Využití antropometrických metod v obezitologii

Obezita je dnes celosvětově považována za jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, především v industrializovaných zemích. Prevalence obezity v posledních desetiletích, zvláště v některých zemích, výrazně stoupá, a to již v dětském věku…

Doc. RNDr. Pavel Bláha, CSc.

Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra antropologie a genetiky člověka

Klíčová slova

obezita • antropometrie • složení těla • BMI • redukční proces

Souhrn

1. Metody klasické antropometrie jsou neinvazívní, většinou časově nenáročné, terénně dostupné a relativně levné.

2. Ontogenetický vývoj obézních jedinců je odlišný již od dětského věku, a to i v základních tělesných charakteristikách – akcelerace růstu v dětském věku, nadměrný rozvoj hmotnosti (viz Tab. 1, 2).

3. BMI index:

a) hodnoty BMI indexu se u dětí a adolescentů výrazně mění s věkem, proto je pro dětskou a adolescentní populaci nepřípustné používat klasifikaci vypracovanou pro dospělou populaci (např. podle Knighta);

b) doporučujeme využít percentilový graf BMI (V. CAV 1991 – Bláha, Vignerová 1998) 90.–97. percentil BMI – nadměrná hmotnost, BMI nad 97. percentil – obezita;

c) případné stanovení stupně obezity obézních jedinců ve věku od 6 do 19 let provést podle tabulky „Hraniční hodnoty BMI indexu vymezující 3 stupně obezity české dětské a adolescentní populace“ (Tab. 3);

d) pokud je k dispozici informace o tukové složce, diferencovat BMI na tukovou složku a složku „tukuprosté tělesné hmoty“.

4. WHR index – výrazně omezená vypovídací hodnota ve vztahu k obezitě, v poslední době je doporučováno hodnotit obvody jednotlivě.

5. Tuková komponenta tělesného složení:

a) pro odhad množství tukové složky na základě měření tloušťky kožních řas používáme v běžné praxi kaliperování;

b) u nás jsou nejčastěji používány kalipery typu BEST a typu HARPENDEN (rozdílný tlak, rozdílná velikost ploch). Nepřípustné je používat hodnoty naměřené jedním typem kaliperu pro výpočty vycházející z hodnot kaliperu druhého. Pro transformaci hodnot mezi oběma kalipery lze využít převodních tabulek;

c) měření tloušťky kožních řas u obézních jedinců je vhodnější provádět kaliperem typu BEST, který má výrazně větší rozpětí branží;

d) vzhledem k většinou nerovnoměrnému rozložení tuku po těle doporučujeme využít metody, kdy do výpočtu vstupuje více kožních řas. Pro naši populaci je vhodné použít rovnice podle Matiegky, pro dospělou populaci lze rovněž využít regresní rovnice podle Pařízkové;

e) bioelektrická impedance – podmínkou je striktní dodržení režimu vyšetření, problematické využití pro dětskou obézní subpopulaci, bez vhodného softwaru není vhodné ani využití pro dětskou normostenickou nebo sportovní populaci.

6. Indexy centrality upřesňují distribuci podkožního tuku.

7. Matiegkovy rovnice – pro podrobnější analýzu tělesného složení doporučujeme využít stanovení komponent složení těla podle Matiegkových rovnic na základě proměření stanovených tělesných parametrů.

8. K posouzení úspěšnosti redukční léčby, jejímž cílem je především snížení hmotnosti podílu tukové složky, doporučujeme hodnotit úbytky vybraných obvodových rozměrů, tloušťky vybraných kožních řas, při respektování pořadí jejich důležitosti. Následně při podrobnějším hodnocení sledovat změny podílu komponent složení těla stanovených podle Matiegkových rovnic. Úbytek tukové složky by měl být nejméně sedmkrát vyšší než úbytek svalstva.

