Nádory u adolescentů

dětská onkologie

Souhrn

Zhoubné nádory u adolescentů (15–19 let) představují v současnosti závažný medicínský, psychologický, etický a ekonomický problém. Skupina pacientů ve věku dospívání byla dlouho na pokraji zájmu dětské onkologie a téměř zcela mimo zájem onkologie dospělého věku. Spektrum histologických typů nádorů, jejich biologické vlastnosti i klinické chování jsou věkově specifické a rozdílné od nádorů jiných věkových skupin. Incidence malignit v období adolescence má trvale stoupající trend. Výsledky léčby nádorů u adolescentů jsou horší než výsledky léčby u dětí mladších 15 let.

Klíčová slova adolescenti • nádory • věkově specifické rozdíly • diagnostické problémy • léčebné možnosti

Summary

Bajciova, V. Cancer in adolescents Cancer in adolescents (15 to 19 years) appears to be a serious medical, psychologic, ethical and economical problem as well. This group of patients has been languishing in the shadow of pediatric oncology and out of interest in adult oncology. Spectrum of histological types of tumors and their biology characteristics are age specific and different from the other age groups. The overall incidence of cancer in adolescents is continuously increasing. Treatment results and outcome of adolescent cancer are worse comparing with outcome in children with cancer younger than 15 years.

Key words adolescents • cancer • age specific differences • diagnostic challenges • therapeutic options Ve světě roste generace dospívajících mladých lidí a v současnosti je téměř polovina světové populace mladší 25 let. Významné rozdíly ve věkové skladbě obyvatelstva jsou ovšem patrné podle geografické distribuce. V České republice je počet dospívajících mladých lidí ve věku 15–19 let kolem 670 000, tedy asi 7 % z celkové populace. Víc než v minulosti se vyhrocuje u dnešní generace adolescentů střet a nepoměr mezi biologickou zralostí a zralostí psychickou a sociální, což přináší řadu rizik a problémů moderního světa – antisociální chování mladých lidí (abúzus alkoholu, kouření, drogy, gamblerství, sexuální promiskuitu). Alarmujícím tempem stoupá u mladých lidí počet sebevražd.
Kromě těchto problémů jsou dospívající ohroženi celou řadou závažných onemocnění. Více než 12 % adolescentní populace žije s chronickým onemocněním. Do skupiny chronicky nemocných se dnes řadí i pacienti s nádorovým onemocněním.

Charakteristika a specifika období dospívání

Období dospívání je období přechodu z věku dětského do věku dospělého, které není jednoznačně ohraničeno. Začátek dospívání je biologicky a medicínsky dán začátkem pohlavního zrání (objevení se sekundárních pohlavních znaků). Období pohlavního dozrávání (puberta) začíná v našich zeměpisných šířkách u dívek mezi 11. a 12. rokem, u chlapců mezi 13. a 14. rokem. Konec dospívání je v České republice legislativně určen dosažením 18. roku života. V medicíně pod pojmem adolescentní věk rozumíme věk od 12.–15. let (mladší adolescentní věk) a od 15.–19. let (starší adolescentní věk).(1, 2) V onkologii rozlišujeme onkologii dětského věku (tedy od narození do 15 let věku) a onkologii dospělého věku, tedy od 18 let výše. Je více než zřejmé, že období dospívání mezi 15. a 18.(19.) rokem věku je někde „ztracené“ mezi dětmi a dospělými. Pod pojmem nádory adolescentů hodnotíme nádory u onkologických pacientů ve věku 15.–19. let.(2, 3) Adolescenti procházejí složitým vývojovým obdobím dospívání, charakteristickým nejen tělesnými, ale i metabolickými, psychickými a emočními změnami, snahou o osamostatnění. Významným je pro ně fakt autonomie a nezávislosti s typickým nerespektováním autorit, řádů a norem. O to větší šok pro ně znamená diagnóza maligního onemocnění. Psychosociální stránka péče o adolescenta (izolace od přátel a rodiny, změny tělesného vzhledu, strach ze smrti) je stejně důležitá jako samotná protinádorová léčba. Psychický stav pacienta výrazně ovlivňuje průběh a celkovou toleranci léčby. Fyziologické tělesné změny v průběhu puberty (změny metabolismu v době pubertálního růstu, hormonální aktivita, růstová aktivita, změny body mass indexu, změny objemové distribuce tukové tkáně) mohou ovlivnit efekt a toxicitu onkologické léčby (změny farmakokinetiky a biofarmakologické tolerance).(1, 2, 4, 5, 6)

