Schizofrenie a úzkostné poruchy

Souhrn

Úvod: Výsledky posledních výzkumů i klinická praxe naznačují, že část pacientů se schizofrenií zároveň trpí komorbidní úzkostnou poruchou. I přes pokračující výzkum schizofrenie a úzkostných poruch stále dostatečně nerozumíme podstatě jejich vzájemného vztahu.
Metoda: Pomocí databází Medline a Web of Science byly identifikovány publikace užitím klíčových slov „schizophrenia comorbidity“ v kombinaci s termíny „panic disorder“, „agoraphobia“, „social phobia“, „posttraumatic stress disorder“ a „obsessive compulsive disorder“. Další relevantní zdroje informací byly získány z citovaných prací u významných článků.
Výsledky: Současný stav výzkumu ukazuje, že oproti běžné populaci vykazují pacienti se schizofrenií vyšší úzkostnost nebo dokonce častější komorbidní úzkostnou poruchu (panickou poruchu, agorafobii, sociální fobii, obsedantně-kompulzívní poruchu, posttraumatickou stresovou poruchu). Pacienti, kteří trpí schizofrenií a zároveň mají vyšší hladinu úzkosti či komorbiditu s úzkostnou poruchou, vykazují ve srovnání s těmi, co komorbidní úzkostnou poruchu nemají, nižší kvalitu života, zhoršené fungování v životě, vyšší výskyt suicidálních pokusů a zvýšené riziko relapsu psychózy.
Úzkostné poruchy snižují účinnost léčby schizofrenie a celkově negativně ovlivňují výsledný psychický stav pacienta a celkovou prognózu. Příznaky úzkosti či komorbidní úzkostná porucha často vedou ke zhoršení již existujících psychotických příznaků nebo mohou precipitovat jejich rozvoj.
Závěr: U pacientů se schizofrenní poruchou je třeba brát v potaz možnost komorbidity s úzkostnými poruchami, protože jejich včasné rozpoznání a léčba snižují utrpení pacienta, pozitivně ovlivňují průběh a celkový výsledek léčby samotné schizofrenie a zlepšují průběh tohoto onemocnění.

Klíčová slova

schizofrenie • panická porucha • agorafobie • sociální fobie • obsedantně-kompulzívní porucha • posttraumatická stresová porucha

Schizofrenie i úzkostné poruchy patří mezi psychiatrická onemocnění, která se mohou vyskytovat samostatně nebo v komorbiditě (Young et al., 2012). V poslední době je věnována stále větší pozornost varovným příznakům, které mohou předcházet relapsu psychózy. I přes pokračující výzkum schizofrenie a úzkostných poruch stále neexistuje dostatek údajů o jejich vzájemném vztahu. Nižší zájem o studie, které by se touto komorbiditou detailněji zabývaly, souvisí také s nedostatky v metodologii a hierarchickým uvažováním v diagnostických systémech, které pohlížejí na úzkostné příznaky jako na následek pozitivních, negativních a dezorganizujících příznaků schizofrenie (Braga et al., 2004). Nedávné studie nicméně zpochybňují předpoklad, že úzkostné příznaky jsou vždy pouze akcesorním projevem schizofrenie a jejich výsledky svědčí o zjevné koexistenci úzkostných poruch u pacientů se schizofrenií. Poruchy, jako jsou obsedantně-kompulzívní porucha (OCD), panická porucha, sociální fobie, generalizovaná úzkostná porucha (GAD) a posttraumatická stresová porucha (PTSD), se mohou u pacientů se schizofrenií rozvinout podobným způsobem jako u pacientů, kteří trpí samostatnou úzkostnou poruchou bez komorbidity (Dernovsek a Sprah, 2009). Cílem naší práce bylo zjistit, nakolik komorbidní úzkostná porucha ovlivňuje závažnost a průběh schizofrenního onemocnění.

Metoda

V databázích Medline a Web of Science byly identifikovány publikace pomocí klíčových slov „schizophrenia comorbidity“ a „panic disorder“, „agoraphobia“, „social phobia“, “generalized anxiety disorder”, „posttraumatic stress disorder“ a „obsessive compulsive disorder“, které byly zveřejněny od roku 1981 do listopadu 2013. Do vyhledávání byly zařazeny články bez ohledu na jazyk, v němž byly publikovány. Další stěžejní publikace byly získány procházením citovaných prací u nejvíce relevantních článků. V PubMed bylo touto cestou nalezeno celkem 445 článků (první z roku 1981) a ve Web of Science 461 článků (první text z roku 1991). Z těchto textů bylo 75 vyhodnoceno jako dostatečně relevantních pro účely naší práce.

