Infekční nemoci hrozí i v zimě

I teď je velmi snadné nakazit se všemi chorobami přenosnými kapénkovou infekcí a vzduchem, stačí jet hromadnou dopravou.
Dotykem infikovaného předmětu, jímž může být třeba madlo k držení, se i v zimě můžeme nakazit například žloutenkou,“ vysvětluje MUDr. Stanislava Šimková, primářka infekčního oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.

ilustrační foto

* Jak se nemocný ocitne u vás na oddělení?

Jsme akutní obor, kam jsou nemocní posíláni pro zhoršení stavu, vysoké horečky, různé komplikace nebo s podezřením na infekční chorobu, u které je nařízena povinná izolace pacienta, aby se zabránilo jejímu dalšímu šíření. Na lůžkové infekční oddělení jsou pacienti nejčastěji odesíláni praktickým lékařem, někdy je k nám přiveze záchranná služba a často také přicházejí sami, bez doporučení.

* Se kterými infekčními onemocněními se u dospělých pacientů setkáváte nejčastěji a na co si při příjmu stěžují?

Nejčastěji přicházejí s průjmovým onemocněním, těžkou angínou s komplikacemi, virovými hepatitidami a neuroinfekcemi. Projevy infekčních chorob jsou různé a mnohotvárné – horečka, bolesti hlavy, břicha, kloubů a svalů, zvracení, zmíněné průjmy, vyrážky, zvětšené uzliny nebo například žloutenka.

* Přibývá infekčních onemocnění?

Nezdá se, že by infekčních chorob nějak zásadně přibývalo. Existují sezonní infekce, například klíšťová meningoencefalitida, jejíž výskyt je vázán na období aktivity klíšťat. Některých nemocí ubývá díky očkování, naproti tomu se objevují nemoci nové, které dříve buď nebyly, nebo nebyl znám jejich původce, a proto nebyly považovány za infekční. Možná ale přibývá pacientů také proto, že lidé nejsou zvyklí vyčkat dalšího průběhu choroby a chtějí být co nejdříve zdraví, a proto často přicházejí do nemocnice již po několika málo hodinách od začátku nemoci. Tehdy ještě ani nejsou vyvinuty typické příznaky charakteristické pro tu kterou nemoc.

* Podle informací Státního zdravotnického ústavu se u nás letos objevil i břišní tyfus, paratyfus A, legionelóza, horečka dengue a podobně. Kde jsou zdroje těchto infekcí?

Vesměs jde o nemoci importované z rizikových zemí buď cestovateli, nebo imigranty. To, že jich přibývá, souvisí se stoupajícím cestovním ruchem a zvyšováním počtu turistů hlavně do „rizikových“ tropů a subtropů. Například břišní tyfus, v minulosti i u nás časté onemocnění, se díky hygienické službě již nevyskytoval. Nyní se objevují pouze importované případy.

* Už jen takováto informace v mnohých vzbudí neklid. Máme se těchto nemocí bát, mohou se u nás nyní rozšířit?

Některé ano, některé ne. Záleží na způsobu přenosu té které nemoci. Zmiňovaný břišní tyfus, pokud by nebyl správně léčen a nemocný nebyl izolován na infekčním lůžku, je velmi nakažlivý a nebezpeční jsou i nedoléčení pacienti, takzvaní bacilonosiči, kteří bývají svému okolí nebezpeční po celý život. Naproti tomu horečka dengue se u nás rozšířit nemůže, neboť v našem klimatickém pásmu nežijí druhy komára, které ji přenášejí.

* Máte univerzální radu, jak se chránit před infekčními chorobami?

