Laboratorní vyšetření při diabetu

Cukrovkou může onemocnět skutečně každý z nás a cukrovka není jedna nemoc. Proto jsou diabetici velmi nesourodou skupinou pacientů, a tudíž každý diabetik vyžaduje přísně individuální přístup.

U každého diabetika stanovujeme individuální cíle léčby a léčebný postup s ohledem na věk, celkový zdravotní stav a fyzickou aktivitu nemocného. Musíme vzít v úvahu přítomnost komplikací cukrovky či jiných přidružených onemocnění, schopnost spolupráce pacienta a typ jeho zaměstnání. Léčebný plán bývá ve všech případech určitým kompromisem mezi požadavky lékaře a možnostmi a představami pacienta. Důležité je, aby vytyčené cíle, jichž je nutné dosáhnout, přijaly za své obě zúčastněné strany.

U mladého nemocného s diabetem 1. typu bez komplikací nebo s počínajícími orgánovými komplikacemi se budeme snažit o co nejtěsnější kontrolu s použitím všech dostupných prostředků. Podobně i u diabetika 2. typu s bolestivou formou neuropatie, diabetickou nohou, kde od těsné kompenzace očekáváme zlepšení obtíží a případné rychlejší hojení, zpřísníme léčebné cíle.
Na rozdíl od toho u starších nemocných, trpících vedle cukrovky i jinými závažnými chorobami, klademe důraz na minimalizaci obtíží spojených s diabetem včetně hypoglykemií. Nemusíme se znepokojovat náhodným nálezem glykemie vyšší než 15 mmol/l, která není provázena klinickými příznaky.

ilustrační foto

Frekvence kontrol v diabetologické ambulanci závisí na stavu kompenzace cukrovky a pokročilosti případných pozdních komplikací. Pacienti léčení diabetickou dietou by měli být zkontrolováni alespoň dvakrát ročně. U nemocných léčených perorálními antidiabetiky předpokládáme rutinní kontroly jedenkrát za tři měsíce. U diabetiků léčených inzulinem, zejména tam, kde je použita intenzivní inzulinová léčba, tedy tři a více dávek inzulinu denně, bývá vhodné zkontrolovat pacienta jedenkrát za dva měsíce. Tabulka udává minimální frekvenci pravidelného sledování diabetika, které je zaměřeno na posouzení stavu metabolické kompenzace a na screening komplikací.

Glykemický profil

Výrazem glykemický profil označujeme několik za sebou jdoucích měření glykemií. Nejčastěji jsou používány velký a malý glykemický profil. Malý glykemický profil je tvořen obvykle 3–5 měřeními, před hlavními jídly a eventuálně před spaním a v noci. Velký glykemický profil (6–8 měření) je kontrola glykemie před každým hlavním jídlem a dvě hodiny po něm, před spaním a ve 2 hodiny ráno. Glykemický profil může pacient změřit v domácích podmínkách glukometrem. Laboratorní stanovení je samozřejmě přesnější. Bývá prováděno při hospitalizaci v nemocnici. Pacient může také docházet na jednotlivé odběry do laboratoře, případně lze odebrat krev do malých zkumavek v domácím prostředí a poté zkumavky dopravit do laboratoře k vyšetření.

Glykovaný hemoglobin ukazuje, jak se vyvíjely hladiny cukru v krvi 120 dní nazpět. Pokud se v krvi objeví cukr (glukóza) v nadbytku, váže se na barvivo přítomné v červených krvinkách (hemoglobin). Podle množství takto změněného hemoglobinu v krvi můžeme usuzovat, v jakém rozmezí se množství glukózy v krvi pohybovalo. Je-li cukrovka dobře léčena, měly by se hodnoty glykovaného hemoglobinu pohybovat v rozmezí 4–6 %.