Epidemiologie nádorů u dospívajících

V Evropě jsou údaje o incidenci nádorů u dětí do 15 let věku a variace mezi krajinami dobře dokumentované. Ve srovnání s tím je podstatně méně informací o incidenci nádorů a přežívání u adolescentů a mladých dospělých. V celé Evropě se méně než 0,3 % ze všech invazívních nádorů objevuje u dospívajících ve věku 15–19 let.
Výskyt nádorových nemocí u adolescentů má neustále stoupající trend, který v posledních letech předstihl incidenci nádorů v dětské populaci. Incidence malignit u dospívajících je dvakrát vyšší než u 5–9letých dětí a až o 2/3 vyšší než u 10–14letých dětí. S postupujícím věkem se incidence nádorů zvyšuje. Celkový vzestup meziroční incidence zhoubných nádorů je kolem 1 % za rok, s výjimkou maligního melanomu a nádorů varlat u dospívajících, u kterých je meziroční vzestup incidence kolem 2–3,5 % za rok. Věkově specifická incidence je založena na faktu, že incidence nádorů roste exponenciálně s věkem. Adolescenti mají vyšší exponenciální riziko rozvoje nádoru než děti do 15 let na základě předpokladu delší karcinogenní expozice faktorům zevního

prostředí, stárnutí buněk, a s tím spojených změn (pokles a zkrácení telomeráz, somatické mutace atd.).
Incidence nádorů u dospívajících ve věku 15–19 let v České republice se pohybuje kolem 15/100 000/rok. Celkem tedy v České republice onemocní maligním nádorem ročně kolem 350–400 mladých lidí ve věku 15–20 let (Obr. 1).( 1–9) Dalším důležitým demografickým ukazatelem je rozbor příčin úmrtí u dospívajících. Nádory jsou v této věkové skupině na čtvrtém místě hned za úrazy, sebevraždami a vraždami, a jsou tedy nejčastějším onemocněním vedoucím ke smrti u adolescentů.(10) Přežívání adolescentů s maligním onemocněním v České republice je srovnatelné s přežíváním v jiných státech Evropy.(9)

Specifika nádorů u dospívajících

Spektrum nádorů u dospívajících a jejich biologické vlastnosti jsou věkově specifické a významně se liší od spektra nádorů dětí mladších 15 let nebo od nádorů dospělé a starší populace. Epiteliální nádory (karcinomy), typické pro onkologii dospělých a starší věk, tvoří méně než 12 % ze všech nádorů u adolescentů. Etiopatogeneze karcinomů u dospívajících a spektrum patogenetických změn se s věkem mění (Obr. 2).(2, 4, 5, 7, 11) Nádory embryonálního původu typické pro dětský věk (neuroblastom, nefroblastom, hepatoblastom, retinoblastom atd.) jsou u adolescentů spíše raritní, a pokud se vyskytnou, mají výrazně agresivnější klinické chování a špatnou prognózu. U dospívajících převažují maligní lymfomy (především Hodgkinův lymfom) s převahou u dívek, nádory varlat u chlapců a germinální nádory ovarií u dívek. Vrchol výskytu je u sarkomů kostí (osteosarkom, Ewingův sarkom), časté jsou rovněž sarkomy měkkých tkání s převahou rabdomyosarkomu a nádory CNS. Velmi prudce stoupá výskyt melanomu (především kožní formy) s převahou u dívek. Z karcinomů je nejčastější karcinom štítné žlázy u dospívajících dívek (Obr. 3).
Srovnání klinických, epidemiologických, molekulárních a léčebných závěrů jasně dokládá rozdíly u nejčastějších zhoubných nádorů u adolescentů. Klinické výzkumy prokazují, že biologie nádorů u adolescentů je ve srovnání s jinými věkovými skupinami rozdílná, i když se podle histopatologie jedná o stejný typ nádoru. Rozdílné věkově specifické cytogenetické a molekulárněgenetické studie dávají prostor k úvahám o rozdílné patogenezi v závislosti na věku nositele. Jestliže přijmeme hypotézu, že biologie maligních nádorů u adolescentů se liší v závislosti na věku, pak se zřejmě bude lišit i optimální léčebná strategie, speciálně v současnosti při rozvoji cílené biologické léčby.(2, 6, 8, 11, 12) Kromě biologie nádoru může hrát svou roli i věkově specifická biologie hostitele. Dospívající jedinci jsou obvykle zdraví, na rozdíl od starší populace netrpí téměř žádnými komorbiditami. Důležité jsou rovněž fyziologické změny organismu v rámci puberty. Růstový spurt, vliv pohlavních hormonů, zrychlený metabolismus mohou měnit farmakokinetiku (jaterní a renální funkce, clearence cytostatik) a biofarmakologickou toleranci, a mohou mít tedy vliv na efekt a toxicitu aplikované protinádorové léčby. Všeobecně lze říct, že dospívající tolerují onkologickou léčbu hůř než děti, ale lépe než starší pacienti. Ve srovnání s dětmi trpí adolescenti častěji periferní polyneuropatií, intolerancí glukózy u kortikoidů, mají vyšší riziko vzniku osteonekrózy. Ve srovnání s dospělými a staršími pacienty mají dospívající nižší orgánovou toxicitu, farmakokinetické procesy (metabolismus a vylučování cytotoxické chemoterapie) jsou efektivnější. Léčebné strategie, které by byly cílené na věkově specifickou skupinu se specifickými biologickými charakteristikami nádoru a hostitele, by v budoucnu mohly výrazně zlepšit výsledky a prognózu dospívajících s maligním

nádorem.(2, 4, 11, 13)

Specifické problémy v onkologii dospívajících

V onkologii dospívajících se setkáváme především se čtyřmi hlavními problémy. 1. Problém pozdní diagnózy a oddálení

léčby nádorů u adolescentů Velké procento dospívajících má lokálně pokročilou nebo metastatickou nemoc v čase diagnózy. Iniciální rozsah nádoru patří mezi nejdůležitější faktory ovlivňující prognózu, a pozdní diagnóza se tak výraznou mírou podílí na horším přežívání u adolescentů (Obr. 4, 5). Příčin pozdní diagnózy nádorů u dospívajících je několik, a to na všech úrovních – od pacienta samotného přes rodinu a rodiče až po lékaře (Obr. 6).(2, 14, 15) Ze strany pacienta hraje roli právě věk – období psychického dozrávání a formování osobnosti. Protože nádor jako takový obvykle nebolí, nevěnuje mladý člověk iniciálním příznakům obvykle pozornost, navíc mladý organismus dokáže kompenzovat poměrně dlouho nárůst nádoru (např. útlak plic nádorovou masou bez dyspnoe či tachypnoe). Dospívající většinou ani netuší, že by ve svém věku mohli onemocnět zhoubným

nádorem.(2, 15)

Rodiče se obvykle zaměřují především na sociální problémy dospívajícího (škola a prospěch, další vzdělání a pracovní uplatnění, kamarádi atd.). Často bagatelizují zdravotní problémy adolescenta („děti již vyrostly, jsou mladí, nemohou být tedy vážně nemocní…“). Je to dáno i faktem, že nádory u mladých lidí obvykle nemají specifické příznaky, které jsou v povědomí populace spjaté s rozvojem

nádoru.(2, 14, 15)

Ze strany poskytovatelů zdravotní péče mohou být iniciální příznaky nádoru podceňovány nebo hodnoceny nesprávně, často se na možnost nádoru jako vyvolávající příčiny potíží nemyslí. Opět je to dáno vzácným výskytem nádorů u mladých lidí. Počet preventivních prohlídek s věkem klesá, a často proběhnou pouze formálně. I mezi zdravotníky často převládne názor, že mladý člověk nemůže být vážně nemocen a je automaticky zdravý z titulu svého mládí. Lékař primárního kontaktu je proto při časné diagnostice maligního nádoru klíčovou

osobou.(14–18)

