Musíme se bát o svou paměť?

15. 3. 2010 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
V současnosti žije v České republice asi 1,5 milionu lidí starších pětašedesáti let, což představuje přibližně 15 % celkové populace. Zhruba sto tisíc z nich trpí demencí, tedy poruchou paměti a dalších mozkových funkcí, která je takového stupně, že narušuje běžné denní fungování.

Přibližně každý pátý senior trpí mírnou kognitivní poruchou, tedy lehkým stupněm zapomínání. Tato porucha je běžná a nijak výrazně neovlivňuje normální fungování člověka ani jej neomezuje v denních aktivitách. U většiny lidí zůstává tento stav neměnný nebo se může i částečně zlepšit, u části takto postižených pacientů ale může dojít v průběhu několika let ke zhoršení až do stadia demence. Mírná kognitivní porucha tedy může ohlašovat nastupující nemoc mozku. Komu toto riziko hrozí, přitom nelze jednoznačně určit. Vhodné je proto důkladné vyšetření, pravidelné kontroly, dodržování pravidel zdravého životního stylu se zaměřením na paměťové funkce a užívání podpůrných léků.

Péče o paměť

Co dělat proto, aby stárnutí našich blízkých i nás samotných bylo vlídné? V tomto ohledu mají vliv především genetické (dědičné) dispozice, které nejsme schopni ovlivnit. Důležitou roli však hrají i jiné faktory, které naopak může každý z nás ovlivnit sám. Mezi ně patří zejména: Tělesná aktivita: Obecně se doporučuje dostatek tělesné a duševní aktivity. Nemusíme běhat maraton, stačí 30–45 minut rychlé chůze denně nebo alespoň 3× týdně. Vhodné jsou i protahovací cviky či lehké posilování.
Duševní aktivita: Současný trend digitálních televizí a satelitních programů nabízí řadu lákavých pokušení a nepřímo vybízí k pasivnímu životu prostého konzumenta. Je důležité, aby i senioři vyhledávali aktivní zábavu – navštěvovali vzdělávací přednášky a kurzy, učili se cizímu jazyku, luštili křížovky či trénovali paměť a další mozkové funkce. Každý by si měl vybírat především aktivity, které jsou mu blízké, baví ho a přinášejí mu radost. Důležité je vyhýbat se nadměrnému stresu a snažit se na svět nahlížet pozitivně.

Sociální kontakty: Společenské kontakty, komunikace s ostatními a vzájemné sdílení jsou nesmírně důležité pro celkovou duševní pohodu. Pro řadu aktivit potřebujeme kolektiv, abychom „vydrželi“. Kdo z nás a našich blízkých vydrží sám doma hodinu cvičit, kdo se sám doma přinutí učit se slovíčka a věnovat se studiu nového jazyka? Kolektivní vzdělávání a aktivity nabízejí například programy celoživotního vzdělávání v rámci vysokých škol, přednášky pořádané společenskými či vzdělávacími agenturami, kluby seniorů, Českou společností pro trénování paměti a mozkový jogging. Dostačující ale může být i hlasitá četba s partnerem nebo společná setkání s přáteli spojená s hraním karet, stolních her a podobně.

Zdravá výživa: O zdravé výživě slyšíme dnes a denně – důležitý je zejména dostatek zeleniny, ovoce, zařazení celozrnného pečiva do jídelníčku, kvalitní tekutiny ve formě ovocných či zeleninových šťáv, čajů a vody nebo omezení konzumace uzenin.

Léky na spaní či uklidnění: Problémem může být například nadužívání léků na spaní či uklidnění. Ty je třeba užívat obezřetně, raději ne pravidelně a vždy po konzultaci s lékařem. Při dlouhodobém užívání totiž tyto léky mohou vést k závislosti a ke zhoršení paměti i dalších mozkových funkcí.

Alkohol a kouření: Platí jednoznačné pravidlo: Nekouřit a alkohol požívat jen střídmě. Celkový zdravotní stav: Je vhodné pravidelně navštěvovat praktického lékaře, který zajistí laboratorní vyšetření krve, moči, základní vyšetření srdce a plic atd. Mohou se tak včas odhalit a léčit nově vzniklá či zhoršená onemocnění (cukrovka, vysoký tlak, zvýšený cholesterol, obezita). Zároveň je třeba se starat o správné fungování zraku a sluchu (brýle, naslouchátko), aby byl zajištěn dostatečný přísun informací zvenku. Na péči o zdraví se musí aktivně podílet každý sám. Nestačí jen užívat léky, je třeba dodržovat i doporučená opatření a režim.

