monitor

Překvapivý chromosom Y

Ještě před pěti lety vědci předpokládali, že chromosom Y nenese žádné geny a skládá se z chaotických sekvencí. Molekulární biologové z Harvardu a St. Louis v USA však nyní objevili, že chromosom Y kóduje mnoho genů a disponuje jedinečnou strategií obnovy sebe sama. Analyzovali 95 % chromosomu Y, tvořících specificky mužskou oblast, ve které nedochází ke zkřížení s chromosomem X, tedy tzv. MSY (male-specific region). Zjistili, že MSY sestává z 23 miliónů párů bazí a 78 genů, z nichž většina hraje roli ve spermatogenezi. Celá oblast MSY je tvořená mozaikou tří tříd sekvencí: kromě amplikonických oblastí jsou to bloky původně přenesené z chromosomu X, které jsou méně než 5 miliónů let staré a nesou pouze dva geny (jeden s aktivitou v mozku, jeden ve varleti); další část mozaiky tvoří X-degenerované oblasti, které jsou stovky miliónů let staré a nesou homology 27 genů velmi podobných chromosomu X.

S tolika opakujícími se sekvencemi se zvyšuje riziko vzniku mutací. Chromosom Y však dokáže opravovat sebe sama pomocí výměny částí DNA z jednoho ramena palindromu za její zrcadlovou část  ramena druhého. Tento mechanismus konverze sekvencí DNA pomáhá přežít genům spermatogeneze. U novorozenců připadne jedna konverze asi na 600 párů bazí. Zároveň však mohou konverze způsobovat delece bazí. Přitom delece jsou jednou z nejznámějších příčin mužské neplodnosti. Chromosom Y nám tedy přinesl překvapení a nyní se můžeme těšit na chromosom X, jehož analýza probíhá.

Nature, 2003, 423, p. 825–837

Nature, 2003, 423, p. 810–811

Chronický stres a cytokiny

Podle studie amerických odborníků vyvolává dlouhodobý stres vyšší hladiny prozánětlivých cytokinů v organismu, což vede k předčasnému stárnutí imunitního systému. Autoři studie porovnávali po dobu 6 let osoby, které pečovaly o své nemocné partnery, s osobami, které o nikoho nepečovaly a nebyly vystaveny stresu. Ukázalo se, že pečující lidé měli čtyřikrát rychlejší nárůst hladiny interleukinu 6 než osoby kontrolní. Dokonce i poté, co postižený partner zemřel, přetrvávaly vysoké hladiny interleukinu 6 v krvi někdejších pečující osob až po dobu dalších 3 let. Tento nález naznačuje, že záporné dopady chronického stresu na zdraví přetrvávají i po skončení stresové situace.

Proc Natl Acad Sci, USA, 2003, published online July 3

Prevence chronické bolesti

Zdá se, že byla nalezena cesta k lepšímu potlačení chronické bolesti. Byl zjištěno, že neuropeptid nocistatin dokáže zastavit začarovaný kruh vedoucí od akutní bolesti k bolesti chronické. Tento proces je zprostředkován nahromaděním glycinu uvolněného z bolestivě stimulovaných neuronů, který společně s glutamátem aktivuje NMDA (N-metyl-D-aspartátové) receptory v míše. Nocistatin zabraňuje uvolňování glycinu z myších neuronů při akutním bolestivém stimulu a tím předchází vzniku chronické bolesti. Na to, zda je možné využít nocistatin v léčbě bolesti u lidí, si budeme muset ještě počkat.

Science, 2003, 300, p. 2094–2097

Vzdělání a Alzheimerova choroba

Čím vyššího stupně vzdělání člověk dosáhne, tím lepší má paměť a schopnost učení, i když by jeho mozek vykazoval změny typické pro Alzheimerovu chorobu. K tomuto optimistickému závěru došla skupina odborníků studujících kognitivní schopnosti 130 starších katolických duchovních v rámci tzv. Religious Order´s Study. Zjistili, že vztah mezi počtem plaků beta-amyloidu v mozku a kognitivními schopnostmi se měnil v závislosti na dosaženém vzdělání: čím vyšší vzdělání, tím menší efekt měl počet plaků na dosažené skóre v kognitivních testech. Doufejme tedy, že tento vztah je nezávislý na povolání a platí i u lidí, kteří nejsou katolickými duchovními.