9. Důležité je správné důkladné odborné metodické zaškolení.

Obezita je dnes celosvětově považována za jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, především v industrializovaných zemích. Prevalence obezity v posledních desetiletích, zvláště v některých zemích, výrazně stoupá, a to již v dětském věku. Tento jev je podmíněn především socioekonomickými faktory, velikostí, vzděláním a životním stylem obézního jedince i jeho rodiny a určitý podíl mají rovněž genetické faktory.

Typickým znakem obézních jedinců je výrazně odlišná tělesná stavba s dominancí nadměrného rozvoje tukové složky. Kvantifikace a kvalifikace (ve smyslu rozložení především podkožního tuku v těle) je i přes možnosti využití řady metod problémem, a to nejen u obézní subpopulace. Přitom ontogenetický vývoj obézních jedinců je již od dětského věku odlišný od normální populace(1).

K nejjednodušším způsobům, jak definovat obezitu, patří vybrané metody klasické antropometrie, které v kombinaci s klinickými a biochemickými metodami umožňují přesněji detekovat tělesné složení a zdravotní rizika obézního jedince, navrhnout a objektivně kontrolovat redukční proces. Výhodou antropometrických metod je to, že jsou neinvazívní, většinou časově nenáročné, terénně dostupné a relativně levné. Pro posouzení tělesného habitu obézního jedince, eventuálně pro monitorování a hodnocení redukčního procesu, které bývá hlavním cílem, doporučujeme hodnotit jednak tělesné charakteristiky, které je možné určit bez antropologa (BMI index, vybrané obvodové rozměry, tloušťka kožních řas měřená především kaliperem typu Best), a jednak takové, při kterých je nutná účast antropologa, a to zejména při interpretaci (rozměry pro stanovení komponent složení těla podle Matiegkových rovnic, vybrané indexy tělesné hmotnosti, indexy centrality a další).

Jak již bylo naznačeno, ontogenetický vývoj obézních jedinců je odlišný již od dětského věku, a to i v základních tělesných charakteristikách (tělesné výšce – akcelerace v dětském věku, a hmotnosti – vysoce nadměrná). Proto pro kvalitnější hodnocení základních tělesných charakteristik obézního jedince předkládáme k využití tabulky „Základní tělesné charakteristiky“ věkových kategorií od 6 do 19 let české obézní subpopulace (Tab. 1, 2).

BMI index

Celosvětově je pro hodnocení hmotnostně-výškového poměru používán především BMI index: hmotnost (kg)/tělesná výška (m)2. Samotné hodnocení hmotnosti je možné použít především u dětské a adolescentní populace pouze s přihlédnutím k tělesné výšce a věku jedince. Pro dospělou populaci byly vypracovány různé kategorizace, na jejichž základě je pak hodnocena hmotnost jedince. Nejznámější je kategorizace BMI podle Knighta.

Kategorie BMI podle Knighta

Muži Ženy

nízké pod 20 pod 19 (snížená hmotnost)

střední 20–24,9 19–23,9 (normální hmotnost)

vyšší 25–29,9 24–28,9 (nadměrná hmotnost)

vysoké nad 30 nad 29 (obezita)

Vzhledem k tomu, že hodnoty BMI indexu se u dětí a adolescentů výrazně mění s věkem, je pro dětskou a adolescentní populaci nepřípustné používat výše uvedenou kategorizaci. Proto pro děti a adolescenty ve věku od 6 do18 let předkládáme k využití percentilový graf BMI, který byl konstruován na základě výsledků V. CAV 1991 – Bláha, Vignerová 1998(2, 3).