Vždy záleží na způsobu přenosu. Některé choroby se přenášejí kapénkovou nákazou, jiné pitím závadné vody nebo infikovanou potravou. Některé nemoci mají přenašeče: komáry, klíšťata a další hmyz. Další možností přenosu je kousnutí zvířetem. Řada chorob se přenáší pohlavním stykem. Obecná rada, jak se chránit před infekčními nemocemi, je tedy těžká. Stále však platí nutnost dodržování hygienických norem, vyvarování se konzumace jídla z „podezřelých“ zdrojů, syrového masa. Důležité je používání repelentů v teplých obdobích roku a v neposlední řadě očkování proti chorobám, proti nimž existuje, nejlépe po konzultaci s praktickým lékařem nebo s lékařem očkovacího centra.

* Nakazit se ale lze i ve veřejné hromadné dopravě, co proti tomu dělat?

V hromadné dopravě je velmi snadné se nakazit všemi chorobami přenosnými kapénkovou infekcí a vzduchem. Jsou to hlavně záněty dýchacích cest, virózy, chřipky, infekční mononukleóza, neštovice, příušnice a další. Také je však možnost nakazit se například žloutenkou dotykem infikovaného předmětu, madla a podobně. Prevencí je v tomto případě mytí rukou nebo jejich ošetření dezinfekčním prostředkem ve formě gelu po vystoupení z vozidla. Chránit se před kapénkovou nákazou jde hůř. Pokud nechceme v období viróz a chřipek nosit obličejovou roušku, chráníme si aspoň kapesníkem ústa a nos.

* Jaké bývají nejčastější komplikace infekčních onemocnění?

To nelze říci úplně obecně. Je nutné odlišit různé formy jedné nemoci, kdy patogen může postihovat různé orgány a soustavy, potom hovoříme například o formě plicní, uzlinové, mozkové a další, a komplikace nemoci, kdy pozdě nebo nedostatečně léčené onemocnění, ale také u oslabeného pacienta, přejde do závažnějšího stadia. Příkladem může být salmonelou způsobené průjmové onemocnění, které se komplikuje salmonelovou sepsí, kdy se bacil způsobující onemocnění dostal do krevního oběhu a vyvolal celkovou otravu organismu.

* Bojujete při léčbě infekčních chorob vždy jen s konkrétním patogenem?

Ne. Léčba infekčních chorob je komplexní. Zahrnuje symptomatickou léčbu, kdy léčíme příznaky nemoci – horečku, bolest hlavy – a léčbu kauzální, tedy léčbu příčin, kdy působíme na vyvolávající patogen antibiotiky, antivirotiky a podobně. Důležitý je také léčebný režim, který by měl pacient dodržovat. Sem patří dieta, klid na lůžku, rehabilitace a další. U některých infekčních chorob je ze zákona nařízena izolace nemocného na infekčním oddělení.

* V zimě jezdí lidé rádi za teplem do tropických zemí. Přivážejí si často místní infekce?

Z tropických oblastí si cestovatelé častěji než „cizokrajnou“ nemoc přivážejí choroby běžné i v našich podmínkách – zápal plic, zánět ledvin a podobně. Stoupá však i počet importovaných nemocí u nás se nevyskytujících, zvláště u lidí, kteří podcenili doporučená očkování nebo neužívali antimalarickou profylaxi v malarické oblasti.

* Může se taková choroba projevit až po příjezdu domů?

Infekční nemoci mají různě dlouhou inkubační dobu, což je období od nákazy do propuknutí nemoci. Proto se často objeví až po návratu cestovatele domů. Pro lékaře jsou proto důležité údaje o navštívené oblasti, délce a charakteru pobytu, stravování a další, které napomáhají při stanovení diagnózy.

* Jak jsou na tom naši „dálkoví“ cestovatelé s očkováním před odjezdem?

Těžko lze odhadnout, jaké procento cestovatelů do rizikových oblastí přistupuje zodpovědně k prevenci infekčních chorob a navštíví před plánovanou cestou očkovací centrum. Ale i zde vídáme občas klienta, který se sice nechá naočkovat, ale odmítá antimalarickou profylaxi s tím, že zná řadu lidí, kteří v rizikové zemi byli, nic neužívali – a neonemocněli. Neuvědomují si ale, že mohou být právě tím jedním ze sta, který onemocní a třeba na malárii i zemře. Stále jde o chorobu, na kterou celosvětově umírá nejvíce lidí.

