Překážky beru jako výzvu

Sestra Mgr. Lucie Karalová téměř 6 let pracovala v King Abdulaziz Medical City – National Guard Health Affairs Hospital (KAMC-NGHA) v saúdskoarabské Džiddě. Začínala jako sestra na ortopedickém oddělení a později se vypracovala na pozici staniční sestry na VIP oddělení nemocnice.

Co to znamená VIP oddělení?

Vyznačuje se péčí o pacienty, kteří mají status VIP. Jedná se o členy královské rodiny, pracovníky nemocnice a národní gardy a jejich rodiny.

Jaké zvláštnosti má péče o královskou rodinu?

Do naší nemocnice přicházejí členové královské rodiny na vyšetření či k hospitalizaci. Jistou zvláštností tohoto oddělení je, že se o jednoho pacienta starají dvě sestry. Jednak kvůli pohodlí nemocného, ale hlavně jde o dvojí kontrolu, zejména v případě podání léků a podobně, aby se v žádném případě nemohlo stát, že dojde k omylu. Samozřejmě se tu velmi výrazně dbá na přístup personálu ke klientům. Co se týká bontonu, například v žádné situaci bychom neměli říct NE, ať už jde o cokoli. Když nevím, odpovím: „Ano, nejsem si jistá, ale okamžitě zjistím.“ Také neříkat, že něco nejde, protože VŠECHNO jde. Pacienti jsou zde na prvním místě a úkolem personálu je jim ve všem vyhovět. Členové královské rodiny jsou vzdělaní lidé, kteří žádných zvláštních ohledů nevyžadují. Jsou to lidé noblesní, kteří většinou hovoří perfektní angličtinou a vyznačují se bezvadným chováním a jednáním. Nesetkala jsem se s nějakými nevrlými reakcemi, mají úroveň a totéž pochopitelně očekávají od nás.

Liší se nějak ošetřovatelské postupy na běžném a na VIP oddělení?

Ošetřovatelské postupy se v zásadě neliší, ale více se dbá na nadstandardní přístup ke klientovi. Na oddělení je více sester na jednoho pacienta a provádí se komplexní vyšetření. Velmi důležité je ale dodržování bontonu. Přicházejí k nám pacienti s nejrůznějšími diagnózami (interní, chirurgické, gynekologické či oční), protože mají status VIP klienta.

Jak jste se k tomuto privilegiu pečovat o významné pacienty dostala?

Je známo, že členové královské rodiny preferují jako ošetřovatelky Evropanky. Jednou, když jsem ještě pracovala na ortopedii a zrovna měla noční službu, na VIP oddělení přijali jednu z princezen. Poslali za ní mě, protože vedení nemocnice usoudilo, že po roce práce tady už budu dostatečně zaběhnutá, abych to zvládla. Zřejmě jsem se osvědčila, protože mě následující den přeložili na VIP oddělení.

Jsou tito pacienti náročnější než pacienti na běžném oddělení?

Kolikrát mi pacient na běžném oddělení přijde mnohem náročnější než klient z královské rodiny. Jsou to lidé s kvalitním vzděláním a podle toho se chovají a jednají. Za dobu svého působení v nemocnici jsem se s ničím negativním ze strany pacientů královské rodiny nesetkala.

Existuje nějaký zásadní rozdíl mezi českým a saúdskoarabským pacientem?

Práva pacientů jsou všude stejná. Řekla bych, že čeští pacienti jsou disciplinovanější. V Saúdské Arábii je na prvním místě víra, prostě se dá říct, že mají jinak srovnané hodnoty. Za saúdskými pacienty často chodí rodina, která bývá početná, všude pobíhají děti, je tady mnohem větší ruch. V době ramadánu, kdy od slunce východu do slunce západu Saúdové drží půst, si někdy přes den odmítají vzít i léky. V podstatě celý chod oddělení je tomuto přizpůsoben. Je zde jiná disciplína. Opět zde platí, že pacient a v tomto případě i jeho rodina jsou na prvním místě, někdy je tudíž potřeba počítat i s tím, že za vámi přijdou na sesternu a budou s vámi chtít něco řešit. Pak byste měli zanechat toho, co zrovna děláte, a věnovat se pouze jim. Někteří Arabové umí být hodně urputní, ale ne všichni, hodně záleží na prostředí, z něhož pocházejí. Pacienti jsou rádi, že se o ně starají lidé z jiné země, a naší péče si váží. Vždycky se ptají, odkud jsme. Někteří vědí, kde Česká republika leží, že tu jsou lázně a že máme dobrou rehabilitaci, za níž sem někteří i přijíždějí.

