Očkování u dětí

MUDr. Eva Domorázková, CSc.

Očkování je vpravení oslabeného nebo usmrceného zárodku určitého infekčního onemocnění, očkovací látky, do organizmu za účelem vytvoření ochranných protilátek proti tomuto onemocnění. Očkování je stále jedním z nejvýznamnějších objevů v lékařství, pokud jde o možnost předcházet infekčním chorobám. Jeho prováděním, vysokou proočkovaností, dodržováním správného postupu při očkování a při zacházení s očkovací látkou a důslednou surveillance nemocí, proti kterým se očkuje, lze dosáhnout výrazného snížení nemocností a úmrtnosti způsobené infekčními chorobami, proti kterým se pravidelně očkuje (Tab. 1). Ročně se v ČR očkováním zabrání 100 000 onemocnění a před úmrtím zachrání okolo 500 lidí.

Klíčová slova:

očkovací látky – úhrady – imunita – typy vakcín – kontraindikace

Bylo dosaženo:

likvidace dětské přenosné obrny;


snížení výskytu dávivého kašle;


u dětí vymýcení záškrtu, tetanu;


výrazného snížení výskytu spalniček a příušnic (6).

Dítě by mělo být očkováno lékařem, který jej má v trvalé péči, tedy praktickým lékařem pro děti a dorost. Pouze tento lékař dokonale zná anamnézu a zdravotní stav pacienta, a může tedy komplexně posoudit případné kontraindikace očkování. Výjimkou jsou situace, kdy očkování nesnese odkladu (úraz, podezření na vzteklinu apod.), anebo kdy sám praktický lékař rozhodne a doporučí očkování v jiném zdravotnickém zařízení (speciální oddělení pro riziková očkování pro alergiky, zdravotně stigmatizované pacienty a pacienty s různými kontraindikacemi) nebo kdy je očkování v jiném zdravotnickém zařízení dáno předpisem (očkování novorozenců, mimořádná očkování, očkování při cestách do zahraničí) (5).

Vakcíny objednávají zdravotnická zařízení prostřednictvím lékáren, v případě očkovacích látek pro povinná očkování hrazená státem prostřednictvím příslušných hygienických stanic (HS).

Při skladování, transportu a manipulaci s očkovacími látkami je nutné dodržovat chladový řetězec (cold chain), který je pro zachování účinnosti vakcín zásadní. Podmínky jeho dodržení jsou uvedeny na každém příbalovém letáku a balení vakcíny.

Inaktivované vakcíny se skladují v suchu a v temnu při teplotě +2 až +8 °C, resp. +10 °C. Transport vakcín je nutno zajistit za stejných podmínek.

Živé vakcíny se skladují v temnu při teplotě +2 až +8 stupně °C nebo při teplotě pod 0 °C podle doporučení výrobce. Ředidla k lyofilizovaným vakcínám se skladují v suchu a temnu při teplotě +2 až +10 °C.

Zmrazování a rozmrazování nemá vliv na titr specifických protilátek.

Vakcína, která má být skladována při teplotě pod 0 °C, se přepravuje v temnu při teplotě +8 °C, transport však nesmí trvat déle než 72 hodin.

Rehydratace lyofilizované vakcíny se provádí přiloženým rozpustidlem bezprostředně před očkováním. Do ampule nebo lahvičky s vakcínou se vstříkne rozpustidlo, obsahem se opatrně zatřepe, aby se zajistilo dokonalé promísení preparátu. Rozpuštěnou vakcínu je nutno chránit před světlem, teplem a dezinfekčními prostředky a aplikovat nejlépe bezprostředně, nejpozději do 30 minut po rehydrataci. Otevřená ampule se nesmí převážet z jednoho očkovacího místa na jiné (5).

Úhrada očkování a očkovacích látek je zajištěna:

1. Z prostředků zdravotního pojištění – očkovací látky proti vzteklině, proti tetanu při poranění a nehojících se ranách, proti tuberkulóze a testování s použitím tuberkulinového testu a očkovací výkony prováděné na pracovištích léčebné péče (5).