Neurology, 2003, 60, p. 1909–1915

Aktivity ve volném čase a riziko demence

Starší lidé trávící svůj volný čas čtením, hraním šachů, hudbou či luštěním křížovek mají výrazně menší riziko vzniku demence než ostatní lidé. Americké prospektivní kohortové studie s tímto závěrem se zúčastnilo 469 osob bez demence starších 75 let. Dobrovolníci vyplnili detailní dotazníky týkající se zájmových aktivit duševních i pohybových (jízda na kole). Každá aktivita byla ohodnocena počtem bodů podle toho, kolikrát týdně byla prováděna. Během střední doby sledování 5 let se demence vyvinula u 124 z nich (61 Alzheimerova choroba, 30 vaskulární demence a zbytek další typy). Po zohlednění ovlivňujících faktorů, jako jsou zdravotní stav, věk, pohlaví a vzdělání, vyšlo najevo, že každý nárůst o jeden bod v celkovém skóre duševních aktivit snižoval riziko vzniku demence o 7 %. Naproti tomu počet bodů fyzických aktivit riziko vzniku demence nesnižoval, ba dokonce v některých případech zvyšoval.

New Engl J Med, 2003, 348, p. 2508–2516

Nová léčba psoriasis?

Výsledky americké klinické studie fáze 3 prokazují účinnost alefaceptu, nového léku proti lupénce. Studie se zúčastnilo 507 osob s chronickou plakovou psoriasis, která napadla asi 10 % povrchu těla. Třetina z nich dostávala placebo, třetina byla léčena 10 mg alefaceptu a třetina 15 mg alefaceptu. Látka byla aplikována intramuskulárně jednou týdně po dobu 12 týdnů, poté následovala 12týdenní doba pozorování účinků. Více než 50 % zlepšení indexu závažnosti onemocnění dosáhlo 57 % osob ve skupině léčených 15 mg alefaceptu týdně, 53 % osob, kterým bylo podáváno 10 mg alefaceptu týdně, a 35% nemocných s placebem. Je tedy zřejmé, že alefacept účinkuje. Zajímavé je také, že poměrně mnoho nemocných kladně odpovídá na léčbu placebem.

Ann Dermatol, 2003, 139, p. 719–727

Chůze a úmrtnost diabetiků

Výsledky studie National Health Interview Survey, která proběhla v letech 1990 a 1991, vypovídají o kladném vlivu chůze na úmrtnost diabetiků. Studie se zúčastnilo 2896 nemocných starších 18 let s diabetes mellitus. Po vyhodnocení dat se ukázalo, že osoby, které strávily týdně alespoň dvě hodiny chůzí, měly o 39 % nižší celkovou mortalitu a o 34 % nižší mortalitu z kardiovaskulárních příčin než osoby, které pěšky téměř vůbec nechodily. Nejnižší mortalitu měly osoby, které chodily 3–4 hodiny týdně a u kterých během chůze došlo ke středně vysokému nárůstu tepu a dechové frekvence.

Arch Intern Med, 2003, 163, p.1440–1447

Přísnější zákon méně mrtvých

Kanadští odborníci se zaměřili na posouzení vlivu prosazování zákona o silničním provozu na počet autonehod a jejich důsledky. Sledovali více než 10 miliónů řidičů po dobu 10 let. Během této doby zemřelo při autonehodě téměř 9000 řidičů, kteří byli usvědčeni z 21 500 dopravních přestupků od získání řidičského průkazu do smrti. To odpovídá jednomu usvědčení za pět let na řidiče. Výsledky analýzy dat ukázaly, že usvědčování řidičů z dopravních přestupků snižuje počet fatálních dopravních nehod. Každé usvědčení snižuje relativní riziko úmrtí řidiče a dalších účastníků dopravního provozu během příštího měsíce o 35 % v porovnání se srovnatelným měsícem bez usvědčení. K předejití jednoho úmrtí je tak potřeba 80 000 usvědčení; k předejití jednoho ošetření lékařskou pohotovostí je třeba 1300 usvědčení a k ušetření 1000 dolarů stačí usvědčení pouze 13. Autoři studie zdůrazňují, že je třeba posílit policejní kontroly na silnicích, čímž by se podařilo zabránit úmrtím a ušetřit vysoké částky peněz.

