Možnosti diferenciální diagnostiky tlakových lézí a lézí v důsledku inkontinence

ošetřovatelství

Souhrn

Dekubitální léze a poškození kůže, vznikající v souvislosti s macerací kůže, mají některé společné znaky, které je však nutno správně odlišit a klasifikovat poškození odpovídajícím způsobem za účelem uplatnění vhodných preventivních a terapeutických strategií. Příspěvek se zaměřuje na seznámení s hlavními znaky vhodnými pro diferenciální diagnostiku včetně validizovaných škál pro hodnocení dermatitid spojených s inkontinencí (incontinence associated dermatitis – IAD). Část textu je věnována návrhu strategie podpory vzdělávání v diferenciální diagnostice tlakových a vlhkých poškození kůže.

Klíčová slova tlaková léze • dekubitus • vlhká léze • dermatitida související s inkontinencí • diagnostika • prevence

Summary

Pokorna, A. Possibilities in differential diagnostics of pressure lesions and incontinence-related lesions Decubitus ulcers and skin injuries arising as a result of skin maceration share some common traits, it is however necessary to correctly differentiate between the various conditions and to properly classify the skin damage, in order to administer suitable preventive and therapeutic strategies. This article focuses on familiarising the reader with the main symptoms suitable for differential diagnostics, including validated scales for evaluating incontinence associated dermatitides. A part of the text is dedicated to a proposal of a strategy for educational support for differential diagnostics of pressure and moisture related skin damage.

Key words pressure lesion • pressure sores • moisture lesion • incontinence associated dermatitis • diagnostic • prevention

Péče o pokožku pacientů s poruchou mobility je obecně velmi náročná. Především pokožka v oblasti genitálu a sakra je vystavena jednak negativním důsledkům působení fyzikálních sil (např. tlak, tah, tření), jednak chemických látek (moč, stolice, pot). Efektivní ochrana kůže vyžaduje zajištění rovnováhy – na straně jedné podporou dostatečné vláčnosti kůže, na straně druhé zabráněním jejímu vysoušení/přesušení. Příliš vlhká kůže je náchylná ke vzniku poškození v důsledku macerace, a naopak u přesušené kůže dochází rychleji ke vzniku ragád a jiných traumat při záměrné manipulaci s pacienty,

ale i v důsledku zejména mimovolných a nekontrolovaných mikropohybů. Z výše popsaného vyplývají nejčastější komplikace potenciálně ohrožující integritu kůže a způsobující poškození hlubších tkání. Jedná se o tlakové léze – dekubity a poškození kůže v důsledku iritace chemickými prostředky a vlhkem, které jsou v posledních letech u pacientů s únikem moči či stolice souhrnně označovány jako dermatitidy spojené s inkontinencí (incontinence associated dermatitis – IAD). Vzhledem k faktu, že obě komplikace jsou relativně dobře preventabilní (vždy však s ohledem na celkový stav pacienta a rizikové faktory), a zároveň vyžadují rozdílné postupy nejen v prevenci, ale i v terapii, bude následující text zaměřen na popis možnosti diferenciální diagnostiky obou stavů. Problematika dekubitů je v tuzemské literatuře ve srovnání s dermatitidami spojenými s inkontinencí diskutována mnohem častěji, proto bude větší prostor věnován právě tomuto typu kontaktní dermatitidy s ohledem na praktické využití poznatků.

