Optimální léčba po akutním infarktu myokardu

Optimální léčba po akutním infarktu myokardu

Úvodní diagnóza a léčba

Potenciální pacienty s infarktem myokardu lze poté, co se dostaví na jednotku intenzívní péče, rozdělit do tří skupin: s nízkým, středním a vysokým rizikem. Pacienty s nízkým rizikem lze obvykle poslat domů s tím, že budou vyšetřeni v krátké době, ovšem pacienti vysoce rizikoví by měli být s definitivní platností ihned hospitalizováni. Pacienti se střední mírou rizika by měli být klasifikováni ještě dále, aby mohli být vyčleněni ti, kdo se mohou podrobit zátěžovému testu. Pokud se u nich objeví zvýšená hladina troponinu, měli by být léčeni intenzivnějšími metodami.

Studie prokázaly, že po akutní ruptuře plaků zabere hojení pravděpodobně 3 až 6 měsíců a angioskopie ukázala ještě i měsíc poté nezahojenou lézi. Ruptura a ná sled né hojení závisí na reologii, na substrátu a na vlastní krvi. Je-li léze v koronární artérii prasklá, jak tkáňový faktor (tissue factor), tak volná tuková hmota se vystavují protékající krvi a vzniká trombin. Studie na buňkách hladkého svalstva v nich odhalila protrombin. Buňky jsou zapojeny totiž rovněž do procesu ruptury plaku. Oddělené studie ukázaly, že pokud lze podíl LDL cholesterolu snížit ze 140 na 100 mg/dl, snižuje se i riziko infarktu. To však v klinických studiích nebylo hodnoceno.

Aktivovaný trombin je dobře neutralizován antitrombinovým faktorem zvaným hirudin. Jeho účinky jsou však pouze krátkodobé, a proto by tato látka nebyla vhodnou volbou při dlouhotrvající léčbě choroby.

Je-li však pacient propuštěn z nemocnice s tím, že má užívat pouze aspirin, vzniká reálné nebezpečí, že do 3 měsíců prodělá infarkt myokardu znovu, případně že u něj dojde k revaskularizaci anebo k úmrtí, s rizikem zvýšeným až o 40 %. V současnosti ještě dobíhá studie týkající se užívání aspirinu společně s clopidogrelem.

Užívání nízkomolekulárního heparinu má mnoho výhod. Má 90% biologickou dostupnost, a proto u něj není nutno měřit dobu srážlivosti. Společné podávání coumadinu a aspirinu při propuštění z nemocnice se studuje, ale mnoho těchto studií není ještě dokončeno.

Terapie akutní fáze pomocí ACE inhibitorů

V diskuzi se hovořilo o užívání ACE inhibitorů při akutním infarktu myokardu. Nemusejí se použít bezprostředně poté, terapie může začít už o několik hodin později. Bylo sledováno přes 100 tisíc pacientů užívajících ACE inhi bitory a zjistilo se, že pomocí těchto léků dochází k přibližně 20% snížení rizika. Použití je i aditivní, čili s fibrinolytiky i bez nich, s aspirinem i bez něj, s betablokátory i bez nich.

V současnosti probíhají dvě rozsáhlé studie o používání ACE inhibitorů při akutním infarktu myokardu – jedná se jednak o trandolapril (studie TRACE) a pak o perindopril (studie Europa). Studie HOPE, která randomizovala 9 tisíc pacientů s ramiprilem, již byla ukončena a její výsledky se analyzují.

ACE inhibitory hrají významnou roli jak v krátkodobé, tak v dlouhodobé prevenci infarktů myokardu, iktů, úmrtí na kardiovaskulární choroby i obecně v mortalitě z příčin týkajících se srdce. Opa kovaně se prokazuje, že snižují výskyt všech srdečních příhod zhruba o 20 %, ať už jednotlivě, nebo v kombinaci s jinými léky.

