Tabulka 11

Tab. 3 – Vyšetřovací postup při diagnostice
syndromu demence
1) Mnohé řekne dostatečně podrobná rodinná a osobní anamnéza.
Její údaje je nutné porovnat s údaji zjištěnými od rodinných příslušníků. Mnohá onemocnění způsobující demenci mají výraznou genetickou složku (viz jednotlivá onemocnění způsobující demenci).
2) Dobré fyzikální vyšetření (svlečeného) nemocného je samozřejmostí.
3) Rozšířenou součástí tohoto vyšetření je přinejmenším orientační vyšetření neurologické. V případě potřeby se vyžádá vyšetření neurologem.
4) Poté se vyšetří duševní stav nemocného se zaměřením na zamítnutí
diagnózy syndromu demence. Podobně jako v předchozím případě se podle potřeby vyžádá vyšetření psychiatrem. Dobrou, poměrně jednoduchou
pomůckou, která je dostatečně citlivá k určení střední a těžké demence
zejména při Alzheimerově nemoci, je Folsteinův MMSE, Mini-Mental State Examination, „minivyšetření“ duševního stavu (viz Koukolík a Jirák 1998, 1999).
5) Laboratorní vyšetření, jako jsou běžná vyšetření biochemická, sérologická (syfilis, AIDS) a hematologická, včetně zobrazovacích metod, napomáhají diferenciální diagnostice. Některá z nich, například vyšetření funkce štítné žlázy nebo hladiny vitamínu B12, doloží diagnózu reverzibilní demence neboli pseudodemence. Je nutné mít na mysli, že diagnóza syndromu demence
Ohodnoťte tento článek!