Grafy pro chlapce (Obr. 1) a pro dívky (Obr. 2) jsou konstruovány tak, aby umožnily přesné zařazení, eventuálně monitorování změn BMI především těch jedinců, kteří svou hodnotou BMI spadají do krajních pásem percentilové škály, to je pod 3. percentil a nad 97. percentil. U jedinců s BMI pod hodnotu 3. percentilu je potřebné zjistit příčinu nízké hmotnosti. Pro stanovení hranice nadměrné hmotnosti je používána hodnota 90. percentilu. Jedinec s BMI nad hodnotu 97. percentilu, pokud se nejedná o jedince s výrazně vyvinutým svalstvem nebo kostrou, je charakterizován již jako obézní. Při opakovaných vyšetřeních je možné monitorovat změny v hmotnostně-výškovém poměru. Pro odbornou veřejnost zabývající se především obezitologickou problematikou byl graf doplněn o křivky prezentující 3. a 50. percentil české dětské obézní subpopulace ve věku od 6 do 16 let.

Pro českou dětskou a adolescentní obézní subpopulaci jsme postrádali potřebnou kategorizaci stupňů obezity. Proto byly spočítány hodnoty 3., 25., 50., 75., 90. a 97. empirického percentilu BMI subpopulace obézních jedinců věkových kategorií od 6 do 19 let, a to pro každé pohlaví zvlášť. To nám umožnilo stanovit tři stupně obezity podle BMI vzhledem k pohlaví a věku. Přitom za mezní hodnoty BMI určující dolní hranici prvního stupně byly vzaty hodnoty 97. percentilu BMI jednotlivých věkových kategorií české referenční populace podle V. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže 1991(4). Horní hranicí prvního stupně jsou hodnoty 50. percentilu subpopulace sledovaného souboru obézních. Do druhého stupně spadají jedinci s hodnotami BMI mezi 50. a 90. percentilem sledované obézní subpopulace. Do třetího stupně spadají probandi s hodnotami BMI nad 90. percentil. Mezní hodnoty jednotlivých stupňů BMI byly konfrontovány s odpovídajícími percentilovými hodnotami procenta tukové složky vypočteného podle Matiegkových rovnic dílčího kompletně antropologicky vyšetřeného souboru 1949 obézních probandů. Odborné veřejnosti předkládáme k praktickému využití tabulku „Hraniční hodnoty BMI indexu vymezující 3 stupně obezity české dětské a adolescentní populace“ (Tab. 3 ). Podkladem pro výpočet kritických hodnot BMI byla data tělesné výšky a hmotnosti reprezentativního souboru o četnosti 8237 probandů české obézní subpopulace ve věku od 6 do 19 let.

Přestože je BMI index především v obezitologii celosvětově užívaný, může nám poskytnout pouze orientační informaci. Jeho využití by se mělo týkat především epidemiologických studií. Pokusy vypracovat „jednotné normativní hodnoty“ BMI pro řadu subpopulací musí selhávat, neboť existují rozdíly mezi etnickými skupinami. Pokud máme k dispozici údaje o tukové složce, doporučujeme BMI index diferencovat na tukovou složku a na tukuprostou složku(5).

Tuková komponenta tělesného složení

Jak již bylo na začátku uvedeno, výrazným znakem tělesného habitu obézního jedince je nadměrné množství tukové složky. Proto doporučujeme pro monitorování redukčního procesu stanovit podíl tukové složky na celkové hmotnosti. Toto je možné provést řadou metod, ať již klasických laboratorních (např. denzitometrie – hydrostatické vážení, voluminometrie, pletyzmografie; hydrometrie – izotopy vodíku; biofyzikální metody – celkový tělesný draslík, neutronová aktivační analýza, celkový tělesný dusík, absorciometrie; biochemické metody – kreatinurie, celkový plazmatický kreatin, vylučování 3-metylhistidinu), nebo moderních zobrazovacích (např. magnetická rezonance, celková tělesná vodivost /TOBEC/, sonografie). Řada těchto metod jistě dává poměrné přesné výsledky, ale kromě toho, že jsou většinou finančně nákladné, malé nepřesnosti v dodržování postupu vyšetřování zapříčiní výraznější chyby. Další metodou, v posledních letech komerčně výrazně propagovanou a pro práci jednoduchou, je bioelektrická impedance. Princip této metody spočívá v rozdílném šíření elektrického proudu nízké intenzity v různých biologických strukturách. Tukuprostá tělesná hmota (ATH), obsahující vysoký podíl vody a elektrolytů, je dobrým vodičem, zatímco tuková tkáň se chová jako izolátor. Aplikace konstantního střídavého proudu nízké intenzity vyvolává impedanci vůči šíření proudu závislou na frekvenci, délce vodiče, jeho konfiguraci a průřezu. Pro měření BIA je komerčně vyráběna řada aparatur, buď čtyřsvodových (čtyři elektrody), nebo dvousvodových (dvě elektrody). Většinou je využíván excitační proud 800 mA s frekvencí 50 kHz. Zde si dovolujeme upozornit na to, že při využití této metody je nutné striktně dodržovat předepsaný postup, aby tak byly zachovány standardní podmínky. Naše výsledky při ověřování možnosti využití této metody ukázaly na nevhodnost použití pro dětskou obézní populaci, a pokud není použit speciální software, není vhodná ani aplikace na běžnou dětskou či sportovní populaci. Kromě toho přesnost této metody není větší než u metod s použitím kaliperu.

Jednou z klasických antropometrických metod stále zůstává metoda odhadu množství tukové složky na základě měření tloušťky kožních řas kaliperem. Tloušťku kožních řas je možné měřit několika typy kaliperů. U nás jsou nejběžněji používány kalipery typu Best a typu Harpenden. Různé typy plastových kaliperů nejsou použitelné pro seriózní vyšetřování. Jsou vhodné především do fit center atd. Kalipery se liší velikostí styčných ploch a konstantním tlakem. Proto je nepřípustné používat hodnoty naměřené jedním typem kaliperu pro výpočty vycházející z hodnot kaliperu druhého typu. Pro transformaci je nutno použít převodních tabulek(6). Pro obézní subpopulaci doporučujeme používání kaliperu typu Best, neboť kaliper typu Harpenden má rozpětí branží pouze 40 mm. Byla vypracována řada metod, kdy pomocí regresních rovnic je vypočteno procento tuku – např. podle Pařízkové, Matiegky, Slaugherta, Durnina, Rahmana aj.(7, 8, 9, 10, 11, 12). Jednotlivé metody vycházejí mimo jiné z různého počtu kožních řas, měřených na definovaných místech těla(např. 6, 8, 9, 11). Uvědomíme-li si, že rozložení tuku v těle je u řady jedinců, především ženského pohlaví, nerovnoměrné, pokládáme za objektivnější využít takových metod, u kterých do výpočtu vstupuje více kožních řas z různých míst těla. U nás se nejvíce používají regresní rovnice a tabulky podle Pařízkové(9), rovnice podle Matiegky(5, 7, 8, 12), eventuálně podle Durnina(7, 12). Přitom odhad procenta tuku podle Pařízkové u věkových kategorií dětí je diskutabilní. Při stejném součtu tloušťky 10 kožních řas při přechodu jedince do následující vyšší věkové kategorie u hraničních věkových kategorií (to je 12letí a 13letí, 16letí a 17letí ) je procento tuku výrazně odlišné. Přitom rozdíl mezi měřeními může být třeba jen několik týdnů. Podle našich dlouholetých zkušeností dosáhneme přesnějších výsledků využitím Matiegkových rovnic. Dále je nutné vzít v úvahu tu skutečnost, že obézní jedinci mají nadměrné množství tukové složky, z toho vyplývá rovněž výrazně větší tloušťka kožních řas. Jde pak v součtu o enormně vysoké hodnoty. Je známo, že matematické formulace relativně dobře postihují jedince svým tělesným habitem spadajícího do normy a že selhávají u extrémních jedinců, a to ve smyslu vysokých i nízkých hodnot. Z tohoto důvodu je použití výše uváděných metod u obézních jedinců zatíženo větší chybou. Pro posuzování úbytku hmotnosti během redukčního procesu, kdy by mělo především dojít k úbytku tukové složky, je proto vhodnější hodnotit úbytky součtu sledovaných kožních řas než odhadnuté procento tuku.

