Poradenství při vysokém riziku vzniku karcinomu prsu

Pokroky v molekulární genetice a stanovení hlavních predispozičních genů umožnily identifikovat ženy a rodiny s významně zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prsu. Rychlý rozvoj znalostí v genetice nádorových onemocnění se promítá do všech aspektů komplexní péče, zahrnující prevenci, screening i léčbu onkologického onemocnění. Následující přehled pojednává o současných možnostech poradenství u žen s vysokým rizikem vzniku karcinomu prsu.

Summary

Zimovjanova, M. Counselling patients at high risk of breast cancer

Breast cancer risk assessment assists physicians and women in the application of individualized strategies to reduce breast cancer risk. Recent advances in molecular genetics have led to identification of genes associated with inherited susceptibility to cancer and have provided means of identifying individuals and families who are at an increased risk of cancer. This rapid expansion of knowledge about genetics of cancer has implications for all aspects of cancer management, including prevention, screening and treatment. In the following overview, the possibilities in the field of counselling women with high risk of breast cancer are discussed.

Karcinom prsu představuje v současnosti nejčastější nádorové onemocnění u žen. V České republice přibližně každá desátá žena v průběhu svého života onemocní nádorem prsu. Rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku karcinomu prsu, jsou rozmanité. Můžeme je rozdělit na faktory genetické (mutace v genech BRCA1/2, TP53, PTEN a dalších predispozičních genech), faktory familiární (pozitivní anamnéza), demografické (věk, etnikum/rasa), hormonální (věk menarche a menopauzy, počet porodů, věk 1. porodu, hormonální léčba), specifické charakteristiky mléčné žlázy (vysoká denzita žlázy, lobulární karcinom in situ – LCIS, atypická duktální hyperplazie – ADH), vlivy životního prostředí a další (RT hrudníku < 30. rokem věku, spotřeba alkoholu, BMI).
Nastavení efektivní strategie pro snížení rizika vzniku karcinomu prsu je obtížné, neboť pouze některé rizikové faktory lze v životě ženy změnit (BMI, spotřeba alkoholu, hormonální léčba), a některé z potencionálně modifikovatelných rizikových faktorů mají další psychosociální dopady (věk 1. porodu, počet porodů). Přesto bylo stanoveno několik účinných postupů snižujících zvýšené riziko karcinomu prsu (chemoprevence, preventivní chirurgické výkony). Ohrožené ženy a lékaři, kteří se zabývají touto problematikou, musí pečlivě zvažovat přínosy a možné limitace jednotlivých postupů.

Kvantifikace rizika vzniku karcinomu prsu

Stanovení výše rizika vzniku karcinomu se odvíjí od informací o výskytu karcinomu prsu, vaječníků a dalších nádorových onemocnění v osobní a rodinné anamnéze ženy, věku v době diagnózy a počtu příbuzných s onkologickým onemocněním ve 3 generacích. Rodinná zátěž ze strany matky a otce ženy se posuzuje nezávisle. Dále se posuzuje osobní, gynekologická anamnéza ženy včetně hormonálních událostí a histologického nálezu z předchozích biopsií z mléčné žlázy, expozice kancerogenům (RT hrudníku). K predikci individuálního rizika vzniku karcinomu prsu je celosvětově používán tzv. Gailův model.(1) Stanovuje procentuální pravděpodobnost vzniku karcinomu prsu v průběhu života ženy – vyhodnocuje 5leté a celoživotní riziko.

Gailův model zahrnuje tyto parametry: věk, rasa, věk menarche, věk 1. porodu či nuliparita, počet příbuzných 1. stupně s karcinomem prsu, počet a histologický nález z provedených předchozích biopsií prsu. V České republice byl na podkladě národní srovnávací studie (CC) 14 000 žen vypracován „Pecnův model“ stanovení rizika jako česká modifikace Gailova modelu.(2) V případě predikce celoživotního rizika > 20 % hodnotíme ženu jako vysoce rizikovou, 10-20 % riziko posuzujeme jako střední a < 10% riziko jako populační (standardní, běžné). Ve skupině žen s rizikem > 20 % je nutno zvažovat, zda se může jednat o vrozenou predispozici, vyžadující podrobnou genetickou konzultaci a event. genetické testování známých predispozičních genů. Bylo vyvinuto několik statistických moSouhrndelů odhadujících pravděpodobnost nosičství BRCA1/2 genové alterace (BRCAPRO,(3) BOADICEA.(4)

Péče o ženy podle stratifikace rizika

1. ženy s populačním rizikem vzniku karcinomu prsu (< 10 %) Doporučuje se samovyšetření prsů 1krát měsíčně a screeningová mamografie (MG) od 45 let v intervalu 2 roky.