Základní terminologie – dermatitida

Obecným pojmem dermatitida jsou označovány neinfekční povrchové záněty kůže endogenního či exogenního původu, nejčastěji v kombinaci s iritativními či alergickými vlivy u osob se změněnou reaktivitou kůže.(1) Kontaktní dermatitida pak jednoznačně znamená akutní či chronickou reakci dermis a epidermis na kontakt s dráždivými látkami (močí a stolicí).(2) Popsány jsou čtyři modelové typy reaktivity kůže: iritativní, reaktivní, alergická a atopická s typickým sklonem k diseminaci, recidivám a chronicitě. Podle průběhu je možno je teoreticky rozlišit na akutní, subakutní a chronické. V praxi se nejčastěji vyskytují jejich plynulé přechody. Klinický obraz je pestrý, polymorfní a charakteristický. V akutním stadiu je typický – erytém, edém, papuly, vezikuly a krusty, v chronickém stadiu pak hyperkeratóza, deskvamace, lichenifikace, ragády či epidermální změny. Dermatitidy mají v zásadě společnou morfologii a histologii. Histologie je ovlivňována fází onemocnění (akutní a chronické) a morfologický obraz se liší typem dermatitidy, stadiem, lokalizací, věkem, reaktivitou kůže pacienta, individuální péčí o kůži a zevními a vnitřními vlivy.(1) K popisu potíží a poškození kůže v důsledku inkontinence byla v minulosti v zahraniční odborné literatuře uváděna řada dalších termínů: opruzeniny – plenkové dermatitidy (diaper rash), vlhká macerující poranění (moisture maceration injury), vlhkem způsobené dermatitidy (moisture associated dermatitis), perineální dermatitidy (perineal dermatitis), iritační či kontaktní dermatitidy (iritant or contact dermatitis), intertrigo nebo potničky (heat rash).(3) Na základě konsenzu byl doporučen pojem dermatitida související s inkontinencí, viz dále, a zdůrazněna nutnost odlišení od dalších, často i závažnějších onemocnění, která je nutno identifikovat také na základě důsledné anamnézy celkového stavu pacienta – např. perianálních herpetických infekcí, perineální psoriázy apod.

Dermatitida související s inkontinencí (IAD – incontinence associated dermatitis)

Je projevem poškození kůže vlivem vlhkosti, nejčastěji u pacientů trpících inkontinencí moči nebo stolice, a může mít vliv na jejich fyzické a duševní zdraví. Amoniak z moči a enzymy ze stolice mohou narušit kyselý plášť na povrchu kůže a způsobit její poškození. Klinicky se projevuje jako zarudnutí kůže s puchýři nebo bez nich, eroze kůže nebo ztráta bariérové funkce kůže.(1, 4) Léze jsou charakterizovány erozí epidermis a macerovaným vzhledem kůže, přičemž macerace činí kůži náchylnější k poškození třením. Pokud nejsou primární symptomy včas identifikovány a potíže léčeny, mohou tlak a tření zvýšit napětí postižené oblasti a vést až ke vzniku defektu kůže. Stav začíná jednoduchými maceracemi, palpace může prokázat induraci či pevnost postižené oblasti a pacienti mohou mít subjektivně pocity svědění, brnění a bolest, která je přirovnávaná k pocitu pálení. Poškozená oblast zasahuje pouze na povrch kůže, nikoliv do hloubky, a to v místech působení moči a stolice v kontaktu s kůží (většinou perianální oblast) s nepravidelnými a difúzními okraji.(5) Mezi další typické lokalizace patří: hýždě, stehna, podbřišek, šourek, labia, přilehlé kožní řasy, perineum: plocha mezi vulvou a konečníkem u žen a lokalita mezi šourkem a konečníkem u mužů.

ETIOLOGIE A PATOGENEZE

Prevalence IAD v zařízeních poskytujících dlouhodobou péči je v zahraničních zdrojích uváděna jako 46 % u močové inkontinence, 29,5 % v případě fekální inkontinence a 25,6 % u kombinované inkontinence. Různé zdroje uvádějí odchylky v rozmezí od 5,6 % do 50 %.(6, 7) Incidence je v dlouhodobé péči dokumentována v rozmezí od 3,4 % do 25 %, podle typu pracoviště a u smíšené inkontinence (moči i stolice) činí více než 65 %. V komunitní péči je pak incidence 10 % u močové inkontinence a 1 % pro fekální inkontinenci.(8) Přesto, že nejvíce dat o incidenci AID je dostupných z pracovišť dlouhodobé péče, nelze jednoznačně říci, že se jedná o izolovaný problém pacientů-seniorů či chronicky a nevyléčitelně nemocných, jimž je většinou dlouhodobá péče poskytována. Také pacienti v intenzívní ošetřovatelské péči jsou vysoce ohroženi. Pomýšlet je také třeba na malé děti a obézní pacienty. Základním problémem je vlhkost, tedy všechny zdroje vlhkosti. V kůži, která je vystavována častému působení moči, stolice nebo moči a stolice současně, přičemž fekální inkontinence je nejvýznamnějším faktorem vzniku IAD, narůstá hladina močoviny a amoniaku, což vede k chemickému podráždění pokožky. Dalším problémem je pH pokožky, které je fyziologicky mírně kyselé (4,6–5,9 pH) a vytváří tzv. kyselý plášť kůže.(9) Častým umýváním vodou a mýdlem je kůže drážděna nejen chemicky, ale také mechanicky. Chemické dráždění je způsobeno jak vodou, která je sama o sobě toxická a způsobuje maceraci kůže, tak užíváním mýdel, která kůži vysouší a jejich pH je příliš vysoké (9,5–11 pH). Působením inkontinence moči a stolice a užíváním nevhodných mýdel se pH pokožky zvyšuje, a to zvyšuje riziko kolonizace baktériemi a plísněmi (Candida albicans, Corynebacterium, Staphylococcus), které může vést k rozvoji infekce. Dalším faktorem přispívajícím k etiologii IAD je fyzikální a mechanické podráždění způsobené třením o absorpční materiály, ručníkem při sušení kůže či ložním prádlem. Faktory vlhkosti a pH kůže

