se nacházejí.

Histamin a histaminové receptory

V současné době jsou dobře prozkoumány funkce H1- a H2-receptorů, pokračuje identifikace umístění a funkčního zapojení receptorů H3 a H4.
Aktivace H1-receptorů vyvolává kontrakce hladké svaloviny bronchů, střeva a dělohy, zvyšuje propustnost postkapilárních venul, v plicích navozuje vazokonstrikci, zvyšuje tvorbu hlenu v nosní sliznici, zvyšuje nitrobuněčné hladiny cGMP a zvýrazňuje chemotaxi leukocytů.
Aktivace H2-receptorů vyvolává zvýšenou sekreci žaludeční kyseliny, stimuluje produkci hlenu v dýchacích cestách, zvyšuje hladiny nitrobuněčného cAMP, potlačuje chemotaxi leukocytů a působí stimulaci tlumivých T-lymfocytů. Společné dráždění receptorů H1 a H2 vyvolává maximální vazodilataci, dráždivost srdečního svalu a svědění. Aktivace H3- a H4-receptorů stále ještě není dostatečně probádána. Nacházejí se v CNS, v menším rozsahu i v periferním nervovém systému, ale i na některých buňkách cévní soustavy a imunitního systému. Uplatňují se při regulaci cévního tonu, aktivitě gastrointestinálního traktu a při autoregulaci syntézy a uvolňování histaminu.
Klinickými projevy uvolnění histaminu jsou místní prosáknutí se zarudnutím, svěděním a pocitem horka na kůži (kopřivka, angioedém), bronchokonstrikce s tvorbou vazkého hlenu v průduškách, otok a svědění sliznic oční spojivky a nosohltanu spojené se slzením, vodnatou nosní sekrecí, kýcháním, kašláním nebo i stridorem laryngu. V trávicím ústrojí se uvolnění histaminu a aktivace histaminových receptorů projeví překyselením žaludku, kolikovitými bolestmi břicha a zvýšenou peristaltikou a hlenotvorbou ve střevě. V oběhovém systému se projeví poklesem krevního tlaku a srdečními arytmiemi, v CNS předrážděním a dezorientací, přičemž klinické projevy mohou být vystupňovány až do projevu celkového anafylaktického šoku. Snaha o ovlivnění těchto klinických projevů vedla k vývoji léčebné skupiny léků, které označujeme jako antihistaminika.

Antihistaminika nové generace

První antihistaminikum spatřilo světlo světa ve 40. letech minulého století (1944 – D. Bovet – fenbenzamin) a v následujících letech se objevila celá řada molekul, které se uplatňovaly jako antihistaminika. Jejich působení bylo různě selektivní a obecně je možno říci, že se projevovalo většinou tlumivou aktivitou na H1-receptorech, ale současně více či méně ovlivňovaly i jiné receptory (muskarinové, serotoninové, dopaminové), což vyvolávalo některé nežádoucí účinky (zahušťování hlenu v dýchacích cestách, zvýšenou suchost sliznic dýchacích cest, tlumivý vliv na CNS s projevy únavy, zhoršení koncentrace, spavosti), takže je můžeme používat pouze u pacientů a stavů, kde tyto vedlejší účinky nejsou na závadu nebo jsou v některých případech i výhodné (např. při tlumení svědění u kopřivek a ekzému, hlavně při večerním podání). Skupinu těchto léků označujeme jako antihistaminika I. generace a patří k nim dosud používané přípravky jako např. bisulepin (Dithiaden), dimetinden (Fenistil), clemastin (Tavegyl), hydroxizin (Atarax), dosulepin (Prothiaden), promethazin (Prothazin) – vesměs v tabletové formě, ale i ve formě kapek (Fenistil) nebo injekcí (Dithiaden, Prothazin, Tavegyl).
S rozvojem znalostí o mechanismech alergické reakce, a hlavně s rozvojem dokladů o alergickém zánětu založeném na znalostech o aktivaci buněk zánětu (u časného alergického zánětu hlavně žírných buněk a bazofilních leukocytů a u pozdního alergického zánětu hlavně eozinofilních leukocytů a aktivovaných lymfocytů) a cytokinových a chemokinových interakcích, došlo i k objevování molekul, které se uplatňovaly nejen jako kompetitivní inhibitory – či lépe inverzní agonisté – histaminu, ale měly i významné vlastnosti, jež se využívaly při tlumení zánětlivých aktivit na histaminu nezávislých. Je možno říci, že prvním průkopníkem v této oblasti byl „prvogenerační“ ketotifen (Zaditen) s vlivem na tlumení aktivity PAF (platelet activating factor – destičky aktivující faktor).(1) Hlavní pokrok v rozvoji antihistaminik nastal v 80. letech minulého století objevem druhé generace antihistaminik,(2) která vzhledem ke svému omezenému průniku přes hemoencefalickou bariéru nemají žádné nebo minimální sedativní účinky. Navíc jsou tato nová léčiva vysoce selektivní k H1-receptoru a nemají žádný anticholinergní efekt. Novou generaci antihistaminik zastupují molekuly – astemizol, cetirizin, ebastin, loratadin a terfenadin, které se začaly v praxi objevovat v 70. a 80. letech minulého století.
Poslední desetiletí jsou pak spojena s vývojem dále zdokonalených molekul těchto druhogeneračních antihistaminik (fexofenadin, levocetirizin, desloratadin) i molekul nových (azelastin, rupatadin, bilastin a další), které mají ještě výraznější selektivnost vazby na H1-receptorech a ještě širší účinky protizánětlivé a redukované účinky nežádoucí. Jsou tak někdy označována jako antihistaminika se zvýrazněným imunomodulačním působením. Přestože již samotné potlačení aktivity histaminu můžeme považovat za imunomodulační aktivitu, budu se v následujícím textu věnovat hlavně molekulám se zvýrazněným imunomodulačním efektem.

Klinické použití

Antihistaminika se obecně používají u alergických onemocnění, u kterých je etiologicky vyjádřena časná nebo pozdní fáze alergického zánětu s aktivací žírných buněk, bazofilních a eozinofilních granulocytů a dalších zánětových buněk. Jedná se především o sezónní a celoroční alergickou rinokonjunktivitidu a akutní a chronickou kopřivku, u kterých je celkové podání antihistaminik metodou první volby. Efekt celkově podaných antihistaminik je možno doplnit topicky působícími antihistaminiky (nosní spreje, oční kapky, kožní gely), která u lehčích forem výše uvedených onemocnění mohou vystačit k léčbě jako monoterapie. Významně se antihistaminika mohou léčebně uplatnit i u dalších onemocnění, u kterých je v etiologii alergický zánět (u některých forem průduškového astmatu, atopického ekzému, v prevenci a léčbě potravinové a lékové alergie anebo při zvládání reakcí na hmyzí bodnutí). Jsou nepostradatelnou součástí pohotovostních balíčků u pacientů s rizikem anafylaxe. V naší odborné literatuře můžeme v posledních 10 letech dohledat několik přehledových článků se zaměřením na farmakologii a klinické použití antihistaminik.(3, 4, 5)

Charakteristika a specifické vlastnosti jednotlivých antihistaminik s imunomodulačním účinkem DESLORATADIN

Vysoce selektivní H1-antihistaminikum odvozené od loratadinu (aktivní forma loratadinu) s vysokou vazebnou afinitou k H1-receptoru (udává se 10krát větší účinnost než u loratadinu). Jeho biologický poločas je 24–27 hodin. Biologická dostupnost není ovlivněná současně přijímanou potravou. Mimo výrazné selektivní antihistaminové působení se projevuje hlavně četnými účinky protizánětlivými. Mimo blokády H1-receptoru se uplatňuje desloratadin velmi významně při inhibici dalších pochodů alergické reakce. Ve studiích in vitro na buněčných kulturách byl potvrzen inhibiční vliv desloratadinu na aktivitu epiteliálních a endoteliálních buněk, lidských žírných buněk a bazofilních granulocytů dokumentovaný sníženým uvolněním cytokinů, jako jsou IL-4, IL-6, IL-8, IL-13, GM-CSF, chemokinů a RANTES, sníženou produkcí LTC4, PGD2, tryptázy a adhezních molekul ICAM-1 a P-selektinu. In vitro je rovněž prokázán tlumivý vliv desloratadinu na chemotaxi, adhezivitu a tvorbu superoxidových radikálů eozinofilními granulocyty – klíčových buněk pozdní alergické reakce. In vitro se desloratadin projevuje i kompetitivní inhibicí M1 a M2 muskarinových receptorů, ale nízká afinita této vazby se in vivo neprojevuje.(6, 7, 8, 9) Desloratadin je v současné době na našem trhu pod originálním názvem Aerius ve formě tablet, podává se 1krát denně l tbl. á 5 mg. K dispozici jsou četná generika – Dasselta, Jovesto anebo Desloratadin s přídavkem názvu vyrábějící firmy (např. Zentiva, Teva, Actavis, Mylan a četné další).

LEVOCETIRIZIN

Jedná se o levotočivou izoformu cetirizinu, která má ve srovnání s cetirizinem dvojnásobou vazebnou afinitu k H1-receptoru, takže je možno dosáhnout stejné účinnosti při polovičním dávkování. K jiným receptorům je vazebná kapacita až 500krát menší. Je minimálně metabolizován, má velmi nízký distribuční objem, což je velice výhodné z hlediska bezpečnosti léku. Jeho biologický poločas je asi 8 hodin. Při sledování potlačení kožního pupenu vyvolaného histaminem byl levocetirizin v dávce 2,5 mg stejně účinný jako cetirizin v dávce 5 mg a účinnější než ebastin, loratadin, fexofenadin a mizolastin. Jeho výrazné protizánětlivé účinky byly potvrzeny sledováním inhibice migrace eozinofilů po provokaci alergenem, blokování exprimace adhezívních molekul VCAM-1 či snížení cévní permeability.(7, 10, 11, 12) Levocetirizin je v distribuci v ČR pod originálním názvem Xyzal ve formě 5mg tablet a na trhu jsou četná generika (např. Analergin, Apo-Levocetirizin, Cezera, Volnostin, Zenaro a Levocetirizin s přídavkem názvu vyrábějící firmy). ¨

FEXOFENADIN

Z dalších antihistaminik s imunomodulačním účinkem je v zahraničí již delší dobu k dispozici fexofenadin (Telfast). Na náš trh se dostal až v posledních letech v generických přípravcích Ewofex a Fexigra – tablety s obsahem 120 a 180 mg účinné látky. U fexofenadinu je doceňován hlavně jeho výraznější efekt na chronické kopřivky neurčené etiologie a výraznější ovlivnění nosní kongesce u chronické rýmy ve srovnání s antihistaminiky II. generace.(11, 13, 14, 15, 16) Nebyl u něj zaznamenán průnik do CNS ani při vyšším dávkování.(17) S narůstající dávkou narůstá i léčebný efekt, přičemž zvyšování dávek nevede k vedlejším účinkům. Ve studiích s chronickými kopřivkami byla potvrzena účinnost a bezpečnost čtyřnásobných dávek oproti běžně doporučovaným.