Podpůrné léky: V lékárně i na internetu je v současné době k dispozici řada potravinových doplňků a léků, většinou pro léčbu chronických onemocnění typu bolesti kloubů či zhoršené paměti. Lék má jasně určené složení, na rozdíl od potravinového doplňku má prokázanou účinnost a prošel dlouholetým klinickým testováním. Na poruchy paměti lze doporučit přípravky obsahující standardizovaný extrakt Ginkgo biloba (EGb 761) z listů jinanu dvoulaločného. Ten má prokázané pozitivními účinky na mozkovou činnost a cévní řečiště jako takové.

Co jsem to jen chtěl…

Stává se vám nebo vašim blízkým, že jdete pro něco do ledničky, a najednou nevíte pro co? Že vycházíte ze supermarketu obtěžkaní taškami, a najednou netušíte, kde jste nechali zaparkované auto? Že na vás kdosi srdečně mává na ulici, a vy netušíte, kdo to je? Nebo že vyjmenujete jména všech členů rodiny včetně psa a kočky, než přijde to pravé jméno nejoblíbenější neteře či sestřenice? Podobné věci se stávají a dá se říci, že s přibývajícím věkem čím dál častěji. Zvláště u lidí starších padesáti let však podobné „hrátky paměti“ vyvolávají úzkost a skutečný strach z onemocnění mozku, jako je Alzheimerova nemoc, která je nejčastější formou demence.

Vzniklá úzkost vede následně k dalším poruchám, jako je zhoršení soustředěnosti, pozornosti, a ty mají za následek další zhoršení paměti. Dlouhotrvající stres pak může vést ke zhoršení nálady a celkového fungování. Člověk se tak dostává do začarovaného kruhu, ze kterého mu ven pomůže většinou jen lékař.

Kdy je zapomínání „(ne)normální“

Stárnutí a stáří bývá „normálně“ spojeno s určitým zhoršením paměti, se zhoršenou schopností učení se novým věcem, s potřebou klidu pro zajištění správného soustředění apod. Kde je tedy hranice mezi „normálním“ a „chorobným“? Tato hranice bývá neostrá a k odlišení je třeba vyšetření. Obecně lze říct, že dokud poruchu paměti pociťuje jen člověk sám a v malé míře, dokud tato porucha nenarušuje schopnost vykonávat zaměstnání, různé aktivity, tak jde o „normální“ stav.

Je-li však porucha paměti takového rozsahu, že člověka trápí a znemožňuje mu dělat to, na co byl zvyklý, nebo že na ni znepokojeně upozorňují blízcí či se zhoršuje, jedná se již rozhodně o důvod k vyšetření. Kdy je tedy dobré si nechat vyšetřit paměť? Určitě v případech, kdy pociťujete její poruchy, které vás znepokojují, či upozorňují-li vás na vaše poruchy paměti blízcí či známí. Rovněž tak pokud víte o častějším výskytu poruch paměti v rodině. Užitečné informace k této problematice naleznete též například na www.poruchypameti. cz.

Co vás čeká při vyšetření?

Odborník si s vámi popovídá o vašich potížích a bude vám pokládat otázky ze standardizovaného testu. Zároveň zhodnotí, jak zvládáte běžné denní aktivity, a bude cíleně pátrat po příznacích deprese. Po vyhodnocení testu se dozvíte, zda je vaše paměť v normě, nebo zda je vhodné provést další vyšetření k vyloučení jiných nemocí a případně zahájit léčbu. Dále s vámi prodiskutuje jednotlivé oblasti, kde váš mozek „hůře funguje“, a poradí, jakým cvičením paměti se můžete věnovat. Zároveň vás pozve na kontrolu, aby zjistil, zda nedochází k dalšímu zhoršení. Probere s vámi rovněž životní styl, eventuálně vám doporučí podpůrnou léčbu.

Návštěva lékaře je důležitá, aby se odlišily nemoci, které mohou být spojeny s poruchou paměti a dají se léčit a často i vyléčit (např. deprese, důsledky chronického stresu, porucha štítné žlázy).

Mírná kognitivní porucha Znamená lehké zhoršení paměti (ve smyslu zvýšené zapomnětlivosti) nebo jiných mozkových funkcí (schopnost počítat, psát, komunikovat atd.), které neovlivňuje běžný život, ale lze ho prokázat podrobným vyšetřením. Je na pomezí mezi normou a demencí. Může ohlašovat počínající závažnou nemoc mozku (většinou Alzheimerovu nemoc).


O autorovi: Připravila: MUDr. Vanda Franková, Psychiatrická léčebna Dobřany 

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?