Kardiovaskulární nemoci a deprese

Deprese patří mezi onemocnění, která zná medicína již mnoho století. Onemocnění, jež nese stejné příznaky jako deprese, bylo popsáno již ve starověkém Egyptě. V pozdější medicíně se zprvu používal pojem „melancholie“. Pojem „deprese“ začal prosazovat Adolf Meyer (1866–1950). Převzal jej z anglického sousloví „pressed down“.

Deprese se často vyskytuje samostatně, ale někdy doprovází jiné, zejména somatické (tělesné) poruchy. Stále ještě není uspokojivě vyřešena otázka, co bylo dříve. Existuje řada důkazů pro tvrzení, že deprese může být následkem některých chronických onemocnění.

Stejně tak, pokud se na problém podíváme z opačné strany, nacházíme mnoho případů, kdy deprese zhoršuje průběh chronického onemocnění. Deprese může být také rizikovým faktorem některých chorob, jako jsou třeba nemoci kardiovaskulárního systému.

Kardiovaskulární onemocnění

Kardiovaskulární nemoci jsou nejčastější příčinou úmrtí v Evropě. Samotný pojem platí pro nemoci postihující srdce a krevní cévy. Kromě ischemické choroby srdeční, jejímž vyústěním může být infarkt myokardu, sem patří i vysoký krevní tlak a mozková mrtvice.

Řada studií referuje o depresi jako o rizikovém faktoru úmrtnosti na srdečně-cévní příčiny u pacientů po infarktu myokardu. Můžeme jmenovat například studii provedenou na 1250 pacientech, kteří podstoupifoto: li koronarografii (invazivní vyšetření cév zásobujících srdeční sval).

Těmto pacientům byl předložen dotazník pro posouzení jejich depresivity. Tito pacienti byli kontaktováni po šesti a dvanácti měsících po propuštění z hospitalizace a jejich každoroční dlouhodobé sledování bylo ukončeno po 19 letech v roce 1994.

Autoři studie zjistili, že pacienti trpící středně těžkou až těžkou depresí umírají významně dříve na kardiovaskulární nemoci než pacienti, kteří depresivní nejsou. V prvním roce byla úmrtnost depresivních pacientů vyšší o 66 %, mezi pátým a desátým rokem dokonce o 84 %.

Nejen těžká, ale i lehká deprese zvyšuje úmrtnost na kardiovaskulární nemoci. Jak dokazuje studie publikovaná v roce 2001 a provedená na 285 pacientech, i velmi mírné příznaky deprese mohou být předpokladem k větší úmrtnosti pacientů po infarktu myokardu.

Kromě přímého ovlivnění úmrtnosti je rovněž třeba upozornit na to, že deprese zvyšuje i riziko jiných faktorů více méně spojených právě s nemocemi srdce a cév a dále s onemocněními jako je například diabetes mellitus 2. typu, obezita a další.

Možnosti léčby

Důležitým tématem je léčba depresivních pacientů s nemocí kardiovaskulárního aparátu. Donedávna byl znám spíše nežádoucí účinek některých psychofarmak, včetně klasických antidepresiv, na kardiovaskulární systém člověka. I v běžných léčebných dávkách může být jejich podávání rizikové u pacientů se srdeční nedostatečností.

Zvyšují riziko poruch srdečního rytmu a mohou způsobovat změny na EKG s rizikem náhlé smrti. Novější antidepresiva, jako například blokátory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), mají těchto nežádoucích účinků neporovnatelně méně.

Vztah mezi depresí a srdečně-cévními nemocemi se pravděpodobně odehrává na hormonální úrovni. Mnoho hormonů, především serotonin, působí na více místech v lidském organismu. Hovoří se také o roli imunitního systému. V této souvislosti se mluví zejména o roli interleukinu 6, jehož zvýšená hladina je často považována za ukazatel zánětu.

Ateroskleróza, která vede ke ztuhnutí cévní stěny a zúžení jejího průsvitu, je dnes často považována za zánětlivý proces cévní stěny. Podle výsledků prospektivních epidemiologických studií je hladina jednoho z nejznámějších ukazatelů zánětu, C-reaktivního proteinu, měřeného vysoce citlivou metodou, nezávislým ukazatelem rizika kardiovaskulárních příhod.

První vztah mezi zánětem a psychiatrickým onemocněním byl pozorován po chřipkové pandemii v roce 1918 u pacientů, u kterých se vyvinula tzv. Economova encefalitida. Můžeme uvažovat o tom, že nespecifický zánět postihuje difúzně různé tkáně lidského těla. Mohou být zasaženy i struktury v mozku mající vztah k rozvoji depresivní poruchy. Některé práce dokládají snížení nemocnosti na kardiovaskulární choroby při nasazení léků proti depresi.

Tyto léky, např. již zmíněné blokátory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI preparáty), mohou mimo jiné snižovat shlukování krevních destiček. A shlukování destiček hraje důležitou roli při vzniku krevní sraženiny, která může ucpat cévu zásobující srdeční sval. Tato data však nejsou stále ještě jednoznačná, nacházíme příliš mnoho studií, které příznivé působení novějších antidepresiv nedokládají.

Na účinnější léky příznivě ovlivňující jak lidskou psychiku, tak srdce a cévy, si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Nefarmakologická léčba deprese (tedy léčba bez použití léků) se patrně míjí účinkem co do příznivého ovlivnění kardiovaskulárního aparátu (přinejmenším žádný takový účinek nebyl přesvědčivě dokázán).

V roce 2004 byla provedena analýza zahrnující 12 841 pacientů ze 36 studií, která potvrdila, že pouhá psychologická intervence u pacientů se srdečním onemocněním (stav po infarktu myokardu, bypassu, invazivní vyšetření srdečních cév s jejich zprůchodněním, angina pectoris – bolest na hrudi) sice sníží úzkost a depresi, ale nemá žádný vliv na snížení úmrtnosti či nutnosti invazivního zprůchodnění srdečních cév.

Léčba deprese u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním přinejmenším zvyšuje kvalitu života. Může také zlepšovat spolupráci pacienta s lékařem, která je velmi důležitá a někdy i nezbytná pro úspěšnou léčbu jakéhokoli onemocnění.

Deprese se projevuje více než dva týdny trvajícími příznaky, například:

smutek po velkou část dne snížení zájmu ve většině denních aktivit nespavost nebo naopak přílišná spavost psychomotorická retardace změny chutě k jídlu neúmyslný úbytek nebo přírůstek hmotnosti únava nebo ztráta energie po většinu dne pocit bezcennosti nebo viny, problémy s koncentrací a snížená schopnost myslet nebo nerozhodnost myšlenky na smrt nebo sebevražedné tendence


Mgr. Jana Hrabáková

Ohodnoťte tento článek!