2. Místo léčby dospívajících s malignitou V České republice všeobecně péči o dospívající pacienty zabezpečuje lékař primárního kontaktu – pediatr. Situace se v jednotlivých zemích Evropy liší (Obr. 7).(12) V současnosti v ČR není vytvořeno věkově specifické centrum pro léčbu nádorů u dospívajících. Pacient se může dostat na pracoviště dospělé onkologie nebo na pracoviště dětské onkologie. Většina dospívajících je léčena na pracovištích dětské onkologie, ale v reálné situaci existuje riziko, že podle typu nádoru (např. plicní, gynekologické nádory, sarkomy dětského věku) se může adolescent ocitnout sice na specializovaném pracovišti, které ale nemá dostatek zkušeností ani znalostí o specifických problémech juvenilních typů nádorů. Není zaveden jednotný systém reference dospívajícího onkologického pacienta. Centralizace v onkologických věkově specifických centrech se tak stává pro pacienta životně důležitou v čase, kdy histologický nález a klinické stadium již zdaleka nestačí k přesnému určení diagnózy, prognózy a určení individuální míry rizika, a tím adekvátní léčby. Diagnostika a léčba juvenilních typů nádorů je velmi složitá a vyžaduje dlouholetou zkušenost.(2, 4, 5, 7, 8, 11, 18) Kromě často rozdílné strategie léčebného přístupu u dospělé a dětské onkologie je důležitý především faktor zkušeností s léčbou agresivních juvenilních typů nádoru. Pokud dospělý onkolog používá stejnou dávkovou intenzitu a modifikace léčby u dospívajících jako u starší generace pacientů, je více než pravděpodobné, že adolescent bude vzhledem ke svému agresivnímu typu nádoru a vysoké míře biofarmakologické tolerance relativně podléčen a jeho nádor nebude zvládnut a léčen

úspěšně.(13)

Ideálním postupem je společná péče dětského onkologa i onkologa dospělého věku o dospívajícího pacienta s maligním nádorem, která bude reflektovat typ nádoru, jeho biologické a cytogenetické charakteristiky a klinické chování, a stejně tak i věkově specifickou biologii pacienta.
3. Možnosti prevence a časné diagnostiky nádorů u dospívajících, osvěta Možnosti, způsoby a formy prevence nádorů u dospívajících se zásadně neliší od prevence v jiných věkových skupinách, tj. platí především dodržování zásad zdravého životního stylu. U dospívajících je tento bod o to důležitější, že právě v období dospívání se fixují životní návyky a životní styl.
Primární prevence je u adolescentů obtížně definovatelná. Aktivní vyhledávání, tj. screening nádorů, se rutinně neprovádí z několika důvodů: nádory u dospívajících patří mezi vzácná onemocnění, chybí specifické indikátory nádorové nemoci, etiologie není známá (resp. je multifaktoriální souhrou genetických faktorů a vlivů vnějšího prostředí), a tedy nelze definovat rizikovou skupinu mladých lidí.(4) I zde však existuje výjimka, a to u dospívajících s genetickými, k nádorům predisponujícími syndromy (např. Li Fraumeni syndrom, syndrom familiární adenomatózní polypózy, neurofibromatóza typu I a II, Gardnerův syndrom, Lynchův syndrom, tuberózní skleróza atd.). Genetických predispozičních nádorových syndromů je popsáno v literatuře kolem 200. Pacienti do 19 let věku, u kterých byl nádorový predispoziční syndrom prokázán genetickým vyšetřením, by měli být dispenzarizováni a pravidelně sledováni na odborném pracovišti dětské

onkologie.(19, 20)

U dospívajících dívek je možností prevence rozvoje karcinomu děložního čípku v pozdějším věku očkování vakcínou proti HPV, a to před zahájením aktivního pohlavního života (vakcína hrazena ve věku 14 let).
Časná diagnostika, a zkrácení doby od prvních příznaků ke stanovení diagnózy a zahájení efektivní onkologické léčby jsou pro mladé lidi klíčové, a zde hrají významnou roli informovanost a osvěta, a to nejenom adolescentů, ale i jejich rodičů. Znalost možných rizikových a predispozičních faktorů, zdravotní osvěta a výchova mladé generace k odpovědnému přístupu k vlastnímu zdraví jsou nezbytnou součástí prevence nádorových onemocnění v mladém věku. V přípravě je webová stránka www.fighttogether.cz, zaměřená na bližší informace o maligních nádorech u adolescentů a mladých dospělých včetně anonymní poradny, která by měla začít fungovat začátkem roku 2015.
Poučení o samovyšetření prsu u mladých dívek a samovyšetření varlat u chlapců a mladých mužů lze nalézt na stránkách: www.prevencenadoru.cz, www.maskoule. cz, www.hlidackouli.cz.
V sekundární prevenci a časném záchytu nádorů u dospívajících hraje mimořádně důležitou roli lékař primárního kontaktu a systém pečlivě prováděných preventivních prohlídek. Doškolování lékařů primárního kontaktu v oblasti onkologie nejen dospělých, ale i dětí a dospívajících je nutností.(16, 17, 18) Lékaři i laici najdou informace na www.linkos.cz, na kterých funguje i bezplatná poradna stran prevence a časné diagnostiky nádorů, dále na webových stránkách Kliniky dětské onkologie FN Brno a FN Motol Praha, informace jsou i na www.cancer.gov (adolescents and young adults). Dalším zdrojem informací jsou články zabývající se touto tematikou v odborných časopisech, vyšly u nás dvě monografie cílené na tuto věkovou skupinu pacientů (Nádory adolescentů a mladých dospělých, Grada, 2011) a Vybrané kasuistiky nádorů u adolescentů a mladých dospělých, Mladá fronta, 2012), a v neposlední řadě existuje možnost telefonické konzultace na obou klinikách dětské onkologie.
4. Dlouhodobě přežívající dětští onkologičtí pacienti (childhood cancer survivors), problémy přechodu z dětské onkologie do péče medicíny dospělého věku (tzv. transitional care) Specifickou skupinou v onkologii jsou mladí lidi, kteří byli léčeni pro maligní nádorové onemocnění v dětském věku a dlouhodobě přežívají bez přítomnosti nádoru. Jejich počet v populaci narůstá, v současnosti je jeden z 850 mladých lidí přežívající dětský onkologický pacient. Z nich je 25 % mladších 20 let věku, 75 % je mladších 40 let věku. Tito pacienti by měli být dlouhodobě, ideálně celoživotně, sledováni na specializovaném pracovišti. Velké procento z nich již dosáhlo dospělého věku a je ohroženo vznikem pozdních následků protinádorové léčby (poruchy růstu, kardiotoxicita, neurotoxicita, hormonální poruchy, sterilita, neurokognitivní změny atd.), z nichž nejvážnějším je vyšší riziko vzniku sekundárního nádoru (Obr. 8).(2, 4, 12, 21) V tomto kontextu je v klinické praxi problematický přechod z pracoviště dětské onkologie na pracoviště dospělé medicíny (tzv. transitional care).(11, 22–25) Ve světě existuje několik modelů následné péče: 1. pacienta sleduje praktik nebo rodinný lékař, onkolog je konzultován pouze v případě potíží; 2. pacient je sledován u svého praktického lékaře, který odesílá výsledky všech vyšetření a zápis o kontrole onkologovi; 3. pacient je sledován onkologem dospělého věku, dětský onkolog nemá informace o dalším vývoji zdravotního stavu svého bývalého pacienta; 4. pacient je sledován onkologem dospělého věku ve spolupráci s dětským onkologem.
Měřítkem léčebného úspěchu je v současné onkologii kromě délky samotného přežití zejména kvalita života, schopnost mladých lidí zařadit se zpět do vzdělávacího či pracovního procesu, schopnost najít si partnera a založit si rodinu a žít plnohodnotný život. Proto je dlouhodobé sledování přežívajících mladých onkologických pacientů mezioborový multidisciplinární proces (onkologové, psychologové, kardiologové, gynekologové, ale taky sociální pracovníci, tzv. poradci pro školu a práci atd.). Je to v podstatě zrcadlo a způsob hodnocení kvality práce dětského onkologa. Subjektivní vnímání dobré kvality života u vyléčených mladých lidí závisí také na adekvátním chování a dostatečném pochopení ze strany jeho okolí. Proto je nevyhnutelná osvěta široké populace i v tomto směru.

