Co byste měli vědět o ledvinách

Některou z chronických nemocí ledvin trpí každý desátý obyvatel ČR. U každého tisícího pak onemocnění přejde do stadia, kdy selžou, a nemocný je odkázán na umělé čištění organismu, či dokonce na transplantaci. Mnozí lidé však o tom, že mají ledviny nemocné, nevědí.

ilustrační foto

Ledviny jsou párovým orgánem fazolovitého tvaru, který má především odvádět z těla některé odpady a udržovat stálost jeho vnitřního prostředí. Ledviny dospělého člověka jsou „dlouhé“ 11–12 cm a jsou uloženy na zadní straně břišní, ve výši 1. až 3. bederního obratle. Pravou ledvinu však musíme hledat o něco níže než levou.

Záludnost ledvinových onemocnění

Kůra ledviny je světlejší a jemně zrnitá, vnitřní dřeň žíhaná. V kůře jsou umístěny funkční jednotky, tzv. nefrony, jichž je v každé ledvině přibližně milion. Počet však může individuálně kolísat a odborníci zvažují možnost, že nižší počet nefronů vede, např. u nedonošených dětí, v dospělém věku k přetížení tzv. cévních klubíček, častějšímu rozvoji hypertenze a ke zhoršení jejich funkce. Každý nefron je tvořen cévním klubíčkem (glomerulus) a odvodnými kanálky (tubuly), které se spojují a rozšiřují, až prostřednictvím kalichů vyústí do ledvinové pánvičky, odkud vychází močovod. Oba močovody ústí do močového měchýře, ze kterého vede močová trubice.

Kapacita močového měchýře je okolo 500– 700 ml, nucení na močení se objevuje při náplni zhruba 300 ml.
Mechanismus tvorby moči spočívá v tom, že z krve, která protéká klubíčky, se přes stěnu odfiltruje tekutina, přičemž za normální situace přes ni neprojdou velké molekuly bílkovin. Veškerá krev, která je v organismu člověka, proteče oběma ledvinami za pět minut.

V tubulech je pak tento tzv. ultrafiltrát upraven a dochází především ke zpětnému vstřebávání vody (99 procent profiltrované tekutiny se vstřebá zpět do krve) a řady dalších rozpuštěných látek, např. glukózy a chloridu sodného (sůl). Na druhou stranu se do tubulární tekutiny řada dalších látek vylučuje, např. různé ionty, kyselina močová.

Záludnou vlastností ledvinových onemocnění je to, že často probíhají bez příznaků, pacient nemusí mít žádné obtíže. Až u třetiny nemocných se onemocnění projeví až při selhávání. Podezření vznikají při bolestech v bedrech nebo podél močovodů a v nadbřišku nad močovým měchýřem. Bolesti doprovází nejčastěji zánět ledvin, při němž se objevují i teploty. Bolesti s kolísající intenzitou bez teplot, tzv. kolikovitá bolest, jsou časté při výskytu kamenů v močových cestách.

Nemocný si také může všimnout, že méně močí a moč má jinou barvu. Objevuje se v ní krev, může být kalná a při infekci nápadně páchne. Dalším příznakem onemocnění ledvin jsou otoky, především dolních končetin a víček, které se vyskytují nejčastěji při velkých ztrátách bílkovin močí nebo u některých pacientů při těžkém poškození funkce ledvin.

Ledviny a vysoký krevní tlak

Onemocnění ledvin nejsou specifická pouze pro starší ročníky, naopak – vrozená a dědičná jsou nejčastější příčinou chronického selhání ledvin dětí a významně se podílejí i na jejich chronickém selhání u dospělých. Bohužel, provázejí a významně ovlivňují celý život takto postižených pacientů.
Mezi vrozená onemocnění ledvin patří především vývojové anomálie vývodného močového traktu, které bývají poměrně často spojeny s anomáliemi ledvin.

Nejčetnější skupinu dědičných chorob tvoří cystická onemocnění ledvin. Cystické ledviny jsou zároveň zvětšené a mohou pacienty bolet. Jejich funkce se postupně zhoršuje, až situace vyústí v nutnost náhrady. Z dědičných onemocnění jsou poměrně časté i choroby vaziva v ledvinách (neboli kolagenu), při nichž se také často objevuje krev v moči, postižené bývají často celé rodiny.

Nejčastějšími příčinami chronického zhoršování funkce ledvin jsou však hypertenze (vysoký krevní tlak) a diabetes mellitus (cukrovka). Pokud pacient trpí hypertenzí, měl by mít vždy vyšetřenu moč a z krevních odběrů diagnostikován alespoň kreatinin, který funkci ledvin odráží orientačně. Moč může být bez patologického nálezu, většinou se ale zjistí malá ztráta bílkoviny (proteinurie). Vyšší hodnota kreatininu již signalizuje poškození ledvin. Na druhou stranu však může být hypertenze příznakem i jiného onemocnění ledvin.

Znamená to, že odchylky ve funkci ledvin mohou být příčinou hypertenze, a naopak zvýšený krevní tlak poškozuje funkci ledvin. U glomerulonefritid (onemocnění klubíček) nacházíme hypertenzi až u 70 procent pacientů. Pokud se krevní tlak zvýší náhle a je obtížně kompenzovatelný léky, je vždy nutno myslet na zúžení velkých tepen zásobujích ledviny (tzv. renovaskulární hypertenze při stenóze renálních tepen). Při zjištění tohoto postižení lze provést rozšíření tohoto zúžení (tzv. angioplastika renální tepny), což posléze vede i ke snížení krevního tlaku a často i ke zlepšední funkce ledvin.