2. Státem prostřednictvím HS – pravidelné očkování (proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, přenosné dětské obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám). Očkování zvláštní proti virové hepatitidě B u osob, které jsou při své pracovní činnosti vystaveny zvýšenému nebezpečí infekce virovou hepatitidou B. Očkování mimořádná proti chřipce u osob zdravotně stigmatizovaných, proti virové hepatitidě B u novorozenců matek s pozitivním HbsAg-testem, proti zarděnkám u séronegativních žen fertilního věku a proti dalším infekcím na základě rozhodnutí hlavního hygienika ČR nebo krajských hygieniků. Očkování osob odjíždějících do ciziny a přijíždějících z ciziny – určeno mezinárodními zdravotnickými předpisy.

3. Fyzickou nebo právnickou osobou – očkování proti klíšťové encefalitidě, meningokokové meningitidě, virové hepatitidě typu A, typu B, chřipce – kromě osob uvedených pod bodem 2, hemofilovým infekcím, pneumokokovým infekcím aj. (5).

Imunita v nejobecnějším smyslu je funkční stav organizmu projevující se schopností reagovat na cizorodé antigeny, eliminovat je a tuto zkušenost si zapamatovat.

Jako antigen mohou působit mikroorganismy, živočišné a rostlinné tkáně, jejich složky a produkty. Základními stavebními kameny jsou makromolekuly bílkovin, cukrů, nukleových kyselin. Antigenní odlišnost molekul je vyjádřena na jejich povrchu chemickými uskupeními, zvanými antigenní determinanty (epitopy). Existují i antigeny umělé (hapteny inkorporované do bílkovinné molekuly) a antigeny syntetické.

Styk s antigenem v organizmu vyvolá specifickou imunitní reakci: tvorbu protilátek (imunoglobulinů) a specifickou buněčnou reakci. Rozlišuje se tak imunita humorální (protilátková) a imunita celulární (zprostředkovaná buňkami). Protilátky jsou komplexní globulinové glykoproteiny. Hlavní složkou humorální imunity je imunoglobulin třídy IgG, nejrozšířenější imunoglobulin v extracelulárním prostoru. V obraně proti infekci se spolu s imunitou specifickou (získanou) uplatňuje též imunita nespecifická, přirozená. Její mechanizmy (např. fagocytóza, zánětlivá reakce, interferon) nejsou závislé na předchozím styku s cizorodým antigenem.

Po primárním styku s cizorodým antigenem dochází v organizmu k tzv. primární imunitní odpovědi s charakteristickou přítomností protilátek třídy IgM. Na opakovaný styk s konkrétním antigenem reaguje imunitní systém rychlejší a intenzivnější tvorbou protilátek třídy IgG. Tato schopnost je dána tzv. imunologickou pamětí, sekundární imunitní odpovědí (anamnestická odpověď, boosterový účinek). Samotný termín »boosterefekt« je vyhrazen pro vyjádření dynamiky tvorby titrů protilátek u očkovaných (5).

K očkování na území ČR smějí být používány jen očkovací látky, které jsou u nás registrovány a k jejichž použití dal souhlas hlavní hygienik ČR.

K očkování se používají následující vakcíny:

Živé heterologní – vyvolávají mírné onemocnění u chorob se zkříženou protekcí. Použito jen u vakcinie, s jejíž pomocí došlo k úspěšné eradikaci varioly.

Živé atenuované – oslabené viry (spalniček, příušnic, zarděnek, žluté zimnice, přenosné dětské obrny) nebo baktérie (BCG) se ztrátou patogenity, ale zachováním antigenních vlastností. Vyvolávají subklinický průběh onemocnění a obvykle dobrou protekci proti onemocnění.

Inaktivované – suspenze usmrcených virů (celovirionová vakcína proti chřipce, vzteklině) nebo bakterií (vakcíny proti pertusi, choleře). Jsou bezpečnější než živé, obvykle však s nižšími antigenními vlastnostmi.

Anatoxiny (toxidy) – bakteriální toxiny, nejčastěji inaktivované formalinem se zachovanými antigenními vlastnostmi (záškrt, tetanus).

