Zemřela prof. Radana Königová

21. 11. 2013 10:57
přidejte názor
Autor: Redakce

Radana Königová se narodila 31. července 1930 v Praze. Základní a střední vzdělání získala v Praze a ve Velké Británii v Československé koleji v Hassobury. Po promoci na Fakultě všeobecného lékařství UK v roce 1955 působila jako sekundární lékařka na oddělení všeobecné chirurgie v okresní nemocnici v Podbořanech a na chirurgicko-traumatologickém oddělení krajské nemocnice v Karlových Varech. Na dnešní Klinice plastické chirurgie 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady začala pracovat v roce 1962. Byla žákyní akademika Františka Buriana, postupně se specializovala na léčbu popálenin, v letech 1978–1990 působila jako primářka oddělení pro léčbu popálenin kliniky plastické chirurgie. Pod jejím vedením oddělení vzkvétalo a v roce 1990 se stalo nezávislou klinikou. V čele této kliniky stála do roku 1996. Habilitovala v roce 1990, po dvou letech byla jmenována profesorkou v oboru plastické chirurgie a popáleninové medicíny. Publikovala především v zahraničí, a to více než 80 vědeckých prací. Je autorkou čtyř monografií (mj. „Rozsáhlé popáleninové trauma“ a „Komplexní léčba popálenin“) a spoluautorkou desítek dalších publikací a přednášek. Mj. byla předsedkyní Společnosti popáleninové medicíny ČLS JEP a patřila k zakládajícím členům Tord Skoog Society of Plastic Surgeons. Za svou práci získala řadu významných ocenění, například James Laing Memorial Essay Prize, udělenou British Burn Association v roce 1987, nebo v roce 1993 G. Whitaker International Bur




