Dermatologická onemocnění

Onemocnění kůže patří bezesporu mezi ta méně příjemná. Bohužel jsou poměrně častá. Proto jsme připravili přehled těch, s nimiž se kožní lékař v každodenním životě setkává často. Určitě pak je užitečné uvést k nim také základní informace, které by pacient měl znát.

Stejně jako v ostatních oborech jsou i v dermatologii některá onemocnění krátkodobá, jiná naopak vleklá. Přístup nemocných k jejich problémům je různý.

Někteří se svým onemocněním přijdou k lékaři s myšlenkou: „Tak s tím něco dělejte!“ Naštěstí už většina lidí chápe, že větší šanci zvítězit nad chorobou má ten, kdo k ní přistupuje s heslem: „Řekněte mi, kde je chyba, a poraďte mi, jak ji společně napravíme.“ Mnoho běžných kožních potíží může vyřešit pacient sám nebo po poradě s praktickým lékařem.

Pokud se ale nález během několika dní nelepší, projevy se šíří nebo objevují opakovaně, je namístě vyhledat specialistu. Doporučení do ordinace kožního lékaře není nutné. Při komplikovanějším průběhu, pokud již byla zahájena nějaká léčba nebo pokud má pacient další zdravotní potíže, pomůže krátký výpis z dokumentace urychlit stanovení diagnózy a zahájení léčby. Je dobré připravit si na první návštěvu seznam užívaných léků.

Akné se vytváří ucpáním mazných žlázek

Akné

Akné je kožní choroba, která postihuje zejména mladé pacienty v období dospívání. Nejčastěji se vyskytuje v těch oblastech pokožky, kde jsou četněji zastoupeny mazové žlázy. Podstatou problému je jednak zvýšená tvorba rohovinových zátek v jejich ústích a zároveň zvýšená sekrece kožního mazu, která se objevuje právě v období dospívání.

Kožní maz nahromaděný pod rohovinovou zátkou ve společném ústí mazové žlázky a vlasového folikulu (v takzvané mikrocystě) je příčinou následného vzniku zánětu v okolí hned z několika důvodů. Prvním provokačním faktorem je prostý tlak. Chemické změny, ke kterým v mikrocystě dochází, zhoršují průběh onemocnění a poskytují vhodné prostředí pro následné množení bakterií rodu Propionibacterium acnes.

Tyto mikroorganismy jsou pomyslnou poslední kapkou, která přispívá k provokaci zánětlivých změn. Z etiopatogeneze onemocnění vyplývají i možné kroky, které vedou k úspěšnému zvládnutí onemocnění. Léčebné metody používané v dermatologii jsou zaměřeny především na úpravu mechanismů rohovění buněk v ústích vlasových folikulů a mazových žlázek.

Lokální léčbou navozené odstraňování zrohovatělých buněk, které tvoří zátku mikrocysty, je nezbytné pro dosažení trvalého efektu léčby. Spolu s tím je vhodné snažit se o zmírnění sekrece kožního mazu, potlačení množení bakterií a klidnění již vzniklých zánětů.

Všechna moderní léčiva určená pro pacienty s akné je třeba doporučovat individuálně, vždy po zhodnocení klinického nálezu. Lokálně používané volně prodejné přípravky ze skupiny léčebné kosmetiky (určené ke zmírnění zánětu, odstraňování zrohovatělých buněk a dezinfekci) i celkově podávané potravinové doplňky, které pomáhají snížit produkci kožního mazu, mohou být přínosem v celkové strategii boje proti chorobě. Byla by ale chyba ponechat pacienty s rozvinutým obrazem choroby bez pomoci lékaře, který volí efektivní léčebné postupy podle stadia a klinického obrazu nemoci.

Atopie

Pod pojem atopie se zařazují kromě ekzému ještě další klinické jednotky – senná rýma, astma, sezonní záněty spojivek. Atopický ekzém patří k velmi častým problémům. Zpravidla začíná v dětství, postihuje typicky obličej a krk. Charakter projevů, závažnost průběhu a celý vývoj onemocnění závisí na mnoha faktorech.