Indexy centrality

Stanovení typu distribuce podkožního tuku je podle Pařízkové metoda, která vychází ze stanovení tloušťky kožních řas na různých částech těla. Nejčastěji se používá index X2, který dokumentuje poměr rozložení tuku na trupu vzhledem ke končetinám a hlavě (X2 = kožní řasa hrudník 1 + subskapulární + břicho + suprailiakální + hrudník 2/ kožní řasa tvář + brada + triceps + patella + lýtko 1), a index X3, který sleduje poměr kožních řas na trupu a na končetinách bez ohledu na tloušťku kožní řasy na tváři a pod bradou (X3 = kožní řasa subskapulární + břicho + suprailiakální/kožní řasa triceps + patella a lýtko 1).

Pro podrobnější analýzu složení těla je vhodné využít kromě laboratorních metod i stanovení komponent složení těla podle Matiegkových rovnic(7, 8, 12, 13). I když je tato metoda relativně stará, poskytuje dobré výsledky, např. na rozdíl od metody Drinkwatera-Rosse(6,11), mimo jiné také proto, že byla vypracována na středoevropské populaci. Metoda umožňuje určit podíl kostry, kosterního svalstva, tukové složky a tzv. zbytku, a to buď výpočtem, nebo dopočtem. Celkem je potřeba proměřit kolem dvaceti tělesných rozměrů. Výhodou rovněž je, že máme k dispozici kvalitní referenční hodnoty naší populace širokého věkového spektra(7,12).

WHR index

Význam tohoto indexu (poměr obvodu pasu a gluteálního obvodu) byl výrazně přeceňován. Bohužel stejnou výslednou hodnotu WHR indexu můžeme získat podílem x párů čísel. Je nutné upozornit, že bývá používáno několik definic měření obvodu pasu. Proto je nutné při komparačních studiích ověřit, podle které definice byl tento obvod měřen.

Metody klasické

antropometrie umožňující

posouzení redukčního procesu

K posouzení úspěšnosti redukční léčby, jejímž cílem je snížení hmotnosti podílu tukové složky, doporučujeme hodnotit úbytky vybraných obvodových rozměrů, tloušťky vybraných kožních řas a následně při podrobnějším sledování hodnotit změny podílu hmotnosti komponent složení těla určených podle Matiegkových rovnic. Přitom ne každá zjišťovaná tělesná charakteristika je stejně významným ukazatelem pro posouzení redukčního procesu. Za tímto účelem jsme sledovali změny vybraných 12 obvodových rozměrů, tloušťku vybraných 14 kožních řas, vybrané ponderální indexy BMI index, Rohrerův index, komponenty složení těla určené podle Matiegkových rovnic, procento tuku určené podle Pařízkové, součet tloušťky 10 kožních řas a WHR index, a to u 1949 obézních pacientů ve věku od 6 do 18 let absolvujících šestitýdenní redukční léčebný pobyt v Dětské léčebně dr. L. Filipa v Poděbradech. Pomocí hodnot párového t-testu jsme zjišťovali významnost rozdílů sledovaných parametrů na počátku a na konci redukční léčby(1, 5, 14). Proto za významnější znak považujeme ten, u kterého během redukčního procesu došlo k významnější změně, tedy k většímu úbytku. Názvy námi zde uváděných obvodových rozměrů a kožních řas jsou totožné s názvy v citovaných publikacích, kde jsou uvedeny také jejich definice. Pořadí jednotlivých sledovaných parametrů podle výše jejich hodnoty párového t-testu uvádíme vzhledem k intersexuálním rozdílům zvlášť pro mužské a ženské pohlaví (uvádíme významnější obvodové rozměry a kožní řasy). Jedná se o tyto obvodové rozměry: chlapci – břicho, gluteální obvod, obvod hrudníku přes oblast mezosternale, obvod stehna gluteální, obvod paže relaxované, obvod předloktí maximální, obvod lýtka maximální; dívky – obvod stehna gluteální, obvod gluteální, obvod hrudníku přes oblast mezosternale, obvod břicha, obvod paže relaxované, obvod předloktí maximální, obvod lýtka maximální. Jedná se o tyto kožní řasy: chlapci – suprailiakální, subskapulární, břicho, brada, hrudník 2, hrudník 1, stehno střední, triceps, lýtko mediální, tvář, patella, lýtko 1, biceps, dívky – suprailiakální, hrudník 2, subskapulární, břicho, stehno střední, lýtko 2, hrudník 1, triceps, brada, biceps. Jak je patrno z výše uvedeného pořadí, podle párových t-testů na prvních místech jsou kožní řady lokalizované na trupu a u chlapců rovněž na bradě nad jazylkou. U obvodových rozměrů je tomu obdobně, kromě obvodu gluteálního u dívek. Je nanejvýš pravděpodobné, že obdobné poměry budou i u neobézní populace. Přitom kožním řasám měřeným nad bicepsem a nad tricepsem je často přikládán značný význam.