* Lze se dozvědět, která očkování jsou nutná pro konkrétní destinace?

Hodně informací lze získat na internetu. Mnohem lepší je ale navštívit některé očkovací centrum, kde se každý dozví nejnovější epidemiologické údaje o oblasti a dostane řadu dalších rad. Přihlíží se však nejen k zemi a oblastem, kam bude dotyčný cestovat, roční době, věku cestovatele, prodělaným chorobám a eventuálním předchozím očkováním. Odborník potřebuje také vědět, kde a jak se bude cestovatel stravovat, kde bude bydlet a jaké aktivity hodlá provozovat. Rady, které zájemce posléze obdrží, se netýkají jen očkování a antimalarické profylaxe, ale kromě dalšího též doporučení, jak upravit vodu, vybavit lékárničku, o vhodných repelentech a možnostech minimalizace nebezpečí nákazy dalšími cizokrajnými chorobami, proti nimž očkování neexistuje.

* Vraťme se zpět k infekcím „tuzemským“. Po propuštění z nemocnice většina pacientů odchází do domácího ošetřování. Na co by doma neměli zapomínat?

Každý propouštěný pacient je znovu podrobně seznámen se svým zdravotním stavem, nemocí, kterou prodělal, a dalším postupem léčby a rekonvalescence v domácím prostředí. Dozví se, jaký režim má dodržovat, jakou držet dietu a jaký to má význam. V neposlední řadě se také dozví termín eventuální kontroly v infekční ambulanci. Podle stavu a závažnosti nemoci je mu za hospitalizace vystavena tzv. dočasná pracovní neschopnost a je seznámen s její odhadovanou délkou. Pokud musí ještě užívat léky, například antibiotika, je mu podrobně vysvětleno, v jakých dávkách a intervalech je má brát. Důležité je také vědět, že po propuštění z lůžka již pacienti většinou nejsou nakažliví, a naopak by se spíše měli vyhýbat kontaktu s větším počtem lidí, aby chránili sebe před novou nákazou, neboť jejich imunita bývá oslabená.

* Jsou na obzoru nějaké zajímavé novinky pro klinickou praxi?

Vývoj v medicíně jde rychle dopředu a stále se objevují nové léky, vyšetřovací a léčebné metody a k prevenci nemocí nové očkovací látky. Zde je možné zmínit probíhající výzkum k vývoji vakcíny proti viru HIV, malárii, lymeské borrelióze, před registrací na trh je vakcína proti horečce dengue. Objevují se nová antivirotika, hlavně proti viru HIV, chronickým hepatitidám a podobně.

* Vaše povolání se zdá laikovi velmi nebezpečné, bráníte se nějak přenosu infekcí od pacientů?

Zaměstnanci na infekčních pracovištích jsou povinně očkováni proti hepatitidě B, někdy proti meningokokům a měli by se nechat každoročně naočkovat proti chřipce. V období zvýšeného výskytu virových infekcí dýchacích cest, hlavně chřipky, jsou vybaveni obličejovými rouškami. Mají povinnost správně si mýt ruce a dodržovat hygienicko-epidemiologický režim pracoviště. Tím chrání nejen sebe, ale i své pacienty. Ve skladech infekčních oddělení jsou pomůcky k ochraně před vysoce rizikovými nákazami, které by se na takovýchto pracovištích mohly objevit.


Nebezpečná je oslabená imunita

Po propuštění z lůžka již pacienti většinou nejsou nakažliví čili nejsou „nebezpeční“ svému okolí. Paradoxně to naopak může být nebezpečné jim, proto by se měli spíše vyhýbat kontaktům s větším počtem lidí, aby chránili sebe před novou nákazou. V V rekonvalescenci po infekčních chorobách mívají oslabenou imunitu.

Ohodnoťte tento článek!