K v současnosti probíhajícím studiím antagonistů angiotenzinových receptorů patří studie OPTIMAAL, zkoumající účinnost lo sartanu oproti captoprilu při léčbě vysoce rizikového akutního infarktu myokardu, a studie VALIANT, která zkoumá účinnost valsartanu oproti captoprilu, a to jak jednotlivě, tak i v kombinaci.

Pokyny při akutním infarktu myokardu Guidelines on Acute Myocardial Infarction lze nalézt na webových stránkách Ameri-can College of Cardiology American Heart Association.

Antihypertenzivní léčba při polycystickém onemocnění ledvin

Studie otištěná v březnovém čísle American Journal of Kidney Diseases může znamenat příslib účinné léčby, která by zabraňovala progresi určité formy polycystického onemocnění ledvin (polycystic kidney disease, PKD).

Výsledky ukazují, že léčba pacientů trpících autozomálním dominantním polycystickým onemocněním ledvin (ADPKD) antihypertenzivy může oddálit počátek selhání ledvin asi o 15 let.

Polycystické onemocnění ledvin je nejběžnějším ze všech životu nebezpečných onemocnění založených na genetickém základě. Na celém světě postihuje 12 až 15 milionů dětí a dospělých. Choroba se vyskytuje ve dvou hereditárních formách: autosomálně dominantní (ADPKD), což je nejběžnější životu nebezpečné onemocnění na genetické bázi, a autosomálně recesivní (ARPKD), což je vzácnější dědičná choroba, která způsobuje výraznou úmrtnost často už v prvním měsíci života.

Až sedmdesát procent lidí trpících ADPKD s normální funkcí ledvin trpí současně hypertenzí. Ta u těchto pacientů vzniká v průměru o 10 let dříve než esenciální hypertenze v běžné populaci. Nejčastější příčinou smrti pacientů s ADPKD je kardiovaskulární onemocnění, což se může vztahovat k vysoké četnosti výskytu a časnému vzniku hypertenze. Studie srovnává účinek blokátoru kalciových kanálů (calcium channel blocker, CCB) amlodipinu a ACE inhibitoru enalaprilu jakožto terapii hypertenze první volby na funkci ledvin a vylučování albuminu močí.

Do studie bylo zařazeno čtyřiadvacet pacientů s ADPKD a hypertenzí s kreatinovou clearance nad 50 ml/min. Z tohoto počtu 12 dostávalo denně průměrnou dávku 9 mg amlodipinu a druhých 12 denně průměrně 17 mg enalaprilu. Pacienti byli sledováni po dobu pěti let.

Jak amlodipin, tak enalapril měly podobný účinek na hypertenzi, avšak léčba enalaprilem snižovala vylučování albuminu močí po celou dobu pěti let následného pozorování. Kvóta úbytku ledvinových funkcí byla u obou skupin pacientů, léčených v této studii pomalá. Bude nezbytné provést další studie s následným delším pozorováním, aby bylo možné prozkoumat, zda pokles vylučování albuminu močí je indikátorem lepší dlouhodobé ochrany ledvin a srdce u pacientů s ADPKD, užívajících při hypertenzi inhibitory ACE, jako je enalapril. Již tato studie však ukazuje, že zvládání krevního tlaku je prediktorem relativního uchování funkce ledvin, a to i u pacientů trpících ADPKD.

Raná léčba hypertenze může pomoci oddálit věk, v němž dochází k nástupu finální fáze onemocnění ledvin, o více než jedno desetiletí.

Včasná a důrazná kontrola hypertenze je primární léčbou, která má zbrzdit progresi renálního onemocnění a kardiovaskulárních komplikací u pacientů s ADPKD.