Indexy tělesné hmotnosti – BMI, Rohrerův a ponderální – mají hodnoty párového t-testu nejvyšší, vyšší než samotná hmotnost, rovněž tak hodnota součtu tloušťky 10 kožních řas je vysoká. Toto se nedá říci o procentu tuku, určeného podle Pařízkové, především pro chlapce. Nízké hodnoty párového t-testu jsou podle našeho předpokladu u WHR indexu. Při analýze hodnot komponent jsme rovněž zjistili v průměru i snížení podílu hmotnosti svalstva v kg, a to u obou pohlaví. To jenom potvrdilo naše dlouhodobé poznání, že nejenom u obézní subpopulace, ale i u sportovní subpopulace, a to i špičkové výkonnosti, rapidnější snižování hmotnosti, prováděné nevhodným způsobem, má za následek i úbytek svalové hmoty. U dětí jde ale o fakt daleko závažnější. Z výše uvedeného vyplývá důležitý poznatek, že za poměrně správný postup při redukci hmotnosti lze, podle našich dosavadních poznatků, pokládat takový, kdy úbytek tukové složky alespoň sedmkrát převyšuje úbytek svalstva. U jedinců s vyšším úbytkem svalstva je nutné revidovat léčebný redukční proces, neboť úbytek svalové hmoty signalizuje relativní proteinový nedostatek, což může být pro děti a dospívající nebezpečné.

Ve stručnosti jsme si dovolili nastínit možnosti využití antropometrických metod v oblasti obezitologie. Jak bylo na počátku uvedeno, výhodou těchto metod je především to, že jsou neinvazívní, terénně dostupné, relativně nenáročné a levné. Uvedli jsme postupy, při kterých není nutná účast antropologa, a dále takové, kde již účast antropologa potřebná je. Na tomto místě připojujeme důležitou podmínku. K tomu, aby antropometrické vyšetření plnilo své poslání, je nutné, aby vyšetřující byl metodicky správně a důkladně vyškolen. Týká se to především měření tloušťky kožních řas, ale i měření některých obvodů, nemluvě o dalších rozměrech. Snížení možné chyby individuální a interindividuální dává předpoklad získání objektivních výsledků. Je nutné si uvědomit, že vyšetřování obézního jedince je náročné, a musí být proto prováděno pečlivě. Ve složitějších případech, kdy vyšetření neprovede antropolog, je vhodné s ním výsledky diskutovat. Pro automatické zpracování antropometrických dat jsou k dispozici počítačové programy ANTROPO a MINIANTROPO, které výrazně usnadní práci s naměřenými daty. Metody jsou uváděny ve stručnosti s tím, že k podrobnějšímu seznámení s nimi je uvedena literatura.

