Imunitní systém také vyžaduje péči

Imunitní systém oslabují stres, porušení buněk kůže a sliznic chemickými zplodinami nebo popálením, ale také užívání antibiotik. A protože i tady platí, že všeho moc škodí, může jej oslabit i nadměrné zatěžování organismu, například vrcholovými sporty.

ilustrační foto

Pod pojmem „imunita“ rozumíme schopnost organismu rozpoznávat cizorodé látky a následně na ně reagovat. Patří sem tedy nejen ochrana proti zdrojům infekce (parazitům, virům, bakteriím), ale i schopnost rozpoznávat různé alergeny, nádorové buňky a některé protilátky, které se v těle chybně obracejí proti vlastním orgánům a tkáním (autoimunita). K oslabení imunity dochází vlivem mnoha faktorů, z nichž některé můžeme ovlivnit správnou životosprávou, která je i nejlepší prevencí. Můžeme ji posílit vhodnou stravou a doplňky stravy, nutný je dostatek energie, které ovšem nesmí být ani přebytek.

Vrozená a získaná

Náš organismus by měl být za normálních okolností připraven adekvátně reagovat na kontakt s cizorodou látkou (antigenem – viz slovníček). Tuto schopnost zajišťují dvě základní, vzájemně se doplňující složky imunity – buněčná, kde působí různé typy bílých krvinek (lymfocytů), a látková, kdy v krvi cirkulují různé typy protilátek (imunoglobulinů – viz slovníček), a některých produktů metabolismu, které aktivně pronikají do tkání.

Imunologové rozlišují imunitu vrozenou (adnátní), která se vyvíjí už v těhotenství a funguje nezávisle na tom, zda se organismus už v minulosti s konkrétní hrozbou setkal, a imunitu získanou. Ta se naopak aktivuje až po prvním styku s antigenem, a po opakovaném kontaktu reaguje velmi rychle a účinně – této schopnosti se říká „imunitní paměť“.

Imunita se stále „učí“

Lidská obranyschopnost postupně vyzrává. V prvních měsících obvykle dítě „chrání“ mateřské mléko, jeho reakce jsou v zásadě shodné s reakcemi matky, protože většinu svojí imunitní aktivity získává od ní.

„Kojení je pro správný rozvoj obranných reakcí velmi důležité, matka vlastně určuje imunitní schopnosti potomka. Asi kolem třetího měsíce věku mateřská imunita postupně mizí a dítě začíná vytvářet vlastní protilátky, objevují se první imunitní reakce. Tento proces se neustále vyvíjí a vrcholí v adolescenci. O imunitní zralosti pak můžeme hovořit až mezi 15. a 18. rokem věku dítěte,“ říká doc. MUDr. Vít Petrů, CSc., z Centra alergologie a klinické imunologie pražské Nemocnice Na Homolce a dodává, že jen v malém procentu případů má dítě vrozenou narušenou tvorbu důležitého imunoglobulinu A (IgA). Tato protilátka je nalézána nejen v krevním řečišti a tkáních, ale také na površích sliznic.

„Takto postižené děti se nedokážou účinně bránit běžným infekcím, jejich sliznice jednoduše nejsou odolné. Pozorujeme u nich opakované záněty dutin a středouší, záněty močových cest a také mnohem častěji reagují na různé podněty alergicky,“ vysvětluje doc. Petrů. Daleko častější je však situace, kdy se u dětí objeví získaný deficit imunity, především po těžších virózách. Příčinou může být i podávání některých léků při léčbě závažných orgánových onemocnění či radioaktivní záření. Tyto vlivy mohou přechodně utlumit či zpomalit aktivitu imunitního systému.

Pozor na opakované užívání antibiotik

Nemocné dítě obvykle zachytí už praktický pediatr a odešle je ke specialistovi. Matky při vyšetření udávají „neadekvátní“ reakce na běžné očkování – pozorují u dětí protrahované horečky či silné vyrážky, obávají se dalších vakcinací.

Už do prvního roku života děti obvykle prodělají několik silných zánětů nosohltanu, z nichž se mohou vyvinout opakované záněty středního ucha, průdušek či těžké zápaly plic, které musejí být řešeny vysokými dávkami antibiotik. V dětském věku je určitě normální prodělat jednou až dvakrát do roka běžnou infekci, pokud ale dítě už v prvním roce života musí dostat několikrát ročně antibiotika, a prokazatelně se při jejich podávání nejedná o zneužívání, ale nutnost, pak existuje velmi silné podezření na poruchu imunity.

Opakované podávání antibiotik u dětí má navíc ještě jeden velmi závažný aspekt. „Bakterie mají schopnost měnit odolnost na antibiotika. Opakované podávání těchto léčiv významně mění jejich vlastnosti, proto je každá další infekce mnohem hůře léčebně ovlivnitelná,“ upozorňuje doc. Petrů. Lékaři jsou tak nuceni podávat stále silnější a citlivější antibiotika, která vlastně výhledově zhoršují odolnost už tak oslabeného dítěte.

I děti bez problému

Jestliže klinická vyšetření prokážou snížení protilátkové složky imunity, rozhodne lékař o podávání tzv. bakteriálních imunomodulátorů (lyzátů). Tyto přípravky obsahují vybrané směsi základních mikrobů, které jsou různě oslabeny, například mechanicky či chemicky „rozemlety“.