2. ženy se středně zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prsu (10-20 %) Doporučuje se samovyšetření prsů 1krát měsíčně, zahájit dispenzarizaci s klinickým vyšetřením prsou a vyšetřením zobrazovacími metodami o 10 let dříve, než byl nejčasnější výskyt zhoubného nádoru prsu v rodině. Zobrazovací metody určuje radiodiagnostik podle charakteru prsní žlázy a věku pacientky. Iniciální mamografie ve věku 35 let – určí typ prsní žlázy. Dále MG od 40 let věku pravidelně po 1-2 letech (podle typu prsní žlázy), u denzního typu prsu Tabár IV, V se střídá mamografie a ultrasonografie (UZ).

3. ženy s vysokým rizikem vzniku karcinomu prsu (>20 %), ženy s hereditární predispozicí Doporučuje se samovyšetření prsů 1krát měsíčně, klinické vyšetření prsů a UZ prsů 1krát za 6 měsíců od 25 let, magnetická rezonance (MRI) prsou od 25 do 50 let věku 1krát ročně. Iniciální mamografie ve věku 30 let – určí typ prsní žlázy, dále MG od 40 let věku 1krát ročně, u Tabár IV, V lze MG provádět po 2 letech – střídá se MG/UZ.

Hereditární forma karcinomu prsu

Dosud bylo identifikováno několik genů, které mají zásadní souvislost s rozvojem hereditárního karcinomu prsu (BRCA1/2, TP53, ATM, PTEN, CHEK2, CDH1, STK1, BRIP, PALB2).
Hlavní predispoziční geny BRCA1 a BRCA2 byly objeveny v letech 1994 a 1995. BRCA1 gen se nachází na dlouhém raménku 17. chromosomu (17q21), gen BRCA2 je lokalizován na dlouhém raménku 13. chromosomu (13q12-13). Produkty těchto genů jsou jaderné proteiny, které jsou maximálně exprimovány v G2 a S fázi. Funkce obou proteinů je zprostředkována vazbou s dalšími bílkovinami buněčného jádra. Proteiny BRCA1, a BRCA2 se účastní řady pochodů při udržení genomové integrity (oprava dvouvláknových zlomů DNA), regulace transkripce (odpověď na stres) a regulace buněčného cyklu.(5) Alterace v genech BRCA1 a BRCA2 tyto funkce poškozují.

U 52 % dědičných forem nádorů prsu je možné zjistit mutaci v genu BRCA1, u 32 % mutaci v genu BRCA2 a u 16 % pacientek se jedná o dědičný syndrom, způsobený mutacemi jiných genů (PTEN – Cowdenův syndrom, TP53 – Li-Fraumeni syndrom, ATM – ataxia teleangiectasia, STK1 – Peutz-Jeghers syndrom atd.). Prevalence mutací v BRCA genech v populaci je odhadována na 1 : 500-1 : 800.(6) Dědičná forma onemocnění se v rodině vyskytuje u žen v několika generacích za sebou. Riziko vzniku nádoru prsu či vaječníků je výrazně zvýšeno (celoživotní pravděpodobnost onemocnění karcinomem prsu je 40-60 %, celoživotní pravděpodobnost onemocnění karcinomem vaječníků 16-40 %(7)). Karcinom prsu se projevuje v mladším věku, pacientky mají vysoké riziko vzniku druhostranného nádoru, event. dalších nádorových onemocnění (karcinomy trávicího ústrojí – tlusté střevo, slinivka, žlučové cesty, maligní melanom).

