Chřipka – co ještě nevíme

Chřipka je nakažlivé onemocnění s náhle vzniklou horečkou, bolestmi hlavy, svalů a kloubů a s postižením dýchacích cest.

Ačkoli od objevu viru chřipky uplynulo již tři čtvrtě století a během této doby se podařilo omezit řadu epidemicky se vyskytujících nákaz (pravé neštovice, spalničky, dětská obrna a jiné), chřipka zůstává jedinou nákazou s pandemickým výskytem a jedním z nejčastějších infekčních onemocnění.

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že jí ročně onemocní až 10 % obyvatel každé země a celkem více než půl miliardy lidí. Hlavní příčinou je výrazná schopnost chřipkových virů rychle měnit své antigenní vlastnosti, a tak vzdorovat obranným mechanismům infikovaného organismu. Epidemie chřipky svými zdravotními i ekonomickými důsledky představují vážný celosvětový zdravotnický problém.

Epidemio logie

Zdrojem nákazy je člověk, a to již koncem inkubační doby a v prvých dnech onemocnění. Delší nakažlivost byla zjištěna u chřipky B a při onemocnění imunodeficientních osob. Virus je na vrcholu onemocnění ve značném množství přítomen v sekretu dýchacích cest a vylučuje se v podobě drobných kapének při mluvení, kýchání a kašli.

Nákaza se šíří zejména v přeplněných a nevětraných prostorech. Možný je i nepřímý přenos rukama či předměty kontaminovanými infekčním sekretem. Virus chřipky přežívá při pokojové teplotě a v suchu několik dnů a v prachu až čtrnáct dnů. Výjimečně mohou být u chřipky A zdrojem nákazy někteří živočichové, a to vepři nebo drůbež.

Onemocnění má sezonní charakter. Ve střední Evropě je maximum výskytu od prosince do března. V ČR dochází ke zvýšenému výskytu téměř každý rok mezi 4. a 12. kalendářním týdnem. V jednotlivých krajích trvá asi dva týdny a v celé ČR asi osm týdnů. V ČR se na základě hlášení akutních respiračních infekcí za epidemii považuje stav, kdy výskyt přesáhne hodnotu 2000 onemocnění na 100 000 obyvatel postižené oblasti.

Chřipka se podílí na akutních respiračních onemocněních běžně 10–20 %, ale v době epidemie i více než 50 %. Virus se šíří ve sliznici postupnou infekcí sousedících buněk. Váže se také na leukocyty a lymfatickými cestami se dostává do krve a krví případně i do dalších orgánů. K výraznější viremii dochází u imunodeficientních jedinců.

Leukocyty tvoří značné množství prozánětlivých cytokinů, které spolu s toxickými složkami virové částice působí horečku a celkové příznaky chřipky. Virus chřipky se na rozdíl od virů způsobujících tzv. nemoci z nachlazení rychle šíří do dolních dýchacích cest. Virus se může množit i v buňkách plicních alveolů a jejich poškozením vzniká primární chřipková pneumonie.

Projevy onemocnění

Klinické projevy nákazy chřipkovými viry jsou velmi pestré. Nákaza může proběhnout skrytě, nevyvinutě jako necharakteristický zánět dýchacích cest, jako horečnaté onemocně- * ní s příznačným chřipkovým syndromem nebo jako horečnaté onemocnění s rychlým rozvojem známek selhávání životně důležitých orgánů, a to především plic. Klinické projevy záleží na vlastnostech infikujícího viru a na odolnosti napadeného organismu.

Chřipku charakterizuje tzv. chřipkový syndrom: náhlý vzestup horečky někdy se zimnicí a rychlý rozvoj celkových příznaků (zchvácenost, intenzivní bolesti hlavy, bolestivý pohyb očních bulbů, bolesti svalů a kloubů, bolesti v zádech, nechutenství, sklon ke kolapsu), které zřetelně převažují nad katarálními příznaky dýchacích cest.

Suchý kašel jako důsledek chřipkové tracheitidy se zpravidla objeví až po druhém dnu nemoci. Nemocný při kašli často pociťuje palčivou bolest za hrudní kostí. Horečka trvá čtyři až pět dnů. Trváli déle, je nutno pomyslet na jiné onemocnění či na některou z bakteriálních komplikací. Objektivní nález je zprvu chudý.

Naleznou se lehké překrvení hrdla, někdy skvrnitý či proužkovitý enantém (kropenatá faryngitida) a překrvení spojivek. Nos je hůře průchodný s pocitem suché sliznice, ale nápadná rýma u nekomplikované chřipky nebývá. Na plicích je poslechový nález obvykle negativní. Nekomplikované onemocnění chřipkou trvá sedm až deset dnů. Po odeznění horečky však únava, pocit vyčerpání a kašel někdy přetrvávají i několik týdnů.

Komplikace chřipky

V jednotlivých epidemiích se výskyt i charakter komplikací mohou výrazně lišit. Komplikace chřipky ohrožují především kojence, batolata, těhotné ženy, osoby starší 65 let a takzvané rizikové nemocné, jako jsou například kardiaci.

Komplikace lze rozdělit na respirační, postihující dýchací ústrojí, a na mimorespirační komplikace. Z respiračních komplikací jsou nejobávanější chřipkové záněty plic. Mohou být buď primární – způsobené virem chřipky, nebo sekundární – způsobené bakteriální superinfekcí. V průběhu chřipky dochází často ke zhoršení chronické bronchitidy a k exacerbaci průduškového astmatu.