zvyšují permeabilitu pokožky /a zhoršují ochrannou funkci, kůže se stává náchylnější. Kožní bariéru tvoří horní vrstva kůže – stratum corneum, která obsahuje lipidy mezi korneocyty. Zvyšováním pH pokožky a vlhkostí lipidy mění svou tuhost a vazba mezi korneocyty mizí. To má za následek zvýšenou propustnost kůže, následné odpařování vody z dolní části kůže, a tedy nárůst ztráty vody přes epidermální vrstvy a negativní dopad na funkci kožní bariéry. Bylo prokázáno, že kůže ovlivněná vlhkostí (moč, voda) má značně sníženou schopnost odolávat působení tlaku, smyku nebo tření oproti pokožce suché. Vlhkost, chemické, fyzikální a mechanické podráždění v kombinaci s třením vedou k oslabení kůže a poměrně vysokému riziku vzniku IAD a dalších poškození kůže.

KLINICKÁ SYMPTOMATOLOGIE

Předtím, než bude možno uvést možnosti diferenciální diagnostiky dekubitů a IAD, je nutné zopakovat alespoň hlavní symptomy IAD. Mezi nejvýznamnější, již částečně zmíněné, známky IAD patří: zarudnutí, edém, macerace, obnažení povrchových vrstev kůže, tvorba papul a vezikul, eroze epidermis a/nebo dermis, špatně/nejasně, nepřesně ohraničené/ vymezené hranice poškozené tkáně, odlupování povrchových vrstev pokožky, tvoření krust, sekrece, vývoj sekundární kožní infekce s příznaky bolesti různého charakteru – nejčastěji pálení a svědění.(7) Pokud bychom se zaměřili na příznaky dekubitů, pak je dominující bolest (nebo krátkodobě naopak necitlivost postižené oblasti) a okraje jsou ostře ohraničené, viz dále. Je však třeba zdůraznit, že dekubity patří mezi nejčastější komplikace IAD a poměrně často jsou příznaky IAD s dekubity zaměněny (zejména u 2. stupně, přičemž hlavním znakem je povrchová rána, která se vyskytuje jak u IAD, tak u dekubitů). Ovšem pro odpovídající odlišení je nezbytné posoudit další znaky poškození kůže a podkoží.