Takové bakterie při dlouhodobém podávání v malých dávkách nemají schopnost nakazit, dokážou ale stimulovat a zlepšovat imunitní reakce, protože tělo je vnímá jako mírný kontakt s infekcí. Obranyschopnost je tak „nabuzena“ a dítě se dokáže lépe vypořádat s běžnými infekcemi – například chřipkové epidemie či „školní“ nákazy u něj probíhají prakticky bezpříznakově nebo jen velmi lehce a krátkodobě.

Terapii lze opakovat

Imunomodulátory se užívají obvykle dvě až tři sezony. Imunita je pak trvale „nabuzená“, není „přestřelená“, ale normalizovaná, klinický stav dítěte se zlepší a další podávání není nutné. Všechny imunomodulátory mají tzv. úvodní neboli útočnou dávku, a dávku udržovací, která využívá zmiňovaného efektu imunologické paměti, kdy k vyvolání adekvátní reakce stačí jen malé množství antigenu.

„Z mé zkušenosti není aplikace těchto léčiv problematická. Ve vyšším věku je oblíbený například přípravek, který se bere jen v jedné tabletě 28 dní, po měsíční pauze by měla následovat další 28denní kúra, což by mělo obranyschopnost ještě zvýšit. Dokonce i adolescenti nevidí ve spolknutí jedné pilulky problém,“ usmívá se doc. Petrů a upozorňuje, že nejlepší je léky podávat mezi třetím až šestým rokem věku, tedy z hlediska imunologie v nejrizikovějším období, kdy dítě nastupuje do školky, jeho obranyschopnost se vyvíjí a může být opakovaným stykem s „infekcemi dětských kolektivů“ přechodně zhoršena.

Řada dětských lékařů i rodičů dětí s oslabenou imunitou má velmi dobré zkušenosti také s podáváním enzymových léků (Wobenzym). Jestliže základní vyšetření prokážou, že protilátková imunita je v pořádku a příčiny onemocnění leží v oblasti bílých krvinek, spektrum léků se rozšiřuje.

V tomto případě se podávají i výtažky z lidských či prasečích bílých krvinek – transferfaktory, které mají dobrou schopnost nastartovat právě buněčnou imunitu, nejlépe v kombinaci s imunomodulátory. Pokud opakované kontroly ukazují na trvalé zlepšení stavu, je péče u specialisty ukončena a bývalý dětský pacient má doživotně dobré imunitní vyhlídky.

Je důležité vědět, že v případě, když se v dospělosti vzácněji objeví pokles imunitních schopností, lze takovou terapii zopakovat, a to ve stejném schématu jako v dětství.

Nemusí jít o banalitu

Vaše dítě se v noci probudilo se silnou bolestí ouška. Dost možná, že to nezažíváte poprvé, už tušíte, že obkládky a utěšování nepomohou a že vás zase čeká noční martyrium na pohotovosti s následnou návštěvou ušního, nosního a krčního (ORL) oddělení.

Až po zákroku zde se vašemu miláčkovi uleví a vy se můžete vrátit domů s doporučením ponechat dítě minimálně týden v klidu doma mimo předškolní zařízení. Někdy se tato situace během podzimního a zimního období několikrát vrátí a vy už automaticky jezdíte rovnou na ORL. Dokonce i váš potomek, který se této návštěvě usilovně vzpouzel a bránil, se při dalších problémech s ouškem spíše dožaduje návštěvy lékaře, protože sám moc dobře ví, že mu tam uleví od problémů.

Diagnóza je jasná – jde o zánět středního ucha. I když je v předškolním věku celkem běžným onemocněním, je přesto na pováženou, pokud se objeví v jednom roce více než dvakrát.

Imunitní systém reaguje slaběji

„Zánět středního ucha se může objevit za normálních okolností v podzimních a zimních měsících u dětí do tří let nejvýše dvakrát do roka. Pokud přichází častěji a nemocní mají ještě některé jiné průvodní příznaky – především těžké reakce na očkování či záněty průdušek –, pak by měli rodiče myslet i na možnou poruchu imunity či obranyschopnosti, jinak řečeno imunitní deficit. Namístě je návštěva klinického alergologaimunologa,“ doporučuje doc. Petrů.

V případě, že je diagnóza potvrzena (odběrem krve a imunologickým vyšetřením), nasadí lékař terapii na podporu obranyschopnosti, nejčastěji tzv. bakteriální imunomodulátory, které účinkují na principu opakované imunizace přesnými dávkami různě oslabených bakteriálních směsí. Imunitní systém reaguje na takové opakované podávání jako na kontakt se slabší infekcí a dlouhodobě se aktivizuje. V tomto stavu dokáže účinněji a rychleji reagovat v případě další infekce.

Děti se tak snadněji vypořádávají s rýmami a záněty nosohltanů, které jsou určitě nejčastější příčinou pozdějších zánětů středního ucha.


Vrozená imunita znamená, že organismus daného druhu, skupiny nebo vývojového stadia nemůže být určitým typem nemoci napaden. Utváří se během těhotenství a máme ji od narození. Získaná imunita je zaměřena proti určité nemoci. Obvykle ji získáme očkováním nebo tím, že určitou nemoc jednou proděláme. Může být časově omezena.

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
3)
OR = 2,36, 95% CI 1,34-4,15, p = 0,003), resp. (OR = 2,42, 95% CI 1,22-4,81, p = 0,01
4)
OR = 3,22, 95% CI 2,28-4,55, p < 0,0001), resp. (OR 2,82, 95% CI 1,91-4,15, p < 0,0001
Ohodnoťte tento článek!