Významnou roli hraje zděděná dispozice k této kožní chorobě. S dospíváním se akutní příznaky většinou klidní, pokožka ale bývá celý život citlivější se sklonem k suchosti. Působením zevních spouštěcích faktorů dochází k provokaci akutních zhoršení. Jedním z ověřených faktorů, které se podílejí na vzplanutí projevů asi u čtyř pětin nemocných, je působení alergenů, tedy látek nebo biologických struktur, na které je osoba s atopickou dispozicí přecitlivělá.

Důslednou ochranou před působením vypozorovaných nebo vyšetřením prokázaných alergenů je možné stav zlepšit. Některé alergeny se ale vyskytují kolem nás tak často, že při nejlepší vůli není možné se jim vyhnout.

Na některé si při správné léčbě může organismus po čase přivyknout (desenzibilizace na některé alergeny, kterou provádí alergolog), jindy je možné celkově tlumit alergickou reakci, a tím stav zlepšit natolik, že se ekzémové projevy daří zvládnout běžnými léčebnými prostředky.

Atopická dermatitida je vždy typická tím, že pokožka bývá velmi suchá, se sklonem k podráždění při intenzivnějším mytí. Každý z pacientů vyžaduje individuální vyšetření a zvážení nejvhodnějšího léčebného postupu. Mezi osvědčená lokální léčiva patří zejména v obdobích zhoršení choroby hormonální přípravky – kortikoidy.

Někteří pacienti nebo rodiče dětí-atopiků se jejich použití obávají a tuto léčbu zbytečně odkládají. Ekzém se v důsledku toho může zhoršit natolik, že je pak třeba skutečně používat lokální i celkovou terapii po delší dobu. Pokud jsou potíže horší v určitém prostředí, je nutné zvýšit účinnost prevence, například omezit výskyt biologických prachů, plísní či pylů.

Novou skupinou lokálních i celkových léčebných prostředků pro terapii závažných forem atopie jsou celkově podávané nebo lokálně používané imunomodulátory. Předepsat tato léčiva může pouze specialista. Pojem vyléčení je u atopických onemocnění problematický. Důslednou prevencí je ale možné zabránit atakům akutního zhoršení.

K nejdůležitějším preventivním opatřením u atopika patří šetrná hygiena a pravidelné promazávání. Záleží na aktuálním stavu onemocnění. Jde o to stanovit, co je možné povolit, a čeho se v tom okamžiku raději vyvarovat. Dobře snášenou skupinou přípravků na mytí jsou koupelové oleje. K promaštění kožního povrchu je vhodné používat zejména prostředky s minimem obsahu látek, které by mohly vyvolávat dráždění kůže (zpravidla parfémy a konzervační látky).

V dnešní době je k dispozici mnoho vhodných mastí, krémů i pleťových mlék, které kůže atopika snese, alespoň ve fázi stabilizace základního onemocnění. Nové kosmetické výrobky je třeba do běžného používání zařazovat postupně a jen tehdy, když je ekzém v klidové fázi. Při náznaku svědění nebo zčervenání kůže je třeba ošetřování přerušit a vrátit se k přípravkům, které dříve kůže snášela bez problémů.

Bradavice

Bradavice, které se vyskytují nejčastěji na prstech rukou a na nohou, patří do skupiny virových kožních infekcí. Mají většinou velmi úporný sklon k recidivování a často postihují osoby, které mají sklon k alergickým chorobám, např. k ekzému.

V současné době se při léčbě používají různé metody, většinou zaměřené na zničení vzniklého projevu. Každé odstranění bradavic, zejména těch, které jsou uvězněné v okolní zesílené rohové vrstvě, je provázeno různým stupněm bolesti.