Lancet, 2003, 361, p. 2177–2182

Magnezium v léčbě astmatického záchvatu

Novozélandská studie prokazuje účinnost nebulizovaného magnezium sulfátu jako aditiva k salbutamolu v inhalační léčbě akutního astmatického záchvatu. Již dříve bylo známo, že magnezium podané intravenózně může působit bronchodilatačně. Autoři studie nyní přidali 2,5 ml izotonického magnezium sulfátu k 2,5 mg nebulizovaného salbutamolu a nechali tuto směs 3krát po 30 minutách inhalovat osoby se závažným astmatickým záchvatem. Závažný astmatický záchvat byl definován jako FEV1 (forced exspiratory volume za 1 s)

Deprese horší než koronární onemocnění

Lékaři ze San Francisca provedli studii, ve které se zaměřili na vliv depresívních symptomů na subjektivní vnímání kvality života u nemocných s ischemickou chorobou srdeční (ICHS). Studie se zúčastnilo 1024 osob se stabilní ICHS, u kterých byla provedena zátěžová echokardiografie a ergometrie, stanoven celkový zdravotní stav a přítomnost depresívních symptomů. Ukázalo se, že 20 % osob mělo výrazné depresívní příznaky. Tyto osoby ohodnotily svoji zdravotní zátěž jako alespoň středně těžkou výrazně častěji než osoby bez deprese (60 % vs 33 %), což platilo i pro tělesné omezení (73 % vs 40 %) a zhoršenou kvalitu života (67 % vs 31 %). I po srovnání výsledků podle klasických lékařských parametrů srdeční funkce vyšlo najevo, že lidé s depresívními příznaky byli výrazně více fyzicky limitováni, měli více symptomů ICHS, horší celkový zdravotní stav i kvalitu života (všechny parametry p

===== Prevence trombózy u nemocných s malignitou =====
Podle kanadských odborníků je nízkomolekulární heparin lepší v prevenci rekurentní hluboké žilní trombózy u nemocných s maligním bujením než orální antikoagulace s kumarinovým derivátem. Randomizované studie se zúčastnilo 672 nemocných s rakovinou, kteří trpěli akutní hlubokou žilní trombózou, plicní embolií či obojím. Během šesti měsíců byla polovina z nich léčena dalteparinem (200 IU/kg s. c. jednou denně) po dobu 5–7 dní, následovaným kumarinovým derivátem s cílovým INR = 2,5 (international normalised ratio). Druhá polovina nemocných byla léčena pouze dalteparinem (první měsíc 200 IU/kg s. c. denně, druhý až šestý měsíc 150 IU/kg s. c. denně). Během doby studie došlo k opakované tromboembolii u 27 osob z dalteparinové a 53 osob z kumarinové skupiny (p = 0,002). Dalteparin tak snížil riziko asi o 50 %. Mezi výskytem závažných nežádoucích krvácení nebyl statistický rozdíl (6 % vs 4 %). Mortalita po šesti měsících byla 39 % v dalteparinové a 41 % v kumarinové skupině.

New Engl J Med, 2003, 349, p.146–153

===== Rakovina prsu a transplantace kmenových buněk =====
Ve stejném čísle červencového NEJM vycházejí dvě studie o léčbě karcinomu prsu pomocí vysokodávkované chemoterapie následované autologní transplantací periferních hematopoetických kmenových buněk (HSCT). Studie holandských autorů se zúčastnilo 885 žen s karcinomem prsu metastazujícím do axilárních lymfatických uzlin; polovina z nich byla léčena 5 cykly chemoterapie FEC (fluorouracil, epirubicin, cyklofosamid), následovaných radioterapií a terapií s tamoxifenem. Druhá polovina podstoupila stejnou léčbu s tím rozdílem, že pátý cyklus FEC byl nahrazen vysokodávkovanou alkylující chemoterapií s thiotepou, cyklofosfamidem a karboplatinou a byl následovaný HSCT. Pětileté přežití bez recidivy karcinomu bylo mírně vyšší ve skupině s HSCT (65 % vs 59 %, p = 0,09) a v podskupině žen s více než 10 zasaženými axilárními uzlinami byla doba bez recidivy prodloužena u transplantovaných žen (61 % vs 51 %, p = 0,05).

Druhá studie kolektivu z USA a Irska nevyznívá tak pozitivně pro HSCT. Studie se zúčastnilo 540 žen s karcinomem prsu a  nejméně 10 pozitivními axilárními uzlinami. Polovina byla léčena 6 cykly adjuvantní chemoterapie CAF (cyklofosfamid, doxorubicin, fluorouracil); u druhé poloviny byl 6. cyklus nahrazen vysokodávkovanou chemoterapií s cyklofosfamidem a thiotepou následovanou HSCT. Autoři nezjistili žádný rozdíl ani v délce přežití bez recidivy, ani v celkovém přežití, ani v době do první recidivy. V transplantované skupině zemřelo 9 žen na komplikace HSCT a u 9 vznikla v důsledku HSCT akutní myeloidní leukémie či myelodysplastický syndrom. Výsledky obou studií jsou tedy nejednotné a standardní chemoterapie asi zatím zůstane metodou volby.

New Engl J Med, 2003, 349, p. 7–16



Výběr a překlad MUDr. Eliška Horáková

**

Ohodnoťte tento článek!