Prevence obezity u dětí

10. 2. 2011 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Prevence obezity je cílem celospolečenským, proto ji nelze dát za úkol pouze lékařům. Vedle zdravotníků by se na prevenci obezity měla podílet také vláda, zákonodárci, orgány místní správy, zaměstnavatelé, potravináři, zemědělci, školy, sdělovací prostředky, tělovýchovné jednoty či občanská sdružení (Hainer, 2003).



SOUHRN: Následující příspěvek je zaměřen na současné možnosti a přístupy k prevenci jedné z nejčastějších civilizačních chorob – obezity. V souvislosti s nárůstem počtu obézních dětí se autorka ve svém příspěvku soustředí zejména na tuto věkovou kategorii.
Klíčová slova: prevence obezity, dětská obezita, zdravý životní styl

SUMMARY: The article addresses current approaches to prevention of obesity – one of the most common civilization diseases. The author focuses on obese children as their numbers are increasing.
Key words: obesity prevention, obesity in childhood, healthy lifestyle


 

Prevence obezity u dětí

Typy vhodných procesů vedoucích k podpoře zdravé diety v rámci populace, správné fyzické aktivity a hmotnosti se budou lišit mezi jednotlivými zeměmi i uvnitř zemí u jednotlivých populačních skupin. Vhodný je integrovaný přístup k prevenci obezity, podle něhož jsou současně koordinovány aktivity týkající se podobných problémů. (Hainer, 2004, s. 322) Systém prevence musí být komplexní. Měl by být zaměřen na jednotlivé populační skupiny a začínat již v dětství. Nejvhodnějším řešením obezity je totiž její předcházení a zabránění jejímu vzrůstu.

Vymezení pojmu prevence

Průcha, Walterová, Mareš (2008, s. 178) definují prevenci jako: „Soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím jevům, zejména onemocnění, poškození, sociálně-patologickým jevům.“

Obecně je prevence chápána jako předcházení a zamezení případnému vzniku nemoci či nežádoucího jevu. V základu se dělí na primární, sekundární a terciární.

Primární prevence se ještě dále rozděluje na specifickou a nespecifickou. Primární prevence je zaměřená na celou sledovanou populaci. Lze tak nazvat veškeré aktivity mající za cíl změnit názory, postoje a chování lidí tak, aby u nich nedošlo ke vzniku daného nežádoucího jevu (Průcha, Walterová, Mareš, 2008).

Podle MŠMT představuje nespecifická primární prevence základní nosný prvek celého systému prevence. Jedná se o volnočasové aktivity určené nejširším vrstvám dětí a mládeže umožňující harmonický rozvoj osobnosti jedince a podporující žádoucí formy chování obecně. Oproti tomu specifická primární prevence je zaměřená proti konkrétnímu riziku a je realizována v rámci podpůrných programů pro rizikové skupiny.

Sekundární prevence je zaměřená na rizikové jednotlivce a skupiny. Jedná se o zabránění rozvoje a přetrvávání daného nežádoucího jevu (Malach, 2004).
Terciární prevence je zaměřená na minimalizování následků a pokračování nežádoucích jevů u jedinců, u kterých se již sledovaný nežádoucí jev vyskytl (Průcha, Walterová, Mareš, 2008).

Preventivní programy zaměřené na dětskou obezitu

Programy primární prevence mají v současnosti mnoho podob. MŠMT je dělí podle času na:
* programy s dlouhodobým působením (pěti-, sedmi-, desetileté programy),
* střednědobé programy (dva až tři roky),
* krátkodobé programy (v několikahodinovém rozsahu rozloženém do více dnů),
* nárazové programy (jednorázová hodinová aktivita).

Z hlediska cílové populace se dělí na:

* komplexní, pracující s dětmi, studenty, pedagogy, rodiči, institucemi a veřejností,
* populačně cílené, pracující s částí populace v rámci určitého systému,
* populačně náhodné, pracující na základě nabídky a poptávky.

Jaké preventivní přístupy jsou účinné?
Podle Dunovského (1999) jsou to ty, které:
* kombinují mnohočetné strategie působící na děti a mládež prostřednictvím školy, rodiny, vrstevníků, masmédií,
* působí kontinuálně a jsou systematicky plánovány a rozvíjeny,
* poskytují adekvátní a cílené informace přiměřené věku,
* jsou zaměřeny na včasný začátek preventivního působení.