Kapsulární polysacharidové – proti meningokokovým, pneumokokovým a hemofilovým infekcím, břišnímu tyfu.

Subjednotkové, split – rozštěpené a purifikované virové částice. Jejich výhodou je snížení reaktogenních vlastností, nevýhodou je někdy snížení antigenních vlastností (např. split – vakcína proti chřipce).

Syntetické – antigeny jsou připraveny chemicky nebo rekombinantní technikou, metodou genového inženýrství (vakcína proti virové hepatitidě typu B). Do této skupiny patří i vakcíny antiidiotypové.

Živé vektory – inzerce genů jednoho mikroorganismu do jiného, méně virulentního (vakcinie, salmonela), který se pak chová jako živá vakcína s virulentními antigeny.

Významnou součástí všech vakcín je adjuvans. Jde o látku používanou pro zvýšení antigenních vlastností vakcíny a z toho plynoucího zesílení imunitní odpovědi organizmu (např. olejové emulze, hydroxid hlinitý aj.). Adjuvans představuje nosič, na který je antigen adsorbován (4).

Pro bezpečnost a účinnost očkování je nutné dodržovat:

1. Kontraindikace očkování.

2. Správnou očkovací techniku, po-užití vhodného injekčního materiálu, výběr vhodného místa pro očkování, dezinfekce kůže správně zvoleným prostředkem, použití vhodného způsobu podání vakcíny, optická kontrola vakcíny, dodržování předepsaných skladovacích a transportních podmínek, použití vakcíny s neprošlou dobou použitelnosti, ponechání očkovance 30 min. po očkování v klidu pod dohledem, zachování odstupů mezi vakcínami: 1 týden po tuberkulinovém testu, 2 týdny po inaktivované vakcíně, 4 týdny po živé vakcíně s výjimkou simultánního podání poliovakcíny a Trivi-vacu, 8 týdnů po revakcinaci BCG vakcínou a 12 týdnů po primovakcinaci BCG vakcínou. Po Broncho-vaxomu, Biostimu, Ribomunylu apod. je odstup 1 týden, po léčbě vodnými alergeny se ponechává odstup 2 tý-dny, po léčbě depotními alergeny 4 tý-dny. Poliovak-cínu lze při současné léčbě pylovými ale ne bakteriálními alergeny podat (3).

Kontraindikace očkování:

1) horečnatá onemocnění a jejich re-konvalescence (2 týdny),

2) aktivní a neléčená TBC,

3) opakovaně ověřený defekt imunitního mechanizmu,

4) leukémie, lymfomy či jiné maligní neoplazie, postihující kostní dřeň či lymfatický systém,

5) léčba kortikoidy nebo ozařováním,

6) mimořádně závažné reakce s alterací celkového stavu po předchozím očkování,

7) ověřená systémová přecitlivělost na složky vakcíny, těhotenství.

Kontraindikace jednotlivých vakcín:

BCG vakcína: pozitivní tuberkulinová zkouška; po prožití spalniček nebo pertuse lze očkovat při negativní tuberkulinové zkoušce nejdříve za 6 týdnů; po prožití virových hepatitid nejdříve za 6 měsíců; sklon k tvorbě keloidních jizev; generalizovaný kožní exantém; HIV- -pozitivita.

Alditepera: heredofamiliární nebo degenerativní onemocnění CNS u rodičů nebo sourozenců; lékařem prokázané křeče s možnou souvislostí s onemocněním CNS, popř. následky onemocnění CNS. Při podezření na organické postižení CNS se očkování indikuje po konzultaci s neurologem. Těmto dětem lze podávat vakcínu bez složky proti pertusi – Alditeana.

Poliovakcína per os: průjmové onemocnění. U dětí s opakovaně laboratorně ověřeným defektem imunitních mechanizmů lze podat inaktivovanou Salkovu vakcínu.