Lékaři sledují hladinu na základě lipidů, takzvaně neutrálních tuků neboli triacylglycerolů a cholesterolu. Ty by se měly u diabetiků pohybovat v rozmezí normálních hodnot. Hlavně zvýšení neutrálních tuků bývá známkou špatně kompenzovaného diabetu nebo příliš velké dávky inzulinu používaného k léčbě cukrovky. Hladina C-peptidu je přímo úměrná hladině inzulinu, který cirkuluje v krvi. Vyšetření inzulinu je technicky i finančně náročnější, proto bývá obvykle stanovován k posouzení množství inzulinu v krvi C-peptid, který je stabilnější. Nemocní cukrovkou bývají více ohroženi chorobami štítné žlázy než ostatní populace. Každý čtvrtý diabetik trpí onemocněním štítné žlázy, proto je třeba alespoň jednou ročně kontrolovat u diabetika její funkci. Vedle výše uvedených vyšetření se alespoň jedenkrát ročně vyšetřují u každého diabetika, který chodí pravidelně ke svému diabetologovi na kontrolu, jaterní testy, funkce ledvin, celkové množství minerálů, bílkovin a albuminu v krvi.

Laboratorní vyšetření moči

Kdy se objevuje cukr v moči? Pokud je hladina cukru v krvi (glykemie) vyšší než 10 mmol/l – ledvinný práh pro cukr. Cukr (glukóza) odchází z těla močí a strhává s sebou vodu. Vylučované množství vody je proto vyšší, než by odpovídalo potřebám organismu. U některých nemocných se může cukr do moči vylučovat při vyšších nebo nižších hodnotách glykemie než 10 mmol/l. S rozvojem nových možností kontroly hladiny cukru v krvi a jejich zpřístupněním laické veřejnosti význam tohoto vyšetření značně klesl. Jeho výhodou však stále zůstává, že není invazivní, nezatěžuje pacienta a není finančně náročné.

Kdy se vyskytují ketolátky v moči? Vznikají při nedostatku inzulinu v těle. Tělo nemůže využívat jako zdroj energie cukr, protože ten bez inzulinu nevstupuje do buněk a hromadí se v krvi. Organismus tak využívá jako zdroj energie tuky, při jejichž štěpení ketolátky vznikají. Také při hladovění využívá tělo jako zdroj energie tuky. Ketolátky se v tomto případě objeví i v moči lidí, kteří cukrovkou netrpí.

Co to je mikroalbuminurie a proč se provádí?

Mikroalbuminurie je speciální vyšetření moči na obsah malého množství bílkovin, které již v časné fázi upozorňuje na změny ve funkci ledvin. Tyto změny jsou prvním stupněm při rozvoji poškození ledvin cukrovkou – diabetické nefropatie. Vyšetření se tedy provádí pro možnost zachycení co nejčasnějšího stadia diabetické neuropatie, kdy je ještě naděje na úplné zastavení rozvoje poškození ledvin nebo maximální zpomalení jeho vývoje. Je vhodné u nemocných, kteří mají diabetes 1. typu déle než pět let, dvakrát ročně. Těhotné diabetičky podstupují toto vyšetření během těhotenství několikrát.

Pravidelné sledování nemocného s diabetem

glykemie (glykemický profil) při každé kontrole

glykovaný hemoglobin (HbA1c) 1x za 3 měsíce

krevní tlak při každé kontrole

krevní tuky 1x za 6 měsíců

tělesná hmotnost či hmotnostní index = BMI při každé kontrole

vyšetření štítné žlázy (hormony štítné žlázy = T3, T4, tyreotropní hormon hypofýzy 1x za rok
= TSH, protilátky proti štítné žláze)

mikroalbuminurie/proteinurie 1x za 6 měsíců

moč bakteriologicky 1x za 6 měsíců

prohlédnutí nohou každá kontrola

oční vyšetření 1x za rok

interní vyšetření zaměřené na postižení velkých cév a známky ischemické choroby 1x za rok

srdeční, dolních končetin a centrálního nervového systému
EKG 1x za rok

orientační neurologické vyšetření 1x za rok


O autorovi|: Připravila: MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková,

Laboratorní vyšetření při diabetu
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů