Bylinkami proti nachlazení

Zima a nachlazení patří k sobě. Dříve nebo později každý z nás nějaké té viróze, nachlazení nebo chřipce podlehne. Někteří „šťastlivci“ i několikrát.

PL4/2010

Nachlazení, viróza nebo chřipka jsou označení pro onemocnění dýchacích cest. Často zaměňujeme jedno za druhé. Označení viróza je v podstatě vždycky správné. Vždy jsou na vině viry.
Typické nachlazení se vyvíjí postupně. Příznaky jsou lehčího rázu a komplikace prakticky nebývají. Máte-li v pořádku imunitní systém, nemusí vás příznaky nachlazení obtěžovat déle než tři dny.
Chřipka často udeří náhle, z pocitu plného zdraví. Ráno jdete do práce, odpoledne začne bolet „celý člověk“ a v noci už vás válcuje horečka. Může trvat i deset dnů a dozvuky jako únava a malátnost mohou přetrvávat i několik týdnů. Také komplikace v podobě zánětu průdušek nebo zápalu plic nejsou u chřipky řídkým jevem. Je jasné, že v těchto těžších případech už patří léčba do rukou lékaře.

Příčiny vzniku nachlazení

Viry jsou celoročně všudypřítomné. Uvědomme si ale, že příčina není v jejich existenci a naší politováníhodné smůle. Příznivé podmínky k radostnému množení jim vždy nějakým způsobem přichystáme. Sliznice dýchacích cest je za ideálního stavu pokryta vrstvou vlhkého hlenu a dostatečně chráněna slizničními IgA protilátkami.
K uvolnění cesty pro vstup virů tak snáze dochází například v zimě. Tím, že se v bytech topí, klesá vzdušná vlhkost a sliznice se více vysušují a oslabují. Zvyšuje se riziko nákazy. Stejný nepříznivý efekt mají i nepřirozené výkyvy teplot při rychlém přechodu ze zimy do tepla nebo klimatizace. Také nevhodná životospráva viry potěší. Nedostatek spánku, nedostatek vitaminů (zejména vitamin A je nezbytný pro zdraví a odolnost povrchů těla, především těch vlhkých), věčné „nestíhám“. Stres a napětí vede k překrvení nebo naopak nedokrvení sliznic, a to také přispívá k oslabení slizniční bariéry. Podle jedné zajímavé studie bylo dokonce u 276 mužů a žen prokázáno, že méně příznaků nachlazení se vyvinulo u lidí s širokým společenským zázemím, a to i tehdy, když jim byl virus podán přímo na sliznici. Jinými slovy v prevenci nachlazení pomáhá i taková věc jako „mít mnoho přátel“. Stav a funkčnost sliznic ovlivňuje i kvalita stravy.
Příznaky jako bolest v krku, chrapot, kýchání a rýma, ucpaný nos, kašel, pocit napětí v hlavě a na hrudi, bolest svalů, bolest hlavy, zimnice, horečka a únava nezpůsobují samotné viry, ale jsou výsledkem pokusů imunitního systému odvrátit infekci. Výsledná reakce vždy závisí na síle imunitního systému a masivnosti nákazy.

Bylinky, které pomáhají

Cílem prevence je vybudovat a udržet silný imunitní systém. V léčbě již vzniklých infekcí se uplatní i další vlastnosti léčivek, které volíme symptomaticky, podle převažujících příznaků nachlazení. Blahodárné účinné látky léčivých rostlin se vytvářejí působením slunečního světla, dále z trošky kysličníku uhličitého, vody a živin. V bylinkách jsou přítomny v takových poměrech a kombinafoto: cích (říkáme tomu synergie), jaké se prakticky nedají napodobit.
Teprve poslední dobou začínáme na základě moderního biochemického a fyziologického výzkumu rozumět léčivým mechanismům, kterými působí léky z rostlin na náš organismus. Nicméně naši předkové, přestože tuto možnost neměli pro nás, nashromáždili přehršel zkušeností co, kdy, jak a proč.

Jak připravit správný čaj?

