Práce sestry na psychiatrickém oddělení

10. 10. 2007 0:04
přidejte názor
Autor: Redakce
SOUHRN Schizofrenie, deprese, mánie, bipolární afektivní porucha, demence a další jsou duševní onemocnění, s nimiž jsou hospitalizováni pacienti na odděleních psychiatrických klinik a léčeben. Pro závislosti, sexuální úchylky nebo poruchy příjmu potravy jsou vyhrazena speciální oddělení nebo pavilony vzhledem k tomu, že nemocní s těmito lékařskými diagnózami vyžadují specifický přístup, režim a zvláštní dohled.


SUMMARY Schizophrenia, depression, mania, bipolar affective disorder, dementia, and others are mental diseases with which are patients hospitalize in psychiatric facilities. Patients with addictions, sexual deviations, or eating disorders require specific approach and supervision. They are therefore placed in special departments.

Práce na psychiatrickém oddělení je náročná po fyzické i psychické stránce. Charakter práce a náročnost činnosti sester záleží na typu oddělení, kde pracuje.Pacienti v akutní fázi nemoci jsou přijati na uzavřené oddělení, většinou proti své vůli, protože mohou být nebezpeční sobě nebo okolí. Pokud kladou aktivní odpor, odešle je příjmový lékař na neklidové oddělení, kde jsou pod neustálým dohledem zdravotníků v podmínkách, které zaručují bezpečnost pacientů i těch, kteří o ně pečují. Neplatí zde rovnost vztahu zdravotník – pacient. Nemocný se mnohdy i proti své vůli musí podvolit lékařským či ošetřovatelským výkonům.

Ani v takových situacích však nesmí chybět takt a ohled na jeho psychické a sociální potřeby. Nemocného se snažíme nejprve přimět ke spolupráci, pokud to není možné, konáme proti jeho vůli. Zde řešíme spíše ošetřovatelské diagnózy týkající se biologických potřeb člověka a základních psychických potřeb (porucha soběstačnosti, sebepoškozování, porucha spánku, zmatenost, stavy duševní tísně, beznaděje, strach, porucha interpretace okolního prostředí atd.).

Na uzavřené oddělení příjmového pavilonu je umístěn pacient, který je klidný, spolupracuje, ale nachází se ve fázi onemocnění, kdy dominuje porucha myšlení a vnímání, nedokáže se o sebe postarat a hrozí riziko jeho útěku. Po odeznění akutní fáze nemoci a při ochotě pacienta ke spolupráci je možné jeho přeložení na otevřené oddělení.

Zde se předpokládá aktivní spoluúčast nemocného v terapii. V rámci ošetřovatelského procesu je větší prostor na řešení sociálních problémů nemocného a vyšších psychických potřeb (neznalost pojmu, sociální izolace, poruchy sociální interakce, aktivizace…). Také podpůrná psychoterapie je velmi důležitá. Sestry pracují s nemocným individuálně, většinou při realizaci ošetřovatelského procesu, anebo se skupinou (komunita vedená sestrou, podpůrné skupiny, pacientský klub).

Psychiatrická sestra (stejně jako všechny ostatní) musí být manuálně zručná a mnohdy pohotovější při běžných sesterských výkonech (např. u neklidného, nespolupracujícího a agresivního pacienta). Sestra si udržuje přehled o všech pacientech na oddělení, sleduje stavy nálady, příjem stravy, tekutin, postoj k užívání léků, míru neklidu, sociabilitu, denní aktivitu, chování, kvalitu spánku. Z chování nemocného můžeme vypozorovat přítomnost poruchy myšlení nebo vnímání, které se snaží disimulovat. Neverbální projevy chování mohou signalizovat neklid a sklon k agresivnímu jednání a ty můžeme včas rozpoznat a uzpůsobit jim komunikaci anebo adekvátně zasáhnout.

Při výkonu této práce je nutné znát jednotlivé duševní nemoci, se kterými se na oddělení setkáváme. Jejich etiologii, symptomatologii, ale také psychopatologii. Velký důraz se klade zejména na znalost klasifikace psychofarmak a jejich vedlejší účinky. To vše je nutné vědět k tomu, abychom pacientovi dokázali porozumět, přesvědčit ho ke spolupráci a uklidnit při rozrušení.

Sestra má důležitou roli v edukaci pacienta, spánkové hygieně a nápravě životního stylu. Také podává informace o nemoci a terapii, které jsou v její kompetenci. Mnohdy nám tyto znalosti mohou pomoci k tomu, abychom dokázali být nad věcí, trpěliví a udrželi si potřebný odstup. Zvláště proto, že součástí projevů mnoha duševních nemocí je manipulativní jednání, lhavost, verbální agrese či pasivně agresivní jednání, nedodržování norem a pravidel.