Výsledky

Pacienti se schizofrenií trpí množstvím úzkostných příznaků, které mohou v různých stadiích onemocnění vykazovat proměnlivý charakter. Podle Bragy a kol. (2013) se objevuje komorbidní úzkostná porucha u 38,3 % pacientů, kteří trpí poruchami ze schizofrenního okruhu. Seedat et al. (2007a) uvádí, že v souboru hospitalizovaných pacientů trpěl současně schizofrenií a úzkostnou poruchou každý čtvrtý jedinec. U schizofrenie se mohou objevit prakticky všechny typy úzkostných poruch (Bayle et al., 2011). Zároveň mohou pacienti s psychózou nebo bipolární poruchou trpět více typy úzkostných poruch současně. Ciapparelli et al. (2007) ve své studii zkoumali 98 pacientů se schizofrenií, schizoafektivní poruchou a bipolární poruchou a zjistili komorbidní výskyt více typů úzkostných poruch téměř u třetiny (32,6 %) pacientů. Jako nejčastější komorbidní úzkostná porucha u těchto pacientů se uvádí sociální fobie, následují posttraumatická stresová porucha a obsedantněkompulzívní porucha. Kazakis et al. (2007) uvádí vyšší četnost současného výskytu schizofrenie s úzkostnou poruchou nebo afektivní poruchy s úzkostnou poruchou, která v jejich studii činila 44,9 %. Nejčastěji zaznamenali komorbiditu s GAD u afektivních poruch a sociální fobie u schizofrenie. Tito autoři navíc nalezli výrazný nesoulad mezi stanovováním diagnózy pomocí strukturovaného rozhovoru (Mini International Neuropsychiatric Interview) a pomocí klinického hodnocení přítomné psychopatologie, které bylo doplněné hodnocením úzkosti v Nemocniční škále úzkosti a deprese, Hamiltonově škále úzkosti, Spielbergově inventáři úzkosti a Steinově škále pro GAD.
Do kategorie onemocnění schizofrenního spektra patří vícero poruch. Nabízí se tedy také otázka, jaká je prevalence komorbidních úzkostných poruch u jednotlivých onemocnění schizofrenního okruhu. Např. podle některých autorů není statisticky významný rozdíl mezi průměrnou mírou úzkosti u pacientů se schizofrenií a u pacientů se schizoafektivní poruchou (Ndetei et al., 2013). To potvrzují i Cosoff a Hafner (1998), kteří zkoumali 100 hospitalizovaných pacientů se schizofrenií nebo se schizoafektivní poruchou diagnostikovaných dle kritérií DSM-IV. Do studie však zařadili i pacienty s bipolární afektivní poruchou. Podíl pacientů s komorbidní úzkostnou poruchou (43–45 %) byl u těchto tří diagnóz téměř identický. U pacientů se schizofrenií se ukázala poměrně vysoká prevalence sociální fobie (17 %) a OCD (13 %). Pacienti s bipolární afektivní poruchou vykazovali vyšší prevalenci u OCD (30 %) a panické poruchy (15 %) (Cosoff a Hafner, 1998). V protikladu k tomuto zjištění dospěli Young et al. (2012) ve své studii k závěru, že mezi třemi výše uvedenými skupinami pacientů (se schizofrenií, schizoafektivní poruchou a bipolární poruchou) existují statisticky významné rozdíly ve výskytu úzkostných poruch. Úzkostné poruchy se nejčastěji vyskytovaly u pacientů trpících schizoafektivní poruchou (30,1 %) v porovnání s četností u bipolární poruchy (22,4 %) a schizofrenie (16,7 %). O možné hereditární souvislosti vypovídají důkazy o výskytu schizofrenie a úzkostných poruch u nejbližších příbuzných (DeVylder a Lukens, 2013).

VLIV KOMORBIDNÍ ÚZKOSTNÉ PORUCHY

Úzkost se může projevit před propuknutím nemoci jako prodrom (Argyle, 1990; Pallanti et al., 2013), nebo se může objevit v průběhu onemocnění. Pak souvisí s klinickými projevy nemoci a ovlivňuje kvalitu života pacientů se schizofrenií a schizoafektivní poruchou (Lysaker a Salyers, 2007; Wetherell et al., 2003; Huppert a Smith, 2005). Vyšší míra úzkosti je spojena s častějším výskytem halucinací, nižším psychosociálním fungováním a beznadějí (Lysaker a Salyers, 2007). Rovněž další autoři spojují přítomnost komorbidity úzkostných poruch se závažnějšími projevy psychózy (Achim et al., 2011). Ačkoliv se charakter úzkosti u jednotlivých pacientů liší, celková úzkostnost je u pacientů s komorbidní úzkostnou poruchou intenzívnější a bývá častěji spojena s psychomotorickým neklidem či agitovaností, než je tomu u pacientů bez komorbidity (Bayle et al., 2011). Komorbidita úzkostné poruchy se schizofrenií je spojena s větším postižením ve fungování v sociální oblasti (Blanchard et al., 1998). Další studie zkoumají vztah mezi přítomnou úzkostí a sebevědomím u pacientů se schizofrenií (Karatzias et al., 2007; Lysaker et al., 2008). Pacienti s komorbidní úzkostnou či afektivní poruchou častěji trpí nedostatečným sebevědomím (Karatzias et al., 2007).

PANICKÁ PORUCHA A AGORAFOBIE

Výskyt panických atak, panické poruchy s agorafobií či panické poruchy bez agorafobie je u osob trpících schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou častý. Panickou poruchu charakterizují paroxyzmální stavy úzkosti, na rozdíl od úzkosti u schizofrenie, kde bývají projevy úzkosti chronické, méně nápadné, a tak mohou být snadno přehlédnuty. Vzájemná souvislost mezi těmito dvěma poruchami je neznámá. Je možné, že psychotické prožitky mohou vést ke vzniku panického záchvatu nebo naopak, tzn., že panické záchvaty zvyšují riziko pro rozvoj psychotického onemocnění (Goodwin et al., 2004).
Labbate et al. (1999) realizovali studii s cílem zjistit frekvenci výskytu panické poruchy či panických záchvatů v souboru 53 ambulantních pacientů-mužů s chronickým průběhem schizofrenního onemocnění nebo schizoafektivní poruchy. Frekvence výskytu paniky se lišila podle typu psychózy. Samotné panické záchvaty se vyskytovaly častěji u pacientů s paranoidní schizofrenií (57 %) ve srovnání s pacienty se schizoafektivní poruchou nebo nediferencovanou schizofrenií (20 %). Komorbidita panické poruchy byla zjištěna u 10 % pacientů se schizoafektivní poruchou a nediferencovanou schizofrenií oproti 47 % pacientů s paranoidní schizofrenií.
Vliv komorbidní panické poruchy na závažnost schizofrenních příznaků zkoumali Ulas et al. (2007). Ve své studii hodnotili 49 pacientů na Škále pozitivních a negativních příznaků (PANSS), dále pomocí Globálního klinického dojmu (CGI), Hamiltonovy depresivní škály (HDRS), Škály hodnocení extrapyramidových příznaků (ESR) a Bandelowy škály pro panickou poruchu a agorafobii. Sedm pacientů (14,3 %) naplnilo diagnostická kritéria pro panickou poruchu a patnáct pacientů (30,6 %) pro záchvaty paniky. Pacienti se symptomy paniky skórovali výše ve škálách PANSS, HDRS, CGI a ESR. U pacientů, kteří se zúčastnili studie Chena a kol. (2001), bylo zaznamenáno vyšší skóre v HDRS. Schizofrenní pacienti s panickou poruchou trpí ve srovnání se schizofrenními pacienty bez komorbidity častěji dysthymií, ale jejich kognitivní funkce jsou méně postiženy (Rapp et al., 2012). Panická porucha zvyšuje u psychóz závažnost pozitivních příznaků, zejména přispívá nárůstu bludné paranoidity (Huppert a Smith, 2005; Bermanzohn et al., 1999).
Craig et al. (2002) sledovali ve své dvouleté katamnestické studii nemocné se schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou (n = 225), pacienty s bipolární poruchou s psychotickými příznaky (n = 138) a pacienty s velkou depresí s psychotickými příznaky (n = 87). Přítomnost komorbidní panické poruchy zjišťovali pomocí Strukturovaného klinického rozhovoru pro DSM-III-R (SCID-III-R). U pacientů, u kterých byly na počátku studie zjištěny příznaky paniky, byla prokázána statisticky významně vyšší pravděpodobnost rozvoje pozitivních příznaků psychózy. Pacienti s panickou poruchou vykazují vyšší míru hostility (Fava et al., 1993). To platí i v případě pacientů, pro něž je panická porucha komorbidní a hlavní diagnózu představuje psychóza (Bartels et al., 1991; Reagu et al., 2013). Ke stejnému závěru dospěli i Chen a kol. (2001), kteří u pacientů se schizofrenií a příznaky paniky vypozorovali více hostilních projevů ve srovnání se schizofrenními pacienty bez panické komorbidity.
Vztah k negativním příznakům je méně jasný. Huppert a Smith (2005) nenalezli žádnou souvislost mezi přítomností paniky a negativními příznaky. Podle jiných autorů komorbidita panické poruchy se schizofrenií negativně ovlivňuje kognitivní funkce ve srovnání se schizofrenními pacienty bez komorbidní paniky (Rapp et al., 2012). Komorbidita s panickou poruchou neovlivňuje pouze klinické projevy nemoci, ale souvisí rovněž s celkovým fungováním pacienta v běžném životě. Chan et al. (2001) zjišťovali v souboru 32 pacientů úroveň fungování pomocí Škály globálního hodnocení fungování (GAF). Osm pacientů naplnilo diagnostická kritéria DSM-IV pro záchvaty paniky. Pacienti s komorbidní panikou skórovali na škále GAF výrazně níže než pacienti bez panické poruchy. Komorbidita schizofrenie s panickou poruchou byla také spojena s poklesem v psychickém fungování hodnoceném dotazníkem kvality života (Ulas et al., 2010).
Tyto výsledky naznačují, že přítomnost panických příznaků u pacientů se schizofrenií může souviset s depresivním prožíváním, extrapyramidovými vedlejšími účinky a může ovlivňovat kvalitu života a tíži pozitivních i negativních příznaků.