Diferenciální diagnostika inkontinenční dermatitidy a tlakových lézí – dekubitů

IAD a dekubity možná vypadají na pohled podobně i vzhledem k oblasti, ve které se vyskytují, avšak už výše uvedená patofyziologická cesta vzniku IAD umožňuje mezi nimi identifikovat podstatný rozdíl. Mezi nejdůležitější důvody, proč je nutné rozlišovat obě poškození kůže, patří fakt, že se u jednotlivých stavů liší nejen etiologie, ale také prevence a léčba. Z hlediska etiologie je také důležité, že příčina IAD jde tzv. zvenčí/z povrchu do hloubky (top-down skin injury), zatímco tlakové léze jsou způsobeny silami působícími z hloubky na povrch (bottom-up injury). Z toho lze odvodit, že známky IAD by mělo být možno odhalit dříve.
V odborných zdrojích bylo definováno sedm hlavních klinických charakteristik, které by měly sloužit k hodnocení a správnému rozlišování mezi IAD a dekubitem.
Prvním z nich je příčina vzniku: u IAD, jak už bylo řečeno, hrají hlavní roli vlhkost a tření, které vedou k povrchovému poškození kůže, zatímco u dekubitů je hlavní příčinou vzniku působení tlaku a smykových (třecích) sil na měkké tkáně, vedoucí k poruše mikrocirkulace a vzniku hypoxie v postižené oblasti.
Druhým významným faktorem je posouzení lokalizace poškození, která je u IAD podmíněna expozicí moči a stolici, tudíž typickou oblastí je perianální lokalita (se všemi ostatními upřesněnými lokalizacemi, viz dříve). Je také vhodné připomenout, že IAD se může objevit v oblasti okolí rány (periwound moistureassociated dermatitis) v důsledku chemického působení sekretu z rány (podle jeho charakteru a péče o kůži v okolí rány) a v okolí stomie (peristomal moistureassociated dermatitis). U dekubitů je typická kostní prominence (sakrální oblast), jelikož proti kostním výčnělkům vzniká největší působení tlaku.
Charakteristický je rovněž tvar léze. U IAD můžeme pozorovat difúzní rozptýlení, jako je například tzv. obtisková rána – líbací rána (kissing wound), někdy také známá jako motýlí křídla. Jedná se o postižení oblastí hýždí v místě, kde se dotýkají, ačkoliv prvotně byla postižena pouze jedna hýždě, která ovlivnila přímým dotykem tu druhou (vlhko, tření – frikční léze). Dekubity se vyznačují jednotlivými lézemi, u nichž lze obrysy poměrně přesně např. obkreslit tužkou při záznamu tvaru rány na transparentní krytí. Na druhé straně jsou, zejména dekubity vyššího stupně (3. a 4.), typické podminováním (pocketing). Vzhledem k hloubce defektů u IAD podminování není přítomno. Přemostění na spodině rány (bridging) je opět typické pro dekubity, u IAD se vyskytuje také, nicméně ojediněle – spíše u obtiskových lézí v místě kožních záhybů a laloků např. u obézních pacientů.
Čtvrtou charakteristikou je hloubka postižení, která u IAD dosahuje pouze povrchových vrstev, zatímco dekubity mohou být jak povrchové, tak hluboké (3. a 4. stupeň) a mohou postihovat svalovou vrstvu až na kostní výčnělek.
Dalším – pátým z charakteristických projevů – je přítomnost nekrotické tkáně, která vzniká dlouhodobým nedostatkem přísunu kyslíku do tkáně, jako je tomu u dekubitů v důsledku působení tlaku a smyku na tkáň, zejména u čtvrtého stupně. U IAD je ale hlavním problémem opakovaně zmiňovaná vlhkost. Šestým zřetelným orientačním bodem a pomocným nástrojem jsou okraje rány, pro IAD je typická jejich nepravidelnost, nejasné a neostré okraje, a pro dekubity naopak jejich zřetelnost a pravidelnost. Sedmým, ale ne posledním a jistě neopominutelným, posuzovaným znakem jsou barva rány a její spodiny. U IAD se vyskytuje zarudnutí v odlišných odstínech červené (od růžové až po tmavou červenou). U dekubitů však můžeme pozorovat různé zbarvení spodiny rány (černé – u rány nekrotické, žluté – u rány povleklé, červené – u rány granulující a růžové – u rány epitelizující) podle fáze hojení – podle kontinua hojení ran (WHC – wound healing continuum). Všechny parametry, které jsou doporučeny pro sledování, shrnuje Tab.
Borchert(4) uvádí, že pro mnoho sester je právě diferenciální diagnostika významným problémem, což následně ovlivňuje proces péče o již vzniklý defekt, ale také limituje možnost prevence zhoršení stavu či vzniku dalších lézí. Situaci neusnadňuje také skutečnost, že u některých pacientů se vyskytují oba patologické stavy současně (jak již bylo uvedeno – primárně vznikne v důsledku macerace povrchová rána), a pokud nedojde k eliminaci tlaku, dostatečné ochraně pokožky a dalším preventivně-léčebným intervencím), existuje vysoké riziko vzniku tlakové léze. Výjimkou není ani stav, kdy je pacient přijat k hospitalizaci a v časové ose nelze odlišit vzájemnou posloupnost vzniku poškození tkáně – pacient tedy může trpět jak dekubitem, tak IAD, a je třeba využít postupy vhodné jak pro péči o dekubitus, tak o IAD. V každém případě je vždy základem management inkontinence, zejména prevence opakované a dlouhodobé iritace kůže močí či stolicí. Bliss et al.(2) uvádí, že pravděpodobnost vzniku dekubitů je vyšší u pacientů s inkontinencí stolice než moči, která představuje vyšší riziko ve vztahu k IAD. Pro zhodnocení stupně dekubitů je pak nutno využít obecně známou škálu stupňů dekubitů dle EPUAP (European Pressure Ulcer Advisory Panel – Evropský poradní sbor pro otázky dekubitů) a NPUAP (National Pressure Ulcer Advisory Panel – Národní poradní sbor pro otázky dekubitů). Pro identifikaci a hodnocení IAD lze využít několik nástrojů a hodnotících škál. Klasifikační stupnice perineální dermatitidy (Perineal Dermatitis Grading Scale), publikovaná již v roce 1993,(10) hodnotí následující znaky: erytém, celistvost kůže, postižená plocha měřená v centimetrech, přidružené symptomy, opatření – ošetřovatelské intervence. Škála však nebyla testována, a nejsou tak známy její platnost a spolehlivost. V roce 1996 byla publikována druhá škála(11) hodnotící stav kůže při IAD (IAD Skin Condition Assessment), která popisuje jednotlivé znaky poškození kůže a poskytuje skóre závažnosti založené na ploše poškozené kůže podle stupně zarudnutí a hloubky eroze. Ani tento nástroj neprošel testováním platnosti nebo spolehlivosti a jeho využívání se plošně nerozšířilo. Odborníky obecně nejlépe hodnocenou je škála Perirectal Skin Assessment Tool – PSAT (škála pro hodnocení kůže v okolí rekta), která posuzuje stupeň poškození a rozpadu kůže u pacientů s rakovinou po léčbě. U této škály byly ověřeny validita a reliabilita. Jako nejvhodnější z hlediska uživatelské přístupnosti, názornosti a využitelnosti se jeví The Incontinence-Associated Dermatitis and its Severity Instrument (IADS) – Nástroj pro hodnocení závažnosti IAD.(4) Je doprovázena obrazovou dokumentací pro možnost identifikace lokality poškození kůže podle číselného označení (celkem 13 lokalit), dále s určením změny barvy kůže (jak pro jedince s bílou, tak tmavou pletí) a rozsahu ztráty kůže. Skvělým vodítkem jsou fotografie, které přímo odlišují dekubitus a IAD.