Bohužel ani velmi radikální zásah, jakým je například chirurgické odstranění postižené tkáně nebo zničení bradavice pomocí energie laseru, nemusí znamenat konečné řešení. Nová recidiva původního projevu v jizvě je ze strany pacienta vždycky vnímána jako selhání metody nebo pochybení ošetřujícího lékaře. Ani při pečlivém odstranění však není vznik bradavice v jizvě výjimkou.

Nejčastějším způsobem, který se ke zničení projevu používá, je zmrazení tkáně tekutým dusíkem. Jde o nekrvavou metodu, ošetření tekutým dusíkem však vyvolává tvorbu bolestivého puchýře. A protože postup je s odstupem dvou až tří týdnů většinou nutné opakovat, není tato metoda mezi pacienty příliš oblíbená. Rozumné ošetření zejména těch projevů, které se vyklenují nad úroveň okolí, lze ale považovat za šetrnou, nekomplikovanou a jednoduchou metodu léčby. Lokálního znecitlivění před výkonem se v tomto případě nepoužívá.

Za méně bolestivé, šetrnější a prakticky stejně spolehlivé je možné považovat všechny metody, které používají k odleptání tkáně chemické látky, zpravidla koncentrované kyseliny ve formě rychle zasychajících laků nebo tekutiny přímo aplikované na spodinu bradavičky, ze které se nejprve mechanicky odstraní ztvrdlé části rohoviny.

Podmínkou úspěchu a co nejmenší bolestivosti je pečlivé ošetření okolí, které je nutné chránit před nežádoucím poleptáním. Do skupiny těchto postupů patří i některé lidové léčitelské metody. Oblíbené je například přikládání plátků česneku. Stejně jako při zmrazení a metodách chemického ošetření může i při tomto postupu vzniknout bolestivý zánět.

Kromě moderních chirurgických metod -odstranění bradavic klasickým chirurgickým postupem nebo pomocí laseru, samozřejmě v lokálním umrtvení – se u některých typů bradavic využívá také metoda imunoterapie.

Ta spočívá v tom, že zánět, který vznikne v okolí bradavice, je provázen imunitními reakcemi, které si poradí s virovou infekcí a zlikvidují ji. Je třeba přiznat, že některé bradavice mizejí po čase spontánně, bez léčení, a mohou také dobře reagovat na sugesci nebo hypnózu. Zde však ůspěch závisí jednak na osobě ošetřující, jednak na vnímavosti pacienta.

Kontaktní dermatitida

Chemické látky a materiály, které se vyskytují v našem okolí a se kterými se pokožka dostává do styku, mohou v určitých případech vyvolávat na kůži vyrážku. Může jít o prosté podráždění vlivem práce ve vlhku, kontaktem s kyselinami nebo louhy, vlivem opakovaného styku s prostředky, které rozpouštějí tuky, a podobnými vnějšími podněty.

Jiným typem nežádoucí reakce vyvolané látkami ze zevního prostředí je vznik kontaktní alergické dermatitidy. Jen člověk, u něhož dojde postupně, při opakovaném styku s alergizující látkou k rozvoji přecitlivělosti, má v místě, kde látka na kůži působila, po kontaktu s tímto vyvolávajícím faktorem ekzémové projevy.

U lidí, kteří tuto alergii nemají, ke vzniku vyrážky nedojde. Kontaktní alergická dermatitida vzniká až několik hodin nebo i dní po kontaktu s alergenem. Je typickým zástupcem pozdních alergických reakcí. Projevuje se výsevem červených svědících pupínků v místě působení vyvolávající látky na pokožku.

Později, hlavně pokud se kontakt s vyvolávajícím faktorem opakuje, může reakce sílit, vznikají puchýřky nebo mokvání a ekzém se může šířit do okolí. Každý, kdo se pokouší vypátrat příčinu kontaktní alergie, musí vzít v úvahu jednak delší časový úsek, který uplyne mezi působením na kůži a vznikem reakce, a jednak to, že se jako alergeny zpravidla uplatňují látky, které kůži jinak nepoškozují a u lidí bez alergie nevyvolávají potíže. Velký význam při odhalování zdroje alergické reakce má přesný popis místa a doby vzniku prvních projevů.