Závěr

Zhoubné nádory u dospívajících a mladých dospělých patří v rámci oboru onkologie mezi onemocnění vzácná. Nízký výskyt je možnou příčinou, proč byla tato skupina pacientů dlouhé období mimo centra zájmu onkologů dospělého věku i dětských onkologů. I když jsou tyto nádory potenciálně vyléčitelné, přežívání adolescentů nedosahuje úspěchů dosažených v dětské onkologii.
Při srovnání počtu klinických studií, úsilí a nemalých finančních nákladů, které jsou věnovány nádorům dospělého věku s velmi špatnou prognózou, kde se za úspěch považuje prodloužení života o několik málo měsíců, je naší morální povinností věnovat alespoň stejnou pozornost mladé generaci s onkologickým onemocněním, která má navíc podstatně lepší šance na dlouhodobé vyléčení. Využití této šance a pomoct mladým lidem zvládnout jejich náročný boj s maligním nádorem ve složitém období dospívání lze pouze širokou spoluprací jednotlivých medicínských specializací a vytvořením jednotných a všeobecně akceptovaných podmínek pro všechny mladé lidi. Nevyhnutelnou a nesmírně důležitou součástí tohoto systému je lékař primárního kontaktu, který pacienta nejlépe a nejdéle zná, má svoje místo v sekundární prevenci, osvětě i časné diagnostice, a následně pak další péči o pacienta po vyléčeném nádorovém onemocnění.

Prohlášení: autorka v souvislosti s tématem práce nespolupracovala v posledních 12 měsících s žádnou farmaceutickou firmou.