Při léčení zlomeniny pomůže kostní protein

Některé zlomeniny horních končetin se poměrně komplikovaně hojí, a tak lékaři hledají možnosti, jak proces hojení kostí urychlit. Novou metodu testovali vědci z univerzity v Los Angeles. Začali totiž nemocným podávat speciální látku, lidský kostní morfogenetický protein. Ten byl spolu se štěpem kosti vložen do místa zlomeniny, kde stimuloval jedno du ché kostní buňky k tomu, aby zlomenou kost spojily. Kost byla při tom fixována pomocí šroubů a ko vových destiček. Uvedený postup byl aplikován 14 ženám a 4 mužům v průměrném věku 58 let, a to až poté, kdy selhaly všechny ostatní možnosti léčby. Rentgenová vy šet ření prokázala, že do dvou měsíců od zahájení léčby proteinem se kost u všech nemocných spojila, přičemž funkce ruky byla u všech pacientů s výjimkou dvou vynikající. Navíc, léčba proteinem nezpůsobila žádné závažné ne žádoucí účinky.

Nemáte rádi kartáček na zuby? Můžete žvýkat třeba „větvičky“

Ne ovšem jakékoli, abychom byli přesní. Západní svět považuje kartáček a tubu s pastou za základní hygienickou potřebu. Mnoho lidí na Zemi ale ještě dnes používá docela jiné metody, jimiž si chrání chrup před zubním kazem a onemocněními dásní. Základní postupy ústní hygieny jsou dva: jednak odstraňování plaku z povrchu zubů, které se děje mechanicky, jednak ničení mikroorganismů, které se v ústech mohou vyskytnout a způsobit onemocnění. Zatímco my máme kartáček a pastu, například v Namibii asi 20 procent populace používá rostlinu zvanou muthala. Z větviček této rostliny se odstraňuje kůra a pak jsou děleny na použitelné kousky, které se žvýkají. Při žvýkání nejen uvolňují látky, které dokáží ničit bakterie, ale také čistí zubní povrch. Studie vědců z Ji hoafrické republiky, které se zúčastnilo 2000 Namibijců, ukázala, že žvýkání muthaly snižuje výskyt zubního kazu. Vědci se nyní hodlají blíže zaměřit na účinek antibakteriálních látek, které byly v muthale objeveny.

Jogurt posiluje imunitní systém

Existuje jen velmi málo jídelníčků zdravé stravy, ve kterých by nefiguroval jogurt. Je spojován se zlepšením zažívání, snížením hladiny cholesterolu, obsahem důležitých živin a s ochranou před rakovinou. Vědci z univerzity na Novém Zélandu ve spolupráci s kolegy v Kanadě provedli studii, která se zaměřila na další možný přínos jogurtu: na posílení imunitního systému. Dvěma skupinám osob ve věku nad 60 let bylo dvakrát denně podáváno buď odtučněné mléko, nebo totéž mléko obohacené o bakterii z jogurtové kultury. Nápoj pili účastníci studie po dobu šesti týdnů. Po skončení kúry jim bylo provedeno několik testů na zhodnocení imunitních funkcí, přičemž tyto testy byly opakovány po 3, 6 a 12 týdnech. Ukázalo se, že mléko s obsahem jogurtové bakterie zlepšilo schopnost těla bojovat s mikrobiální infekcí, případně i s viry a rakovinnými buňkami. Jak vědci dodávají, určité zlepšení se dostavilo i po konzumaci mléka samotného, což může znamenat, že posílení imunity mohou vyvolávat i mléčné složky. Protože ale provedená studie byla příliš malá (zúčastnilo se jí jen 25 osob), chystají se nyní další, rozsáhlejší programy.

Substituce estrogenem u žen po infarktu myokardu snižuje riziko smrti

Retrospektivní studie 471 ženy delší dobu trpící kardiovaskulárním onemocněním zjistila, že terapie substitucí estrogenu (estrogen replacement therapy, ERT) snižuje u žen po infarktu myokardu (IM) nad 60 let riziko úmrtí o 18,5 %. Studii podpořila Prime Therapeutics, Inc., aby zjistila rozdíly ve výskytu kardiovaskulárních příhod a úmrtnosti žen po menopauze, které prodělaly infarkt myokardu a podrobily se buď substituční terapii estrogenem (ERT), terapii snižující hladinu lipidů v organizmu nebo kombinované terapii, či se případně nepodrobovaly žádné terapii.