Reakce pokožky na chlad (levá část obrázku) a teplo (pravá část brázku).

Na některé chemické látky vzniká přecitlivělost velmi často po relativně krátké době opakovaného styku s pokožkou, jiné způsobují alergii jen výjimečně. Mezi nejčastější příčiny kontaktní alergické dermatitidy patří kovy, zejména nikl, chrom a kobalt, dále pryskyřice (epoxidy, polyestery, akryláty), rovněž některé chemikálie používané při výrobě pryže a další látky.

Také prostředky běžně používané k podpoře hojení drobných poranění nebo jiných kožních zánětů mohou po opakovaném ošetření vyvolat kontaktní alergii. Známé jsou reakce po propolisu nebo po tea tree oleji. Složité bývá pátrání po příčině ekzému, pokud se objevuje v závislosti na použití kosmetických produktů. Receptura přípravků určených k ošetření pleti obsahuje kromě účinných látek také pomocné součásti, konzervační látky a vůně. Přesné složení výrobku je uvedeno na obalu.

Kontaktní alergie na některou chemickou látku neznamená, že by tato chemikálie měla být považována za rizikovou pro širší populaci. Často jde o individuální vlastnost organismu alergika, která se projevila až během života. V současné době je nejčastějším kontaktním alergenem hlavně u mladých žen a dívek nikl. Zdrojem kontaktu je především levná kovová bižuterie, kovové cvočky, přezky opasků a knoflíky.

Kontaktní alergická dermatitida hraje významnou roli ve statistice chorob z povolání. Závažnou příčinou profesionálně získané kontaktní alergie jsou soli chromu. Dvěma hlavními zdroji těchto látek jsou cement a chromočiněná kůže.

Styk s pochromovanými předměty – na rozdíl od předmětů poniklovaných – zpravidla nepůsobí alergikům žádné potíže, protože ze slitin se chrom uvolňuje málo. „Chromový“ ekzém je velmi úporný, objevuje se, i když již ke kontaktu kůže se sloučeninami chromu nedochází. Také ochranné pracovní rukavice, zejména gumové, mohou být příčinou kontaktní alergie – nejčastěji vzniká přecitlivělosti na thiuramy.

Některé chemické látky samy nejsou schopny vyvolat alergickou reakci. K tomu, aby se z nich staly vlastní alergeny, je třeba působení dalších faktorů, nejčastěji UV záření. Se závažnými ekzémovými projevy tohoto charakteru se každý rok během letní sezony setkávají lékaři u lidí, kteří použijí k ošetření pohmožděnin lokální protizánětlivé prostředky s obsahem ketoprofenu a ošetřenou pokožku následně nechrání před vlivem slunečního záření.

Ilustrace ukazují průběh transplantace kůže při plastické chirurgii.

Fotoalergická reakce, která pak často nastane, mívá velmi dramatický obraz. Objeví se zarudnutí, otok a výsev drobných i větších puchýřů. Jiné alergeny, které reagují spolu se slunečním zářením, mohou být obsaženy i v opalovacích přípravcích.

Reakce pozdního typu vznikající na základě působení chemické látky a UV záření se nazývá fotokontaktní ekzém. K odhalení příčny kontaktní alergie se provádí vyšetření epikutánními testy. Principem této metody je expozice malého okrsku kůže na zádech podezřívané látce zředěné na alergogenní koncentraci.

Vznikne-li u pacienta přecitlivělost na určitou látku, znamená pro nemocného každý kontakt s jeho alergenem nové vzplanutí ekzému. Některé slabší reakce mohou po čase vyhasínat, reakce na silné alergeny (například nikl, chrom) přetrvávají celý život.

K léčbě již vzniklých projevů se používá nejčastěji kombinace celkově podávaných léků ze skupiny antihistaminik a lokálního ošetření pomocí krémů, mastí, tělových mlék s obsahem látek s protizánětlivým účinkem – kortikosteroidů.