SOCIÁLNÍ FOBIE

Sociální úzkost je častou komorbiditou schizofrenního onemocnění, ale zůstává nerozpoznána, a tak přispívá k vyšší míře postižení. Pro pacienty trpící schizofrenií představuje další překážku, která zhoršuje fungování v každodenním životě. Diagnostika sociálně fobických příznaků je u schizofrenních pacientů zvláště cenná, protože pomáhá předcházet sociální izolaci. Je-li nerozpoznána a neléčena, bývá spojována se závažnějšími příznaky psychózy a nižší sebeúctou. Zároveň již premorbidně nízké sebevědomí schizofrenních pacientů představuje rizikový faktor pro rozvoj sociální fobie (Lysaker et al., 2008).
Výskyt komorbidní sociální fobie u psychotických onemocnění se uvádí v rozmezí 11–36 % (Mazeh et al., 2009; Cosoff a Hafner, 1998; Braga et al., 2005; Pallanti et al., 2004; Voges a Addington, 2005). Prevalence je vyšší než u zdravé populace, kde činí 12,1 % (Kessler et al.; 2005). Příčiny vyššího výskytu sociální fobie u pacientů se schizofrenií nebyly dosud objasněny. Změny ve společenském zapojení nemocných jsou pravděpodobně přítomny ještě před klinickým nástupem onemocnění. Romm et al. (2012) uvádí, že závažné příznaky sociální úzkosti u pacientů s první psychotickou epizodou jsou spojeny s horším premorbidním fungováním. Rovněž negativní sebehodnocení a sebestigmatizace mohou v rozvoji sociální fobie hrát významnou roli (Gumley et al., 2004). Není však statisticky významný rozdíl mezi průměrnou mírou sociální úzkosti pacientů s primární diagnózou sociální fobie a schizofrenních pacientů s komorbidní sociální úzkostí (Pallanti et al., 2004).
Otázkou zůstává, zda přítomnost sociální fobie přímo ovlivňuje klinické příznaky schizofrenie. K měření pozitivních a negativních příznaků u schizofrenie se osvědčila škála PANSS (Kay et al., 1987). Mazeh et al. (2009) zjistili, že pacienti s komorbidní sociální fobií dosahují významně vyšších skóre na této stupnici. Zároveň vykazují vyšší průměrné skóre na Liebowitzově škále sociální fobie (LSAS) (Pallanti et al., 2004). Závažnost pozitivních příznaků na škále PANSS pak významně souvisí s vyššími skóre na subškále „strachu“ Liebowitzovy stupnice sociální úzkosti (Mazeh et al., 2009). Maladaptivní vyhýbavé chování, které je pro sociální fobii typické, bývá spojováno s negativní symptomatologií (Penn et al., 1994; Mazeh et al., 2009).

POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA

Závažné psychické trauma může vést k rozvoji PTSD a vyšší míře vyjádření disociativních projevů. V tomto směru nejsou výjimkou ani pacienti se schizofrenií. Prevalence PTSD u schizofrenních pacientů se pohybuje od 28 % do 51 % (Tarrier a Picken, 2011; McGorry et al., 1991; Priebe et al., 1998). U pacientů se schizofrenií, u kterých se nerozvinula PTSD, se disociace může projevovat v podobě schneideriánských symptomů. Vogel et al. (2009) ukázali, že trauma a disociace jsou spojeny se závažnějšími příznaky schizofrenie. Zvláště vysoká míra disociace vedla k většímu narušení, zatímco kritérium A pro PTSD mělo jen minimální nebo žádný efekt.
Vzhledem k tomu, že ne každý, kdo prožije traumatický zážitek, rozvine PTSD, je zde snaha identifikovat faktory, které zvyšují nebo snižují riziko jejího rozvoje. V souvislosti se schizofrenií se zvažuje otázka genetické vulnerability pro rozvoj psychózy po prožitém traumatu. Collip et al. (2013) ve své studii dvojčat za tímto účelem zkoumal gen FK506. Tento gen má důležitou úlohu v regulaci sekrece stresového hormonu kortizolu. Vědci nalezli souvislost mezi genovým polymorfismem FK506, dětským traumatem, psychózou a hladinou kortizolu. Jejich nálezy naznačují, že prožité trauma zvyšuje riziko rozvoje psychózy prostřednictvím přetrvávajících změn ve zpětnovazebné regulaci sekrece kortizolu.
V průřezové studii Beattie et al. (2009) vykazovalo 45 % pacientů s psychotickým onemocněním středně těžké až těžké příznaky PTSD. U 31 % psychotických pacientů byly přítomny příznaky PTSD v souvislosti se stresem vyvolaným pozitivními příznaky a okolnostmi při prvním přijetí k hospitalizaci. Anamnestickým prediktorem některých PTSD příznaků však bylo fyzické týrání a sexuální zneužívání v dětství.
Současné výzkumy přinášejí stále více důkazů o významném vztahu mezi výskytem schizofrenie a psychickou traumatizací v dětství (Bennouna-Greene et al., 2011; Larsson et al., 2013; Lysaker et al., 2005; Lysaker and Salyers, 2007; Matheson et al., 2013; Outcalt a Lysaker, 2012; Sideli et al., 2012). Schäfer s Fisherem (2011) realizovali přehledovou studii týkající se traumatu z dětství u pacientů s psychózou a PTSD. Autoři zjistili, že 40–50 % pacientů s psychózou mělo v anamnéze fyzické týrání nebo sexuální zneužívání. Diagnostická kritéria pro PTSD naplnilo 11–46 % pacientů. Autoři prokázali existenci vzájemného vztahu mezi klinickými symptomy, výsledným stavem, komorbidní PTSD a psychickým traumatem v dětství. Lysaker et al. (2005) studovali vztah mezi sexuálním zneužíváním a úzkostí u pacientů se schizofrenií. Ze souboru 40 pacientů jich bylo v dětství 21 sexuálně zneužíváno. Zkušenost sexuálního zneužívání v dětství u pacientů se schizofrenií byla spojena s vyšší mírou disociace a výskytu intruzívních myšlenek. Sexuální trauma je rovněž spojeno s obecně vyšší úzkostností u jeho obětí (Lysaker et al., 2005; Lysaker a Salyers, 2007) a často vede k sociálnímu stažení vlivem sebestigmatizace, pocitům diskriminace a odcizení (Outcalt a Lysaker, 2012). Samotná zkušenost sexuálního zneužívání v dětství však nemusí nezbytně vést k rozvoji psychotického onemocnění. Svou roli hraje také genetická dispozice a další rizikové faktory prostředí (Sideli et al., 2012). Riziko rozvoje psychózy v dospívání a dospělosti stoupá i po prožití jiných než sexuálních dětských traumat. Metaanalýzy Varese et al. (2012) a Mathesona et al. (2013) ukázaly, že zážitek dětského traumatu zvyšuje riziko pozdějšího rozvoje schizofrenie ve srovnání s jedinci, kteří v dětství traumatizováni nebyli.