Literatura

1. BAJČIOVÁ, V. Definice adolescentního věku. In BAJČIOVÁ, V., TOMÁŠEK, J., ŠTĚRBA, J. Nádory adolescentů a mladých dospělých. Praha : Grada Publishing, 2011, s. 1–2.
2. BAJČIOVÁ, V. Adolescenti a mladí dospelí – „zabudnutá“ skupina v onkológii? Onkológia, 2006, 1, s. 98–102. 3. AUBIN, S. What should the age range be for AYA oncology? J Adol Young Adult Oncol, 2011, 1, p. 3–7. 4. COCCIA, PFR., ALTMAN, J., BHATIA, S., et al. Adolescent and young adult oncology. J Nat Compr Cancer Netw, 2012, 10, p. 1112–1150.
5. PEARCE, MS., PARKER, L., WINDEBANK, KP., et al. Cancer in adolescents and young adults aged 15–24 years: a report from the North of England young person´s malignant disease registry. UK Pediatr Blood Cancer, 2005, 45, p. 687–693.
6. BLEYER, WA. Cancer in older adolescents and young adults: epidemiology, diagnosis, treatment, survival and importance of clinical trials. Med Ped Oncol, 2002, 38, p. 1–10.
7. PENTHEROUDAKIS, G., PAVLIDIS, N. Juvenile cancer: improving care for adolescents and young adults within the frame of medical oncology. An Oncol, 2005, 16, p. 181–188.
8. ALBRITTON, K., BLEYER, WA. The management of cancer in the older adolescent. Eur J Cancer, 2003, 39, p. 2584–2599.
9. BAJČIOVÁ, V. Epidemiologie nádorů u dospívajících a mladých dospělých. In BAJČIOVÁ, V., TOMÁŠEK, J., ŠTĚRBA, J. Nádory adolescentů a mladých dospělých. Praha : Grada, 2011, s. 7–22.
10. BLEYER, WA. Young adult oncology: the patients and their survival challenges. CA Cancer J Clin, 2007, 57, p. 242–255.
11. FREYER, DR., FELGENHAUER, J., PERENTESIS, J., et al. Childrens oncology groupś 2013 blueprint for research: adolescent and young adult oncology. Ped Blood Cancer, 2013, 60, p. 1055–1058.
12. VASSAL, G., FITZGERALD, E., SCHRAPPE, M., et al. Challenges for children and adolescents with cancer in Europe: the SIOP-Europe agenda. Pediatr Blood Cancer, 2014, 61, p. 1551–1557.
13. VEAL, GJ., HARTFORD, CHM., STEWART, CF. Clinical pharmacology in the adolescent oncology patient. JCO, 2010, 28, p. 4790–4799.
14. DAN-TANG, T., FRANCO, EL. Diagnostic delay in childhood cancer. A review. Am Canc Soc, 2007, p. 703–713.
15. BAJČIOVÁ, V. Rizika a následky pozdní diagnózy u dospívajících. Vox pediatriae, 2012, 12, s. 26–29.
16. AHRENSBERG, JM., FENGER-GRON, M., VEDSTED, P. Use of primary care during the year before childhood cancer diagnosis: a nationwide population – based matched comparative study. PLOS ONE, 2013, 8, e59098.
17. FERN, LA., CAMPBELL, CH., EDEN, TO., et al. How frequently do young people with potential cancer symptoms present in primary care? Brit J Gener Pract, 2011, p. 223– 230.
18. HAYES-LATTIN, B., MATHEWS-BRADSHAW, B., SIEGEL, S. Adolescent and young adult oncology training for health professionals: a position statement. JCO, 2010, 28, p. 4858–4861.
19. SCHIFFMAN, JD., GELLER, JI., MUNDT, E., et al. Update of pediatric cancer predisposition syndromes. Ped Blood Cancer, 2013, 60, p. 1247–1252.
20. American Society of Clinical Oncology Policy Statement Update. Genetic testing for cancer suspectibility. J Clin Oncol, 2003, 21, p. 2397–2406.
21. MEADOWS, AT., FRIEDMAN, DL., et al. Second neoplazma in survivors of childhood cancer: findings from the Childhood Cancer Survivor Study Cohort. JCO, 2009, 27, p. 2356–2362.
22. FREYER, DR. Transitional of care for young adult survivors of childhood and adolescent cancer: rationale and approaches. J Clin Oncol, 2010, 28, p. 4810–4818. 23. SENDER, LS. The AYA cancer patientś survivorship: challenges and opportunities. J Adol Young Adult Oncol, 2013, 2, p. 87–88.
24. ZAHARA, R., ROSENBERG-YUNGER, S., KLASSEN,

AF., et al. Barriers and facilitators of transition from pediatric to adult long-term follow up care in childhood cancer survivors. J Adol Young Adult Oncol, 2013, 2, p. 104–111.
25. FERNANDES, SM., OŚULLIVAN-OLIVIERA, J., LANDZBERG, MJ., et al. Transition and transfer of adolescents and young adults with pediatric onset chronic disease: the patient and parent perspective. J Pediatr Rehabil Med, 2014, 7, p. 43–51.
e-mail: vbajciova@fnbrno.cz

O autorovi| MUDr. Viera Bajčiová, CSc. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Brno, Klinika dětské onkologie

Obr. 1 Incidence podle věku v ČR (1997–2007)
Obr. 2 Distribuce typů nádorů podle věku v USA(10)
Obr. 3 Incidence zhoubných nádorů u adolescentů (15 a 19 let) v ČR v období 2000–2010
Obr. 4 Synoviální sarkom stehna diseminovaný (délka anamnézy 8 měsíců)
Obr. 5 Faktory ovlivňující přežití: iniciální rozsah u Ewingova sarkomu (data ze souboru pacientů KDO FN Brno)
Úrovně pozdní diagnostiky v onkologii
Obr. 7 Distribuce systému primární péče o adolescenty v Evropě(12)
Obr. 8 Typ sekundárních nádorů podle primárního nádoru u dětí

Ohodnoťte tento článek!