Právní podmínky provádění pitev po účinnosti nového občanského zákoníku

Od 1. ledna 2014, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník, již lékaři v České republice nemají širokou možnost rozhodnout o provedení pitvy zemřelého, ale mohou tak činit pouze v těch případech, kdy zákon provedení pitvy nařizuje, nebo se souhlasem zesnulého.

V minulosti provádění pitev regulovaly výlučně zdravotnické zákony. Od 1. dubna 2012 tuto regulaci obsahuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZZS).

ZZS rozlišuje čtyři základní typy pitev:

Soudní pitvy, které provádějí oddělení soudního lékařství při podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem.
Anatomické pitvy, jež provádějí univerzitní vysoké školy, na kterých se vzdělávají budoucí zdravotníci, a to k výukovým účelům nebo pro účely vědy a výzkumu v oblasti zdravotnictví.
Patologicko-anatomické pitvy, jež provádějí oddělení patologie za účelem zjištění základní nemoci a dalších nemocí, komplikací zjištěných nemocí a k ověření klinické diagnózy a léčebného postupu u osob zemřelých ve zdravotnickém zařízení smrtí z chorobných příčin.
Zdravotní pitvy, jež provádějí oddělení soudního lékařství za účelem zjištění příčiny smrti a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí u osob, které zemřely mimo zdravotnické zařízení nebo v něm náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím, včetně sebevraždy.

Soudní pitvy se provádějí tehdy, když je nařídí orgány činné v trestním řízení. Anatomické (výukové, akademické) pitvy se i podle pravidel uvedených v ZZS provádějí jen tehdy, když s jejich provedením souhlasila za života osoba, o jejíž tělo se jedná, popřípadě osoba blízká zemřelému po jeho smrti. V případě patologickoanatomických a zdravotních pitev se tyto provádějí buď povinně, a to v případech, kdy tak přikazuje ZZS, nebo v ostatních případech v rámci jejich shora uvedených účelů, pokud tak rozhodne lékař prohlížející tělo zemřelého.

Patologicko-anatomická pitva se provede povinně:

a) u žen, které zemřely v souvislosti s těhotenstvím, porodem, potratem, umělým přerušením těhotenství nebo v šestinedělí;
b) u plodů z uměle přerušených těhotenství provedených z důvodů genetické indikace nebo indikace vrozené vývojové vady plodu;
c) u dětí mrtvě narozených a u dětí zemřelých do 18 let věku;
d) u pacientů, kteří zemřeli při operaci, nechirurgickém intervenčním výkonu, v souvislosti s komplikací navazující na operaci nebo nechirurgický intervenční výkon, případně při úvodu do anestezie;
e) jestliže byl z těla zemřelého proveden odběr orgánu pro účely transplantací, tkání či buněk pro použití u člověka nebo odebrána část těla pro výzkum či k výukovým účelům;
f) v případě, že k úmrtí došlo v souvislosti se závažnou nežádoucí příhodou při klinickém hodnocení humánního léčivého přípravku nebo s nežádoucí příhodou při klinických zkouškách zdravotnického prostředku, případně v souvislosti s ověřováním nových poznatků použitím metod, které dosud nebyly v klinické praxi na živém člověku zavedeny, nebo v případě podezření na tyto skutečnosti;
g) v případě podezření, že k úmrtí došlo v souvislosti s odběrem orgánu za účelem transplantace nebo tkání či buněk pro použití u člověka.

Zdravotní pitva se provede povinně:

a) při náhlých a neočekávaných úmrtích, jestliže při prohlídce těla zemřelého nebylo možno jednoznačně zjistit příčinu smrti;
b) při všech násilných úmrtích včetně sebevraždy;
c) při podezření, že úmrtí může být v příčinné souvislosti s nesprávným postupem při poskytování zdravotních služeb, které vyslovil zdravotnický pracovník zúčastněný na poskytování zdravotních služeb, lékař, který provedl prohlídku těla zemřelého, nebo osoba blízká zemřelému;
d) při podezření, že úmrtí mohlo být způsobeno v souvislosti se zneužíváním návykových látek;
e) u osob, které zemřely ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.