Biologické vlastnosti nádoru prsu u pacientek s mutacemi v genu BRCA1 jsou do jisté míry charakteristické, je častější intervalový karcinom (karcinom vzniklý mezi 2 screeningovými vyšetřeními(8)). Pro nádory, které vznikají na podkladě BRCA1 mutace, je typická vysoká růstová aktivita G3,(9) ve většině případů se jedná o nádory s negativitou estrogenních a progesteronových receptorů a s negativitou c-erbB-2 (triple negativní(10)). Pro triple negativní karcinomy prsu je charakteristické agresivní biologické chování, vznik časných relapsů a preferenčně viscerální metastázy.(11) Pacientky s těmito vlastnostmi nádoru jsou standardně léčeny chemoterapií, onemocnění je ve většině případů chemosenzitivní,(12) nelze však podávat cílenou biologickou či hormonální léčbu. Výsledky několika studií prokázaly, že nádory prsu u žen s mutacemi genu BRCA2 nemají takto specifické biologické vlastnosti.(13)

Genetické poradenství a testování

Genetické poradenství provádí lékař erudovaný v oboru klinické genetiky vyhodnocením individuálního rizika vzniku karcinomu prsu a zdůvodněním indikace molekulárněgenetického vyšetření u rizikové ženy. Lékař ženě vysvětlí způsob provedení a možné výsledky i limitace genetického testování a následné navrhované způsoby preventivních opatření. Součástí poradenství jsou též informace o vlivu výsledků testování na rozhodování o reprodukci, o možnostech preimplantační diagnostiky (PGD). Nedílnou součástí genetické konzultace, která předchází vlastnímu testování a pokračuje po sdělení výsledku vyšetření, je psychologická podpora ženy. Molekulárněgenetické vyšetření je možné provést u těch žen, které splňují indikační kritéria k testování genů BRCA1 a BRCA2 (Tab. 1).

Tab. 1 Kritéria pro indikaci k mutační analýze genů BRCA1 a BRCA2

V aktualizovaných indikačních kritériích NCCN verze 1/2011 došlo k několika úpravám: k posunu věkové hranice testování pro karcinom prsu do 45 let, k posunu věkové hranice pro triple negativní karcinom prsu do 60 let, karcinom vaječníků, tuby a primární peritoneální karcinom bez věkového omezení. Byla nově stanovena indikace karcinomu pankreatu s významnou rodinnou zátěží karcinomem prsu a karcinomem vaječníků. Duktální karcinom in situ (DCIS) je také posuzován, pokud jsou splněna další indikační kritéria. K testování je nutný písemný informovaný souhlas osoby starší 18 let. Pro genetickou analýzu se využívá DNA – RNA – izolovaná z buněk periferní krve. Gen BRCA1 má 22 kódujících exonů, gen BRCA2 má 27 kódujících exonů. Jedná se o velké geny, jejichž testování je poměrně komplikované. V rodinách s vícečetným výskytem nádoru prsu je vhodné genetické testování začít u nejmladší pacientky, u ženy s oboustranným nádorem prsu nebo duplicitou nádoru prsu a vaječníků, tj. u osoby, kde je nejpravděpodobnější hereditární příčina onemocnění.

Každá rodina může mít svou individuální genovou alteraci. Nejčastější tzv. populačně specifické mutace jsou zachycovány již v prvních krocích genetického testování. Pokud nejsou nalezeny, pokračuje se dále v postupném vyšetřování všech kódujících úseků obou genů.(14) U indikovaných pacientek léčených aktuálně chemoterapií pro nádorové onemocnění je nutné znát aktuální hodnoty krevního obrazu, neboť výrazný pokles bílých krvinek snižuje pravděpodobnost úspěšnosti provedení genetického vyšetření. Osoby splňující indikační kritéria mají toto vyšetření hrazeno zdravotní pojišťovnou. Výsledek genetického testování je znám podle laboratoře nejdříve za čtyři měsíce od odběru vzorku krve. Při další genetické konzultaci probíhá interpretace výsledku vyšetření testované ženě (Tab. 2).

Tab. 2 Vyhodnocení výsledků genetického vyšetření
predispozičních genů

V případě pozitivního výsledku (patogenní genová alterace byla nalezena) se provádí kontrolní odběr a opakované testování. Teprve poté, co byla zárodečná alterace genu potvrzena kontrolním testem, je možné nabídnout genetické vyšetření (prediktivní testování) nejbližším zdravým příbuzným pozitivně testované ženy. Výjimečně lze, při významně pozitivní rodinné anamnéze a úmrtí všech nemocných v rodině, primárně testovat zdravou osobu. Při testování rodinných příslušníků (sourozenců, rodičů, dětí) se pravděpodobnost nalezení genové alterace blíží 50 %. výsledek genetického vyšetření neznamená, že se nádorové onemocnění u testované ženy musí rozvinout, jedná se o predispozici. Pro zdravé osoby – nosičky alterace daného genu jsou pak vypracovány podrobné a pravidelné preventivní programy a opatření. Jejich cílem je předejít vzniku nádorového onemocnění nebo jej zachytit v časném a relativně dobře léčitelném a ovlivnitelném stadiu.