I když bylinek ve formě tobolek a kapslí je na našem trhu dostatek, řeč bude hlavně o bylinkových čajích a odvarech. Jejich účinky jsou jemné, přirozené a při správném nasazení velmi účinné. Nejčastěji se připravují bylinné čaje ze sušených listů a květů. Zpravidla spaříme dvě vrchovaté lžičky sušené čajové směsi ve 1 l horké vody a necháme vylouhovat 5 až 10 minut.
Čaj můžeme vyrobit také z čerstvých bylin. V tomto případě se použije desetinásobek váhy sušených bylin a po zalití vroucí vodou se bylinky ještě krátce povaří. Při pouhém spaření by se voda příliš zchladila a vyluhování by nebylo dokonalé.
Čaj z plodů (například šípkový) zakládáme zastudena, přivedeme postupně k varu, necháme deset minut ustát a pak slijeme. Čaj z bylinek jako například z vodilky, bezinky, zázvoru, divizny a yzopu jsou tradičně používány k prevenci i léčbě nachlazení po stovky let.

Bez černý (bezinky)

Bez je běžný keř českých zahrádek i luk. Spíš plevel než okrasa. Ale za své léčivé účinky by si zasloužil opentlit. Všechny části rostliny mají léčivé účinky a v minulosti se jimi léčilo téměř všechno. Také proto byl kdysi nazýván „přírodní lékárnička“ nebo „ lék na 99 nemocí“. Dnes se největší pozornosti těší květy a bobule. Květy obsahují glykozity, aromatické oleje, tříslovinu, slizovité látky a některé kyseliny. Plody organické kyseliny, cukr a vitaminy A a C. Celá rostlina má fytoncidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. Čaj z bezových květů s citronem postaví při nachlazení každého bezpečně na nohy. Je i dobrou prevencí. Výborný je na všechny druhy zánětů včetně rýmy. Dobře se po něm odkašlává, podporuje pocení. V lidovém léčitelství se používá ke snížení teploty a při bolestech. Někdy se míchá také s lipovým čajem nebo s diviznou. Podle jedné studie dokázal čaj z bezových květů zlepšit příznaky nachlazení během dvou dnů u 93 % pacientů. Ve skupině užívající placebo se přitom první známky zlepšení dostavily až po šesti dnech.

Zázvor

Zázvor pochází z Indie a Číny. Působí především na zažívací ústrojí. Zvyšuje tvorbu trávicích šťáv a neutralizuje kyseliny. Kromě toho má analgetické a protizánětlivé účinky. Zmírňuje příznaky nachlazení a chřipky. Doporučuje se k odstranění bolesti na prsou provázejících nachlazení, protože uvolňuje křeče průdušek.
Zázvor je k dostání v čajových sáčcích nebo se připravuje z čerstvého kořene – 1 lžičky na šálek horké vody. Se lžičkou medu a citronem dostaneme čaj zajímavé, palčivé chuti, který v počátcích nachlazení působí přímo zázračně.

Česnek – Allium sativum

Přestože odvar z česneku bychom asi těžko označili za čaj, nezmínit se o něm by byla určitě trestuhodná chyba. Má typický zápach, ale nejsilnější aroma je koncentrováno v cibulce – skutečném sídle léčivých sil a chuti česneku.
Většina příznivých účinků pochází z více než stovky složek obsahujících síru. Když cibulku rozmačkáte nebo rozžvýkáte, změní se jedna z těchto složek – alliin – na allicin, chemickou látku zodpovědnou za česnekový zápach a léčivé účinky. Část allicinu se zase štěpí na další sloučeniny síry, které jsou nositeli dalších léčivých vlastností. Tepelná úprava potlačuje tvorbu allicinu a vyřazuje i jiné léčivé látky. Známá česnečka není tedy až tak ideální forma. Čerstvý česnek se musí do polévky prolisovat těsně před použitím, jinak se mine účinkem. Při léčbě nachlazení se využívá zejména jeho skvělých antimikrobiálních vlastností. Allicin totiž dokáže blokovat enzymy, které umožňují virům i ostatním infekčním organismům včetně plísní napadat a poškozovat tkáně.


O autorovi: Připravila: MUDr. Eva Podhajská

Ohodnoťte tento článek!