Postižená místa se ošetřují podle doporučení ošetřujícího lékaře jedenkrát až dvakrát denně, zpravidla po dobu sedmi až deseti dnů. Krátkodobé intenzivní léčení těmito prostředky je z hlediska vzniku nežádoucích účinků prakticky bez rizika. Současně s ošetřováním alergických projevů je samozřejmě velmi důležité zamezit kontaktu kůže s vyvolávajícím faktorem alergie.

Lupénka

Jde o onemocnění nejčastěji s chronickým průběhem, které patří mezi nemoci s poruchou rohovění. Kromě kůže může postihovat i klouby. V chorobných ložiscích probíhá vývoj a dozrávání buněk překotným a nedokonalým způsobem. Keratinocyty jsou buňky pokožky, které postupně dozrávají, a když se dostanou k povrchu, vytvoří souvislou vrstvičku.

Ta tvoří součást kožní bariéry. Ložiska lupénky zrychleně a nedokonale vyměňují buňky, což vede k tvorbě typických šupin, tento proces je provázen vznikem zánětu. Podle posledních výzkumů hrají významnou roli při vzniku lupénky T lymfocyty – bílé krvinky, které se účastní imunitních pochodů v kůži. Provokačními faktory, které se na náhlých zhoršeních podílejí, jsou různé stresy, horečnatá onemocnění, ale i jiné.

V současné době se objevilo několik nových léčebných postupů, které se při léčení lupénky používají. Jejich cílem je utlumit zánět a zmírnit rychlost obnovy buněk a normalizovat proces rohovění. Klasické léčebné přípravky – dehet, salicyl a kortikoidy – se nově kombinují s léčivými prostředky odvozenými od vitaminu D a A.

U těžších forem je vhodné zvážit přidání fototerapie -léčení pomocí umělých zdrojů UV záření. V některých případech je třeba podat speciální celkovou léčbu, která zásadním způsobem ovlivňuje imunitní reakce organismu. Vybrat nejvhodnější léčebný postup pro každého pacienta je nutné po poradě s ošetřujícím lékařem. Žádná z metod není vhodná pro všechny pacienty bez výjimky.

Opar (Herpes simplex a Herpes zoster)

Laická veřejnost často mylně zaměňuje dvě odlišné diagnózy: opar běžný (herpes simplex) a opar pásový (herpes zoster). Běžný opar se vyskytuje nejčastěji v obličeji nebo na hýždích a v okolí genitálu, může se však projevit kdekoli na těle. Také intenzita potíží je různá – od několika puchýřků, které člověk sotva pocítí, až ke vzniku většího zánětlivého ložiska, které je provázené zvětšením lymfatických uzlin a celkovými příznaky – teplotou, zimnicí, bolestmi kloubů.

S virovou infekcí, která způsobuje projevy oparu obyčejného, se člověk setkává většinou už v dětství a nemusí si být vědom toho, že infekci prodělal. Virus přežívá v kožních a nervových buňkách v postižené oblasti.

Organismus si po prvním kontaktu s infekcí vytvoří protilátky, jejichž hladina se udržuje na určité úrovni a brání opakovanému vzplanutí akutního onemocnění. Pokud je ale obranyschopnost dítěte nebo dospělého nějakým způsobem oslabená, mohou projevy oparu znovu propuknout. Mezi vyvolávající vlivy patří nachlazení, vysoká horečka, prudké oslunění, stres nebo jiné faktory.

Obecné posilování obranyschopnosti organismu je z hlediska prevence nových vzplanutí oparu jistě prospěšné. Dodržování životosprávy, otužování, přísun vitaminů hlavně v přirozené formě nebo i doplnění vhodnými léčivy zejména v jarním období obecně posiluje odolnost proti veškerým infekčním chorobám.