Klinická péče o ženy s mutací genů BRCA1, BRCA2 S novými poznatky o genetické predispozici ke vzniku nádoru prsu, s prováděním kvantifikace rizika a se zavedením genetického testování hlavních predispozičních genů se rozrůstá skupina žen s prokázaným zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prsu. Spolu se závažnou informací o existenci vysokého rizika vzniku maligního onemocnění a nosičství genetické mutace je nutné ženě nabídnout i možnost účinného specifického programu primární a sekundární prevence.

Dispenzární program pro ženy s hereditární predispozicí karcinomu prsu

Ženy s hereditární predispozicí karcinomu prsu jsou dispenzarizovány ve specializované ambulanci pro rizikové osoby a mají intenzívní program screeningových vyšetření. Tento speciální program prevence respektuje všechna specifika vysoce rizikových žen – věk ve vztahu k celkové době sledování i ve vztahu k charakteru mléčné žlázy a biologickému charakteru nádoru. Vyšetřování zdravých žen se doporučuje zahájit již ve věku 21-25 let. U těchto mladých žen zahajujeme screening ultrasonografií prsů. Mamografie v tomto věku není vhodná. Denzní, plně zachovalá fertilní žláza mladých žen je pro mamografii obtížným terénem. Senzitivita mamografického vyšetření u nosiček alterací v BRCA1/2 genech se pohybuje od 40 % do 70 %.(15) U žen s hereditární predispozicí karcinomu prsu je standardem vyšetření nukleární magnetickou rezonancí, jejíž senzitivita dosahuje 75-99 %.(16) Magnetická rezonance poskytuje informaci morfologickou (nativní MR obraz) i funkční. Funkční informace vychází ze zhodnocení postkontrastního MR obrazu, měření intenzity signálu a konstrukce křivky intenzity signálu v čase dle vaskularizace ložiska. To dává předpoklad zobrazit MG a UZ němé léze, tedy ve stadiu, kdy pro malou velikost, charakter růstu v denzní tkáni, nevyvolávají změny v morfologickém obraze mléčné žlázy.(17)

Nižší specifita MRI (40-80 %) vede k vyššímu výskytu falešně pozitivních výsledků a zvýšení počtu lézí vyžadujících biopsii.(18) Zdrojem falešné pozitivity může být zvýšení signálu benigních neproliferativních lézí a také nespecifické fyziologické zvýšení signálu mléčné žlázy, kolísající během menstruačního cyklu a závislé na individuální hormonální hladině. Proto je zásadním předpokladem provedení kontrastní MRI prsou ve 2. týdnu cyklu (6.-17. den). Výsledky vyšetření jednotlivými zobrazovacími metodami (MG, UZ, MRI) se tedy vzájemně doplňují.(19) Data o využití PET-CT ve screeningu u žen s vysokým rizikem karcinomu prsu a vaječníků jsou ojedinělá.(20) Vzhledem k biologickým charakteristikám nádorů prsu u nosiček mutací BRCA1/2 genů (vysoký grade, rychlý růst nádoru) je nutné vyšetřování v krátkých časových intervalech – MRI a MG 1krát ročně, UZ prsů, klinické vyšetření opakovaně co 6 měsíců. Krevními testy se sledují nádorové markery CA15-3 a CEA (event. CA19-9). Nosičky mutací BRCA1/2 genů mají zvýšené riziko vzniku karcinomu vaječníků, screening se se provádí pomocí pravidelného gynekologického vyšetření (a 6 měsíců) včetně vaginální ultrasonografie a nádorového markeru CA125. Výsledky studií však ukazují, že tato opatření nemusí být dostatečně citlivá pro záchyt onemocnění karcinomem vaječníků v časném stadiu.(21)