OBSEDANTNĚ-KOMPULZÍVNÍ PORUCHA

Zmínky o OCD symptomech u schizofrenie se objevují již v historicky prvních popisech schizofrenních onemocnění. Obsedantně-kompulzívní symptomy (OCs), které nejsou přítomny v dostatečné míře pro určení diagnózy OCD, se u psychóz vyskytují častěji než plně rozvinuté případy komorbidní OCD. Několik klinických a epidemiologických studií naznačilo, že schizoobsesivní podskupina psychóz je spojena se špatnou prognózou a její výskyt je častější, než se původně uvažovalo (Seedat et al., 2007b; Hwang et al., 2009; Cunill et al., 2009; Owashi et al., 2010; Üçok et al., 2011). Kayahan et al. (2005) zkoumali četnost výskytu OCs a plně rozvinuté komorbidní OCD. Vyšetřili 100 subjektů s diagnózou schizofrenie (dle DSM-IV) pomocí stupnice SCID-P, PANSS, Y-BOCS (Yale-Brown Obsessive Compulsive Scale) a Calgarijské škály deprese u schizofrenie (Calgary Depression Rating Scale for Schizophrenia). Třicet procent pacientů naplnilo diagnostická kritéria pro OCD a 64 % pacientů vykazovalo některé OCs. V pětileté studii de Haanové et al. (2013) byly některé OCs přítomny u 48,9 % schizofrenních pacientů. Zastoupení pacientů s komorbidní OCD se v průběhu sledování pohybovalo mezi 7,3 % a 11,8 %. U pacientů s OCs došlo k časnějšímu rozvoji schizofrenního onemocnění, pacienti měli nižší socioekonomický status a průběh onemocnění byl celkově závažnější. Rovněž nižší věk při první psychiatrické hospitalizaci, pozitivní rodinná anamnéza schizofrenie a přítomnost závažnějších psychotických příznaků jsou spojeny s komorbidními OCs, což potvrzuje i studie Üçoka et al. (2011). Komorbidní OCD je také dávána do souvislosti s negativními příznaky u chronické schizofrenie (Owashi et al., 2010). Někdy může také dojít k situaci, kdy se u pacientů s OCD vyskytnou psychotické příznaky. Ve výzkumu Eisena a Rasmussena (1993), kterého se zúčastnilo 475 pacientů s primární diagnózou OCD (v souladu s DSM-III-R), jich 67 (14 %), zároveň trpělo psychotickými příznaky (bludy, halucinace a/nebo poruchy myšlení). Nedostatečný náhled nebo víra ve smysluplnost obsesí a rituálů byly popsány u 6 % pacientů. Nicméně v této skupině pacientů s OCD bez náhledu naplnila kritéria pro schizofrenii pouze 4 % z nich.
Poyurovsky et al. (2003) fenomenologicky rozlišili dvě podskupiny pacientů se schizofrenií a komorbidní OCD. U první skupiny OCD nijak nesouviselo s psychotickými příznaky a u druhé se OCD příznaky v podstatě překrývaly s pozitivními psychotickými příznaky.
Guillem et al. (2009) zkoumali vztah mezi schizofrenními příznaky a OCs u 59 schizofrenních pacientů. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak mohou OCs přispívat k rozvoji psychózy. Pacienti byli vyšetřeni Stupnicí pro hodnocení pozitivních/negativních příznaků (Assessment of Positive/ Negative Symptoms – SAPS/SANS) a Yale-Brownovou škálou pro hodnocení obsesí a kompulzí (Y-BOCS). Výsledky poukázaly na významnou souvislost mezi bludy a obsesemi. Tato zjištění jsou v souladu s hypotézou, že bludy a obsese mají pravděpodobně podobný patologický mechanismus vzniku. Podobně by mohla být vzájemná souvislost mezi sluchovými halucinacemi a kompulzemi. Naopak byla nalezena negativní souvislost mezi somatickými obsesemi a dezorganizací a mezi hromaděním a bludy či sluchovými halucinacemi.
Nabízí se otázka, jakým způsobem ovlivňuje komorbidní OCD či přítomnost OCs závažnost průběhu schizofrenního onemocnění. Výsledky nejsou zdaleka konzistentní. Schizofrenní pacienti mohou být rozděleni do tří skupin: 1. bez přidružených OCs; 2. s přidruženými OCs, ale nenaplňující kritéria pro OCD; 3. s komorbidní OCD. Z metaanalýzy Cunilla et al. (2009) vyplývá, že přítomnost OCs významně pozitivně koreluje s vyšší závažností jakýchkoliv psychotických příznaků, pozitivních i negativních. Překvapivě však nebyly zjištěny rozdíly v závažnosti psychotických příznaků mezi skupinou, která naplňovala kritéria pro OCD, a skupinou, která je nenaplňovala. Pacienti s komorbidní OCD však skórovali výše ve stupnici MADRS v porovnání s pacienty bez OCD komorbidity a pacienty s přidruženými OCs. Pacienti s OCs měli oproti ostatním dvěma skupinám pacientů nižší hodnotu skóre v subškále pro negativní příznaky PANSS (de Haan et al., 2005). Podle Üçoka et al. (2011) si pacienti s komorbidní OCD snáze udrží zaměstnání, dosahují vyššího vzdělání, mají nižší výskyt ostatních psychiatrických onemocnění, bývají méně často hospitalizováni a mají vyšší skóre na Škále globálního fungování (GAF). Podle Sa et al. (2009) však schizofrenní pacienti s komorbidní OCD či s přidruženými OCs vykazují závažnější postižení (měřeno na škále Y-BOCS a PANSS) v porovnání se schizofrenními pacienty bez OCD komorbidity či přidružených OCs.
Podle Schirmbecka et al. (2013) mají schizofrenní pacienti s komorbidními OCs významně větší deficity, které v průběhu ročního sledování narůstaly ve specifických kognitivních oblastech, jako jsou vizuospaciální vnímání a vizuální paměť, exekutivní funkce a kognitivní flexibilita. Tyto kognitivní domény korelují se závažností OCs.
Vliv na rozvoj OCs nebo plnohodnotného OCD u pacientů se schizofrenií mohou mít rovněž léky podávané při léčbě schizofrenie. Nově vzniklé OCs byly hlášeny při podávání antiserotoninergně působících antipsychotik II. generace (de Haan et al., 2002; Sa et al., 2009; Mukhopadhaya et al., 2009; Schirmbeck et al., 2011). Příznivý vliv mohou mít naopak antipsychotika, která ovlivňují hlavně dopaminergní systém. Dvě l kontrolované studie zkoumaly vliv přídatné léčby SSRI ke standardní antipsychotické léčbě u schizofrenních pacientů. Výsledky byly rozporuplné, klinický stav pacientů se buď zlepšil, nebo naopak zhoršil (Reznik a Sirota, 2000).
Několik studií se zabývalo účinky klozapinu. Pacienti léčení klozapinem měli signifikantně závažnější projevy OCD i schizofrenie (Sa et al., 2009; Schirmbeck et al., 2011; Mukhopadhaya et al., 2009). Existují zprávy, které referují o nově vzniklých nebo znovu se objevivších OCs při léčbě klozapinem. Na druhé straně se objevují sdělení o pozitivním ovlivnění obsedantně-kompulzívní symptomatiky při podávání klozapinu (Reznik et al., 2004). Zdá se však, že u pacientů s farmakorezistentní schizofrenií, kteří musí být léčeni klozapinem, jsou přidružené OCs běžné. Schirmbeck et al. (2013) v průběhu 12měsíčního sledování zkoumali 75 schizofrenních pacientů, kteří byli rozděleni do dvou skupin podle antipsychotické léčby: klozapinové a olanzapinové (skupina 1) vs. aripiprazolové a amisulpridové (skupina 2). U první skupiny došlo k nárůstu Y-BOCS skóre hodnot v průběhu času, zatímco u druhé skupiny k jeho poklesu.

Závěr

Ve většině případů zůstávají komorbidní úzkostné poruchy u schizofrenních pacientů neléčeny, a to zejména proto, že veškerá pozornost se zaměřuje na diagnostiku a léčbu psychotických projevů a případná úzkostná symptomatika je přičítána pouze projevu základního onemocnění. Koexistence úzkostných příznaků bývá spojena s horší prognózou, horšími výsledky léčby a má negativní dopad na kvalitu života pacientů se schizofrenií. Schizofrenní pacienti se závažnou komorbidní úzkostí tvoří v rámci psychotických onemocnění dobře identifikovatelnou podskupinu. Anamnéza sexuálního zneužívání v dětství může představovat významný predisponující faktor pro závažnou komorbidní úzkostnou poruchu. Psychiatři léčící pacienty se schizofrenií by se také měli zaměřit na diagnostiku a léčbu případných komorbidních úzkostných poruch. Schizofrenní pacienti totiž své úzkostné symptomy obvykle spontánně nezmiňují, a tak může být obtížné komorbidní úzkostnou poruchu správně rozpoznat, pokud tomu lékař nevěnuje dostatečnou pozornost. Zatímco léčba samotných úzkostných poruch je úspěšná, léčba úzkostné symptomatiky v rámci komorbidity u psychóz je obtížnější. Pro lepší pochopení vztahu mezi schizofrenií a úzkostnými poruchami a pro jejich úspěšnou léčbu je potřeba dalších metodologicky kvalitních studií. Individuální přístup, který by měl vycházet z patogeneze a aktuálního klinického stavu pacienta, je v léčbě schizofrenních onemocnění nezbytný (Hwang et al., 2009).

Prohlášení: autorka v souvislosti s tématem práce v posledních 12 měsících nespolupracovala s žádnou farmaceutickou firmou.