Koronární srdeční choroba (coronary heart disease, CHD) je nejčastější příčinou úmrtí a významnou příčinou morbidity amerických žen. Studie u žen, které již nějakou dobu trpí kardiovaskulární chorobou, zjistily, že ERT preventivně zabraňuje následným kardiovaskulárním příhodám a že ve srovnání se ženami, které ERT neužívají, znamená tato terapie vyšší pravděpodobnost přežití.

Studie dochází k závěru, že ERT, ať již spolu s terapií na snižování množství lipidů v organizmu anebo i bez ní, sice neovlivňuje četnost kardiovaskulárních příhod, ale snižuje úmrtnost. Mladé ženy ve srovnání se staršími bývají rovněž náchylnější k užívání pouze ERT, pouze terapie na snižování množství lipidů v organizmu či terapie kombinované. Studie byla vypracována na základě analýzy medicínských a farmaceutických dat u žen ve věku nad 60 let, které měly pojistné krytí americké Midwest Health Plan. Ženy ve studii utrpěly infarkt myokardu v období od ledna 1994 do prosince 1996, s tím, že studie se zabývala obdobím až do prosince 1997.

Závěry jsou v souladu s výsledky studie o srdci a estrogeno-progestinové substituci (Heart and Estrogen/Progestin Replacement Study) a rovněž s konsenzem, k němuž v této otázce dospěly American Heart Association American College of Cardio logy.

Antidepresivum může pomoci při onemocněních srdce

Pokud jde o onemocnění srdce, vědci mají zajímavé zkušenosti: lidé, kteří trpí depresí, umíra jí na srdeční příhody 3 až 5krát častěji než psychicky zdraví lidé. Proto je velmi důležité najít způsob, který by chránil před ucpáním cév především lidi s depresemi. Pomoci by mohly výsledky studie, která byla organizována americkou kardiologickou společností. Vědci na laboratorních vzorcích sledovali, jaký účinek na usazeniny při cévních stěnách má látka sertralin, běžný lék proti depresím. Ukázalo se, že jak sertralin, tak i jemu příbuzná látka bez antidepresivních účinků snižují přilnavost usazenin, čímž dochází méně často k úplnému ucpání cév. Přitom usazeniny na stěnách cév nemocných lidí s depresemi byly přilnavější než usazeniny lidí zdravých. Vědci dále zjistili, že účinek podané látky se při větším množství zvyšuje. To vše by mohlo znamenat, že při podávání těchto léků by se riziko vzniku srdečních příhod snížilo právě u nemocných s depresemi, kteří jsou jím jinak velmi ohroženi.

Snížené dávky léků jsou účinné při léčbě schizofrenie

Vědci z torontské univerzity a z kanadského Centre for Addiction and Mental Health (CAMH) pokročilými diagnostickými technikami zobrazování mozku zjistili, že schizofrenii lze účinně léčit nižšími dávkami medikamentů, navíc s nižším výskytem nežádoucích účinků.

Výzkum jasně ukazuje, že schizofrenii lze léčit nižšími dávkami antipsychotik, než se dosud všeobecně myslelo. Výzkum umožnily nové technologie zobrazování mozku, které byly publikovány v dubnovém čísle American Journal of Psychiatry. Studie má zásadní význam pro terapii osob trpících schizofrenií. Nyní je myslitelné, že nežádoucí účinky, které pacienti často pociťují, lze redukovat, neboť je jim možné předepsat nižší dávky antipsychotik a dosáhnout přitom podobných léčebných výsledků.

Současná léčba uvedené du ševní choroby se soustřeďuje na blokování transmise dopaminu, neurotransmiteru, který (v malých dávkách) způsobuje, že se dotyčná osoba „cítí dobře“ a jenž pomáhá regulovat učení, paměť, emoce a kognitivní stránku psychiky. Aby však k neurotransmisi (přenosu vzruchů) vůbec došlo, musí se dopamin uchytit na dopaminových receptorech ostatních neuronů. Antipsychotika redukují příznaky schizofrenie tím, že brání dopaminu v dosažení těchto receptorů.