Nespornou naší výhodou oproti řadě zemí je to, že díky rozsáhlým reprezentativním výzkumům především naší dětské a adolescentní populace, ale i dospělé populace (Celostátní antropologické výzkumy dětí a mládeže – v roce 2001 již šestý, a antropologické výzkumy konané v souvislosti se spartakiádami, které byly celorepublikové, a další dílčí výzkumy) jsou k dispozici kvalitní, aktuální reprezentativní referenční data, prakticky celého věkového spektra. To je dobrým předpokladem k ještě validnějšímu využití antropometrických metod v obezitologii.

Tab. 2 – Základní tělesné charakteristiky obézních
(archív Dětské léčebny dr. L. Filipa, Poděbrady)
DÍVKY Tělesná výška (cm) Tělesná hmotnost (kg) BMI index (kg/m2)
Věk – roky n –x SD Z–sc. –x SD Z–sc. –x SD Z–sc.
6,00– 7,99 175 129,1 7,51 0,97 41,0 8,07 4,33 24,6 3,47 4,94
8,00– 8,99 172 138,4 7,62 1,05 48,1 9,56 4,23 24,9 3,57 3,83
9,00– 9,99 330 142,4 6,75 0,82 52,4 8,95 3,36 25,6 3,00 3,63
10,00–10,99 457 148,3 7,05 0,74 57,3 9,83 3,41 26,0 3,25 3,44
11,00–11,99 744 153,6 7,04 0,48 63,6 11,22 2,93 26,9 3,56 3,41
12,00–12,99 785 158,7 6,4 0,38 71,3 11,61 3,24 28,2 3,73 3,32
13,00–13,99 1028 161,9 6,44 0,32 77,2 12,14 3,62 29,3 3,84 3,47
14,00–14,99 812 163,7 6,80 0,22 80,3 13,21 3,70 30,2 4,52 4,07
15,00–15,99 294 164,2 6,80 0,17 81,8 14,16 4,16 30,4 4,11 4,16
16,00–18,99 401 165,0 6,50 0,02 85,6 15,20 4,05 31,6 4,76 4,04
Tab. 3 – Hraniční hodnoty BMI vymezující 3 stupně obezity české dětské
a adolescentní populace
Věková CHLAPCI DÍVKY
kategorie 1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň 1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň
(roky) mírná obezita střední obezita těžká obezita mírná obezita střední obezita těžká obezita
6,00 – 6,99 19,6 – 24,8 24,9 – 28,8 nad 28,8 19,7 – 24,8 24,9 – 28,6 nad 28,6
7,00 – 7,99 20,2 – 25,0 25,1 – 29,2 nad 29,2 20,6 – 24,6 24,7 – 28,8 nad 28,8
8,00 – 8,99 21,1 – 25,3 25,4 – 30,4 nad 30,4 21,5 – 24,4 24,5 – 28,8 nad 28,8
9,00 – 9,99 22,2 – 25,7 25,8 – 30,5 nad 30,5 22,4 – 25,2 25,3 – 29,4 nad 29,4
10,00 – 10,99 23,3 – 26,2 26,3 – 30,9 nad 30,9 23,1 – 25,7 25,8 – 30,0 nad 30,0
11,00 – 11,99 24,3 – 27,0 27,1 – 32,0 nad 32,0 24,2 – 26,3 26,4 – 31,4 nad 31,4
12,00 – 12,99 24,8 – 27,8 27,9 – 33,3 nad 33,3 25,3 – 27,6 27,7 – 32,8 nad 32,8
13,00 – 13,99 25,1 – 28,6 28,7 – 33,5 nad 33,5 25,6 – 28,9 29,0 – 34,6 nad 34,6
14,00 – 14,99 25,5 – 29,3 29,4 – 34,7 nad 34,7 25,5 – 29,5 29,6 – 35,0 nad 35,0
15,00 – 15,99 26,2 – 31,0 31,1 – 39,6 nad 39,6 25,8 – 29,7 29,8 – 36,3 nad 36,3
16,00 – 16,99 26,9 – 32,5 32,6 – 38,3 nad 38,3 27,2 – 30,2 30,3 – 37,3 nad 37,3
17,00 – 18,99 27,6 – 33,5 33,6 – 40,4 nad 40,4 27,3 – 31,4 31,5 – 38,1 nad 38,1

