Editorial

Vážení čtenáři, dermatologie (dermatovenerologie) je obor, jenž patří mezi základní obory všude na světě a je oborem interním, skutečně interdisciplinárním. Málokdo již dnes ví, že z dermatologie se vyvinuly tak samostatné specializace jako popáleninová medicína, sexuologie nebo do jisté míry i alergologie.

Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc.

Dermatologie prošla během svého vývoje obrovskými změnami, a to zejména v posledních desetiletích. Z typicky morfologického popisného oboru, založeného na precizním popisu a klasifikaci kožních lézí, které jsou základem dermatologické diagnostiky dodnes, došlo k velkému posunu ve zkoumání příčin kožních nemocí. Z klinických specializací se rozvinuly hlavně dermatochirurgie a kosmetická dermatologie, dermatologický výzkum se začal přesouvat z pracovišť dermatologických klinik do spolupracujících základních oborů a výzkumu se stále více věnují nejen dermatologové, ale i postgraduální studenti. Výzkum v oblastech genetiky, imunologie a patofyziologie přispěl k ucelenému pohledu na kožní nemoci, který vystřídal úzký pohled morfologicko-patologický na jednotlivé kožní příznaky. S rozvojem moderních technologií se prostřednictvím bioinformatiky stále více daří přiblížit se k samé podstatě procesů, které lze zkoumat a ovlivnit selektivně. Nové léky jsou proto více cílené, účinnější a méně toxické – příkladem jsou biologika, která znamenají přelom v léčbě nádorových a zánětlivých kožních chorob.

Nové diagnostické a léčebné metody v dermatologii vyžadují i nové znalosti, a tedy i další vzdělávání. Podobně jako v jiných oborech jsou výzkum a vzdělávání v oboru dermatovenerologie pro rozvoj této specializace stěžejní. Vzdělávání je možno rozdělit na postgraduální a neméně důležité vzdělávání kontinuální. Problémy kolem postgraduálního vzdělávání jsou obecně známé, je možné pouze doufat, že nesmyslný dvouletý kmen bude brzy zrušen – vždyť do doby před rokem 1989 nikomu nevadilo, co dermatologové diagnostikují a léčí, všechny mezioborové problémy jsou z mého pohledu umělé a účelové. Ve všech evropských zemích je tzv. vzdělávací kmen jediný, tj. dermatologický. V Evropě trvá získání specializace z dermatovenerologie maximálně 4 roky, u nás je to o rok déle, a navíc – nyní bude jeden rok ještě „obětován kmeni“. Vím, že základem je všeobecné vzdělání v interně či chirurgii, ale také vím, že kdybych ukončila lékařskou fakultu v ČR dnes, rozhodně bych zde nezačala svou kariéru (pokud by to jen trochu šlo jinde). Proč?

Určitě je to dáno osobní zkušeností, která je pro mne varující – sama jsem zjistila, že skutečné vzdělání v oboru mi bylo dopřáno až v cizině, a to poté, co jsem již byla atestovaný dermatolog. Základem každé výuky je osobnost, pedagog – lékař zapálený pro svůj obor a svůj personál – nejen lékaře, ale i sestry a další spolupracovníky. Stále si připomínám dobu, kdy jsem poprvé viděla pro mne skutečné osobnosti dermatologie. Dnes se to již nestydím říci – mými mentory byli vídeňští lékaři – prof. Wolff (zbožňovaný pacienty a studenty, respektovaný a zároveň nenáviděný kolegy) a prof. Petzelbauer (tehdy asistent a můj vedoucí ambulance, od kterého jsem se toho praktického naučila nejvíce).

A samozřejmě také největší dermatopatolog minulého století prof. Ackermann, u kterého jsem ve Filadelfii byla na stáži. Každý elév dermatologie musí pochopit, že si vybral ten nejlepší obor, že se v něm může realizovat. Vždyť práce pomůže překonat řadu životních překážek, včetně osobních nezdarů! Proto se k ní má přistupovat zodpovědně a se vší úctou. Snažím se to vštípit mým mladým lékařům, ale není to lehké. Jsem ráda, že Česká akademie dermatovenerologie založila vzdělávací fond pro rezidenty, který pomůže alespoň částečně řešit finanční problémy spojené se vzděláváním (www.dermanet.cz).

Nechť se čtenáři s radostí ponoří do dermatologických témat, která trápí velký počet našich společných pacientů. Dermatologie byla v minulosti vnímána jako obor doslova „povrchní“, tj. nedosahující k podstatě nemocí. To je dnes již minulostí, proto si vám dovoluji popřát příjemné čtení o nemocech, které jsou podle prof. Ackermanna „more than skin-deep“.


O autorovi: Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc.

Ohodnoťte tento článek!