Pásový opar je vyvolán jiným typem viru -stejným, který většinou u dětí způsobuje plané neštovice. Také zde se v postižené oblasti objevuje bolest, později zánětlivé změny s puchýřky a případně – daleko častěji než u oparu běžného – i celkové příznaky zánětu. Typický je výsev kožních změn v průběhu určitého nervu, a to vždy jen jednostranně, vlevo nebo vpravo.

Mějme na paměti

V našem oboru se vyskytují onemocnění akutní, častěji však chronická nebo chronicky recidivující. Dermatologický pacient se zpravidla ke svému lékaři v průběhu života vrací. Některé choroby nemají zpočátku vyhraněný obraz, nelze je zařadit pod konkrétní diagnózu a často nelze ani nalézt příčinu, proč potíže vznikly právě teď a právě u tohoto člověka.

I v těchto případech však většinou může lékař svému pacientovi léčbou pomoci překonat akutní projevy – ztlumit svědění, uklidnit zánět, zmírnit bolest. Byla by chyba příčinu choroby vůbec nehledat. Nelze však ani zbytečně odkládat zahájení léčby, pokud přesná diagnóza nebyla stanovena.

Těžko se spolupracuje s nemocným, který některé léčebné postupy již dopředu odmítá. Na druhou stranu někdy není možné vybrat právě ten lék, o kterém se pacient doslechl, že je pro jeho diagnózu nově používán. Doporučený léčebný postup by měl být pro pacienta zvládnutelný. Z rozhovoru v ordinaci by měl pochopit, proč je právě pro něho tato léčba tou nejvhodnější, a pokud mu cokoli není jasné, měl by se se svým lékařem znovu poradit.


Pigmentové névy

Vznik či přibývání pigmentových névů -hnědých mateřských znamének – během časné dospělosti patří k fyziologickým procesům. Sklon ke vzniku početných pigmentových névů bývá rodový. Lidé, u nichž se objevují mateřská znaménka ve větším počtu, by se měli pečlivěji chránit před prudkým sluněním. Neznamená to, že by byl pobyt na slunci zcela zakázán, ale je důležité vyvarovat se prudkého opálení nebo spíše spálení sluncem.

Nedoporučuje se ani opalování v soláriu. Zcela zabránit vzniku těchto změn ale nelze. Mateřská znaménka původní i nově vznikající je třeba sledovat. Důležitý je odstín jejich barvy – pozornost věnujeme zejména névům velmi tmavě hnědým. Také stejnoměrnost rozložení pigmentu, celistvost okrajů a průměr celého ložiska patří mezi sledované znaky.

Velikost nad 5 mm, velmi tmavě hnědá barva, zejména nepravidelně rozložená v ložisku, a nepravidelný tvar – to všechno jsou známky, které by měly vést k okamžité návštěvě lékaře. Samozřejmě svědění nebo krvácení ložiska vyžaduje také neodkladnou konzultaci na odborném pracovišti.

Růžovka Jde o chronické kožní onemocnění, někdy spojované s akné, a to hlavně proto, že mezi charakteristické znaky této choroby patří zejména postižení centra obličeje, kde se kromě nepříjemného zarudnutí a vzniku rozšířených cévek vyskytují drobné i větší zánětlivé hrbolky, případně s tendencí ke hnisání. Dále se může objevit, hlavně na nose, zhrubění kožního reliéfu s otevřenými ústími mazových žlázek. Tyto změny se ale vyskytují v pozdějších stadiích nemoci.

Mezi provokující a zhoršující faktory patří u růžovky vliv náhlých změn teploty – sálavé teplo nebo vliv chladu, konzumace ostrých jídel, horkých nápojů a alkoholu, silné emocionální vlivy, které způsobují zčervenání v obličeji.

Také prudké oslunění nebo spíše přehřátí kožního povrchu na slunci je nevhodné. Při ošetření pleti je třeba vyhnout se napařování, mechanickému dráždění, například intenzivní masáží, případně peelingu. Aplikace hydratačních krémů v zimním období se nedoporučuje u všech typů pleti, ale u lidí se sklonem k růžovce je nutné toto omezení zvlášť přísně dodržet. Součástí léčby růžovky je aplikace šetrných protizánětlivých prostředků. Je nutné vyvarovat se použití přípravků s obsahem kortikoidů.