1. BLÁHA, P. Tělesný habitus a některé rizikové faktory českých obézních dětí a adolescentů. In VIGNEROVÁ, J., BLÁHA, P. (Eds), Sledování růstu a vývoje českých dětí a dospívajících. Praha : SZÚ + UK PřF, 2001, s. 106–118.

2. BLÁHA, P., VIGNEROVÁ, J. Graf BMI 0-18 let, chlapci, dívky. Praha : SZÚ + UK PřF, 1988.

3. BLÁHA, P., JIROUTOVÁ, L., KOBZOVÁ, J., at al. Komentář k percentilovým grafům. In. VIGNEROVÁ, J., BLÁHA, P., (Eds), Sledování růstu a vývoje českých dětí a dospívajících. Praha : SZÚ + UK PřF, 2001, s. 21–59.

4. LHOTSKÁ, L., BLÁHA, P., VIGNEROVÁ, J., et al. V. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 1991 (české země). Antropometrické charakteristiky. Praha : SZÚ, 1993.

5. BLÁHA, P., LISÁ., L., ŠRAJER, J. Hodnocení dětské obezity a její léčby pomocí metod klinické antropologie. Čs Pediat, 1964, 49, 7, s. 395–403.

6. BLÁHA, P. Převod hodnot tloušťky kožních řas měřených kaliperem typu Best na hodnoty kaliperu typu Harpenden. In VIGNEROVÁ, J., BLÁHA, P. (Eds), Sledování růstu a vývoje českých dětí a dospívajících. Praha : SZÚ + UK PřF, 2001, s. 74–75.

7. BLÁHA, P., et al. Antropometrie československé populace od 6 do 55 let (Československá spartakiáda 1985), díl I. část 1, díl I., část 2. Praha : ÚNZ VS, 1986, 288, 357 s.

8. MATIEGKA, J. The testing of efficiency. Am J Phys Anthrop, 1921, 4, p. 223–230.

9. PAŘÍZKOVÁ, J. Body fat and physical fitness. Martinus Nijhof b. v. Medical Division, The Hague, 1997, 279 p.

10. DURNIN, JV., RAHAMAN, MM. The assessment of amount in the human body fat from maesurements of skinfolds thicknesses. Brit J of Nutrition, 1697, 21, p. 681–720.

11. SLAUGHTER, HH., LOHMAN, TG., at al. Skinfold prediction eguations for estimation of body fatness in children and youth. Human Biology, 1988, p. 709–723.

12. BLÁHA, P., et al. Antropometrie českých předškolních dětí ve věku od 3 do 7 let. Praha : ÚSM, 1990, díl 1, díl 2, 72, 163 s.

13. FETTER, V., PROKOPEC, M., SUCHÝ, J., et al. Antropologie. Praha : Academia, 1967, 704 s.

14. BLÁHA, P., LISÁ, L., ŠRAJER, J. Možnost využití antropologických metod při hodnocení redukčního procesu obézních dětí. Sborník lékařský, 1998, vol. 99, č. 3, s. 267–272.

Analýzy tělesného habitu českých obézních dětí a adolescentů byly provedeny za finanční podpory IGA MZ ČR, grant č. NB6597-3/2001.

e-mail: blaha@natur.cuni.cz

Ohodnoťte tento článek!