monitor

Detekce mutací APC genu z fekální DNA
Neinvazívní metoda detekce kolorektálních tumorů již v časném stadiu jejich vývoje by významně pomohla v boji s tímto nebezpečným onemocněním. Jako jednoznačný marker se nabízí gen APC (adenomatous polyposis coli), jehož mutace…

startují vznik kolorektálních tumorů. Kolektiv vědců z USA (Johns Hopkins v Baltimore, Anderson Cancer Center v Houstonu) a ze švédské Uppsaly prováděl screening běžně získaných vzorků stolice od 28 nemocných s nemetastazujícím kolorektálním karcinomem, 18 nemocných s adenomem velkým alespoň 1 cm a od 28 kontrolních osob. Vzorky byly analyzovány novou metodou – digitální proteinovou trunkací. Mutace genu APC byla identifikována u 26 ze 46 nemocných s neoplazií (57 %) a u žádné z 28 kontrolních osob. U osob s pozitivním testem tvořila mutovaná forma APC genu 0,14–14,1 % všech APC genů ve stolici. Z výsledků studie je zřejmé, že již u časných kolorektálních tumorů je možné stanovit mutaci APC genu ve vzorku stolice a umožnit tak včasnou diagnózu. New Engl J Med, 2002, 346, p. 311–320

Viagra a cvičící

muži s koronárním

onemocněním

Američtí lékaři se zajímali o to, jaký vliv má sildenafil během zátěže na kardiovaskulární systém u mužů se stabilním koronárním onemocněním. Studie se zúčastnilo 105 mužů průměrného věku 66 let, kteří kromě koronárního onemocnění trpěli také erektilní dysfunkcí. Dobrovolníci podstoupili dvě zátěžové echokardiografie s odstupem 1–3 dnů. Hodinu předtím dostali buď sildenafil (50 či 100 mg), nebo placebo. Průměrná ejekční frakce byla 56 %. Po podání sildenafilu došlo k poklesu průměrného systolického krevního tlaku (klidová výchozí hodnota 135 mmHg) o 7 mmHg, po placebu o 2 mmHg. Ani po jednom nedošlo ke změně klidové srdeční frekvence, diastolického krevního tlaku a indexu motility srdeční stěny. Kapacita aerobní zátěže byla po sildenafilu i po placebu podobná. Dyspnoe či angina pectoris se během cvičení objevila u 69 mužů se sildenafilem a 70 mužů s placebem. Abnormality pohybu srdeční stěny se objevily v podobném počtu v obou skupinách. Index motility srdeční stěny a vrcholná zátěž byly srovnatelné v obou skupinách. Tato studie tedy může uklidnit starší muže se stabilním koronárním onemocněním, kteří užívají nebo by chtěli užívat Viagru.

JAMA, 2002, 287, p. 719–725

Jak snížit incidenci

diabetu II. typu?

Diabetem II. typu trpí ve Spojených státech již 8 % dospělé populace. Některé z jeho rizikových vlivů, jako je hyperglykémie nalačno a patologický glukózový toleranční test, jsou potenciálně reverzibilní. Odborníci z Univerzity George Washingtona se ve své studii pokusili ovlivnit incidenci diabetu výchovnou intervencí nebo podáváním metforminu. Náhodně rozdělili 3234 osob s patologickou glykémií nalačno i po zátěži na skupinu, které byl podáván metformin 850 mg 2x denně, na skupinu s placebem a na skupinu, která prošla vzdělávacím programem měnícím životní styl. Cílem výchovné intervence bylo dosáhnout redukce hmotnosti o 7 % a alespoň 150 minut tělesné aktivity týdně. Průměrný věk zúčastněných osob byl 51 rok, průměrný body mass index byl 34,0 kg/m2. Ženy tvořily 68 % účastníků, 45 % účastníků byli příslušníci minoritních skupin obyvatelstva. Střední doba sledování činila 2,8 roku. Incidence diabetu II. typu byla v placebové skupině 11,0; ve skupině léčené metforminem 7,8 a ve skupině s výchovnou intervencí 4,8 případů na 100 osob za dobu sledování. Výchovná intervence tedy snížila incidenci diabetu o 58 % a metformin o 31 % v porovnání s placebem. Aby bylo zabráněno vzniku jednoho nového onemocnění diabetem za dobu tří let, muselo by 6,9 osoby podstoupit intervenční program životního stylu a 13,9 osobám by musel být podáván metformin. Změna životního stylu je tedy nejúčinnější prevencí vzniku diabetu II. typu.

New Engl J Med, 2002, 346, p. 393–403

Závažná duševní

onemocnění

u vězňů

Na světě je asi 9 miliónů uvězněných lidí. Psychiatři z Oxfordu se pokusili stanovit, kolik z nich trpí závažným psychiatrickým onemocněním. Systematicky prošli 62 studií ze 12 západních zemí, které se zabývaly tímto tématem a zahrnovaly 22 790 uvězněných. Jejich průměrný věk byl 29 let, 81 % bylo mužů, 26 % byli násilní útočníci. Z výsledků přehledného článku vyplynulo, že 3,7 % uvězněných mužů trpělo psychotickým onemocněním, 10 % závažnou depresí a 65 % poruchou osobnosti včetně 47 % antisociálního typu. Mezi uvězněnými ženami trpěla psychotickou poruchou 4 %, závažnou depresí 12 % a poruchou osobnosti 42 % žen včetně 21 % s antisociálními rysy. Vězni mají tedy celkově mnohonásobně častější závažná duševní onemocnění než běžná populace. Na světě je takových případů pravděpodobně několik miliónů.

The Lancet, 2002, 359, p. 545–550

Duševní aktivitou

proti Alzheimerově

chorobě

Američtí neurologové se pokusili ověřit domněnku, že duševní čilost a účast na kognitivně stimulujících aktivitách zmírňuje riziko vzniku Alzheimerovy choroby (AD). Longitudinální kohortové studie se zúčastnila 801 osoba: starší katolické jeptišky, mniši a kněží ze 40 center v USA. Na začátku studie uvedli jednotliví účastníci, jaké duševní aktivity a jak často provozují (např. čtení novin). Jejich údaje byly zpracovány podle bodovacího systému a byly zohledněny faktory jako věk, pohlaví, vzdělání. Celkové skóre duševní činnosti se na začátku studie pohybovalo od 1,57 do 4,71 (střed 3,57). Čím více bodů, tím aktivnější účastník byl. Během střední doby sledování 4,5 roku se vyvinula AD u 111 osob. Nárůst kognitivní aktivity o 1 bod snížil riziko AD o 33 %, zmírnil celkové snižování kognitivních funkcí o 47 %, zpomalil zhoršování pracovní paměti o 60 % a percepční rychlosti o 30 %. Výsledky studie tedy ukazují, že častá duševní činnost zmírňuje riziko Alzheimerovy choroby a zpomaluje zhoršování kognitivních funkcí.

JAMA, 2002, 287, p. 742–748

Homocystein

a Alzheimerova

nemoc

Tým odborníků z Bostonu se rozhodl ověřit již známou domněnku, že zvýšená hladina homocysteinu v plazmě je asociována s vyšším rizikem vzniku demence. Do své prospektivní studie zařadili 1092 osob (667 žen, 425 mužů, střední věk 76 let) bez demence. U těchto osob byla známa hladina homocysteinu již 8 let před začátkem vlastní studie. Cílem bylo stanovit vztah homocysteinémie k četnosti nových případů demence. Ve výsledcích studie byly zohledněny proměnné, jako je věk, pohlaví, genotyp apolipoproteinu E, vaskulární rizikové faktory, sérová hladina folátu a vitamínů B12 a B6. Během průměrné doby sledování 8 let se vyvinula demence u 111 osob, 83 z nich bylo diagnostikováno jako Alzheimerova choroba. Relativní riziko vzniku demence bylo 1,4 pro každý nárůst homocysteinémie o 1 standardní odchylku (SD) buď na začátku studie, nebo 8 let před ním. Relativní riziko Alzheimerovy choroby bylo 1,8/1SD na začátku studie a 1,6/1SD před 8 lety. Pokud byla homocysteinémie vyšší než 14 mmol/l, bylo riziko Alzheimerovy choroby téměř dvojnásobné. Studie prokazuje zvýšenou homocysteinémii jako nezávislý rizikový faktor pro vznik demence a Alzheimerovy choroby.

N Engl J Med, 2002, 346, p. 476–483

Aplazie červené

krevní řady

po erytropoetinu

Pařížští lékaři identifikovali během tří let 13 nemocných, u nichž došlo během podávání rekombinantního erytropoetinu k aplazii červené krevní řady. Soustředili se na otázku, zda má tento jev imunologický podklad. U všech nemocných stanovili přítomnost protilátek proti erytropoetinu. Sérum všech nemocných inhibovalo vznik erytroidních kolonií z buněk normální kostní dřeně. Tato inhibice byla potlačena přidáním erytropoetinu. Dokázali tak, že během léčby rekombinantním erytropoetinem může dojít k tvorbě protilátek proti erytropoetinu a k aplazii červené krevní řady v kostní dřeni.

N Engl J Med, 2002, 346, p. 469–475

Nová metoda časné

identifikace

karcinomu ovaria

Karcinom ovaria je u 80 % nemocných zachycen až v pozdním stadiu. Pětileté přežití u těchto žen je 35 %. Dosud není k dispozici žádná spolehlivá metoda odhalující časný karcinom ovaria. Vědci pracující v programu FDA/NIH Clinical Proteomics (Food and Drug Administration/National Institutes of Health) v USA ve spolupráci s několika centry pro výzkum rakoviny vyvinuli nový bioinformační postup, jak odlišit neoplastický proces v ovariu od benigního pomocí proteomických vzorů v séru. Maligní proces se odráží ve specifickém složení nízkomolekulárních proteinů v séru, jež je možné analyzovat hmotovou spektroskopií. Vědci analyzovali nejdříve séra 50 zdravých žen a 50 žen s ovariálním karcinomem a nalezli u nich odpovídající proteomický vzor. Tento vzor byl dále použit ve slepé studii sady 116 sér, z nichž 66 pocházelo od zdravých žen a 50 od žen s karcinomem ovaria. Po užitý algoritmus správně identifikoval všech 50 žen s maligním procesem včetně 18 žen s karcinomem I. stadia. Z 66 kontrolních osob identifikoval 63 bez maligního procesu. Dosáhl tak 100% senzitivity, 95% specificity a 94% pozitivní prediktivní hodnoty. Výsledky této studie vybízejí k provedení prospektivní populační studie účinnosti technologie proteomických vzorů jako screeningového postupu v diagnóze ovariálních malignit všech stadií.

The Lancet, 2002, 359, p. 572–577

Více dětí – menší

riziko karcinomu

prsu

Rozsáhlá francouzská studie potvrdila, že ženy jsou více ohroženy karcinomem prsu, pokud mají málo dětí, porodí první dítě až v pozdním věku a pokud měly časnou menarché. V této studii, která byla zveřejněna v únoru 2002 na webových stranách British Journal of Cancer, bylo po dobu 10 let sledováno 91 000 žen, převážně učitelek, ve věku 40–65 let. Každé dva roky vyplňovaly dotazník zachycující jejich životní styl, tělesný stav, kouření, lékařskou osobní anamnézu a anamnézu rodinnou, zaměřenou převážně na neoplastická onemocnění. Během doby sledování byl karcinom prsu diagnostikován u 1718 žen. Ženy, které porodily první dítě až po třicítce, měly o 63 % vyšší riziko vzniku karcinomu prsu před menopauzou a o 35 % po menopauze než ženy, které poprvé rodily do 22 let. Každé dokončené těhotenství snížilo riziko vzniku karcinomu prsu o 8 %. Ženy, u kterých nastala menarché v 15 letech, měly dvoutřetinové riziko premenopauzálního karcinomu prsu v porovnání s těmi, které měly menarché již v 11 letech. Každý rok opoždění menarché snížil riziko o 7 %.

Tato studie pokračuje a dále sleduje v této souvislosti vlivy stravy a hormonální substituční terapie.

www.bjcancer.com//

British Medical Journal, 2002, 324, p. 386

===== Hormonální =====

===== substituční terapie =====

===== a kvalita života =====
Závěry studie HERS (Heart and Estrogen/Progestin Replacement Study) překvapivě ukazují, že hormonální substituční terapie (HRT) u postmenopauzálních žen může celkovou kvalitu života zhoršovat. Do studie bylo zařazeno 2763 žen s koronárním onemocněním a průměrným věkem 67 let, které byly sledovány po dobu 3 let. Ženy byly náhodně rozděleny na ty, které dostávaly placebo, a ty, jimž bylo podáváno 0,625 mg konjugovaného koňského estrogenu a 2,5 mg medroxyprogesteron acetátu denně. U účastnic studie byla sledována fyzická aktivita; životní energie, únava a duševní zdraví; konečně pak depresívní symptomy. Parametry byly hodnoceny bodovými škálami. U všech nemocných došlo během tří let k signifikantnímu zhoršení skóre všech parametrů s výjimkou depresívních příznaků, které zůstaly nezměněny. Efekt hormonální terapie závisel na přítomnosti klimakterických návalů na začátku studie, jež zažívalo 434 žen. U žen s návaly, které užívaly HRT, došlo ke zlepšení duševního zdraví a ke zmírnění depresívních příznaků v porovnání s ženami s návaly a bez HRT. Naproti tomu došlo u žen bez návalů a s HRT ke zhoršení tělesné aktivity a úbytku životní energie. Mnohem větší vliv na celkovou životní kvalitu než HRT měly však klinické příznaky jako vysoký věk, hypertenze, bolest na hrudi či srdeční selhání.

JAMA, 2002, 287, p. 591–597

Překlad MUDr. Eliška Horáková

===== Neurologická =====

===== postižení „dětí =====

===== ze zkumavky“ =====
Ve Švédsku narozené děti jsou ve 2 % počaty pomocí in vitro fertilizace (IVF). Kolektiv odborníků z Uppsaly, Umey a Lundu zpracoval údaje téměř všech IVF dětí, které byly počaty na 14 IVF klinikách. K 5680 IVF dětí bylo nalezeno 11 360 odpovídajících kontrol, pro každé jednorozené dítě kontroly dvě, pro každá IVF dvojčata dva páry kontrolních dvojčat. Údaje o neurologických postiženích byly získány ze švédských rehabilitačních center. Děti narozené po IVF potřebovaly rehabilitační léčbu 1,7krát častěji než kontroly. Nejčastějším neurologickým postižením IVF dětí byla dětská mozková obrna, pro niž měly všechny IVF děti 3,7krát vyšší riziko a IVF jednorození 2,8krát vyšší riziko než kontroly. Opožděný vývoj byl 4krát častější u IVF dětí. Dvojčata narozená po IVF měla stejné riziko neurologických následků jako dvojčata kontrolní. Děti s nízkou porodní hmotností a předčasně narozené potřebovaly častěji rehabilitační léčbu. Věk matky toto riziko neovlivňoval. Na základě výsledků své studie odborníci zdůrazňují, že zvýšené riziko neurologického postižení IVF dětí je podmíněno vyšší frekvencí mnohočetných těhotenství, nízké porodní hmotnosti a nezralosti. Při in vitro fertilizaci doporučují přenos pouze jednoho embrya.

The Lancet, 2002, 359, p. 461–465

===== Zavedení =====

===== pohotovostního =====

===== týmu v nemocnici =====

===== se vyplatí =====
V  australském Dandenongu byl ve fakultní nemocnici zřízen speciální pohotovostní tým, sestávající ze dvou lékařů a jedné starší anesteziologické sestry. Chtěli tak změnit stávající systém, ve kterém, pokud došlo k náhlému zhoršení klinického stavu pacienta, byl nejdříve zavolán ošetřující lékař, který poté konzultoval staršího lékaře, a ten, pokud si nevěděl rady, konzultoval dalšího odborníka. Tyto cykly konzultací vedly ke ztrátě drahocenného času, který někdy stál pacienta život. Nový pohotovostní tým byl zavolán sestrou nebo mladším lékařem vždy, pokud nemocný splnil některé z daných kritérií (např. akutní dušnost, snížená saturace kyslíkem, TK 130/min, nevysvětlené bezvědomí, delirium, opakované křeče, nekontrolovatelná bolest, selhávající léčba). Před zavedením pohotovostního týmu byla incidence náhlé srdeční zástavy 3,77/1000 přijatých pacientů, mortalita 77 %. Po zavedení týmu se snížila incidence náhlé srdeční zástavy na 2,05/1000 a mortalita na 55 %. Po přihlédnutí k ostatním faktorům snížilo zavedení pohotovostního týmu incidenci náhlé srdeční zástavy o 50 %.

British Medical Journal, 2002, 324, p. 387–390

Ohodnoťte tento článek!