V pátek 20. září 2013 v dopoledních hodinách zasáhla naši lékařskou, zdravotnickou i širší veřejnost smutná zpráva o náhlém úmrtí paní profesorky MUDr. Radany Königové, CSc. Odešla jedna z největších postav naší soudobé medicíny, přímá žačka a pokračovatelka v díle akademika Františka Buriana. Vynikající lékařka, skvělá pedagožka a vědkyně, mimořádná osobnost v oboru popáleninové medicíny, který založila a rozvíjela. Respektovaná žena a uznávaná autorita u nás i ve světě. Zemřela v nemocnici, v níž pracovala 52 let, když se jí po podstoupené operaci nepodařilo navrátit do jejího „druhého domova“, na Kliniku popáleninové medicíny 3. LF UK a FN KV, kterou vybudovala a jejíž byla emeritní přednostkou.
Připomínáme-li si významné osobnosti lékařství, školství a vědy, uvádí se zpravidla výčet jejich přenášek, publikací, autorství knih, členství ve vědeckých a redakčních radách i různých komisích apod. Několik stran by sotva stačilo k vyjmenování všech těchto aktivit paní profesorky, zahrnujících více než 400 přednášek, značnou část z nich vyzvaných, mnoho desítek publikací v domácích a zahraničních časopisech. Zmiňme však alespoň její čtyři monografie, které se staly základními pilíři oboru popáleninové medicíny a z nichž studují chirurgové i lékaři dalších odborností. Obhájené závěrečné výzkumné zprávy, kapitoly v dalších monografiích, učební texty, expertní posudky aj. představují další velkou oblast výsledků činnosti prof. Königové. Všechny tyto práce vznikaly na podkladě nesmírně bohatých klinických zkušeností z léčby tisíců pacientů, které paní profesorka za půl století aktivní chirurgické činnosti operovala a léčila. Operativu milovala nade vše a sama říkala, že na operačním sále, kde zapomene na vše ostatní kolem a je ponořena do problému léčby pacienta, se cítila nejšťastnější. Prof. Königová byla známá nejen jako brilantní chirurg, ale také mimořádnou empatií ke svým pacientům. Vnímala jejich osud poznamenaný překonaným termickým úrazem a jeho následky jak po stránce fyzické, tak psychické i v sociálních souvislostech. Celou řadu pacientů měla v péči mnoho desítek let, často po celý jejich život, když je operovala v útlém dětství při akutním popálení a v průběhu jejich života prováděla korekční a rekonstrukční operace následků těchto úrazů. Umožnila jim takto nejen přežít, ale často je uchránila i od tzv. sociální smrti, když tito pacienti mohli žít, byť s trvalými následky, plnohodnotný život. Názorně tak demonstrovala princip kontinuální a komplexní péče o popálené, který prosazovala a který je u nás v podstatě jedinečný na celém světě. Nedílnou součástí tohoto principu je i psychologická podpora nejen popáleného pacienta, ale i jeho rodinných příslušníků a dalších blízkých. Takto byla paní profesorka často konfrontována s komplikovanými etickými otázkami, které vyvstávaly s rozvojem medicíny, pokroky v resuscitaci a intenzívní péči nejen v souvislosti s určením prognózy rozsáhle popáleného, ale i v souvislosti s hromadnými termickými katastrofami. Pacienti, studenti, lékaři i zdravotní sestry si paní profesorky vážili pro vždy pevné odborné, etické i morální postoje a hluboce humánní přístup k jednotlivým nemocným i těmto citlivým a složitým otázkám jako celku.
Paní profesorka velice ráda učila studenty, zdravotní sestry i lékaře. Posluchači obdivovali její entuziasmus, didakticky precizně připravené materiály a vynikající přednes, čímž si získala jejich pozornost. Studenti pak nezřídka a rádi zůstávali na lekcích i po oficiální vyučovací době a byli vděčni za možnost sledovat unikátní kazuistiky pacientů, na kterých paní profesorka dokumentovala krásu i úskalí svého oboru. Studenty měla velice ráda a mnohdy jim dala i následující radu do příštího medicínského i soukromého života.
Paní profesorka, hluboce a široce vzdělaná lékařka, syntézou mnoha poznatků z různých medicínských oborů i úzkou každodenní spoluprací se členy svého popáleninového týmu vypracovala a prosadila popáleninovou medicínu jako samostatný, ale přitom multidisciplinární obor. Současně nikdy ve výuce nebo na přednáškách a koneckonců ani v publikacích, neopomínala zdůraznit, že u „popálených je všechno jinak“, než je tomu u ostatních „běžných“, třeba chirurgických, pacientů. Zejména mladší kolegové s ní rádi na toto téma diskutovali, přičemž paní profesorka našla vždy dostatek argumentů, aby své tvrzení dobře dokumentovala. Ale zpravidla na závěr diskuse – z pozice zkušeného člověka, lékaře, pedagoga i vedoucího pracovníka – neopomněla svým kolegům zopakovat stále aktuální pravidlo. „Kolegové, vždy si, prosím, pamatujte, že v medicíně, lásce a politice je možné úplně všechno!“ Paní profesorka Königová byla rovněž aktivní členkou redakční rady časopisu Postrgraduální medicína již od jeho založení. Pro postgraduální vzdělávání učinila za svého života obrovský kus práce, např. vedením subkaterdy popáleninové medicíny IPVZ (dříve ILF), pořádáním nejrůznějších kurzů, stáží, školení apod. Její odkaz pro budoucí generace lékařů snad nejlépe vystihují věty, které mi napsal dr. Basil A. Pruitt, Jr., světová autorita v oboru popálenin, v reakci na oznámení o úmrtí paní profesorky: „We are all saddened to learn of Dr. Königová‘s death. Her leadership in the field of burn care will be greatly missed but the many individuals who worked with her and benefited from her mentorship will serve as living memorials and extend her influence into future generations.“ Uzavřel se život vzácného člověka ryzího charakteru, lékaře, učitele, moudrého rádce a přítele, který vychoval několik generací studentů, budoucích i současných lékařů, zejména chirurgů, kteří v naprosté většině prošli školením a stážemi u paní profesorky na klinice popálenin. Životní příběh paní profesorky Radany Königové byl příběhem oddanosti, starostlivosti a obětavosti. Oddanosti své práci, medicíně, obětavosti a starostlivosti o svou rodinu, studenty a kolegy, ale vždycky a především o své pacienty. Nám všem, u nás i v zahraničí, kteří jsme paní profesorku Radanu Königovou znali, bude moc chybět.

Doc. MUDr. Leo Klein, CSc.

primář Odd. plastické chirurgie a léčby popálenin Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Hradec Králové

O autorovi| 20. září 2013 zemřela ve věku 83 let průkopnice popáleninové medicíny a členka redakční rady Postgraduální medicíny prof. MUDr. Radana Königová, CSc.

1)
R

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?