Programy primární prevence dětské obezity mohou být rozmanité. Měly by zahrnovat výuku ke správně výživě a vhodné životosprávě, zaměřovat se na zlepšení znalostí o výživě a důsledcích nevhodného stravování, vytvářet pozitivní vztah k vlastnímu tělu a zlepšovat sebehodnocení, podporovat tělesné aktivity (Pařízková, Lisá et al., 2007).

Pařízková, Lisá et al. (2007) poukazují na malou úspěšnost preventivních programů u adolescentů. Podle zahraničních zkušeností je problém v tom, že děti sice získají patřičné znalosti a naučí se správně odpovídat, ale to nezaručí změnu jejich nutričních návyků a způsobu života.

Prevence dětské obezity

V primární prevenci obezity hraje hlavní roli rodina a hned za ní škola. V prevenci dětské obezity mají nezastupitelnou úlohu rodiče. Dítě si z rodiny odnáší svůj první a zároveň nejsilnější vzor týkající se životního stylu a stravování. Pokud je tento vzor v něčem nesprávný, bude problém naučit dítě vzoru novému.

Velký význam v prevenci dětské obezity má také školní prostředí, a to v oblasti jak primární, tak sekundární prevence. Jedná se např. o aktivní vyhledávání obézních dětí ve školách, které by nikdy (resp. jejich rodiče) nevyhledaly odbornou pomoc. Ve škole stráví dítě velké množství času. Škola by měla být schopna pomoci dítěti dohnat to, co se v rodině nějakým způsobem zanedbalo. Přitom ve výuce není zdravému životnímu stylu věnováno příliš prostoru a takřka jediným pilířem jsou povinné hodiny tělesné výchovy. Škola často vynaloží veškeré úsilí na primární preventivní programy sociálně patologických jevů na úkor prevence obezity a poruch příjmu potravy.
Prevence obezity je ve své podstatě velmi jednoduchá. Stačí dodržovat zásady správné životosprávy a pravidelně se věnovat fyzické aktivitě.

Výchova ke zdravému životnímu stylu

Chování a způsob života v dospělosti jsou výsledkem vývoje v dětství a dospívání. Na utváření zdravého životního stylu člověka se podílí řada faktorů. Jsou to například životní prostředí, rodinné zázemí, zdravé bydlení, společenské chování, vyhýbání se závislostem či dostatek pohybu. Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících zdravý životní styl člověka je výživa. Strava, jejíž složení neodpovídá fyziologickým potřebám a nárokům lidského organismu, může vést k řadě vážných nemocí. Je proto velmi důležité, aby děti pochopily význam zdraví a zdravého životního stylu pro svůj vlastní život.

Primární vliv na utváření stravovacích návyků má samozřejmě rodina. Ve škole však děti tráví podstatnou část svého času. Jsou zde konfrontovány se stravovacími návyky svých spolužáků, setkávají se s obědy ve školní jídelně a na mnoha školách mohou využívat služeb školního bufetu či automatu na potraviny a nápoje. Pro žáky základních škol je těžké udělat si vlastní názor na to, co je správné a jakým způsobem se zdravě stravovat. Obzvláště v období dospívání jsou velmi citliví. Může dojít k fixaci špatných stravovacích návyků, které pak v pozdějším věku mohou způsobit řadu problémů. Proto je důležité již děti v mateřské škole a na prvním stupni základní školy seznamovat s tím, jak se správně stravovat, které potraviny jsou pro ně vhodné a které naopak nevhodné, jaký význam má v jejich životě pravidelná pohybová aktivita a jaké zdravotní problémy se mohou z nesprávného životního stylu vyvinout.

V současné době je v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) zahrnuta vzdělávací oblast Člověk a zdraví, která obsahuje vzdělávací obory Výchova ke zdraví a Tělesná výchova. Na prvním stupni základních škol je realizována pouze Tělesná výchova. Výchova ke zdraví je zde součástí vzdělávací oblasti Člověk a svět.

Vzdělávací obor Výchova ke zdraví svým obsahem bezprostředně navazuje na vzdělávací oblast Člověk a svět realizovanou na prvním stupni základní školy. Výchova ke zdraví přináší dětem základní poznatky o člověku v souvislosti s preventivní ochranou jeho zdraví. Učí žáky své zdraví aktivně rozvíjet, chránit a být za ně zodpovědný, a to prostřednictvím všech jeho složek – fyzické, psychické a sociální. Děti si tak upevňují své hygienické, stravovací, pracovní a jiné zdravotně preventivní návyky. Rozvíjejí dovednosti odmítat škodlivé a návykové látky, předcházet úrazům a čelit ohrožení v každodenních i mimořádných situacích.


O autorovi: Bc. Hana Hladná (hankahladna@seznam.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?