Autoři účastníkům podávali buď nízkou dávku furosemidu intravenózně (srovnatelnou s jejich předchozí dávkou perorální), nebo dávku vysokou (2,5násobek předchozí perorální dávky). Nemocné dále rozdělili na ty, které léčili kontinuální infúzí furosemidu, a na ty, kterým podali denní dávku rozdělenou do dvou bolusů podávaných po 12 hodinách.
Protokol umožňoval změnu dávkování po dvou dnech léčby. Hlavními výstupy studie bylo subjektivní zlepšení stavu nemocného a změna sérového kreatininu po třech dnech od zařazení do studie. Výsledky analýzy byly překvapivé: mezi skupinami nebyly žádné významné rozdíly ani v jednom z hlavních sledovaných parametrů. Ke srovnatelnému zlepšení stavu vedly tedy jak nízké, tak vysoké dávky intravenózního furosemidu. Podobně nebyl rozdíl ve způsobu podání (kontinuální infúze vs. intravenózní bolusy).