Postupy snižující riziko vzniku karcinomu prsu a vaječníků

Chirurgické výkony snižující riziko

Bilaterální mastektomie

Celoživotní riziko vzniku karcinomu prsu u nosiček alterace v genech BRCA1/2 je 40-84 %.(6, 7) Retrospektivní sledování s mediánem 13-14 let prokázalo, že profylaktická bilaterální mastektomie (RRM) snižuje riziko vzniku karcinomu prsu o více než 90 % u vysoce rizikových žen (s alterací v genech BRCA1/2, TP 53, PTEN, event. s LCIS v anamnéze.(22) Výsledky několika prospektivních studií prokazují, že RRM je nejefektivnějším postupem, který snižuje riziko vzniku karcinomu prsu u žen s hereditární predispozicí.(23, 24) Před provedením preventivní mastektomie je doporučena konzultace ženy v multidisciplinárním týmu. Žena musí být informována o navrhovaných chirurgických možnostech (kůži šetřící mastektomie, subkutánní mastektomie), o možných rizicích a komplikacích a o způsobu rekonstrukčního výkonu. Před výkonem je nutné provést vyšetření (MG, MRI, US prsou), výsledek musí být jednoznačně negativní. Ženy, které jsou indikovány k bilaterální mastektomii s rekonstrukcí prsou jako způsobu preventivního opatření, nepodstupují chirurgický výkon v axile. Ženy, u kterých je po operačním výkonu nalezen DCIS či invazívní karcinom, jsou dále léčeny podle standardních doporučení a výkon v axile je podle stadia onemocnění doplněn.
Provedení bilaterální mastektomie s okamžitou rekonstrukcí omezuje psychologické trauma spojené se ztrátou prsů, včetně pocitů zmrzačení, deprese a oslabeného vnímání vlastní ženskosti.

Bilaterální salpingo-ooforektomie

Ačkoli je u žen s hereditární predispozicí celoživotní riziko vzniku karcinomu vaječníku nižší než u karcinomu prsu (36-46 % u BRCA1 a 10-27 % u BRCA2(6, 7, 25)), absence účinných metod časné detekce onemocnění a špatná prognóza pokročilého ovariálního karcinomu zdůvodňují přístup k provedení profylaktické bilaterální salpingo-ooforektomie (RRSO) po ukončení mateřství ženy. Výsledky metaanalýzy 10 studií u nosiček mutace v BRCA1/2 genech prokazují > 80% snížení rizika vzniku karcinomu vaječníku a tuby.(26) Riziko vzniku primárního peritoneálního karcinomu po provedené RRSO je 1-4,3 %.(27) V rámci provedení RRSO je prováděn peritoneální výplach a pečlivé histologické vyšetření obou ovarií a tub. Rozhodnutí o současném provedení hysterektomie závisí na gynekologickém nálezu a na preferencích ženy.

Provedení RRSO snižuje riziko vzniku karcinomu prsu o cca 50 %.(28) Předpokládaným mechanismem, který vede ke snížení tohoto rizika po provedení RRSO, je pokles hormonální expozice na tkáň mléčné žlázy. Vyšší efekt je pozorován u rizikových žen, které podstoupily RRSO ve věku < 40 let.(29) Provedení RRSO u ženy mladší 40 let je spojeno s nástupem předčasné menopauzy. Kvalita života ženy může být ovlivněna nepříjemnými vazomotorickými symptomy, poklesem kognitivních funkcí, zvyšuje se riziko vzniku osteoporózy kardiovaskulárních onemocnění. Lékař s ženou diskutuje přínosy a možné vedlejší účinky RRSO a navrhuje opatření, která pomáhají ovlivnit projevy předčasné menopauzy.

Chemoprevence

Tamoxifen

V adjuvantní terapii pacientek s hormonálně dependentním karcinomem prsu byl opakovaně prokázán efekt tamoxifenu (selektivního modulátoru estrogenních receptorů – SERM) na snížení výskytu druhostranného nádoru prsu.(30) Podávání tamoxifenu (20 mg/denně) snižuje riziko vzniku karcinomu prsu u premenopauzálních a postmenopauzálních zdravých žen > 35 let, jejichž stanovené 5leté riziko je vyšší > 1,7 % (celoživotní > 20 %), nebo u žen s LCIS v anamnéze.(31) Klinické sledování s mediánem 7 let prokázalo 43% snížení rizika vzniku karcinomu prsu při chemoprevenci tamoxifenem po dobu 5 let.(32) Vyhodnocení efektu tamoxifenu u nosiček mutace v BRCA2 genu prokázalo 62% snížení rizika, zatímco u nosiček BRCA1 mutace nebylo snížení rizika pozorováno.(33) Tyto výsledky souvisí s vyšší expresí hormonálních receptorů u nádorů vzniklých na podkladě BRCA2 mutace. Hlavními vedlejšími nežádoucími účinky při chemoprevenci tamoxifenem jsou návaly, riziko vzniku endometriálního karcinomu u postmenopauzálních žen, katarakty a tromboembolických komplikací.(34) Efektivita tamoxifenu na snížení incidence karcinomu prsu u žen s vyšším rizikem přetrvává i po ukončení podávání, zatímco výskyt nežádoucích účinků ustupuje.(35) Před zahájením chemoprevence u rizikové ženy je nutno zvážit přínosy a rizika tohoto postupu s ohledem na věk, komorbidity, přítomnost dělohy. V současných doporučeních je tamoxifen indikován v chemoprevenci u premenopauzálních rizikových žen; u postmenopauzálních žen pak v podskupině s provedenou hysterektomií při přítomnosti osteoporózy.