Literatura

ACHIM, AM., MAZIADE, M., RAYMOND, E., et al. How Prevalent Are Anxiety Disorders in Schizophrenia? A Meta-Analysis and Critical Review on a Significant Association. Schizophr Bull, 2011, 37, p. 811–821.
ARGYLE, N. Panic attacks in chronic schizophrenia. Br J Psychiatry, 1990, 157, p. 430–433.
BARTELS, SJ., DRAKE, RE., WALLACH, MA., et al. Characteristic Hostility in Schizophrenic Outpatients. Schizophr Bull, 1991, 17, p. 163–171.
BAYLÉ, FJ., BLANC, O., De CHAZERON, I., et al. Pharmacological management of anxiety in patients suffering from schizophrenia. Encephale, 2011, 37(Suppl. 1), p. 83–89.
BEATTIE, N., SHANNON, C., KAVANAGH, M., MULHOLLAND, C. Predictors of PTSD symptoms in response to psychosis and psychiatric admission. J Nerv Ment Dis, 2009, 197, p. 56–60.
BENNOUNA-GREENE, M., BENNOUNA-GREENE, V., BERNA, F. History of abuse and neglect in patients with schizophrenia who have a history of violence. Child Abuse & Neglect, 2011, 35, p. 329–332.
BERMANZOHN, PC., PHYLLIS, BA., ALBERT, C., SIRIS, SG. Relationship of Panic Attacks to Paranoia. Am J Psychiatry, 1999, 156, p. 1469–1469.
BLANCHARD, JJ., MUESER, KT., BELLACK, AS. Anhedonia, possitive and negative affect, and social functioning in schizophrenia. Schizophr Bull, 1998, 24, p. 413–424.
BRAGA, RJ., MENDLOWICZ, MV., MARROCOS, RP., FIGUEIRA, IL. Anxiety disorders in outpatients with schizophrenia: prevalence and impact on the subjective quality of life. J Psych Res, 2005, 39, p. 409–414.
BRAGA, RJ., PETRIDES, G., FIGUEIRA, I. Anxiety disorders in schizophrenia. Compr Psychiatry, 2004, 45, p. 460–468.
BRAGA, RJ., REYNOLDS, GP., SIRIS, SG. Anxiety comorbidity in schizophrenia. Psychiatry Res, 2013, 210, p. 1–7.
CASSANO, GB., PINI, S., SAETTONI, M., RUCCI, P., DELL‘OSSO, L. Occurrence and clinical correlates of psychiatric comorbidity in patients with psychotic disorders. J Clin Psychiatry, 1998, 59, p. 60–68.
CIAPPARELLI, A., PAGGINI, R., MARAZZITI, D., CARMASSI, C., et al. Comorbidity with axis I anxiety disorders in remitted psychotic patients 1 year after hospitalization. CNS Spectr, 2007, 12, p. 913–919.
COLLIP, D., MYIN-GERMEYS, I., WICHERS, M., JACOBS, N., et al. FKBP5 as a possible moderator of the psychosis-inducing effects of childhood trauma. Br J Psych, 2013, 202, p. 261–268.
COSOFF, SJ., HAFNER, RJ. The prevalence of comorbid anxiety in schizophrenia, schizoaffective disorder and bipolar disorder. Aust N Z J Psychiatry, 1998, 32, p. 67–72.
COSOFF, SJ., HAFNER, RJ. The prevalence of comorbid anxiety in schizophrenia, schizoaffective disorder and bipolar disorder. Austral New Zeal J Psych, 1998, 32, p. 67–72.
CRADDOCK, N., OWEN, MJ. The beginning of the end for the Kraepelinian dichotomy. Brit J Psych, 2005, 186, p. 364–366.
CRAIG, T., HWANG, MY., BROMET, EJ. Obsessive-compulsive and panic symptoms in patients with first-admission psychosis. Am J Psychiatry, 2002, 159, p. 592–598.
CUNILL, R., CASTELLS, X., SIMEON, D. Relationships between obsessive-compulsive symptomatology and severity of psychosis in schizophrenia: a systematic review and meta-analysis. J Clin Psychiatry, 2009, 70, p. 70–82.
De HAAN, L., HOOGENBOOM, B., BEUK, N., et al. Obsessive-compulsive symptoms and positive, negative, and depressive symptoms in patients with recent-onset schizophrenic disorders. Can J Psychiatry, 2005, 50, p. 519–524.
De HANN, L., STERK, B., WOUTERS, L., LINSZEN, DH. The 5-Year Course of Obsessive-Compulsive Symptoms and Obsessive-Compulsive Disorder in First-Episode Schizophrenia and Related Disorders. Schizophr Bull, 2013, 39, p. 151–160. DERNOVSEK, MZ., SPRAH, L. Comorbid anxiety in patients with psychosis. Psychiatr Danub, 2009, 21(Suppl. 1), p. 43–50.
DeVYLDER, JE., LUKENS, EP. Family history of schizophrenia as a risk factor for axis I psychiatric conditions. J Psych Res, 2013, 47, p. 181–187.
EISEN, JL., RASMUSSEN, SA. Obsessive compulsive disorder with psychotic features. J Clin Psychiatry, 1993, 54, p. 373–379.
FAVA, GA., GRANDI, S., RAFANELLI, C., et al. Hostility and irritable mood in panic disorder with agoraphobia. J Affect Dis, 1993, 29, p. 213–217.
GOODWIN, RD., FERGUSSON, DM., HORWOOD, LJ. Panic Attacks and Psychoticism. Am J Psychiatry, 2004, 161, p. 88–92.
GUILLEM, F., SATTERTHWAITE, J., PAMPOULOVA, T., STIP, E. Relationship between psychotic and obsessive compulsive symptoms in schizophrenia. Schizophr Res, 2009, 115, p. 358–362.
GUMLEY, A., O´GRADY, M., POWER, K., SCHWANNAUER, M. Negative beliefs about self and illness: a comparison of individuals with psychosis with or without comorbid social anxiety disorder. Austral N Zeal J Psych, 2004, 38, p. 960–964.
HUPPERT, JD., SMITH, TE. Anxiety and Schizophrenia: The Interaction of Subtypes of Anxiety and Psychotic Symptoms. CNS Spectr, 2005, 10, p. 721–731.
HWANG, MY., KIM, SW., YUM, SY., OPLER, LA. Management of schizophrenia with obsessive-compulsive features. Psychiatr Clin North Am, 2009, 32, p. 835–851.
CHEN, CY., LIU, CY., YANG, YY. Correlation of panic attacks and hostility in chronic schizophrenia. Psychiatry Clin Neurosci, 2001, 55, p. 383–387.
KARATZIAS, T., GUMLEY, A., POWER, K., O’GRADY, M. Illness appraisals and self-esteem as correlates of anxiety and affective comorbid disorders in schizophrenia. Compr Psychiatr, 2007, 48, p. 371–375. KAY, SROV., FISZBEIN, A., OPLER, LA. The Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS) for Schizophrenia. Schizophr Bull, 1987, 13, p. 261–276.
KAYAHAN, B., OZTURK, O., VEZNEDAROGLU, B., ERASLAN, D. Obsessive-compulsive symptoms in schizophrenia: prevalance and clinical correlates. Psychiatry Clin Neurosci, 2005, 59, p. 2291–295.
KESSLER, RC., BEGLUND, P., DEMLER, O., JIN, R., et al. Lifetime Prevalence and Age-of-Onset Distributions of DSM-IV Disorders in the National Comorbidity Survey Replication. Arch Gen Psychiatry, 2005, 62, p. 593–602.
LABBATE, LA., YOUNG, PC., ARANA, GW. Panic disorder in schizophrenia. Can J Psychiatry, 1999, 44, p. 488–490.
LARSSON, S., ANDREASSEN, OA., AAS, M., et al. High prevalence of childhood trauma in patients with schizophrenia spectrum and affective disorder. Compr Psych, 2013, 54, p. 123–127.
LYSAKER, PH., DAVIS, LW., GATTON, MJ., HERMAN, SM. Associations of anxiety-related symptoms with reported history of childhood sexual abuse in schizophrenia spectrum disorders. J Clin Psychiatry, 2005, 66, p. 1279–1284.
LYSAKER, PH., RINGER, JM., DAVIS, LW. Associations of social anxiety and self-esteem across six months for persons living with schizophrenia spectrum disorders. Psychiatr Rehabil J, 2008, 32, p. 132–134.
LYSAKER, PH., SALYERS, MP. Anxiety symptoms in schizophrenia spectrum disorders: associations with social function, positive and negative symptoms, hope and trauma history. Acta Psychiatr Scand, 2007, 116, p. 290–298.
MAHENDRAN, R., LIEW, E., SUBRAMANIAM, M. De novo emergence of obsessive-compulsive symptoms with atypical antipsychotics in Asian patients with schizophrenia or schizoaffective disorder: A retrospective, cross-sectional study. J Clin Psych, 2007, 68, p. 542–545.
MATHESON, SL., SHEPHERD, AM., PINCHBECK, RM., et al. Childhood adversity in schizophrenia: a systematic meta-analysis. Psychological Medicine, 2013, 4, p. 225–238.
MAZEH, D., BODNER, E., WEIZMAN, R., DELAYAHU,