Aktivní přístup sestry je důležitý při sběru ošetřovatelské anamnézy a koncepci ošetřovatelského procesu. Navazujeme vztah s pacientem, získáváme jeho důvěru a dáváme mu najevo, že se o jeho problémy zajímáme. Sestry při realizaci ošetřovatelského procesu musejí umět zhodnotit situaci a své kompetence na základě svých znalostí a zkušeností. V působení na nemocného je důležitá týmová práce.

Výhodou práce psychiatrické sestry je sebereflexe. Sestra by si měla být vždy vědoma svých chyb v komunikaci s pacientem, aby je mohla napravit a příště se jich vyvarovat. Je nutné si uvědomit, že součástí pracovní náplně psychiatrické sestry je nejen péče o tělo, ale také o duši. Někdy se však mohou objevit mechanismy obrany (projekce, halóefekt, protipřenos) a v kontextu se zatížeností zdravotnického personálu může být těžké zachovat se profesionálně. Proto jsou v jiných pomáhajících profesích k dispozici supervizoři a Bálintovské skupiny, jejichž cílem je zvyšovat kvalitu práce a zabránit tomu, aby se nevyřešené pracovní konflikty přenášely do osobního života, nebo aby se opakovaly. Jsou také účinné proti tzv. syndromu vyhoření.

Aspekty práce sestry na psychiatrickém oddělení

Zkušená sestra je již během prvního setkání s nemocným schopna posoudit, o jakou psychiatrickou diagnózu a osobnost pacienta se jedná. Někdy však nemusí být projevy chování směrodatné. Pacient depresivní, negativistický, proklamující nezájem o předkládané informace se nám může primárně jevit jako problémový pacient, přičemž jeho hlavním problémem jsou výše uvedené symptomy. Na první úsudek nelze plně spoléhat a řídit se jím – mohlo by to vést k chybnému přístupu. Sestra na základě prvního dojmu může být na nemocného přísnější, přičemž by právě tento člověk potřeboval vlídný, empatický přístup.

Po seznámení s oddělením a uvedení na pokoj se nemocný musí začlenit mezi spolupacienty, zvyknout si na prostředí, sestry, lékaře a přísnější režim. Sestra si pročte dokumentaci, ze které získá podrobnější informace o pacientovi. Na základě získaných poznatků lze vyvodit, co lze od nového pacienta očekávat. Na psychiatrickém oddělení může snadno dojít k psychickému přetížení pečovatele.

Manipulace, nemožnost pacienta usměrnit, jeho neustálé narušování režimu oddělení a terapeutických skupin často vede k vyčerpání personálu. Ačkoli sestra nevypadne z profesionální role, je méně schopna konkrétnímu pacientovi porozumět. Tito nemocní často přicházejí k účelové hospitalizaci, a to jak z ekonomických, tak ze sociálních pohnutek.

Sestra může nemocného na základě tohoto faktu posuzovat:,,Nic mu není a tady se ukrývá před světem.“ V kolektivu pacientů bývají pacienti s poruchou osobnosti (zvláště histriónské a narcistické) středem pozornosti, mohou se z nich stát dokonce v určité míře vůdci – ostatní vidí, že se nemusí podřizovat pravidlům, tak oni také ne, a pořádek a kázeň na oddělení jsou tytam. Práce je pak náročnější a přispívá k syndromu vyhoření.

Možnou prevencí je zde dobrá znalost psychopatologie nemoci a znalost problematiky. Zdravotník si musí uvědomit, co a proč ho na pacientovi zlobí a udržet si odstup. Je nutné mít neustále na paměti, že i takto problémový pacient má své obtíže, a proto si zaslouží přísný, ale vlídný, individuální empatický přístup. Musíme mít na paměti, že nelze očekávat vyléčení psychopatologie osobnosti, ale pouze úlevu od depresí, úzkostí, poruch spánku a jiných symptomů. Po zaléčení akutní fáze deprese je vhodné nemocné propustit do ambulantní péče.

Oddělení neposkytuje systematickou psychoterapii a po ústupu akutní fáze poruchy nálady vlastně nemá co nabídnout. Hospitalizace přechází v účelovou a nastává situace, kdy pacient začíná vyvíjet snahu hospitalizaci prodlužovat.

Závěr

Práce sestry na psychiatrickém oddělení je náročná, avšak velice pěkná. Nabízí prostor pro kreativitu, aktivitu a profesní vzdělávání zejména v oblasti přímého působení na pacienta. Aby sestra úspěšně předcházela syndromu vyhoření, měla by mít reálná očekávání a v ošetřovatelském procesu by si měla dokázat stanovit cíle adekvátní duševnímu stavu pacientů. Neméně důležité je klidné pracovní prostředí, kolektiv, ale i péče o duševní hygienu.

LITERATURA
Doenges, M., E., Moorhouse, M., F. Kapesní průvodce zdravotní sestry Praha, Grada Publishing. 1996.

Bc. Kateřina Neubauerová, DiS. Otevřené koedukované oddělení PL Bohnice, tč. na MD (Karpaty@seznam.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?