V České republice jste začínala jako sestra na oddělení plastické chirurgie FN Královské Vinohrady. V čem je práce v Saúdské Arábii jiná než v Česku?

Pokud se dobře pamatuji, byly jsme na plastice dvě sestry na ranní směně – staniční sestra a sestra u lůžka. Odpolední, noční a víkendy jsme sloužily jen v jedné osobě. Měla jsem na starosti kompletní péči o 11 pacientů a všechno jsem musela zvládnout. Jenomže už je to taky pár let zpátky, v té době tam nebyly počítačové systémy jako dnes, což představuje celkové zjednodušení práce. Za mě jsme ještě používali například rtuťové teploměry a obyčejné tlakoměry pro měření krevního tlaku. Když jsem pak přijela do Saúdské Arábie (SA), všechno bylo úplně jiné, nový systém, počítačová technika, nejmodernější přístroje a pomůcky, musela jsem se dorozumívat anglicky, co nejrychleji se naučit alespoň základy arabštiny, spolupracovat s kolegy různých národností, respektovat pro mě novou kulturu a tradice.

Jak to vypadá v KAMC-NGHA na běžném oddělení? Co všechno sestra musí dělat?

Jako nurse in charge neboli staniční sestra jsem dělala všechno, co dělá sestra u lůžka. Navíc jsem musela zvládat management, tedy vedení kolegyň, takzvaných staff nurse, u nás jsou to ošetřovatelky. Ty pracují jen u lůžka a nezastávají vedoucí pozice. V rámci managementu jsem také řešila situace, kdy například došlo k nějakému problému u některé ze sester. V SA je v porovnání s ČR úplně jiný systém, možná komplikovanější, ale sestry tam mají větší pravomoci a zodpovědnost. Toto je na jednu stranu velká výhoda, protože vám to umožní naučit se věcem, díky kterým pak můžete po návratu do své země získat lepší pracovní pozici.

Liší se chod oddělení?

Pracovali jsme ve dvanáctihodinových službách, denních a nočních, tedy stejně jako u nás. Rozpis se připravoval na měsíc dopředu a schvaloval nám ho management. Někdy nastala situace, kdy jsme si potřebovali službu vyměnit, ale to bohužel nebylo možné příliš často. Na denní službu jsem nastoupila ráno v sedm, noční služba mi předala veškeré informace o pacientech. Všechny změny, které po čas služby u pacientů nastaly, jsme zapisovali do speciální karty příslušného pacienta. Staniční sestry si zkontrolovaly opiáty. Noční sestra ještě určila, o které pacienty bude která denní sestra pečovat. Službu konající sestry si šly zkontrolovat všechny pacienty společně a pak jsme každá začala pracovat u svých svěřených pacientů. Začaly jsme celkovým zhodnocením stavu pacienta, takzvaný assessment, změřením veškerých vitálních funkcí, pak se připravily léky. Mezitím jsme zařizovaly, co bylo právě třeba – odvézt na vyšetření, na operační sál, zařídit jídlo, prostě podle toho, co se ten den dělo.

Kolik pacientů má sestra na oddělení na starosti?

Záleží na tom, kde pracujete. Jak už jsem zmínila, na královském oddělení se staráme dvě sestry o jednoho pacienta, na VIP mám maximálně 3 pacienty, na jiných odděleních je to 5 až 6 pacientů. V každém případě je to méně, než jsem mívala v Praze, ale jak už jsem řekla, i přesto je občas náročné to zvládnout vzhledem k systému, který je v SA nastaven.

Má na oddělení službu lékař?

Ano, z každého týmu (například interna, chirurgie, ortopedie, oční) je alespoň jeden lékař ve službě v nemocnici, další má službu na telefonu. Máme rozepsaný seznam lékařů, koho kdy volat. Jako první se volá junior doktor, v případě závažnějšího problému voláme takzvaný second level a až pak voláme konzultantům. Když situaci vyřeší doktor na nejnižší úrovni, nikoho dalšího už nevoláme. Lékařské pokoje jsou umístěny úplně jinde, než sídlíme my, takže jim voláme na pager a oni se hned ozvou zpět.

Můžete samostatně rozhodovat o dalším postupu péče, nebo může rozhodnout pouze lékař?