Trivivac: při podezření na organické postižení CNS se očkování indikuje teprve po konzultaci s neurologem. U těchto dětí lze podat monovakcíny – Movivac, Pavivac, Ervevax. U očkovaných žen je po dobu 3 měsíců po očkování nutné vyloučit těhotenství. Nepodává se 3 měsíce po transfúzi krve; po podání plazmy nebo lidského imunoglobulinu. Při dávce imunoglobulinu vyšší než 10 mg/kg se očkování doporučuje odsunout o 5 měsíců. Jedince, které pro některou z déle trvajících kontraindikací nelze očkovat, nutno dispenzarizovat a v době, kdy kontraindikace pomine, dítě okamžitě očkovat (1).

Reakce po očkování jsou fyziologické, objevují se zvláště po živých vakcínách. Nefyziologické (vedlejší, nežádoucí) reakce jsou uvedeny v Tab. 2. Vyskytují se vzácně.

Rozlišují se reakce lokální (erytém, infiltrát, absces, píštěl) a celkové (obvykle různý stupeň horečky, katarální příznaky, exantém, alergické projevy). Reakce po očkování může být časná (okamžitá, bezprostřední), např. anafylaktický šok, nebo oddálená.

Mezi nejtěžší reakce související s očkováním patří neurologické komplikace. Nejčastěji bývají postvakcinační encefalopatie a mezi ně patří febrilní křeče. Vznikají v prvních hodinách nebo dnech po očkování na podkladě metabolických, toxických nebo alergických změn. Klinickými projevy jsou poruchy chování a vědomí, křeče s teplotou i bez ní, hypotonie. Postkvakcinační encefalitidy a encefalomyelitidy jsou vzácné, vyskytuje se asi 1 případ na 1 milión očkovaných jedinců. Vznikají za 7 až 14 dní po očkování na podkladě autoimunitní reakce nebo simultánním působením 2 antigenů – jeden je součástí vakcíny a druhý je přítomen v organizmu např. při interkurentní infekci. Podmínkou vzniku je určitá koncentrace antigenů, genetická dispozice organizmu, popř. porucha hematoencefalické bariéry, imunodeficience, interkurentní onemocnění. Klinicky se projevuje jako akutní diseminovaná encefalomyelitida.

Postvakcinační neuritidy a polyradikuloneuritidy (syndrom Guillainův- -Barrého) jsou vzácné. Vznikají za 7 až 21 dnů po očkování na podkladě autoimunitního nebo toxického poškození. Důsledkem je demyelinizace. Klinicky se projevuje chabými parézami.

Postvakcinační poliomyelitida se vyskytuje ojediněle a je vyvolána buď vakcinálním virem poliomyelitidy u osob s imunodeficiencí, nebo divokým virem v důsledku mutace vakcinálního viru. Vzniká za 5 až 40 dnů po očkování, u kontaktů za 60 dnů. Diagnóza musí být potvrzena kultivačním nálezem polioviru ve stolici a sérologickým vyšetřením.

Subakutní sklerozující panencefalitida – van Bogart – se vyskytuje pouze v souvislosti s očkováním proti spalničkám nebo (10krát častěji) po vlastním onemocnění spalničkami, vždy až za několik let. Virus spalniček perzistuje s chybějícím strukturálním proteinem M. Klinicky se projeví poruchou chování, hyperkinézami, epileptickými záchvaty, parézami, demencí (4).

Při vzniku nežádoucí reakce je lékař, který reakci diagnostikoval, povinen neprodleně telefonicky a pak písemně informovat příslušného epidemiologa HS, který tuto informaci předá dál, včetně SÚKL. K tomu účelu se používá formulář podle vzoru uvedeného v Me-todickém opatření 14/1985 (Věstník MZ ČSR, částka 9-12: 158-159).

Očkování vyvolává tvorbu specifických protilátek – čím vyšší jsou jejich koncentrace po očkování, tím delší dobu při postupném snižování přetrvávají nad hodnotou ochranného titru. Očkování může někdy selhat. K možným důvodům patří:

1) vrozená nebo získaná imunodeficience;

2) přechodná sekundární imunodeficience;

3) nedodržení kontraindikací, např. očkování při jakémkoliv onemocnění nebo brzy po něm, očkování při imunosupresivní léčbě, interkurentní onemocnění v době tvorby specifických protilátek;

4) častá nemocnost očkovance;

5) špatná výživa;

6) podání živých vakcín dříve než 3 měsíce po aplikaci přípravků z lidské plazmy a krve;

7) špatné uchovávání vakcín při skladování i při transportu;

8) použití prošlé vakcíny;

9) nevhodné místo pro podání vakcíny;

10) nezaschlý dezinfekční prostředek v místě vpichu;

11) krátká jehla u obézních osob při i. m. aplikaci;

12) nedodržení odstupů mezi vakcínami;

13) nedodržení očkovacího schématu pro danou vakcínu;

14) přítomnost mateřských protilátek, které mohou neutralizovat vakcinální virus.