U dětí může chřipkový virus způsobit laryngitidu. Častou komplikací chřipky jsou záněty středouší a záněty vedlejších dutin. V průběhu chřipky dochází k poklesu krevního tlaku a bývá sklon ke kolapsu. Hypotonie a zhoršená funkce plic způsobí někdy dekompenzaci ischemické choroby srdeční.

Zpravidla v časné rekonvalescenci se objeví nápadná bolestivost svalů, někdy znemožňující pohyb, a obvykle jsou postiženy lýtkové nebo zádové svaly. Nepříznivé působení chřipkové infekce na ledviny nebo játra se projeví především u osob s vleklou nedostatečností ledvin nebo s chronickou hepatitidou a cirhózou prohloubením funkční poruchy těchto orgánů.

K běžným projevům chřipky patří vegetativní nervové příznaky jako bolest hlavy, nespavost a pocit závrati. U některých nemocných se toxické působení chřipkové infekce na nervový systém spolu s případnou hypoxií projeví obluzením, halucinacemi, meningismem nebo křečemi. Jde o chřipkovou encefalopatii. Chřipka působí přechodné snížení obranyschopnosti organismu. To se projeví snadným rozvojem bakteriální superinfekce, aktivací chronických infekcí (vznik pásového oparu, aktivace tuberkulózy) a různých infekčních ložisek.

Léčení chřipky

Terapii chřipky lze rozdělit na symptomatickou léčbu, kterou aplikujeme u nekomplikovaných případů, a kauzální léčbu, zahrnující jednak virostatickou terapii, indikovanou u rizikových nemocných, jednak chemoterapii bakteriálních komplikací.

Základem symptomatické léčby je klid na lůžku do poklesu horečky, dostatek tekutin, užívání antipyreticko-analgetických prostředků, dále prostředků tišících kašel či usnadňujících vykašlávání a přípravků uvolňujících průchodnost nosu. Salicyláty mohou u dětí vyvolat Reyeův syndrom, a proto jsou kontraindikovány.

Antibiotika nemají u nekomplikované chřipky léčebný efekt a jejich podání nezabrání rozvoji bakteriální komplikace. Antibiotika podáváme až při zjištění bakteriální superinfekce. Pochřipková bakteriální pneumonie se v primární péči léčí amoxicilinem v dávce 90 mg/kg hmotnosti a den ve třech dílčích dávkách (u dospělých 1,0–1,5 g po 8 hodinách). Při volbě antibiotika je nutno přihlédnout i k lékové anamnéze a nepodávat antibiotikum, které pacient užíval v posledních dvou měsících.

Kauzální léčba chřipky je možná pomocí virostatik, která se doporučuje užívat zvláště u rizikových nemocných. Protichřipková virostatika se dělí do dvou skupin označovaných jako virostatika první a druhé generace.

Virostatika první generace jsou k dispozici již od 60. let minulého století, ale kromě USA a bývalého Sovětského svazu bylo jejich užívání omezeno. Působí totiž nepříznivě na nervový systém a vyvolávají bolest hlavy, nespavost, poruchy koncentrace, závratě a třesy. Jsou účinná pouze na viry chřipky A.

V průběhu léčby často vzniká rezistence a rezistentní virové kmeny se šíří na další vnímavé jedince. Virostatika druhé generace působí na viry chřipky A i B včetně kmenů rezistentních vůči amantadinu a včetně subtypu ptačí chřipky H5N1. Ke vzniku rezistence dochází vzácně, a to častěji během léčby imunodeficientních nemocných.

Zkracují trvání horečky a trvání onemocnění chřipkou, zmírňují závažnost příznaků, snižují výskyt komplikací a také nakažlivost nemocného tím, že snižují množství viru přítomné v sekretu dýchacích cest. Léčbu je třeba zahájit co nejdříve, nejpozději do 48 hodin od vzniku prvních příznaků onemocnění. Terapie se doporučuje především rizikovým nemocným.

Chřipka je relativně závažná infekce, v ČR každoročně způsobí onemocnění statisíců obyvatel a ve svém důsledku vede ke zbytečným úmrtím. Nejdůležitější metodou pro prevenci chřipky a jejích případných závažných komplikací zůstává i nadále očkování.

rozlišujeme:

Sezonní chřipka
Onemocnění postihuje každoročně obyvatelstvo v chladném období roku v podobě epidemií různého rozsahu a závažnosti. Rozsah i závažnost epidemií záleží na míře, v jaké se antigenní vlastnosti původce liší od antigenních vlastností virů cirkulujících v populaci v minulé sezoně.

Pandemická chřipka
Onemocnění způsobené novým subtypem chřipkového viru typu A. Obyvatelstvo nemá proti vyvolávajícímu viru protilátky a nákaza se šíří rychle v podobě pandemie. Průběh onemocnění bývá závažný s častými komplikacemi.

Ptačí chřipka Onemocnění způsobené ptačími subtypy chřipkového viru typu A. Rezervoárem nákazy jsou divocí vodní ptáci, od nichž se nákaza šíří na domácí drůbež.


Připravil: MUDr. Josef Zemánek

Ohodnoťte tento článek!