Tabulka 19

Tab. 11 – Diagnostická kritéria vaskulární demence skupiny NINCDS/AIREN
Diagnóza pravděpodobné vaskulární demence
1) musí nejprve stanovit diagnózu „demence obecně“, a to na základě zhoršení kognitivních funkcí vzhledem
k předchozí úrovni.
Prvotní bývá určení poruchy paměti, k níž musí přistoupit zhoršení nejméně ve dvou z následujících funkcí: orientace, pozornosti, schopnosti zrakově zpracovávat prostorové úlohy, schopnosti usuzování, schopnosti abstrakce,
kontroly hybnosti a praxie, což jsou složitější účelné pohyby.
V jednoduché podobě určí stupeň časové a prostorové orientace nejjednodušší test uvedený v první kapitole, dále je možné užít i MMSE (Tab. 1). Schopnost zrakově zpracovávat prostorové úlohy se dá otestovat tím, že pacienta požádáme, aby nakreslil kopii složitějšího geometrického obrázku. Porucha usuzování vyjde najevo při zadání jednoduchého
úsudkového příkladu z prvních ročníků základní školy. Na poruchu abstrakce je možné soudit, požádáme-li vyšetřovaného o výklad jednoduchých přísloví.
V nejjednodušší podobě je možné praxii testovat tím, že vyšetřovaného požádáme, aby jednak napodobil, jednak
předvedl základní mimické pohyby obličejem i horními končetinami, například zamával, udělal dvěma prsty znamení
vítězství, předvedl jimi, jak stříhají nůžky a podobně. Složitější účelné pohyby se dají vyšetřit například žádostí,
aby pacient napsal několik slov na papír, ten pak složil a vložil do obálky, kterou zalepí. Někdy je vhodné
neuropsychologické vyšetření u specialisty, s čímž je však u nás obtíž, protože neuropsychologická kvalifikace
je u psychologů zatím velmi vzácná.
Poruchy přitom musí být vyjádřené natolik, že vyšetřovaného omezují ve výkonu každodenních činností.
Vylučovacím kritériem diagnózy demence vůbec a/nebo cévní demence jsou v této fázi vyšetřování poruchy vědomí
včetně deliria, dále psychóza a těžká afázie. Kromě toho senzoricko-motorické poruchy, například po iktu, které
znemožňují neuropsychologické, byť jakkoli orientační vyšetření a onemocnění, případně úrazy mozku, které mohou
způsobit kognitivní poruchy, aniž by byl pacient dementní. Příkladem mohou být jakákoli onemocnění anebo úrazy mozku, které způsobí izolovanou poruchu paměti (amnestický syndrom).
2) Ke stanovení diagnózy vaskulární demence musí přistoupit důkaz poškození mozku z cévních důvodů obvykle
doloženého ložiskovými neurologickými příznaky, a to buď s náhlou cévní mozkovou příhodou, nebo bez ní
v předchorobí a k tomu:
3) známky poškození mozku z cévních důvodů doložené výpočetní tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí (MR). Tyto metody určí případné mozkové infarkty na hranicích oblastí zásobování jednotlivými mozkovými tepnami,
nebo určí mozkové infarkty ve „strategických“ oblastech, například v talamu, gyrus angularis nebo v bazálním
telencefalu.
4) Znaky uvedené v bodu 1 až 3 se musí vyskytovat současně. Pokud vývoji současných příznaků předcházela náhlá mozková příhoda, musí se znaky demence objevit v průběhu tří měsíců po ní. Pro diagnózu cévní demence svědčí náhlé, nikoli postupné horšení kognitivních funkcí a stupňovitá progrese zhoršování.
Diagnózu možné vaskulární demence podporuje časný výskyt poruch chůze (typickým příznakem je šouravá chůze
malými krůčky), motorická nejistota a časté pády. Dalšími podpůrnými příznaky jsou „porucha činnosti močového
měchýře“, časté nutkání k močení, nutkavá symptomatika, kterou nelze vysvětlit urologicky, dále pseudobulbární paralýza, která se projevuje zejména poruchami polykání, případně poruchami řečovými, a poruchy osobnosti, například změny afektivity, abulie a deprese. Známá je emoční inkontinence, „spastický“ pláč, vzácněji smích, které se projevují tím, že pacienti bez podnětu nebo jen na základě nepatrného podnětu pláčí nebo se smějí, aniž by tento stav měl příslušnou
citovou náplň.
Pro diagnózu možné vaskulární demence svědčí:
1) Důkazy, že je pacient dementní.
2) Klinicky prokazatelné ložiskové neurologické příznaky.
3) Neuroradiologická vyšetření (CT, MR) však neprokazují cévní mozkové poškození.
4) Mezi případnou náhlou mozkovou příhodou a demencí není jasný vztah v času nebo naopak.
5) Klinicky nebo neuroradiologicky se najde cévní poškození mozku, nicméně počátek vývoje klinických příznaků
je nezřetelný, postižení intelektu má kolísavý vývoj. Je totiž nutné mít na mysli, že „klinicky němé“, případně neurčité
cévní mozkové příhody jsou poměrně častým autoptickým nálezem, jenž se v průběhu pacientova života nijak
výrazně neprojevoval.
Definitivní (jistá) diagnóza vaskulární demence se stanoví, jestliže jsou:
1) Splněna kritéria možné vaskulární demence.
2) Existuje histopatologický průkaz cévního poškození mozku z biopsie nebo pitvy.
Ohodnoťte tento článek!