Y., et al. Co-morbid social phobia in schizophrenia. Int J Soc Psychiatry, 2009, 55, p. 198–202.
McGORRY, PD., CHANEN, A., McCARTHY, E., et al. Posttraumatic stress disorder following recent-onset psychosis. An unrecognized postpsychotic syndrome. J Nerv Ment Dis, 1991, 179, p. 253–258.
MUKHOPADHAYA, K., KRISHNAIAH, R., TAYE, T., NIGAM, A., et al. Obsessive-compulsive disorder in UK clozapine-treated schizophrenia and schizoaffective disorder: a cause for clinical concern. J Psychopharmacol, 2009, 23, p. 6–13.
NDETEI, DM., KHASAKHALA, L., MENEGHINI, L., AILLON, JL. The relationship between schizo-affective, schizophrenic and mood disorders in patients admitted at Mathari Psychiatric Hospital, Nairoby, Kenya. Afr J Psychiatry, 2013, 16, p. 110–117.
OUTCALT, SD., LYSAKER, PH. The relationships between trauma history, trait anger, and stigma in persons diagnosed with schizophrenia spectrum disorders. Psychosis: Psychological, Social and Integrative Approaches, 2012, 4, p. 32–41.
OWASHI, T., OTA, A., OTSUBO, T., SUSA, Y., et al. Obsessive-compulsive disorder and obsessive-compulsive symptoms in Japanese in patients with chronic schizophrenia – a possible schizophrenic subtype. Psychiatry Res, 2010, 179, p. 241–246.
PALLANTI, S., CANTISANI, A., GRASSI, G. Anxiety as a core aspect of schizophrenia. Curr Psychiatry Rep, 2013, 15, p. 354.
PALLANTI, S., QUERCIOLI, L., HOLLANDER, E. Social anxiety in outpatients with schizophrenia: a relevant cause of disability. Am J Psychiatry, 2004, 161, p. 53–58. PENN, DL., HOPE, DA., SPAULDING, W., KUCERA,