Postižení plic i horních cest dýchacích

Poškození ledvin (diabetická nefropatie) je jednou z nejzávažnějších komplikací cukrovky. Při dlouhodobě špatné kompenzaci krevního cukru dochází k postižení glomerulů, které propouštějí více bílkovin. Znamená to, že pokud člověk onemocní cukrovkou, měl by se od samého počátku podrobovat pravidelným kontrolám močových nálezů a ledvinokdyž vých funkcí.

Zpočátku se totiž začíná rozvíjet tzv. mikroalbuminurie, kdy klubíčka propouštějí menší bílkoviny, postupně však propouštějí i bílkoviny větší, takže začne docházet k velkým ztrátám bílkovin močí a k poklesu bílkovin v séru, což se může projevit otoky. Následný pokles funkce ledvin může v konečné fázi vyústit v nutnost náhrady. U diabetiků se mohou častěji vyskytovat i močové infekce.

Třetí nejčastější příčinou zhoršené funkce ledvin jsou glomerulonefritidy neboli záněty klubíček ledvin, ponejvíce vzniklé v důsledku aktivace imunitních mechanismů. Činnost ledvin se při nich velmi rychle zhorší, ale po zaléčení se zase postupně upraví. Často se tento typ onemocnění vyskytuje hlavně v dětském věku, kdy dochází – nejčastěji po angině – k výrazným otokům a hypertenzi.

Moči bývá málo, často obsahuje krev. Onemocnění je zpravidla léčeno antibiotiky, někdy je přechodně nutné podpořit nedostatečně fungující ledviny i dialýzou. Onemocnění ledvin spadajících do glomerulonefritid je více, v důsledku dalších se například funkce ledvin zhoršuje během týdnů. V tomto případě se často jedná o imunologický zánět malých cév i o zánět klubíček v ledvinách, pozorováno bývá také postižení plic či horních cest dýchacích. Terapií se obvykle funkce ledvin stabilizuje nebo i obnoví.

Chronické glomerulonefritidy ohrožují nemocné často až desetiletí. Tyto pomalé záněty bývají obtížně léčitelné a zhoršování funkce ledvin si často po letech vyžádá náhradu. Imunologické záněty ledvinových klubíček jsou nebolestivé. Nejčastějším jediným nálezem jsou odchylky v moči, kde je často zjišťována krev a bílkovina. Krev může občas pozorovat i sám pacient.

U nejčastější chronické glomerulonefritidy, tzv. IgA nefropatie, mívá pacient často patrnou krev v moči i při zánětech horních cest dýchacích, trápí jej otoky. Pokud je v moči přítomna bílkovina, odebírá se mu většinou během krátké hospitalizace vzoreček ledviny, tzv. renální biopsie. Podle nálezu se pak řídí terapie. Často je nutno použít alespoň po přechodnou dobu léky, které snižují imunitní aktivitu organismu – imunosupresiva, nejčastěji kortikoidy.

Dialýza i transplantace

Relativně často se vyskytují i infekce močových cest a ledvin, kterými více trpí ženy, protože mají kratší močovou trubici. Nejčastějším projevem je pálení a řezání při močení, časté nucení, eventuálně viditelná krev v moči. K léčbě se podávají antibiotika, většinou 3–5 dnů. Někdy může infekce stoupat nad močový měchýř a postihnout i ledvinu, případně obě. Pak mluvíme o akutní pyelonefritidě, kdy se objevují bolesti v bedrech a často vysoké teploty. Léčba opět probíhá na bázi antibiotik většinou minimálně dva týdny.

U mužů se častěji vyskytují močové kameny. Nemusí jim způsobovat obtíže, ale není vzácností, že na ně upozorní krev v moči. Pokud se kámen zaklíní, nejčastěji v močovodu, objevuje se tzv. renální (ledvinová) kolika provázená prudkou přerušovanou bolestí v boku vystřelující do třísla. U postiženého může dojít i k ucpání močových cest, infekci a zhoršení funkce ledvin. Akutní bolest nezřídka vyžaduje infuze s léky proti bolesti.

Důležité je stanovení složení kamenů, podle kterého se posléze doporučují různá dietní opatření. Pokud už dojde k úplnému selhání funkce ledvin, existují metody náhrady jejich funkce, které umožňují nemocným se selháním ledvin přežití. Krev je speciálními postupy očišťovaná a vracená do organismu.

Jednou z metod je i tak zvaná peritoneální dialýza, kdy je krev pacienta čištěná přes jeho vlastní pobřišnici při pravidelném napouštění a vypouštění tekutiny do břišní dutiny. V neposlední řadě lze provést transplantaci ledviny od živého dárce (nejčastěji příbuzný pacienta) nebo od zemřelých dárců.

Když necítíme žízeň

Pro zachování zdravých ledvin je zásadní vysoký příjem tekutin (alespoň 2 litry denně) ve dne i na noc, někteří lékaři doporučují pitné nárazy (1,5 litru během asi 4 hodin) zhruba jednou týdně. Na pocit žízně nelze spoléhat, zejména u starších lidí nefunguje a příjem tekutin je často nedostatečný, což zejména v kombinaci s užíváním např. léků proti bolesti bývá spojeno s možnými nebezpečnými následky (výrazné zhoršení filtrační funkce ledvin). Pocit žízně také snižuje pití kávy nebo silného čaje, případně i některé léky.

Co byste měli vědět o ledvinách
Ohodnoťte tento článek!
4 (80%) 4 hlas/ů