Shrnutí – doporučení pro praxi

Diferenciální diagnostika lézí vznikajících u imobilních pacientů (tlakových či vlhkých) je nezbytným předpokladem a součástí efektivně využívané péče tak, aby bylo možno uplatnit odpovídající preventivní a terapeutické intervence. Nezbytné jsou proaktivní postupy, které napomohou předcházet vzniku poškození pacienta. Primárním krokem je podpora vzdělanosti pečujících, která je předpokladem účelného využití na důkazech založených postupů, jež budou nejen vhodné pro pacienty, ale také ekonomicky odpovídající a eliminující riziko vzniku dalších komplikací, vzniku nozokomiálních nákaz, prodloužení hospitalizace, nákladů na další terapeutické intervence – ATB, analgetika či lokální terapeutické materiály. Výskyt dekubitů a vlhkých lézí (incidence i prevalence) je v současné době považován za významný indikátor kvality péče. Je však třeba připomenout, že ne každému lokálnímu postižení lze předejít a že je vždy třeba vzít v potaz aktuální stav pacienta, objektivními nástroji a škálami ověřená rizika, lokální nález a komorbidity. Axiomem je, že ve všech případech je nezbytné vhodně zasáhnout, a to je možné pouze v případě, že byl správně rozpoznán zejména typ postižení, jeho stupně, čímž jsou determinovány další kroky péče.
V rámci kvalitativní kultivace systému hlášení nežádoucích událostí, která je v současné době realizována v Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS ČR), je v oblasti hodnocení výskytu dekubitálních lézí identifikována u stupně postižení také inkontinenční dermatitida. Vzhledem k faktu, že v systému je aktuálně zapojeno 85 poskytovatelů zdravotních služeb, tj. cca 40 000 lůžek, lze předpokládat, že bude možno postupně identifikovat incidenci IAD na relativně velkém souboru pacientů. Předpokladem je však důsledná edukace osob posuzujících poškození kůže tak, aby byly tlakové a vlhké léze správně označeny dle symptomatologie.
Návrh kroků podpory péče o pacienty s IAD a dekubity – diferenciální diagnostika: • Vzdělávání profesionálních pečovatelů se zaměřením na přesné posouzení IAD a diferenciální diagnostiku dekubitů, jejich prevenci a terapii jak na pregraduální, tak postgraduální úrovni.
• Vytvoření jasně definovaných protokolů, které jsou založeny na důkazech (evidence based) a jsou nákladově efektivní (od přesného určení intervalu sledování kůže, doporučení pro hygienickou péči s vyloučením mýdla – vhodné speciální mycí ubrousky, s dostatečnou hydratací pokožky – emolientní přípravky, prostředky k péči o pH pokožky, inkontinenční pomůcky s polymery pro zajištění vyšší absorpce, plošné preventivní a terapeutické materiály – hydrokoloidy, silikonové, filmové).
• Podpora výzkumu k posílení chápání IAD, její prevence a léčba. V klinické praxi by také v ČR měly být podporovány studie zaměřené na možnost úspory času pečujících v případě využití jednorázových ubrousků k péči o perianální oblast a prevence přenosu nozokomiálních nákaz (např. v důsledku nedostatečné dekontaminace pomůcek využívaných k běžné hygieně ležících pacientů – přenosná umyvadla, pojízdné vany, mobilní hygienická křesla k přesunu pacientů aj.). Důležité je hodnocení intra-rater a interrater variability u využití různých hodnotících nástrojů k hodnocení IAD.