Záleží na konkrétní situaci. Na spoustu úkonů jsou vypracovány standardy, tedy kroky jak postupovat. V jiných případech může sestra postup navrhnout, ale většinou rozhoduje lékař. Rozdíl je v tom, že sestra v SA pacientovi udělá základní vyšetření. Zjistí rodinnou anamnézu, připraví a zpracuje základní informace, které pak předá lékaři. Sestry připravují průvodní vyšetření, vážení, měření, ale mohou třeba i prohmatat břicho nebo udělat základní neurologické vyšetření. Samozřejmě, komplikovaný případ patří vždy do rukou specialisty neurologa. V Čechách tato primární vyšetření zpravidla dělá lékař.

Jak může lékař vyšetřovat zahalenou ženu? Musí být u toho někdo z jejího příbuzenstva?

Po dobu hospitalizace pacienta většinou bývá přítomen někdo z rodiny, je to takzvaný sitter, který pomáhá s péčí, dohlíží na léčbu a dělá nemocnému společnost. Zahalené pacientky se samozřejmě dle potřeby odhalí. Sestra je vždy přítomna.

Ženy se kvůli vyšetření odhalí, nebo ji lékař vyšetřuje přes abáju?

Jak kdy a dle potřeby. Zcestovalé ženy, s větším rozhledem, se většinou nestydí a svléknou se. Ono to někdy ani jinak nejde. Před některými operacemi si lékař musí namalovat na tělo pacientky, kudy povede řezy. Vždycky je u toho ale sestra. Jiným případem jsou starší ženy, beduínky, které jsou velice ortodoxní a nerady se odhalují. Pokud to tedy není nezbytně nutné, může lékař své vyšetření provézt i přes abáju.

V případě operačního výkonu je žena také zahalená?

Ne, má nemocniční kalhotky, plášť a čepici.

Jaké oblečení mají sestry pracující u lůžka? Bývají zahalené?

Sestry nosí uniformu, což představuje kalhoty a volnější halenu s delším rukávem. Šátek nosit nemusíme. Zahalují se jenom konzervativní Arabky – sestřičky i lékařky. Některá má jen zahalené vlasy, jiná nosí i burku. Zase záleží na tom, v jaké rodině dotyčná vyrůstala.

Z jakých zemí jsou zdravotníci na vašem oddělení?

Největší zastoupení mají Filipínky, pak asi Indky, dívky z Malajsie a Jižní Afriky. Také s námi pracuje pár Britek a nějaké Češky. V nemocnici pracují i Slovenky, ale ne momentálně na našem oddělení.

V nemocnici jste oblečená do uniformy. Jak chodíte oblečená venku?

Abája je v SA povinná pro všechny ženy, ale zahalování do šátku není úplně vyžadované, mám na mysli po nás, Evropankách a nemuslimkách. Záleží na tom, kde se pohybujete a jaký máte pocit. Třeba na trhu je určitě lepší šátek mít. Objevuje se tam náboženská policie neboli mutawa, která na zahalenost žen dohlíží. Je zbytečné provokovat. Zvykla jsem si nosit šátek stále kolem krku, abych se v případě nutnosti vždycky mohla včas zahalit. Třeba v období ramadánu nebo v době modlitby je to určitě lepší.

Jak se modlitby řeší na operačním sále? Čeká se s operací, až se pacient domodlí?

V SA je víra natolik silná, že se skutečně počká, až pacient modlitbu dokončí. Výjimkou jsou samozřejmě urgentní situace.

Odnesla jste si ze Saúdské Arábie nějaký vyloženě negativní zážitek?

Nemohu říct. Tím, že jsem tam už tak dlouho, jsem si na všechno časem zvykla a rozdílnosti s naší kulturou respektuji. Jestli kdy co bylo, tak už to zahojil čas. Samozřejmě, nepříjemné je odloučení od rodiny, ale díky moderním komunikačním technologiím, jako je třeba Skype nebo e-mail, se to dá snadno překonat.

Nestýská se vám tam? Jak často se podíváte domů?

Stýskalo se mi hlavně zpočátku. Dá se říct, že první půlrok byl nejhorší. Pak jsem se seznámila s jinými cizinci, kteří tam pracovali, vzájemně jsme se vždycky podrželi a už to bylo lepší. Dvakrát za rok máme dovolenou. Vždycky jsem jela domů, ale také jsem stihla procestovat i jiné zajímavé země.

Proč jste se vlastně rozhodla jet do Saúdské Arábie?

Mám ráda výzvy. Arabské země mě vždycky přitahovaly, lákalo mě poodhalit roušku tajemství tamních tradic a poznat jinou kulturu. Je to úplně jiný svět a jsem moc ráda, že jsem tento pomyslný krok do neznáma udělala. Díky své odvaze mám zážitky a zkušenosti na celý život.

Ohodnoťte tento článek!