Raloxifen

Raloxifen je selektivní modulátor druhé generace, který má podobný antiestrogenní efekt jako tamoxifen a významně nižší efekt na stimulaci děložní sliznice. Efektivita raloxifenu na snížení rizika vzniku hormonálně dependentního karcinomu prsu byla prokázána v několika klinických studiích.(36, 37) Podávání raloxifenu po dobu 3 let u postmenopauzálních žen s osteoporózou snížilo riziko vzniku fraktur.(38) Raloxifen a tamoxifen vykazují srovnatelný efekt na snížení rizika vzniku invazívního karcinomu prsu.(39) Raloxifen (60 mg/denně) je vhodný v chemoprevenci u rizikových postmenopauzálních žen, které mají přítomnu osteoporózu a nemají provedenu hysterektomii. V České republice není raloxifen v indikaci chemoprevence karcinomu prsu používán.

Exemestan

Inhibitory aromatáz prokázaly v adjuvantních studiích u pacientek s hormonálně dependentním karcinomem prsu nižší incidenci druhostranného karcinomu ve srovnání s tamoxifenem.(40) Z tohoto důvodu je studováno použití inhibitorů aromatáz jako chemoprevence u žen se zvýšeným rizikem karcinomu prsu. V letošním roce byly publikovány výsledky randomizované placebem kontrolované studie srovnávající účinnost exemestanu v primární prevenci karcinomu prsu u postmenopauzálních žen. Studie s 3letým mediánem sledování prokázala snížení roční incidence invazívního karcinomu o 65 % oproti placebu, výskyt nežádoucích účinků (osteoporóza, fraktury, hypercholesterolémie) byl v obou ramenech přibližně stejně častý.(41). V blízké budoucnosti lze tedy očekávat zařazení exemestanu v rámci doporučení chemoprevence u rizikových postmenopauzálních žen, u kterých nebyla prokázána osteoporóza.

Životní styl a návyky

Je prokázáno, že některé faktory životního stylu, jako jsou obezita, nedostatek pohybové aktivity, zvýšená spotřeba alkoholu, dlouhodobé užívání hormonální léčby, zvyšují riziko vzniku karcinomu prsu.(42) Vhodné je ženě doporučit změnu životního stylu, pokud je u ní znám některý z rizikových faktorů.

Závěr

Cílem stanovení rizika vzniku karcinomu prsu je nalézt skupiny žen se zvýšeným a významně zvýšeným rizikem budoucího rozvoje onemocnění. Těmto ženám je potřeba nabídnout a diskutovat s nimi jednotlivé chirurgické i nechirurgické přístupy, které mohou vést ke snížení jejich vysokého rizika. Užívání tamoxifenu po dobu 5 let snižuje riziko vzniku karcinomu prsu o cca 50 % a je tedy jednou z preventivních možností. Přesto je nutné zvažovat přínosy a rizika chemoprevence a pečlivě monitorovat možné vedlejší účinky. U vysoce rizikových žen, především u nosiček mutace v BRCA1/2 genech, jsou zvažovány chirurgické preventivní postupy, jako jsou bilaterální mastektomie a bilaterální salpingo-ooforektomie, které riziko vzniku nádorových onemocnění významně snižují. Komplexní péče o zdravé ženy s hereditární predispozicí karcinomu prsu a vaječníků je založena na mezioborové spolupráci lékařů oddělení klinické genetiky, radiologie, onkologie, gynekologie, plastické chirurgie a psychologie; přístup je individuální, ovlivněný osobní preferencí ženy.


O autorovi: MUDr. Martina Zimovjanová, Ph. D.
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice, Onkologická klinika

e-mail: mzimov@seznam.cz

Ohodnoťte tento článek!