Ve studii bylo u 22 pacientů blokováno různé procento dopaminových receptorů, a to od 39 do 87 %, jak prokázala pozitronová emisní tomografie (PET). Když vědci zkoumali klinické účinky této blokády, zjistili, že k účinné léčbě postačovalo blokování 65 % receptorů, zatímco vyšší procento, kolem 80 %, již bylo nevyhnutelně provázeno nežádoucími účinky.

Údaje ukazují, že pacienti by měli být léčeni takovými dávkami léků, které vytvoří „přirozené okno“ v podobě 65 až 80% blokády. Zajímavé je, že tohoto „okna“ bylo dosaženo pouhou jednou desetinou dávek léků oproti množství, které bylo používáno v minulosti.

Mnoho pacientů se schizofrenií si stěžovalo, že se cítili „nadopovaní“ a nadměrně utlumení, když užívali antipsychotika. Nemohli jasně myslet a trpěli příliš velkým množstvím nežádoucích účinků. Výsledky studie mohou tento stav změnit.

Nové chápání vhodné míry dávek by mělo nejen pomoci lékařům, aby se lépe rozhodovali při předepisování antipsychotik, ale i dalším badatelům pracujícím na vývoji nových léků, kteří mohou nyní operovat již v rámci zmíněného „prahového okna“ a tento rámec nepřekročit, čímž eliminují nežádoucí účinky. Zdá se, že příroda je na naší straně. Terapeutické účinky léků se naštěstí dostavují při nižších dávkách, než jsou dávky způsobující nežádoucí účinky. To poskytuje důležitou informaci, kterou můžeme využít rovněž při vývoji nových léků.

Srovnání hypolipide mického účinku gemfibrozilu se simvastatinem

Úvod: Hyperlipoproteinémie typu III je charakterizována akumulací zbytků chylomikronů a lipoproteinů o velmi nízké hustotě (very low density lipoproteins, VLDL). Lidé, kteří trpí touto chorobou, jsou vystaveni vysokému riziku předčasného vzniku aterosklerózy, a proto jsou při léčbě této nemoci vhodné hypolipidemické léky.

Metody: V rámci dvojitě slepé, placebem kontrolované randomizované zkřížené studie byly srovnávány účinky gemfibrozilu (v dávce 1200 mg/den) a simvastatinu (v dávce 20 mg/den) na lipidy, obsah apolipoproteinu A1, apolipoproteinu B a apolipoproteinu E na lipidy a apolipoproteinu B na VLDL, dále na lipoproteiny o střední hustotě (intermediate density lipoprotein, IDL), na lipoproteiny o nízké hustotě (low density lipoprotein, LDL) a na lipoproteiny o vysoké hustotě (high density lipoprotein, HDL) celkem u deseti pacientů, trpících hyperlipoproteinémií typu III.

Výsledky: Celková hladina cholesterolu, hladina VLDL cholesterolu, IDL cholesterolu a hladina apolipoproteinu B po obou zmíněných lécích poklesly. Po aplikaci gemfibrozilu však ve srovnání se simvastatinem došlo k výraz nějšímu poklesu triglyceridů (109 ± 28,2 mg/dl, P = 0,005), VLDL cholesterolu (109 ± 10,9 mg/dl, P = 0,05) a VLDL triglyceridů (86,3 ± 20,2 mg/dl, P = 0,003). Naproti tomu snížení hladiny LDL cholesterolu bylo účinnější po simvastatinu než po gemfibrozilu (44,3 ± 17,1 mg/dl, P = 0,03). Co se týče „dobrého“ HDL cholesterolu, byla jeho hladina po podání gemfibrozilu o 5,71 ± 2,37 mg/dl vyšší než po simvastatinu.