BILASTIN

Bilastin je nové nesedativní antihistaminikum s dlouhotrvajícím účinkem, které působí velice selektivně na periferní histaminové H1-receptory. Nemá téměř žádnou afinitu k receptorům H2, H3 nebo H4 ani k muskarinovým či serotoninergním. Výhodou bilastinu ve srovnání s ostatními antihistaminiky nové generace je to, že není metabolizován v játrech ani v ledvinách (vylučuje se nezměněný v 67 % ve stolici a 33 % v moči) a neinterferuje s jinými léky, nepotencuje vliv alkoholu a nezatěžuje pacienty s poruchou funkce jater či ledvin. Je indikován k symptomatické léčbě alergické rinokonjunktivitidy a urtikarie. Bezpečnost – zvláště vliv na ospalost a únavu – je na úrovni placeba a lepší než u cetirizinu 10 mg.(18, 19, 20, 21) V posledních studiích (Maurer, Zuberbier – kongres EAACI, Kodaň 2014) byla potvrzena jeho účinnost a bezpečnost i ve čtyřnásobné dávce (80 mg/den) – na základě mezinárodního doporučení krokové terapie torpidních forem kopřivky – u chronické kontaktní chladové kopřivky. V ČR je k dispozici ve formě tablet přípravek Xados 20 mg pro dospělé a děti od 12 let.

RUPATADIN

Jedná se o novogenerační antihistaminikum s imunomodulačními účinky. Je derivátem N-alkylpyridinu ve formě fumarátu. Od přípravků ze stejné generace antihistaminik se odlišuje tím, že vedle inhibice histaminového receptoru má schopnost antagonizovat receptory pro PAF. Aktivace tohoto receptoru je odpovědná za některé projevy pozdní alergické reakce (zvýšení cévní permeability, chemotaxi eozinofilů), což se ve svém důsledku příznivě projeví i v potlačení bronchiální hyperreaktivity, bronchokonstrikce a potlačením zánětlivých změn v kůži u kopřivkových projevů a psoriázy. Vedle antihistaminového a anti-PAF účinku byla u rupatadinu in vitro popsána i celá řada dalších antialergických a protizánětlivých aktivit – např. potlačení uvolňování TNF? z mastocytů, snížení produkce LTC4 (cysteinylový leukotrien) a cytokinů IL-5, IL-6, IL-8, inhibice chemotaxe eozinofilů a neutrofilů a inhibice adhezívních molekul CD18, CD11b.(22, 23)

EBASTIN

Jde se o druhogenerační antihistaminikum – derivát piperazinu, které je v dosud provedených klinických studiích dobře tolerované a neprostupuje hemoencefalickou bariérou. V kontrolovaných klinických studiích u dospělých a adolescentů s alergickou rýmou perorálně podaný v dávce 10 mg 1krát denně má signifikantně lepší symptomové skóre než placebo a podobný efekt jako 10mg loratadin a 10mg cetirizin podaný 1krát denně. V dávce 20 mg denně má lepší efekt než uvedená antihistaminika. Účinek byl prokázán i u chronické idiopatické kopřivky.(24) Menší studie prokázaly jeho účinek i u dalších onemocnění, jako jsou chladová kopřivka, dermografická kopřivka, průduškové astma, nachlazení a reakce po bodnutí komáry. Na našem trhu není t. č. registrován.

Antihistaminika 2. generace k lokální aplikaci

V současné době je i dosti široká škála antihistaminik určených k lokální aplikaci s velmi dobrým účinkem. Ve formě očních kapek je možno použít mimo osvědčený Sanorin-Analergin či Spersallerg (což jsou kombinované preparáty antihistaminika 1. generace s dekongescenčním přípravkem) rovněž ketotifen (Zaditen), olopatadin (Opatanol, Alerpalux), levocabastin (Livostin), azelastin (Allergodil). Ve formě nosních sprejů je k dispozici Livostin, Allergodil nebo dimetinden s fenylefrinem (Vibrocil) – ve formě nosního gelu, kapek či spreje. Ve formě kožních gelů je k dispozici dimetinden (Fenistil) nebo difenhydramin (Psilo-Balsam N). K novějším molekulám na našem trhu patří především azelastin a olopatadin