Očkování v ČR probíhá formou jednak pravidelného očkování – I. skupina vakcín – jednak formou očkování zvláštního, mimořádného, vyžádaného očkování do ciziny – II. skupina vakcín.

I. skupina vakcín (Tab. 3 a 4)

Vakcína proti TBC – BCG-Vaccine – živá lyofilizovaná, obsahuje bakterie B. Calmette-Guerine. Aplikace je intrakutánní do levého ramene v dávce 0,1 ml (300 000 UI) při primovakcinaci a při revakcinaci v 11 letech u tuberkulin negativních dětí. Novorozenci se očkují od 4. dne věku a od hmotnosti 2 500 g, za 3 až 6 měsíců se zkontroluje místo vpichu a pokud není patrná jizva, provede se u tuberkulin negativních dětí ve 2 letech revakcinace.

Nežádoucí účinky: bolesti hlavy, zvýšená teplota, lymfadenitida s tvorbou abscesů, zřídka alergické reakce, zřídka osteomyelitis, občas kožní tuberkulitidy, postižení očí, BCG-infekce u vrozené imunodeficience. K tuberkulinové zkoušce se používá standardní PPD RT 23 v ředění Mantoux 2 TU v množství 0,1 ml intrakutánně na dorzální stranu levého předloktí. Zkouška se odečítá za 72 hodin po aplikaci a hodnotí se pouze indurace, která se považuje za pozitivní při 6 mm a více.

Vakcína proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli – Alditepera – je inaktivovaná smíšená vakcína, obsahuje min. 30 m. j. difterického, min. 40 m. j. tetanického anatoxinu adsorbované na minerální nosič hydroxid hlinitý a min. 4 m. j. suspenze min. 3 kmenů B. pertusis. Očkují se děti od 9. až 12. týdne věku intramuskulárně dávkou 0,5 ml 3 dávkami v odstupu 4 až 8 týdnů. Čtvrtá dávka se podává v 18. až 20. měsíci věku a přeočkovává se ve věku 5 let. Nežádoucí účinky: erytém, otok, infiltrát, vzácně sterilní absces. Dále horečka, únava, ospalost, nechutenství, nauzea. Vzácně alergická reakce s otoky, teplotou, bolestí hlavy i s bezprostředním oběhovým selháním. Vzácně příznaky poškození CNS. Nežádoucí účinky jsou vyvolány převážně složkou vakcíny proti pertusi.

Vakcína proti přenosné dětské obrně – Polio „Sabin“ Oral Vaccine – živá vakcína obsahuje oslabené (atenuované) viry poliomyelitidy kmene Sabin typ 1, 2 a 3 pomnožené na tkáňové kultuře opičích ledvin. Očkuje se v celostátním termínu vyhlašovaném hlavním hygienikem ČR vždy na jaře, první dávka. Druhá dávka následuje za 2 měsíce (vakcinální virus se ve střevě pomnožuje a vylučuje se min. po dobu 2 měsíců po očkování). Očkují se děti starší 10 týdnů v obou termínech a za rok se opět v obou termínech přeočkují. Dále se přeočkují jednou dávkou děti ve 13 letech. Vakcína se podává per os v dávce 2 kapek ve sladkém sirupu. Nežádoucí účinky: bolest hlavy, průjem, zvracení, velmi vzácně příznaky paralytické poliomyelitidy.

Vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám – Trivivac – živá lyofilizovaná vakcína obsahuje dále oslabený virus spalniček kmene Schwarz, oslabený virus příušnic kmene Jeryl Lynn, oba pomnožené v primárních kulturách buněk psích ledvin a oslabený kmen Wistar RA 27/3 zarděnkového viru pomnožený na kulturách lidských diploidních buněk. Očkují se děti od prvního dne 15. měsíce věku a přeočkovává se za 6 až 10 měsíců. Vakcína se podává subkutánně 0,7 ml. Kolem 9. dne po očkování se může objevit fyziologická reakce – teplota, konjunktivitida, rinofaryngitida a ojediněle exantém připomínající spalničky či zarděnky.

Nežádoucí účinky: otok v oblasti příušní žlázy, lymfadenopatie, bronchitida, bronchopneumonie, artralgie, výjimečně komplikace CNS. Tuberkulinový test se provádí před podáním vakcíny, spalničková složka přechodně potlačuje kožní reakci na tuberkulin.

Vakcína proti tetanu – Alteana – je inaktivovaná vakcína, obsahuje min. 40 m. j. v jedné očkovací dávce 0,5 ml. Tetanický anatoxin je adsorbován na minerální nosič hydroxid hlinitý. Očkují se děti ve věku 14 let, dospělí potom vždy s odstupem 10 let. Dále se očkují osoby v případě úrazu nebo poranění s rizikem onemocnění tetanem.

Nežádoucí účinky: erytém, otok, bolestivost, teplota, bolest hlavy, vzácně bezprostřední alergická reakce s oběhovým selháním, výjimečně periferní neuropatie (2, 6).

II. skupina vakcín

Vakcína proti hemofilovým nákazám – Act-Hib, Pedvax Hib – vakcína obsahuje purifikovaný kapsulární polysacharid Haemophilus influenzae typu b konjugovaný buď na membránu proteinového komplexu Neisseria meningitidis, nebo na tetanický protein. Doporučuje se očkovat děti zdravotně stigmatizované. Děti do 6 měsíců dostávají intramuskulárně nebo subkutánně 0,5 ml ve 3 dávkách v odstupu 1 až 2 měsíců, děti ve věku 6 až 12 měsíců 2 dávky a děti starší 12 měsíců 1 dávku. Děti primovakcinované do věku 12 měsíců 1 dávku. Děti primovakcinované do věku 12 měsíců se v 18. měsíci věku přeočkují 1 dávkou.

Nežádoucí účinky: erytém, indurace, horečka, podrážděnost, ospalost, neobvyklý pláč. Očkování by mělo být co nejdříve zahrnuto do pravidelného očkovacího kalendáře.

Vakcína proti chřipce – Fluarix, Vaxigrip, Subinvira – používá se purifikovaná, formaldehydem inaktivovaná subjednotková nebo split vakcína s obsahem epidemiologicky aktuálních kmenů virů chřipky. Aplikuje se intramuskulárně nebo subkutánně dětem od 1 do 6 resp. 10 let 2 injekce po 0,25 ml s odstupem 1 měsíce, starším dětem a dospělým 1 injekce 0,5 ml. Očkuje se na podzim a očkování je nutno každý rok opakovat. Očkování se doporučuje dětem s kardio-vaskulárním onemocněním, s chronickým onemocněním dýchacích cest, s diabetem a dětem dočasně nebo trvale žijícím v kolektivech.

Nežádoucí účinky: erytém, otok, indurace, vzácně horečka, nevolnost.

Vakcína proti klíšťové encefalitidě – FSME-Immun, Encepur K, Encepur – z purifikovaného viru klíšťové encefalitidy, inaktivovaného formaldehydem a pomnoženého v buněčné kultuře kuřecích embryí. Očkují se děti od 1roku resp. 2 let věku intramuskulárně nejlépe do m. deltoideus v dávce 0,5 ml, v očkovacím schématu 0-1(3)-9(12) měsíců nebo ve zrychleném schématu 0-7-14(21) dnů a další dávka za 12 až 18 měsíců a přeočkovává se jednou dávkou každých 3 až 5 (8) let.

Nežádoucí účinky: erytém, bolestivost v místě vpichu, lymfadenitida, vzácně horečka, bolest hlavy, nevolnost, nauzea. Vakcína Encepur K je určena dětem do 12 let, Encepur pro starší děti a pro dospělé.

