Je třeba umět naslouchat

Moderní medicína už dokáže vyléčit mnohé velmi složité zdravotní stavy, ale především v prevenci a v rekonvalescenci se mnozí z nás stále rádi vracejí k bylinkám. „Naši dávní předkové dobře věděli, co je pro ně dobré, jak se léčit. Uměli spojit zkušenosti s intuicí,“ říká Olga Kalinová.

* V čem vidíte přetrvávající kouzlo rostlin, jimž mnozí neřeknou jinak než „léčivky“?

Léčba prostřednictvím přírodních zdrojů odjakživa lidstvo přitahovala, koneckonců – dříve ani jiná nebyla. Lidé znali léčivé účinky rostlin už před tisíci lety a je zajímavé, že ani vědci zatím nedokázali zcela vyčerpávajícím způsobem vysvětlit, čím to je, že ta která rostlinka má na náš organismus určitý specifický účinek. Také to je oblast, o které toho zatím víme poměrně málo. Na druhou stranu jsou moderní diagnostické a léčebné metody často velmi nepříjemné, někdy dokonce i bolestivé a proces uzdravování dlouhý a komplikovaný. Když k tomu připočteme přirozený strach z bolesti a z nemocničního prostředí, většinou snadno pochopíme, proč někteří lidé hledají způsoby, jak se vyhnout operacím a vyřazení z běžného života. Proto se často obracejí k přírodě.

* Teď už si moc bylinek nenasbíráme, ale přesto by mě zajímalo něco z tajemství jejich sběru. Proč bývá doporučováno sbírat některé bylinky například v pravé poledne a jiné třeba brzy ráno?

Důležitým znakem bylinné směsi je množství účinných látek příznivě působících na organismus. Kdysi dávno lidé žili v těsném spojení s přírodou a byli vybaveni silnou intuicí. Vnímali energii z okolí, dokázali získávat, vyhodnocovat i generačně předávat potřebné informace. V podstatě rozuměli řeči každé rostliny i zvířat. Naši dávní předkové dobře věděli, co je pro ně dobré, jak léčit neduhy. Je to intuitivní, ale dokonale to funguje. V současné době má většina lidí kolem nás tyto instinkty silně zeslabené, ale ještě moje babička mi říkala: „Pokud se naučíš jí naslouchat, bylinka ti řekne, co tě bolí. Půjdeme spolu a nasbíráme třeba šípek nebo trnku.“

* Znám mnoho lidí, kteří si u nás běžně rostoucí bylinky rádi sbírají a suší sami – prý proto, že tak mají jistotu, že nejsou dovážené z dalekých krajů. Je rozdíl i mezi stejnou bylinkou utrženou někde tady v české kotlině nebo třeba v Egyptě?

Každá bylinka je ztotožněná s informacemi svého regionu, takže dokáže nejlépe pomoci zase člověku, který má totožný základ. Dokonce i ten, kdo dlouhodobě žije někde v cizí zemi a třeba ji už dokonce přijal za svůj domov, má stejně své kořeny v původní vlasti. Znám to sama podle sebe. Rostliny navíc během dlouhého skladování a transportu ztrácejí energii. Ani nevíme, jak se s nimi zacházelo během sušení… Znovu bych připomněla svou babičku, která říkávala, že rostlinka vypěstovaná s láskou doma nebo někde blízko nám onu lásku vrací.

* Pradávné přísloví říká: Před heřmánkem klekni, před bezinkou smekni. K čemu všemu radíte užívat heřmánek a bezinky?

Keltové uměli řešit především tři základní zdravotní problémy: nemoci z nachlazení (počínaje rýmou a konče zápaly plic), vypiplat děti, které se narodily do nedobrých klimatických podmínek a také léčit rány utržené v boji. A tyto vědomosti se samozřejmě přenesly na staré Slovany a dál a dál. Pro staré Slovany byly například bezinka a heřmánek nejdostupnějšími a nejběžněji užívanými bylinkami. Heřmánek hojí, bezinka harmonizuje organismus, a proto se obě tyto bylinky používaly – a používají dodnes – v léčbě široké škály chorob. Například pití teplého bezinkového čaje zvyšuje tělesnou teplotu a organismus se lépe vypořádává s infekcemi, heřmánek zase používáme k uklidnění jako utišující látku, která také dokáže redukovat množství tekutin v těle.

* Tradičně lidé v Čechách a na Moravě uměli bylinky velmi dobře využívat, především na zimu jich měli velké zásoby. Rozšířilo se s poznáním jejich využívání, nebo dávný základ stále přetrvává?

V současnosti vychází hodně knih o bylinkách a přírodní léčbě. Je to dobře. Většinou jsou to ale recepty našich babiček a lidových léčitelů. Moderní metody staré znalosti samozřejmě stále prohlubují, ale jak už jsem řekla, stále se ukazují další možnosti využití, pořád ještě máme mezery ve vědění. Důležité však je, že jedno navazuje na druhé. Dnešní vědci vycházejí z původního základu prastarých znalostí, ověřují je, potvrzují nebo rozšiřují. Je to dobře.

* Vy nejste Češka, navíc je zřejmé, že vaší hlavní „učitelkou“ znalostí bylinek byla vaše babička. Přivezla jste k nám nějaké bylinky či postupy, které u nás nebyly v tomto směru obvyklé?

Pocházím z Podkarpatské Rusi, což není až tak daleko odtud, je zde podobné klima i fauna a flóra. Symbolem mládí a dlouhověkosti na celé Ukrajině je kalina, keř, který tady také hojně roste. Podle mého názoru nejsou ale v Česku jeho schopnosti využívány. A to neříkám proto, že se jmenuji Kalinová.

* Také u nás jsou velmi populární různé přípravky, mám na mysli například mumio nebo ženšen, které se k nám dovážejí z daleka. Existuje i nějaký podobný tuzemský „zázrak“?

I tady znovu připomenu svoji babičku, která takto vnímala zmiňovanou kalinu. Sbírala ji za prvních mrazů a odvar pomáhal při úpravě menstruace, při chudokrevnosti, byl doporučován ženám před porodem a po něm, mužům na vitalitu, dětem k posílení imunity a proti kašli. Řada Čechů mi ale napůl vážně a napůl v legraci tvrdí, že nejlepším lékem je kvalitní plzeňské pivo a žaludeční likér becherovka. Myslím, že v rozumném množství to opravdu může být také medicína.

* Máte vy nějakou bylinku, ke které máte „blízký“ vztah?

Vyhraněný vztah k určité bylince nemám, neexistuje univerzální všelék, na každého působí něco jiného.

Ohodnoťte tento článek!