AZELASTIN

Lokálně používané antihistaminikum 2. generace je derivátem ftalazinonu. In vitro vykazuje rozsáhlé protizánětlivé aktivity při potlačení aktivity mediátorů zánětu, jakými jsou leukotrieny, kininy nebo PAF. Rovněž byl prokázán vliv na snížení exprese ICAM-1 (intercelulární adhezívní molekuly), čímž dochází k redukci migrace zánětových buněk u pacientů s alergickou rýmou.(25) V klinické praxi se osvědčil jako účinné lokálně působící antihistaminikum s rychlým nástupem účinku ovlivňující nosní symptomy u pacientů se sezónní a vazomotorickou rýmou. Klinické studie prokázaly, že azelastin může ještě zlepšit nosní symptomy u pacientů léčených orálními antihistaminiky a zlepšuje symptomy rýmy v kombinaci s intranazálně podaným flutikazonem. V ČR se používá pod názvem Allergodil ve formě nosního spreje a očních kapek. Do distribuce se v současné době v ČR dostává kombinovaný přípravek azelastin + flutikazon propionát – pod názvem Dymistin nosní sprej.

OLOPATADIN

Olopatadin hydrochlorid je druhogenerační antihistaminikum k lokální aplikaci jako oční kapky nebo nosní sprej. Má rychlý nástup účinku, je dobře tolerovaný a je určen k léčbě alergické rinokonjunktivitidy.(26) Vedle účinku na histaminové receptory se uplatňuje i ve stabilizaci žírných buněk, čímž se zvýrazňuje jeho protizánětlivé působení.(27) Podobně jako azelastin může při lokální aplikaci zlepšit symptomové skóre při léčbě orálními antihistaminiky a rovněž ovlivňuje i nosní kongesci.(28) V kontrolovaných srovnávacích studiích se při léčbě alergické konjunktivitidy potvrzuje velmi podobný efekt olopatadinu HCl, ketotifen furoátu, epinastinu, emedastinu a fluorometolonu.(29)

Kombinace antihistaminik s dekongestivem

Často – hlavně u pacientů s obstrukcí sliznic nosu a paranazálních dutin – se s výhodou používají antihistaminika v kombinaci spolu s dekongescenční látkou. Do této skupiny patří přípravky: Aerinase (desloratadin + pseudoefedrin), Clarinase Repetabs (loratadin + pseudoefedrin) nebo ze starší generace Disophrol Repetabs (dexbromfeniramin + pseudoefedrin).

Závěr

S rozvojem znalostí o mechanismech alergického zánětu dochází postupně i k vývoji nových léků, které se uplatňují svým protizánětlivým účinkem. K těmto lékům se řadí i nové generace antihistaminik. V dřívějších dobách, kdy jsme k dispozici měli jen antihistaminika I. generace, bylo jejich podávání omezeno jen na alergickou rýmu, konjunktivitidu a svědivé projevy kožních alergií a podávání např. u bronchiálního astmatu bylo pro jejich vedlejší účinky (zahušťování hlenu, vysušování sliznic) kontraindikováno. II. generace antihistaminik již tyto vedlejší účinky nemá, ponechává si výrazné antihistaminové působení, a navíc získává i další protizánětlivé vlastnosti. Tyto vlastnosti je předurčují k systémové léčbě alergických onemocnění, zvláště s přihlédnutím k nově předkládaným důkazům o tom, že alergie je systémovým onemocnění s klinickou manifestací na orgánu či tkáni, která je nejvíce zasažena působením alergenu nebo která má sníženou rezistenci proti těmto vlivům. Antihistaminika II. generace (loratadin, cetirizin) jsou již dlouhodobým používáním prověřena jako velmi účinná a bezpečná léčiva alergických onemocnění v kterékoliv lokalizaci (včetně slizničních a kožních alergií, průduškového astmatu či alergií zažívacího traktu). Podobný a ještě lepší léčebný a bezpečnostní profil mají i novější molekuly (desloratadin, levocetirizin, fexofenadin, bilastin, rupatadin), které jsou v praxi stále oblíbenější a používanější. Novogenerační antihistaminika v kombinaci s ostatními antialergickými léčivy a opatřeními by měla být široce využívána(30) nejen specialisty – alergology, dermatology či otorinolaryngology, ale hlavně praktickými lékaři v první linii kontaktu s alergickým pacientem, protože včasná a dostatečně dlouhá terapie může zabránit rozvoji závažnějších komplikací.

Prohlášení: autor v souvislosti s tématem práce v posledních 12 měsících nespolupracoval s žádnou farmaceutickou firmou.

Literatura

1. GRANT, SM., et al. Focus on Ketotifen. Drugs, 1990, 40, p. 41211–448.
2. HOLGATE, ST., CANONICA, GW., Simons, FE. at al. Consensus Group on New-Generation Antihistamines (CONGA): present status and recommendations. Clin Exp Allergy, 2003, 33, p. 1305–1324.
3. DOLEŽAL, M. Přehled H1-antihistaminik určených nejen pro sezónní pylovou alergii. Prakt Lékárenství, 2012, 8, s. 55– 61.
4. PETRŮ, V. Antihistaminika – důležitá součást léčby alergií. Practicus, 2006, 5, 3, s. 98–100.
5. BYSTROŇ, J. Antihistaminika v léčbě alergického zánětu. Remedia, 2014, 24, s. 272–278.
6. DENHAM, KJ., BOUTSIOUKI, P., CLOUGH, GF., CHURCH, MK. Comparison of the effects of desloratadine and levocetirizine on histamin-induced wheel, flare and itch in human skin. Inflam Res, 2003, 52, p. 424– 427.
7. DEVILLIER, P., ROCHE, N., FAISY, C. Clinical pharmacokinetics and pharmacodynamics of desloratadin, fexofenadine and levocetirizine. A comparative review. Clin Pharmacokinet, 2008, 47, p. 217–230.
8. HENZ, BM. The pharmacologic profile of desloratadine. Allergy, 2001, 56, p. 7–13. 9. RYBNÍČEK, O. Možnosti použití desloratadinu u dětí. Remedia, 2011, 21, s. 73–75. 10. DOLEŽAL, T., VNUČKOVÁ, K. Levocetirizinum. Remedia, 2004, 14, s. 226–232. 11. GRANT, JA., RIETHUISEN, JM., MOULAERT, B., DeVOs, C. A double-blind, randomised, single-doses crossover comparison of levocetirizine with ebastine, fexofenadine, loratadine, mizolastine, and placebo. Suppression of histamin-induced wheel and flare response during 24 hours in healthy male subjects. AnnAllergy Astma Immunol, 2002, 88, p. 190–197.
12. MICHEL, L., et al. Pharmacological study of levocetirizin in IgE-dependent hypersenzitivity cutaneus reaction in grass pollen allergic volunteers. Demonstration of mediator release and eosinophil recruitment modulation by levocetirizine. Allergy, 2001, 56(Suppl. 68) p. 150–151.
13. HINDMARCH, I., SHAMSI, Z., KIMBER, S. An evaluation of the effects of high-dose fexofenadine on the central nervous system: A double-blind, placebo-controlled study in healthy volunteers. Clin Exp Allergy, 2002, 32, p. 133–139.
14. HOWARTH, PH., STERN, MA., ROI, L., REYNOLDS, R, BOUSQUET, J. Double-blind, placebo-controlled study comparing the efficacy and safety of fexofenadine hydrochloride (120 and 180 mg once daily) and cetirizine in seasonal allergic rhinitis. J Allergy Clin Immunol, 1999, 104, p. 927–933.
15. MIURA, M., UNO, T. Clinical pharmacokinetics and pharmacodynamics of desloratadin, fexofenadine and levocetirizine. A comparative review. Expert Opin Drug Metab Toxikol, 2010, 6, p. 69–74.
16. MOLIMARD, M., DIQUET, B., BENEDETTI, MS. Comparison of pharmacocinetics and metabolism of desloratadine, fexofenadine, levocetirizine, and mizolastine in humans. Fundam Clin Pharmacol, 2004, 18, p. 399–411.
