Vážení čtenáři,

předkládáme vám číslo časopisu Postgraduální medicína, ve kterém se věnujeme vybraným revmatickým chorobám, jejich diagnostice, léčbě a některým úskalím diferenciální diagnostiky. Revmatologie jako vědní lékařský obor, který se stal plnohodnotným nadstavbovým oborem vnitřního lékařství, je v České republice znám přibližně šedesát let. Jak v posledních dvaceti letech přibývá poznatků o patogenezi imunitně zprostředkovaných onemocnění, jsou odhalovány nové terapeutické cíle (biologické a cílené syntetické léky) a zaváděny účinnější terapeutické strategie, jejichž zásadou je včasná a intenzívní léčba umožňující dosáhnout kvalitativně lepšího stavu revmatických pacientů, než tomu bývalo v minulosti.
Prof. Karel Pavelka jako jeden z členů pracovní komise Evropské ligy proti revmatismu (EULAR) předkládá stručně napsanou verzi nových EULAR doporučení pro léčbu revmatoidní artritidy, která budou v letošním roce publikována a ve kterých jsou blíže zmíněny návody na iniciální užití kortikoterapie a léčbu syntetickými a biologickými chorobu modifikujícími léky (DMARD), včetně strategických postupů. Navazující článek MUDr. Liliany Šedové shrnuje poznatky o monitorování toxicity DMARD u zánětlivých revmatických chorob a navíc poukazuje na některé aspekty antirevmatické léčby např. v graviditě, laktaci nebo při očkování. Prim. David Suchý v dalším článku poukazuje na závažné lékové interakce nesteroidních antirevmatik, glukokortikoidů, syntetických i biologických léků s léky běžně používanými ve vnitřním lékařství. Jedná se o nesmírně důležitou problematiku běžné denní praxe.
V posledních letech nastal významný pokrok v poznatcích o imunopatogenezi a léčbě spondyloartritid. Nově byla navržena klasifikační kritéria psoriatické artritidy a k dispozici jsou nové biologické léky, např. inhibitory interleukinu (IL)-17, IL-12/23, nebo cílené syntetické léky, jakým je např. apremilast – inhibitor fosfodiesterázy-4. Tyto novinky shrnuje v článku prim. Jiří Štolfa. Já s MUDr. Heřmanem Mannem se ve svém sdělení věnujeme časné diagnostice axiálních spondyloartritid, zejména s ohledem na referenční strategie, které umožňují lékařům v první linii jednoduchý návod pro včasný záchyt onemocnění a odeslání nemocných k revmatologickému vyšetření.
Doc. Bečvář se zabývá novinkami v klasifikaci systémové sklerodermie, orgánových manifestací a léčbou nemoci. Popisuje diagnostiku orgánových postižení, nové potenciální biomarkery a zobrazovací metody. Zmiňuje také nové léčivé preparáty – malé molekuly a biologické léky cílené na časnější fáze patogeneze této choroby. V současné době je i přes tento pokrok systémová sklerodermie velice obtížně léčitelná. MUDr. Tomáš Soukup se spoluautory popisují různé typy postižení tenkého střeva u revmatických onemocnění a zmiňují relativně časté postižení střeva nespecifickým střevním zánětem v rámci spondyloartritid, postižení střeva některou z vaskulitid, postižení při systémové sklerodermii nebo systémovém lupus erythematodes, případně trombotické postižení při antifosfolipidovém syndromu, a další, včetně enteropatie z nesteroidních antirevmatik.
Fibromyalgický syndrom, jeho diagnostika a léčba, je ve světle nových poznatků prezentován MUDr. Janem Tomšem. Problematiku diferenciální diagnostiky SLE z pohledu lékařské praxe shrnuje MUDr. Andrea Smržová. Ve svém sdělení se snaží odlišit projevy choroby, nové vzplanutí, jinou diagnózu, infekční komplikace či komorbidity, nejčastěji kardiometabolické, často také způsobené chronickou imunosupresivní terapií. V článku MUDr. Olgy Kryštůfkové jsou podrobně popsána jednotlivá klasifikační kritéria Sjögrenova syndromu, která byla publikována v posledních letech. Sjögrenův syndrom je charakterizován vysycháním sliznic, bolestmi kloubů i artritidami, přítomna může být široká škála systémových komplikací a zvýšené je i vyšší riziko vzniku non-hodgkinských lymfomů. Předpokládám, že mnoho lékařů ocení v odborné literatuře často opomíjené, ale pro klinickou praxi velice důležité poznatky o diferenciální diagnostice myalgií. Tomuto tématu se věnuje MUDr. Heřman Mann a přibližuje v rámci široké diferenciální diagnostiky některá relativně častá onemocnění, např. revmatickou polymyalgii, fibromyalgii a další škálu nemocí včetně infekcí, endokrinopatií, metabolických onemocnění, vlivu glukokortikoidů a ostatních léků, které se na svalových bolestech mohou podílet.
Zánětlivá revmatická onemocnění podstatně zvyšují riziko kardiovaskulárních onemocnění, což vedlo pracovní skupinu EULAR k publikaci doporučení pro sledování, hodnocení a terapii kardiovaskulárních rizik u zánětlivých artritid. Toto ve své práci popisují MUDr. Sabina Oreská se spoluautory. Navíc poukazují na vzácnější systémová revmatická onemocnění, která jsou spojena se zvýšenou morbiditou a mortalitou právě na podkladě kardiovaskulárních onemocnění. V další práci prof. Pavel Horák a kolektiv přehledně shrnují většinu akutních situací, se kterými se lékaři mohou u pacientů se SLE a antifosfolipidovým syndromem setkat. Na závěr předkládá

nové poznatky o léčbě revmatických nemocí v graviditě MUDr. Dana Tegzová. Je nutné si uvědomit, že zánětlivá a systémová revmatická onemocnění postihují často mladé jedince, více ženy, a že nejenom imunomodulační léčba, ale také aktivní průběh revmatického onemocnění mohou nepříznivě ovlivnit průběh gravidity a vývoj plodu. Proto je nezbytné správné načasování úspěšné koncepce při minimální až nízké aktivitě nemoci. Některé preparáty je možné k udržení nízké aktivity podávat i během gravidity, jedná se např. o glukokortikoidy, antimalarika, sulfasalazin, azathioprin, v některých případech i cyklosporin, z biologické terapie je nejvíce zkušeností s TNF inhibitory, z nichž se zdá nejbezpečnější certolizumab pegol. Pevně věřím, že toto revmatologické číslo splní vaše očekávání, napomůže zdokonalit vaše znalosti a bude přínosem pro vaši odbornou praxi.

O autorovi| Prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph. D. Revmatologický ústav, Praha

Ohodnoťte tento článek!