Prohlášení: autorka v souvislosti s tématem práce nespolupracovala v posledních 12 měsících s žádnou farmaceutickou firmou.

Literatura

1. BENÁKOVÁ, N. Ekzémy a dermatitidy průvodce ošetřujícího lékaře. Praha : Maxdorf, 2013 (3. vydání), 206 s. 2. BLISS, D., SAVIK, K., PETERSON, K. Continence – evidence based treatment and management: 3413: Incontinence-Dermatitis in Hospitalised Patients Prevalence, Evidence-Based Nursing Care and Nurse education program. J Wound, Ostomy and Continence Nursing, 2009, 36, p. 56.
3. GRAY, M., BLISS, DZ., DOUGHTY, DB., et al. Incontinence associated dermatitis: A concensus. J Wound, Ostomy and Continence Nursing, 2007, 34, p. 45–54.
4. BORCHERT, K., BLISS, DZ., SAVIK, K., RADOSEVICH, DM. The incontinence-associated dermatitis and its severity instrument: development and validation. J Wound, Ostomy and Continence Nursing, 2010, 37, p. 527–535. 5. JUNKIN, J., SELEKOF, JL., Beyond „diaper rash“: Incontinence-associated dermatitis: Does it have you seeing red?, Nursing, 2008, 38, 11(Suppl.), p. 56.
6. BEECKMAN, D., SCHOONHOVEN, L., VERHAEGHE,

S., et al. Prevention and treatment of incontinence associated dermatitis: Literature review. J Advance Nursing, 2009, 65, p. 1141–1154.
7. NIX, D., HAUGEN, V. Incontinence associated dermatitis. Long-Term Living, 2010, 559, pp. 32–33.
8. RONNER, AC., BERLAND, CR., RUNEMAN, B., KAIJSER, B. The hygienice effectiveness of 2 different skin cleansing procedures. J Wound, Ostomy and Continence Nursing, 2010, 37, p. 260–264.
9. BEECKMAN, B., DEFLOOR, T. VERHAEGHE, S., et al. What is the most effective method of preventing and treating incontinence associated dermatitis? Nursing Times, 2010, 106, p. 22–25.
10. BROWN, DS. Perineal dermatitis: Can we measure it? Ostomy/wound Management, 1993, 39, 7, pp. 28, 30, 31. 11. KENNEDY, K., LUTZ, L. Comparison of the efficacy and cost effectiveness of three skin protectants in the managemet of incontinent dermatitis. Proceeding of the 6th European Conference on dvances in Wound Management, Amsterodam, Holland.
e-mail: apokorna@med.muni.cz

Tab. Hlavní klinické charakteristiky rozdílů IAD a dekubitů

Sledovaný parametr IAD Dekubitus
příčina vlhkost ?? O2
lokalizace perianální, kožní záhyby, místo úniku moči (oděv) kostní prominence
tvar rozptýlené, nejasné, difúzní jednotlivé vředy
hloubka povrchové poškození od povrchu do hloubky (dle stupně dekubitu)
nekrózy nepřítomny ano, ve formě eschar i povlaků
okraje nepravidelné, neostré ohraničené
barva červená začervenání

O autorovi| Doc. PhDr. Andrea Pokorná, Ph. D. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství a Institut biostatistiky a analýz, Brno Ústav zdravotnických informací a statistiky, Praha

Ohodnoťte tento článek!