17. MANN, RD., PEARCE, GL., DUNN, N., SHAKIR, S. Sedation with “non-sedating” antihistamines: Four prescription-event monitoring studies in general practice. BMJ, 2000, 320, p. 1184–1186.
18. ČÁP, P., DOLEŽAL, T. Bilastin. Farmakoterapie, 2012, 8, s. 49–53.
19. LUCERO, ML., GONZALO, A., MUMFORD, R., et al. An overview of bilastine metabolism during preclinical investigations. Drug Chem Toxicol, 2012, 35(Suppl. 1), p. 18– 24. 20. MUMFORD, R., ALLAN, L., HOEY, R., et al. The disposition, metabolism and elimination in rats of bilastine, a potent selective H1 receptor antagonist. Drug Metab Rev, 2007, 39(Suppl. 1), p. 200–201.
21. SOLOGUREN, A., LUCERO, ML., VALIENTE, R., et al. Human mass balance with (14C)-bilastine folowing oral administration to healthy volunteers (absNoTP85). Basic Clin Pharmacol Toxicol, 2009, 105(Suppl. 1), p. 106–107.
22. MULLOL, J., BOUQUET, J. Rupatadine in Allergic Rhinitis and Chronic Urticaria. Allergy, 2008, 63(Suppl. 87), p. 5–28.
23. SEBEROVÁ, E. Rupatadin. Remedia, 2009, 19, s. 69–72.
24. SASTRE, J. Ebastin in allergic rhinitis and chronic idiopatic urticaria. Allergy, 2008, 63(Supl. 89), p. 1–20.
25. BERNSTEIN, JA. Azelastine hydrochloride: a review of pharmacology. Curr Med Res Opin, 2007, 23, p. 2441–2452.
26. ROSENWASSER, LJ., O´BRIEN, T., WEYNE, J. Mast cell stabilization and anti-histamine effects of olopatadine ophthalmic solution: review of pre-clinical and clinical research. Curr Med Res Opin, 2005, 21, p. 1377–1387.
27. LEONBARDI, A., QUINTIERI, L. Olopatadine: a drug for allergic conjunctivitis targeting the mast cell. Expert Opin Pharmacother, 2010, 11, p. 969–981.
28. KALINER, MA. Azelastine and olopatadine in the treatment of allergic rhinitis. Ann Allergy Astma Immunol, 2009, 103, p. 373–380.
29. BORAZAN, M., KARALEZLI, A., AKOVA, YA., et al. Efficacy of olopatadine HCl 0,1%, ketotifen fumarate 0,025%, epinastine HCl 0,05%, emedastine 0,05% and fluorometholone acetate 0,1% ophthalmic solutions for seasonal allergic conjunctivitis: a placebo-controlled enviromental trial. Acta Ophthalmol, 2009, 87, p. 549–554.
30. BRADO, F., SCILFI, F., FERRANDO, M. Canonica GW. New therapies for allergic rhinitis. Curr Allergy Astma Rep, 2014, 14, p. 422.
e-mail: jaromir.bystron@tiscali.cz

O autorovi| Doc. MUDr. Jaromír Bystroň, CSc. Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Olomouc, Oddělení alergologie a klinické imunologie Summary Bystron, J. Modern antihistamines in clinical practice The author gives an overview of the antihistaminic category of medications, focusing on 2nd generation preparations with an enhanced immunomodulatory effects, which are finding ever more significant application in all diseases which are underlined by an allergic inflammation. The efficacy and safety of these drugs should be taken advantage of by not just specialists but especially by general practitioners, in order to quickly and efficiently manage allergic inflammations. Key words antihistamines • allergic inflammation • clinical practice

Moderní antihistaminika v klinické praxi
Ohodnoťte tento článek!
3 (60%) 3 hlas/ů