Závěr: U pacientů trpících hyperlipoproteinémií typu III je při snižování celkové hladiny triglyceridů a VLDL lipidů gemfibrozil účinnější než simvastatin, zatímco hladinu LDL cholesterolu snižuje lépe simvastatin. Na snížení hladiny IDL a apolipoproteinu E působí oba léky podobně.

Am. Heart J. 1999, 138(l): 156-162

Sexuální aktivita zvyšuje výkon ve vytrvalostním běhu

Vědci z Oxfordu ve Velké Británii provedli výzkum, do kterého bylo zahrnuto 2000 účastníků Londýnského maratónu. Vědci se sportovců ptali, zda se v době před závodem oddávají sexuálním radovánkám. Většina účastníků závodu byla proti takovým aktivitám v předvečer běhu, protože ráno musejí vstávat a chtějí být čerství. Mezi těmi, kdo byli pro sex před závodem, bylo více mužů než žen. Výzkum ukázal, že výkon sportovců, kteří si sexu před závodem užili, byl lepší než průměrný výkon ostatních. To ale není jediný závěr, který vědci získali. Dozvěděli se také, že téměř u třetiny dotazovaných došlo ke zkvalitnění pohlavního života poté, co se začali věnovat vytrvalostnímu běhu; pouze osm procent sportovců uvedlo, že se jejich sexuální život s aktivním sportováním zhoršil. Nejenže tedy sex ovlivňuje sportovní výkon, ale i naopak.

Jak se nebát zubaře

Snad každý z nás někdy zažil nervózní pocit kolem žaludku, když se měl vydat na prohlídku k zubnímu lékaři nebo když ho zub už dokonce bolel. Jsou i tací jedinci, kteří se zubaře bojí jak čert kříže a do ordinace vstoupí jen za cenu největšího sebezapření. Právě jim by mělo pomoci několik bodů dr. Richarda F. Mascoly, který je prezidentem Americké asociace zubních lékařů. Předně je třeba se nebát říct o svých nepříjemných pocitech lékaři. Když budete otevření, lékař se může snažit vyhovět vašim potřebám tak, aby vás co nejméně trápil. Dále je dobré se k zubaři vypravit v době, kdy máte trochu volno – je lepší tam zajít v osm ráno nebo v sobotu dopoledne, než třeba o přestávce na oběd. Domluvte si s lékařem a sestrou znamení, kterým dáte najevo, že si přejete zákrok přerušit – že je vám nepříjemný nebo si chcete odpočinout. Nechejte si postupně vysvětlit celou proceduru, kterou budete podstupovat. Když víte, co právě lékař ve vašich ústech provádí, budete se cítit uvolněněji. Promluvte si s lékařem o lécích, které mohou pomoci vašemu uvolnění a zpříjemnit ošetření. Může vám pomoci i to, když si s sebou vezmete například walkman se svou oblíbenou hudbou. Při samotném zákroku pak pomáhá, když si představíte třeba nějakou příjemnou prázdninovou scénu. Dobře se před návštěvou u zubaře vyspěte. A především a ještě jednou: k odstranění nervozity nejlépe přispěje, když si o svých pocitech promluvíte s lékařem.

Léky na kontrolu hladiny cukru v krvi chrání diabetiky i před cévním onemocněním

Diabetici jsou více než zdravá populace ohrožováni aterosklerózou, tedy onemocněním cévního systému, při němž se zužují cévy, zvyšuje krevní tlak a vzniká riziko vzniku srdečních příhod. Při onemocnění diabetem typu 2, tedy onemocněním, při němž v důsledku poškození funkce slinivky ve vyšším věku dochází k poruchám metabolizmu cukru v krvi, mohou nemocní dostávat léky, jako je rosiglitazon nebo troglitazon. Ty patří do skupiny tiazolidindionů (TZD), které způsobují, že se tukové a svalové buňky stávají citlivějšími na působení inzulinu, a tudíž je možné efektivněji pacienta stabilizovat. Látky TZD ovlivňují určitou skupinu receptorů, PPAR gama, o nichž se dříve myslelo, že se nacházejí pouze v tukových buňkách. Vědci z univerzity v Los Angeles ale tyto receptory objevili i v buňkách cév. Pokud tedy v cévních buňkách jsou PPAR gama receptory, látky TZD musí mít na cévní stěnu nějaký vliv. Ukázalo se, že sledovaný vliv je skutečně pozitivní – tyto látky blokují růst a pohyb buněk cévní tkáně, tedy právě ten proces, který způsobuje zužování cév. Vědci svá zjištění považují za neobyčejně užitečná. Dále se uvažuje o tom, že by látky TZD mohly chránit cévy před opětným ucpáním po operacích. Nyní se v dalších studiích účinků TZD na pacienty hodlají zaměřit i na kardiovaskulárních onemocnění.