J. Social anxiety in schizophrenia. Schizophrenia Res, 1994, 11, p. 277–284.
POYUROVSKY, M., KRISS, V., WEISMAN, G., et al. Comparison of clinical characteristics and comorbidity in schizophrenia patients with and without obsessive-compulsive disorder: schizophrenic and OC symptoms in schizophrenia. J Clin Psychiatry, 2003, 64, p. 1300–1307. PRIEBE, S., BRÖKER, M., GUNKEL, S. Involuntary admission and posttraumatic stress disorder symptoms in schizophrenia patients. Comprehensive Psychiatry, 1998, 39, p. 220–222.
RAPP, EK., WHITE-AJMANI, ML., ANTONIUS, D., et al. Schizophrenia comorbid with panic disorder: evidence for distinct cognitive profiles. Psychiatry Res, 2012, 197, p. 206–211.
REAGU, S., JONES, R., KUMARI, V., TAYLOR, PJ. Angry affect and violence in the context of a psychotic illness: A systematic review and meta-analysis of the literature. Schizophrenia Res, 2013, 146, p. 46–52.
REZNIK, I., SIROTA, P. Obsessive and compulsive symptoms in schizophrenia: a randomized controlled trial with fluvoxamine and neuroleptics. J Clin Psychopharmacol, 2000, 20, p. 410–416.
REZNIK, I., YAVIN, I., STRYJER, R., SPIVAK, B., et al. Clozapine in the treatment of obsessive-compulsive symptoms in schizophrenia patients: a case series study. Pharmacopsychiatry, 2004, 37, p. 52–56.
ROMM, KL., MELLE, I., THORESEN, C., et al. Severe social anxiety in early psychosis is associated with poor premorbid functioning, depression, and reduced quality of life. Compr Psych, 2012, 53, p. 434–440.
SA, AR., HOUNIE, AG., SAMPAIO, AS., et al. Obsessive-compulsive symptoms and disorder in patients with schizophrenia treated with clozapine or haloperidol. Compr Psych, 2009, 50, p. 437–442.
SEEDAT, F., ROOS, JL., PRETORIUS, HW., et al. Prevalence and clinical characteristics of obsessive-compulsive disorder and obsessive compulsive symptoms in Afrikaner schizophrenia and schizoaffective disorder patients. Afr J Psychiatry (Johannesbug), 2007b, 10, p. 219–224.
SEEDAT, S., FRITELLI, V., OOSTHUIZEN, P., et al. Measuring anxiety in patients with schizophrenia. J Nerv Ment Dis, 2007a, 195, 4, p. 320–324.
SCHÄFER, I., FISHER, HL. Childhood trauma and posttraumatic stress disorder in patients with psychosis: clinical challenges and emerging treatments. Curr Opin Psychiatry, 2011, 24, p. 514–518.
SCHIRMBECK, F., ESSLINGER, C., RAUSCH, F., et al. Antiserotonergic antipsychotics are associated with obsessive-compulsive symptoms in schizophrenia. Psychol Med, 2011, 41, p. 2361–2373.
SCHIRMBECK, F., RAUSCH, F., ENGLISCH, S., et al. Stable cognitive deficits in schizophrenia patients with comorbid obsessive-compulsive symptoms: a 12-month longitudinal study. Schizophr Bull, 2013, 39, p. 1261–1271. SCHIRMBECK, F., RAUSCH, F., ENGLISCH, S., EIFLER, S., et al. Differential effects of antipsychotic agents on obsessive-compulsive symptoms in schizophrenia: a longitudinal study. J Psychopharmacol, 2013, 27, p. 349–357.
SIDELI, L., MULE, A., LA BARBERA, D., et al. Do Child Abuse and Maltreatment Increase Risk of Schizophrenia?, Psychiatry Investig, 2012, 9, p. 87–99. TARRIER, N., PICKEN, A. Co-morbid PTSD and suicidality in individuals with schizophrenia and substance and alcohol abuse. Soc Psychiatry Psychiatr Epidemiol, 2011, 46, p. 1079–1086.
ÜÇOK, A., CEYLAN, ME., TIHAN, AK., et al. Obsessive compulsive disorder and symptoms may have different effects on schizophrenia. Prog Neuropsychopharm Biol Psych, 2011, 35, p. 429–433.
ULAS, H., ALPTEKIN, K., AKDEDE, BB., et al. Panic symptoms in schizophrenia: comorbidity and clinical correlates. Psychiatry Clin Neurosci, 2007, 61, p. 678– 680.
ULAS, H., POLAT, S., AKDEDE, BB., ALPTEKIN, K. Impact of panic attacks on quality of life among patients with schizophrenia. Prog Neuro-Psychopharmacol Biol Psych, 2010, 34, p. 1300–1305.
VARESE, F., SMEETS, F., DRUKKER, M., et al. Childhood Adversities Increase the Risk of Psychosis: A Meta-analysis of Patient-Control, Prospective- and Cross-sectional Cohort Studies. Schizophr Bull, 2012, 38, p. 661–671.
VOGEL, M., SCHATZ, D., SPITZER, C., et al. A more proximal impact of dissociation than of trauma and posttraumatic stress disorder on Schneiderian symptoms in patients diagnosed with schizophrenia. Compr Psychiatry, 2009, 50, p. 128–134.
VOGES, M., ADDINGTON, J. The association between social anxiety and social functioning in first episode psychosis. Schizophr Res, 2005, 76, p. 287–229.
WETHERELL, JL., PALMER, BW., THORP, SR., et al. Anxiety symptoms and quality of life in middle-aged and older outpatients with schizophrenia and schizoaffective disorder. J Clin Psychiatry, 2003, 64, p. 1476–1482.
YOUNG, S., PFAFF, D., LEWANDOWSKI, KE., et al. Anxiety Disorder Comorbidity in Bipolar Disorder, Schizophrenia and Schizoaffective Disorder. Psychopathol, 2012, 16. [Epub ahead of print].
e-mail: kristyna.vrbova@fnol.cz

Summary

Vrbova, K., Prasko, J., Latalova, K., Kamaradova, D., Ociskova, M., Mainerova, B., Jelenova, D., Grambal, A., Tichackova, A., Sedlackova, Z. Schizophrenia and anxiety disorders Introduction: From the results of the recent research it is increasingly evident that the proportion of patients with schizophrenia also suffers from comorbid anxiety disorder. Despite ongoing research of schizophrenia and anxiety disorders, there is still a lack of information /data about their mutual relationship. Method: The articles were identified using the keywords “schizophrenia” and “panic disorder”, “agoraphobia”, “social phobia”, “posttraumatic stress disorder”, “obsessive compulsive disorder” using the Medline and Web of Science search. Additional information was obtained by studying the references of summaries in relevant articles. Results: The literature review shows that the higher anxiety level or even the comorbidity with anxiety disorders (panic disorder, agoraphobia, social phobia, obsessivecompulsive disorder and/ or posttraumatic stress disorder) is more frequent in schizophrenia than in normal/healthy population. Schizophrenic patients with the higher level of anxiety or the presence of comorbid anxiety disorder have a lower quality of life, an impaired general functioning in life, a higher incidence of suicide attempts and an increased risk of relapse of psychosis. Comorbid anxiety disorders reduce an effectiveness of treatment and overall prognosis. Anxiety symptoms or comorbid anxiety disorders often lead to the worsening of already present psychotic symptoms or may precipitate their development. Targeted treatment of comorbid anxiety disorder in schizophrenic patients can help to reduce the level of experienced anxiety. Comorbidity with anxiety disorders also negatively affects the efficacy of the treatment and the course of schizophrenia. The conventional treatment of anxiety disorders may help to reduce anxiety symptoms in these patients. Conclusion: It is necessary to think about the possibility of comorbidity with anxiety disorders in patients with schizophrenia, because patients´ correct diagnosis and treatment reduce the suffering of patients, positively affect the effectiveness of the treatment of schizophrenia and improve the course of the disease.

Key words

schizophrenia • panic disorder • agoraphobia • social phobia • obsessive-compulsive disorder • post-traumatic stress disorder

O autorovi| 1MUDr. Kristýna Vrbová, 1prof. MUDr. Ján Praško, CSc., 1doc. MUDr. Klára Látalová, Ph. D., 1MUDr. Dana Kamarádová, Ph. D., 1, 2PhDr. Marie Ocisková, Ph. D., 1MUDr. Barbora Mainerová, 1MUDr. Daniela Jelenová, 1MUDr. Bc. Aleš Grambal, 1MUDr. Anežka Ticháčková, 2Mgr. Zuzana Sedláčková 1Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Olomouc, Klinika psychiatrie 2Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra psychologie

Ohodnoťte tento článek!