Právo rozhodnout o svém těle

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ), nijak nezasáhl do povinnosti provést pitvu v těch případech, kdy tak nařizuje zákon. Zásadně však změnil situaci v případě, kdy měl lékař dosud možnost mimo povinné případy nařídit pitvu.

Jelikož se nejedná o pitvy, v jejichž případě by byla zákonem stanovena povinnost je provést, je naopak třeba zásadně vzít v úvahu vůli zesnulého. Vzhledem k tomu, že NOZ v § 115 zvolil regulační přístup v podobě předpokládaného nesouhlasu s provedením pitvy („zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou, platí, že s provedením pitvy nesouhlasí“), je dovoleno provést nepovinnou pitvu pouze v případě existence souhlasu osoby, jejíž tělo má být pitváno. Bez tohoto souhlasu nelze takovou pitvu provést.

Je tomu tak proto, že § 113 odst. 1 NOZ vyzdvihuje právo člověka rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem. Jasně se tak v této oblasti zdůrazňuje vůle člověka, jeho rozhodnutí za života, jako to klíčové pro případné zásahy do jeho těla po smrti. Rozhodně tak mám za to, že toto pravidlo musí dopadat i na otázku provádění pitev, a to všech druhů pitev.

Jak už jsem zmínil, ZZS stanoví případy povinných důvodů pitvy a nepovinných důvodů pitvy. V prvním případě zákonodárce nařizuje, kdy je třeba pitvu provést, tedy říká, kdy stát má zájem na tom, aby se pitva provedla. Ve druhém případě dává možnost lékařům nechat provést pitvu, pokud jim to vzhledem k jejich legitimním potřebám přijde užitečné. V prvním případě převažuje veřejný zájem nad vůlí člověka, který má být pitván. Ve druhém případě, kdy stát nedospěl k závěru, že je veřejný zájem na provedení pitvy tak silný, aby v těchto případech trval na provedení pitvy, by vzhledem k hodnotám, na kterých nový občanský zákoník stojí, měla převážit vůle člověka.

Jen pro doplnění uvádím, že ke shodným závěrům dospěl i „Velký komentář“ k NOZ (Melzer, Tégl a kol.: Občanský zákoník, Velký komentář, Leges, 2013).

Možnosti upřesnění zákona

Jestliže nyní patologové upozorňují na to, že současná právní situace jim neumožňuje provádět pitvy v případech, kdy to považují za vhodné, pak lze tuto věc řešit výlučně cestou změny zákona. Nemám za to, že by měl být zásadně měněn NOZ, maximálně by mohlo dojít k upřesnění stávající formulace. Nicméně obecně mi myšlenka, že pokud stát provedení pitvy nenařizuje, měla by být provedena pouze se souhlasem zesnulého, přijde jako správná, neboť dostatečně respektuje autonomii jedince rozhodovat o svém těle.

Změněn by tak měl být ZZS, který by mohl nově obsahovat další povinné případy pitvy (z přesně vymezených, medicínsky oprávněných důvodů) a v ostatních případech by měl umožňovat pitvu jen se souhlasem osoby, o jejíž tělo se jedná.

Možnými doprovodnými změnami by pak mohlo být otočení pravidla předpokládaného nesouhlasu s pitvou na pravidlo předpokládaného souhlasu, stejně jako je tomu u dárcovství orgánů a tkání pro účely transplantací. Ten, kdo by odmítal provedení nepovinné pitvy po své smrti, by se nechal zapsat do registru osob nesouhlasících s provedením pitvy, popřípadě by vyjádřil tuto svoji vůli v nemocnici v rámci hospitalizace. Alternativou by ještě mohla být možnost nahradit souhlas zesnulého souhlasem jeho blízkých v době po jeho smrti.

V souladu s aktuálním stanoviskem výboru Společnosti českých patologů ČLS JEP mám za to, že bez takovéto legislativní změny k reálné změně v přístupu k provádění pitev dojít nelze. Argumentačně nepodložené výkřiky některých osob o tom, že se nic nezměnilo a že si ti, kdo to tvrdí, špatně přečetli zákon (www.novinky.cz/domaci/324422-patologove-si-stezujina-novy-obcansky-zakonik-pocty-pitev-klesly-na-desetinu.html), považuji v kontextu shora uvedeného za dosti neprofesionální.

Ohodnoťte tento článek!