Vakcína proti meningokokové me-ningitidě – Meningococcal polysacharide A+C – inaktivovaná, obsahuje vysoce purifikované, lyofilizované polysacharidy Neisseria meningitidis typu A a typu C. Očkují se osoby cestující do hyperendemických oblastí, dále osoby během epidemií způsobených meningokokem typu A a C. Ohroženou skupinou jsou mladiství ve věku 15 až 19 let a děti ve věku 2 až 5 let. V ČR jsou očkováni muži nastupující vojenskou službu. Očkuje se jednou dávkou 0,5 ml intramuskulárně nebo hluboko subkutánně.

Nežádoucí účinky: mírný erytém, zvýšená teplota. Očkování nechrání před onemocněním způsobeným meningokokem typu B.

Vakcína proti pneumokokové nákaze – Pneumo 23 – polyvalentní vakcína obsahuje vysoce purifikované polysacharidy 23 typů Streptococcus pneumoniae. Doporučuje se očkovat děti starší 2 let před splenektomií, s asplenií, nefrotickým syndromem, srpkovitou anemií, s imunodeficiencí včetně HIVinfekce, s chronickým onemocněním plic, jater a s diabetem. Vakcína se aplikuje v jedné dávce 0,5 ml intramuskulárně nebo hluboko subkutánně do m. deltoideus a přeočkovává se po 5 letech.

Nežádoucí účinky: bolestivost v místě vpichu, horečka, velmi vzácně bolest hlavy, malátnost, lymfadenitida, anafylaktická reakce, artralgie, myalgie, artritida, exantém, výjimečně parestézie, akutní radikuloneuropatie. Nepřeočko-vávat dříve než po 5 letech!

Vakcína proti poliomyelitidě (inaktivovaná) – Imovax polio – obsahuje inaktivovaný poliovirus typ 1, 2 a 3 – kmen Salk. Je určena dětem od věku 2 měsíců s kontraindikací živé perorální polio vakcíny. Podává se intramuskulárně nebo hluboko subkutánně ve 3 dávkách s odstupem 1 až 2 měsíců, čtvrtá dávka se podá za 1 rok po 3. in-jekci. Po očkování může být vzácně mírný erytém v místě vpichu a mírná teplota.

Vakcína proti virové hepatitidě A – Havrix dosis paediatrica, Havrix dosis adulta, Havrix 720 Junior monodose, Havrix monodose 1440 dosis adulta – obsahuje formaldehydem inaktivovaný virus hepatitidy A adsorbovaný na hydroxid hlinitý. Očkování se doporučuje osobám cestujícím do oblastí s vysokou prevalencí hepatitidy A, zdravotníkům, hemofilikům, narkomanům, homosexuálům, také osobám v kontaktu s onemocněním hepatitidou A a osobám s chronickým onemocněním jater. Podává se intramuskulárně do m. deltoideus dětem 0,5 ml ve dvou dávkách s odstupem 1 měsíce, další dávka pak za 6 až 12 měsíců.

Nežádoucí účinky: bolestivost, erytém, indurace v místě vpichu, bolest hlavy, subfebrilie, únava, nauzea. Havrix 720 junior se podává v jedné dávce dětem a mladistvým od 1 roku do 18 let. K zabezpečení dlouhodobé ochrany se doporučuje podat další dávku za 6 až 12 měsíců.

Vakcína proti virové hepatitidě B -Bimmugen, Engerix B, Gen-H-B-Vax – inaktivovaná rekombinantní obsahuje čištěný povrchový antigen viru hepatitidy B adsorbovaný na hydroxid hlinitý. Očkují se osoby přicházející do styku s lidským biologickým materiálem, novorozenci, jejichž matky onemocněly během těhotenství VHB nebo jsou nosičkami HbsAg. Dále se očkují pa-cienti v chronickém hemodialyzačním programu, pacienti před transplantací, kontakty nemocných s VHB nebo nosiči HbsAg, osoby cestující do oblastí s vysokou endemicitou VBH a osoby s rizikovým chováním. Intramuskulárně se dětem podává 0,5 ml do m. deltoideus v očkovacím schématu 0-1-6 měsíců s přeočkováním za 4 až 5 let nebo 0-1-2 měsíce s přeočkováním za 12 měsíců a za 8 až 10 let.

Nežádoucí účinky: bolestivost, erytém v místě vpichu, svědění, horečka, únava, nauzea. Simultánně lze na jiné místo aplikovat hyperimunní lidský imunoglobulin. Lze též očkovat smíšenou vakcínou proti hepatitidě typu A a typu B – Twinrix adult; Twinrix paediatric pro děti a mladistvé do 15 let.

Vakcína proti zarděnkám – Ervevax – živá lyofilizovaná, obsahuje oslabený virus zarděnek kmen Wistar RA 27/3 pomnožený na kulturách lidských diploidních buněk. Očkují se dívky a ženy, které nebyly dosud očkovány. Podává se subkutánně v jedné dávce 0,5 ml. Nežádoucí účinky: erytém, infiltrát v místě vpichu, subfebrilie, exantém, bolest hlavy, únava, lymfadenitida, přechodná artralgie, artritida, vzácně akutní synovitida, radikuloneuritida, myelitida, optická neuritida (2, 6).

Před odjezdem do zahraničí je u dětí nutno zkontrolovat očkování podle pravidelného očkovacího kalendáře. Podle mezinárodních zdravotnických předpisů je očkování proti žluté zimnici jediným povinným očkováním.

Vakcína proti žluté zimnici – Stamaril – je živá lyofilizovaná, podává se v jedné dávce 0,5 ml intramuskulárně. Očkují se děti od 6 měsíců věku.

Nežádoucí účinky: bolest hlavy, zvýšená teplota.

Vakcína proti břišnímu tyfu – očkuje se buď jednou dávkou 0,5 ml inaktivované polysacharidové vakcíny – Typhim Vi – obsahující purifikovaný kapsulární polysacharid Vi-antigenu, nebo živou perorální vakcínou – Vivotyf – obsahující atenuovanou Ty 21a mutantu tyfové salmonely, 3 dávky – kapsle – v den 0-2-4. Oběma vakcínami se přeočkovává jednou dávkou po 3 letech. U dětí do 18 měsíců je účinnost 60 až 70 %, očkování je třeba opakovat za 2 týdny. Mladší děti by měly být očkovány jen v případě hrozící nákazy. U dětí do 24 měsíců je účinnost polysacharidové vakcíny nízká, očkování touto vakcínou proto není doporučováno.

Vakcína proti choleře – očkuje se buď inaktivovanou vakcínou – Cholera vaccine – obsahující kmen Vibrio cholerae – 2 dávkami po 0,5 ml intramuskulárně nebo subkutánně s odstupem 10 až 14 dní a s revakcinací za 6 měsíců nebo živou perorální rekombinantní vakcínou – Orochol – jednou dávkou s revakcinací za 6 měsíců. Děti do 2 let by neměly být očkovány.

Vakcína proti japonské B-encefalitidě – Jappanese encephalitis vaccine – obsahuje formolem inaktivovaný virus japonské encefalitidy. Podávají se 3 dávky po 1 ml ve schématu 0-7(14) dní -1 rok, přeočkovává se po 4 letech (2, 6).

Literatura

1. Domorázková E.: Současný pohled na očkování v České republice. Remedia, 6, 1996: 251-269

2. Domorázková E.: Současné očkování v České republice. Farmakoterapeutické informace 5/1997: 1-4

3. General Recommendations on Immunization. ACIP, MMWR, 43(4RR01), 1994: 1-38

4. Domorázková E.: Očkování – ochrana proti infekčním chorobám. Imunologie 98, Praha, Galén, 1999: 291-298

5. Kolektiv autorů: Očkování v praxi praktického lékaře. Praha, Grada, 1997: 14-23

6. Petráš M., Domorázková E., Petrýdesová A.: Manuál očkování 2. Praha, Tango, 1998: 5-59

7. Vyhláška č. 19/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 48/1991 Sb., O očkování proti TBC, očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli a očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.

Ohodnoťte tento článek!