Tabulka 18

Tab. 5 – Diagnostická vodítka gen. úzkostné poruchy
nadměrné zabývání se starostmi a obavami z každodenních událostí a problémů
chronická fluktuující úzkost, napětí nebo strach trvající nejméně 6 měsíců
pocity nadměrné únavy, nevýkonnosti, svalového napětí
Jirka je 26letý student práv. Až do 3. ročníku studoval výborně. Měl na sebe vysoké nároky a říkal si, že hlavně musí dostudovat, až pak si najde děvče. Pravdou však bylo, že už od puberty se před děvčaty cítil nejistě, a tak se jim raději vyhýbal. Když byl ve 3. ročníku, náhle mu na infarkt zemřel otec. Otec byl pro něho velkou oporou. Sice spolu nežili, protože se rodiče rozvedli, když bylo Jirkovi 12 let, ale otce si nesmírně vážil a jeho názor byl pro něho měřítkem. Od smrti otce se Jirkovi přestalo dařit ve škole. Nemohl se soustředit na učení, myšlenky mu odbíhaly jinam. Jen taktak ukončil třetí ročník. Výrazně se zhoršil v prospěchu. V zimním semestru čtvrtého ročníku však totálně selhal. Na přednáškách nebyl schopen vnímat, co přednášející říká. Když se snažil učit ze skript, nebyl schopen si zapamatovat, co četl. Celý den byl napjatý, podrážděný, přecitlivělý, nadměrně unavený. Během dne i v noci se mu často rozbušilo srdce. Vzpomněl si na otcův infarkt a dostal strach, aby také nezemřel na infarkt. Lekal se, když zazvonil telefon. Začaly mu vadit zvuky aut a tramvají. Rozčilovaly ho. Učení, které mu nešlo, začal odkládat. Nacházel spoustu záminek, aby se neučil. Pokud se i učit začal, ihned od toho odešel. Měl na sebe vztek. Nakonec ročník přerušil.
Ohodnoťte tento článek!