Nesteroidní antirevmatika při mohutném menstruačním krvácení

Podstatný doplněk k tomuto systematickému přehledu byl vypracován naposled v květnu 1998. Tzv. Cochraneovy přehledy jsou pravidelně kontrolovány a v případě nutnosti aktualizovány.

Získávání dat a analýza: Použito bylo 16 randomizovaných kontrolovaných pokusů (RCT), o nichž se zjistilo, že splňují vstupní kritéria zařazení do tohoto přehledu. Vědci, kteří tato data zpracovávali, je vybírali nezávisle, přičemž odds ratios a zprůměrňované průměrné odchylky (weighted mean differences) pro kontinuální výsledky byly odhadnuty na základě údajů devíti studií. Zbylých sedm studií sice bylo křížových, nicméně data z nich získaná se ukázala jako nevhodná pro společné zpracování a jejich individuální výsledky byly proto uvedeny v podobě textu.

Podklad a cíl: Primárním cílem přehledu bylo prozkoumat účinnost nesteroidních antirevmatik (NSAID) při snížení menstruačního krvácení u žen reprodukčního věku při mohutném menstruačním krvácení (heavy menstrual bleeding, HMB).

Závěry z přehledů: NSAID ve srovnání s placebem skutečně mohutné menstruační krvácení zmírňují, avšak na druhé straně jsou méně účinná než kyselina tranexamová (tranexamic acid) či danazol. Při terapii danazolem se objevují závažnější nežádoucí účinky než u NSAID. V malém počtu studií, které jsou k dispozici ke zhodnocení, nebyl co do účinnosti zjištěn žádný statisticky významný rozdíl mezi NSAID a jinými typy léčby, jako například orálním podáváním progestagenů v luteální fázi, etamsylátu, orálních antikoncepčních pilulek a nitroděložních tělísek uvolňujících progesteron.

Výběrová kritéria: Vstupním kritériem pro zařazení do souboru studií bylo randomizované porovnání jednotlivých nesteroidních antirevmatik (NSAID) buď mezi sebou, nebo s placebem, anebo s jiným způsobem léčby žen reprodukčního věku, které trpěly těžkým menstruačním krvácením, buď objektivně, nebo subjektivně, u nichž se však nevyskytly žádné patologické ani iatrogenní (lékařem zaviněné) příčiny nadměrné ztráty krve.

Hlavní výsledky: Jako skupina byly NSAID při zmírňování silného menstruačního krvácení účinnější než placebo, ale na druhé straně méně účinné než kyselina tranexamová (tranexamic acid) či danazol. Léčba danazolem způsobovala kratší trvání menstruace a měla více nežádoucích účinků než NSAID, ale přesto zřejmě nevybočovala z mezí celkově přijatelné léčby. NSAID byly účinnější než v luteální fázi orálně podávané progestageny i než etamsylát. Tyto rozdíly byly ale statisticky nevýznamné. Mezi NSAID a nitroděložním tělískem uvolňujícím progesteron a orální antikoncepční pilulkou nebyly zjištěny žádné rozdíly, avšak závěry se zakládaly na výsledcích studií velmi malého rozsahu.

Překlad: PhDr. Jakub Florian

Ohodnoťte tento článek!