Opalování přírodním UV a v soláriu

UV záření, přírodní i to, které vyzařují přístroje, tedy solária, má kromě očekávaných příjemných vlivů na člověka také několik závažných nežádoucích účinků. Může dojít zejména na přírodním slunci k akutním změnám – ke spálení kůže. Projevuje se kožním zánětem, dochází ke zčervenání a otoku kůže, méně často se na postižené ploše objevují i puchýře.

Podle toho, jak člověk obvykle reaguje na slunění, lze vybrat vhodný prostředek na ochranu před UV zářením. Kromě akutních projevů může nasčítaná dávka UV záření, zpravidla po mnoha letech, vyvolat také některé změny chronické – posuny pigmentu, vznik drsných ložisek, vrásek a také může zejména u disponovaných osob zvyšovat riziko vzniku kožních nádorů.

Jedno spálení nemusí znamenat žádný problém. Na druhou stranu by byla chyba takový sluneční úraz podcenit. Tyto provokační vlivy jsou považovány za spouštěcí mechanismus vzniku nebezpečných kožních nádorových onemocnění. Pálení kůže při delším pobytu na sluníčku nás upozorní na překročení únosné míry expozice.

Naproti tomu v soláriu, kde jsou složky UV záření zodpovědné za vyvolání akutních zánětlivých projevů potlačeny, nás nic nevaruje před biologickým účinkem zasahujícím přímo do jaderného materiálu buněk. Letní dovolenou si bez slunce asi nikdo z nás nedovede představit, každopádně je ale dobré užívat si této relaxace s mírou a rozumem a zabránit spálení pokožky.


Mykózy – infekce na kůži nohou a na nehtech

Pacienti si většinu potíží, které jsou spojené s poruchami růstu nehtových plotének, vysvětlují buď přítomností infekce, nebo chyběním nějakého vitaminu. Houbové infekce mohou postihovat nehtové ploténky na rukou i na nohou. Díky moderním přípravkům je ale možné tyto projevy úspěšně léčit. Všechny změny, které se na nehtových ploténkách vyskytnou, je nejprve nutné pečlivě vyšetřit. Klinické vyšetření může v řadě případů stačit ke stanovení diagnózy.

Pokud nelze rozhodnout podle klinického obrazu, do které skupiny porucha patří, provádí se zpravidla odběr malého vzorku rohoviny, která se tvoří pod nehtem, pro mikroskopické, případně kultivační vyšetření. Pozitivní výsledek stanoví, jaký typ „plísně“ kůži nebo nehet napadl. Mykologické vyšetření však často nemusí přítomnost infekce prokázat.

Negativní nález může být způsoben například tím, že k odběru materiálu došlo krátce po použití dezinfekčních nebo antimykotických přípravků. Změny na nehtech mohou vyvolávat i některá další kožní onemocnění, která s infekcemi nesouvisejí – chronický ekzém, lupénka a jiné. Přesnou diagnózu může na základě klinického a případně mykologického vyšetření stanovit pouze odborný lékař. Někteří lidé mají výraznější sklon k tvorbě suché, drsné kůže zejména na patách.

Ke změkčení těchto projevů se nejčastěji používají přípravky s obsahem kyseliny salicylové, mléčné a močoviny. Kožní lékař často předepisuje k ošetření takto postižených míst speciálně připravovanou lokální léčbu, protože tak může přesněji volit koncentraci účinné látky. Masti nebo krémy k ošetření tvrdé kůže je možné koupit také v lékárnách, volně prodejné jsou i lokální léky k potlačení houbových infekcí. Při postižení nehtů je ale často nutné nasadit i léčbu celkovou.


Dále čtěte
Alergie na slunce: příznaky a léčba

Dermatologická onemocnění
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů