Pazopanib je lépe snášen než sunitinib.

Nálezy studie PISCES hodnotící snášenlivost v léčbě metastatického karcinomu ledviny

Souhrn

Článek prezentuje nálezy randomizované dvojitě slepé studie 3. fáze srovnávající tolerabilitu pazopanibu a sunitinibu v léčbě metastatického karcinomu ledviny. Demonstruje lepší snášenlivost u pazopanibu, hodnotí preference pacientů, zkoušejících lékařů, výskyt nežádoucích účinků.

Klíčová slova

cílená léčba
karcinom ledviny
kvalita života Summary

Tucek, S., Pazopanib is better tolerated than sunitib. Findings of the PISCES study evaluating drug tolerability in metastatic renal carcinoma therapy.
The article presents the findings of a randomised, double blind 3rd phase study, comparing tolerability of pazopanib and sunitib in metastatic renal carcinoma therapy. It demonstrates better tolerability of pazopanib, while evaluating the preferences of both patients and the physicians involved in the study, as well as the occurrence of adverse effects. Presented at the ASCO Annual Meeting 2012, abstract 4502, prof. Escudier et al.

Key words

targeted therapy
renal carcinoma
quality of life Pazopanib i sunitinib prokázaly v klinických studiích účinnost v léčbě metastatického karcinomu ledviny. Nepřímé srovnání naznačuje podobnou účinnost a rozdíly ve snášenlivosti. Přímé srovnání účinnosti v klinické studii právě probíhá. Studie PISCES, sponzorovaná firmou GlaxoSmithKline, srovnává tolerabilitu obou léků a hledá její klinický význam pro pacienty.

Design studie

Studie byla koncipována jako cross-over, placebem kontrolovaná, dvojitě slepá randomizovaná. V jednom rameni byl podán pazopanib po dobu 10 týdnů, následně dva týdny pauza a poté léčba sunitinibem po dobu 10 týdnů v režimu čtyři týdny sunitinib, dva týdny placebo, čtyři týdny sunitinib. V druhém rameni byl podán sunitinib po dobu 10 týdnů (4 sunitinib – 2 placebo – 4 sunitinib), následně dva týdny pauza a poté 10 týdnů pazopanib. Po 22 týdnech byl pacientovi nabídnut výběr, ve kterém léku chce pokračovat. Zúčastnilo se 169 pacientů, rozdělených do dvou skupin, stratifikace podle výkonnostního stavu a počtu metastázami postižených orgánů.
K hodnocení kvality života byly použity dotazníky EQ-5D, FACIT-F, SQLQ. CT bylo hodnoceno v týdnech 0, 12 a 22 nebo dříve při změně preparátu pro toxicitu.
Primárním cílem studie bylo hodnocení, který lék preferují pacienti. Sekundárním cílem bylo zhodnocení kvality života, důvodu preference, bezpečnosti podání a výskyt vynucených modifikací dávkování léčiv. Navíc byly zhodnoceny preference zkoušejících lékařů, farmakokinetika, hodnocení biomarkerů a nejlepší dosažená léčebná odpověď podle RECIST 1.1. Byli zařazeni nepředléčení pacienti s metastatickým renálním karcinomem jakéhokoli histologického typu, s ECOG PS 0 nebo 1, dobrou nebo střední prognózou podle MSKCC, bez přítomnosti mozkových metastáz a bez většího kardiálního či renálního postižení.
Ramena studie byla dobře vyrovnaná stran sledovaných aspektů – pacientů, typů nádorů, prognostických kritérií ad.
Preference pacientů i lékařů byly hodnoceny před odslepením ramen.

Výsledky

Pazopanib byl preferován 70 % pacientů, sunitinib 22 %, zbylých 8 % pacientů preferenci neuvedlo, výsledek byl statisticky významný (p
<
0,001).
Veškeré uvedené důvody byly ve prospěch pazopanibu – lepší kvalita života, menší výskyt jevů, jako jsou únava, změny chuti, bolesti v hrdle a ústech, nauzea a zvracení, ztráta chuti k jídlu, bolesti břicha, průjmu a změny zbarvení vlasů.
Pokud měli pacienti vybrat pouze jeden hlavní důvod, většinou nevybrali žádný nebo vybrali menší únavnost.
Po první fázi léčby odstoupilo z prvního a druhého ramene 16 a 14 pacientů, po 2. fázi 6 a 4.
Preference zkoušejících lékařů byly také vesměs ve prospěch pazopanibu (61 % pro pazopanib, 22 % sunitinib, 17 % bez preference). Hodnocená nejlepší odpověď podle RECIST 1.1 byla srovnatelná u obou preparátů.
Při léčbě sunitinibem bylo nutné léčbu častěji redukovat než při léčbě pazopanibem (20 % vs. 13 %). Předčasné ukončení z důvodu nežádoucích účinků bylo v obou ramenech častější při léčbě sunitinibem, v prvním rameni s pazopanibem v 1. fázi 18 % vs. 14 %, ještě více při léčbě sunitinibem ve 2. fázi (31 % vs. 15 %). Výskyt závažných nežádoucích účinků byl podobný u obou preparátů. Výskyt mírných nežádoucích účinků byl ve prospěch sunitinibu u průjmů, ve prospěch pazopanibu u dysgeuzie, mukozitidy, stomatitidy a hand and foot syndromu.
Při hodnocení laboratorních parametrů bylo více elevací bilirubinu a ALT při léčbě pazopanibem, při léčbě sunitinibem více případů anémie, leukopenie, lymfopenie, neutropenie a trombocytopenie.

Závěr

Randomizovaná prospektivní dvojitě slepá studie PISCES prokázala lepší snášenlivost pazopanibou oproti sunitinibu. V hodnocení ukázala preferenci pazopanibu oproti sunitinibu jak u pacientů, tak u zkoušejících lékařů, zejména díky lepší udávané kvalitě života a menšímu výskytu únavnosti. Tyto nálezy byly potvrzeny dotazníky kvality života, zejména stran výskytu únavnosti, bolestí dlaní a plosek a bolestí dutiny ústní a hrdla.
Rozdíly ve výskytu nežádoucích účinků byly méně výrazné. Při léčbě pazopanibem bylo méně často zapotřebí redukce dávky.
Ve studii byla nejlepší léčebná odpověď srovnatelná u obou preparátů. Její hodnocení nebylo hlavním cílem studie a nechává několik otázek nezodpovězených nebo nejasných. Hodnocení odpovědi po 10 týdnech nemusí být dostatečné. Navíc většina pacientů prošla změnou preparátu a léčebnou odpověď jednoho preparátu mohla kompromitovat odpověď na druhý.
Odpovědi na nejasnosti je třeba hledat v tomto případě jinde. Přímé srovnání účinnosti obou preparátů by mělo vyplynout z probíhající studie 3. fáze COMPARZ.

Prezentováno na ASCO Annual Meeting 2012, abstrakt 4502, prof. Escudier et al.

Literatura

ESCUDIER, B., et al. ASCO, 2012, Abstract 4502.
McCANN, L., et al. ASCO 2010; Abstract 413.
MOTZER, RJ. Sunitinib in patients with metastatic renal cell carcinoma. JAMA, 2006, 295, p. 2516–2524.
STERNBERG, CN., et al. Pazopanib in locally advanced or metastatic renal cell carcinoma: results of a randomized phase III trial. J Clin Oncol, 2010, 28, p. 1061–1098. Epub 2010 Jan 25.

O autorovi| MUDr. Štěpán Tuček, Ph. D. Masarykův onkologický ústav, Brno e-mail: tucek@mou.cz

Ohodnoťte tento článek!