Nebezpečná poranění míchy

Poranění míchy je jedním z nejtěžších úrazů většinou s trvalými fyzickými, ale i psychickými následky. S úrazy, které vedou k poranění páteře a míchy, se setkáváme zejména při autonehodách, ale i zimních sportech.

ilustrační foto

Těžké úrazy páteře a míchy bývají nejčastěji důsledkem autonehody. Poranění páteře se tu může vyskytovat v různých etážích a bývá sdružené s jinými zraněními, jako je poranění hlavy, hrudníku, břicha či končetin, tzv. polytrauma.

Často se tyto úrazy stávají spolujezdcům na zadních sedadlech, kteří nebyli připoutáni bezpečnostními pásy. S poraněním páteře a míchy se nyní v zimě setkáváme i u sportovních úrazů, a to jak na vrcholové, tak rekreační úrovni provozování sportů. Jde především o sjezdové lyžování, snowboarding, hokej, prosté bruslení či krasobruslení.

Tyto úrazy se vyskytují většinou samostatně jako tzv. monotraumata. Zřídka se v zimních měsících setkáváme se třetí hlavní skupinou míšních poranění, a to jsou pracovní úrazy, především různé pády z výšek či zavalení těžkým břemenem.

Poškození míchy

Podle výšky míšní léze (tj. poškození, postižení) rozeznáváme dvě hlavní skupiny, paraplegii a tetraplegii. Při poranění míchy v úrovni hrudní či bederní páteře hovoříme o paraplegii. Paraplegik má různě závažnou poruchu hybnosti trupu a dolních končetin. Vzhledem k tomu, že má neporušenou hybnost na horních končetinách, je schopen být zcela samostatný v přiměřeně přizpůsobeném prostředí (bez schodů, široké dveře a dostatečný prostor v sociálním zařízení apod.).
Pokud je míšní léze v bederní páteři, pak může být částečně zachována hybnost dolních končetin a takový člověk je pak s různými pomůckami schopen i chůze.

V případě, že dojde k poškození míchy v úrovni krční páteře, je porušena hybnost dolních končetin, trupu a v různé míře i horních končetin, hovoříme o tetraplegii. Takto vysoká míšní léze s poruchou hybnosti horních končetin již zpravidla neumožňuje úplnou samostatnost a tetraplegik je odkázán na pomoc druhé osoby. Je zásadní rozlišit, zda došlo k úplnému, či částečnému poškození míchy. Při částečném (nekompletním) poškození míchy může být i pod úrovní léze zachována v různém rozsahu činnost svalů a výsledný neurologický a funkční obraz může být mnohem příznivější.
Z celkového počtu míšních poranění se téměř v polovině případů jedná o míšní lézi v úrovni krční páteře a ze 40–45 procent je léze kompletní.

Stav po úrazu

Poranění míchy neznamená pouze ztrátu hybnosti končetin s následnou doživotní potřebou invalidního vozíku, ale i ztrátu citlivosti pod úrovní míšní léze a poruchu močení, vyprazdňování, sexuálních funkcí, řízení krevního tlaku a tělesné teploty při poškození tzv. autonomního nervového systému. Z toho důvodu je pacient s míšní lézí ohrožen řadou závažných zdravotních komplikací.

Bezprostředně po úrazu vzniká významné riziko rozvoje dekubitů (proleženin) a je proto třeba pacienta polohovat střídavě na boky a záda po třech hodinách. Další častou komplikací zvláště u pacientů s krční či horní hrudní míšní lézí je porucha mechaniky dýchání, obtížné vykašlávání a zvýšené riziko rozvoje infekce dýchacích cest. Třetí velkou skupinou komplikací jsou infekce močových cest při dlouhodobě zavedeném močovém katétru či alternativních způsobech vyprazdňování močového měchýře pro nemožnost spontánního močení. Tyto komplikace se mohou vyskytnout v časném poúrazovém období, ale nezřídka se objevují i několik let po úrazu.

Je několik faktorů, které mohou výsledný stav po poranění míchy ovlivnit. V první řadě je to samozřejmě typ úrazu a rozsah poškození nervových struktur (tzv. primární poranění). Bezprostředně po úrazu dochází k rozvoji otoku míchy v místě tlaku kostních úlomků a krvácení (tzv. sekundární poranění).

V této fázi jsme již schopni zmírnit následky poranění. Záleží na správné terapii a včasně provedeném operačním zákroku, který obnoví šířku páteřního kanálu a uvolní nervové struktury. Bezprostředně po spondylochirurgickém výkonu je zahájena intenzivní rehabilitace. Teprve po několika měsících jsme schopni podle průběhu odhadnout, jaký bude konečný funkční stav.

Systém péče o spinální pacienty

V současné době je v České republice velmi dobře fungující systém péče o spinální pacienty v prvním roce po zranění.
Bezprostředně po úrazu s poškozením páteře a míchy je pacient transportován na spondylochirurgické pracoviště, kde je proveden urgentní operační zákrok – dekomprese míchy a stabilizace páteře. Po stabilizaci vitálních funkcí (stabilní krevní oběh a spontánní dýchání), nejčastěji v prvních dvou týdnech po úrazu, je pacient přeložen na spádovou spinální jednotku.

Spinální jednotky se nacházejí v Brně, Liberci, Ostravě a Praze. Zde pokračuje léčebná a ošetřovatelská péče, řeší se různé zdravotSpinální ní komplikace a nastavují režimy močení, vyprazdňování a podobně, ale především zde probíhá intenzivní rehabilitace – fyzioterapie a ergoterapie.

Postupně se pacient učí zvládat polohu vsedě, případně vstoje, využít zbylý svalový potenciál k zajištění nejvyšší možné úrovně vertikalizace a ke zvládnutí maximální možné sebeobsluhy a všech aktivit v běžných denních činnostech. Po dvou až třech měsících, kdy je zdravotní stav zcela stabilizován, je pacient překládán na rehabilitační spinální jednotku v rehabilitačním ústavu, kde pokračuje v intenzivní rehabilitaci po dobu dalších 4–5 měsíců.

Rehabilitační spinální jednotka je zřízena v Rehabilitačním ústavu Kladruby, v Hrabyni a v Hamzově odborné léčebně Luže-Košumberk.
Možnosti rehabilitace Při ukončení pobytu na rehabilitační spinální jednotce je pacient vybaven podle svých schopností různými nezbytnými pomůckami, jako je mechanický či elektrický vozík, polohovací lůžko, antidekubitní matrace, sedačka do sprchy či toaletní křeslo a podobně, a propuštěn do domácího prostředí. Podle potřeby může žádat sociální odbor městského či obecního úřadu o příspěvek na úpravu sociálního zařízení, na pořízení plošiny či výtahu, na pořízení či úpravu motorového vozidla, případně o přidělení bezbariérového bytu. V různých regionech naší republiky jsou zařízení, která nabízejí poradenství v oblasti sociálních služeb pro hendikepované osoby.

Další možnosti rehabilitace po propuštění z rehabilitačního ústavu jsou omezené. V místě bydliště si může každý občan zajistit ambulantní rehabilitaci, která je většinou krátkodobého charakteru a není odborně zaměřená na osoby s míšním poškozením. Opět mohou pomoci různé neziskové organizace zaměřené na rehabilitaci či sport zdravotně postižených. Obecně doporučujeme vytvoření dlouhodobého individuálního rehabilitačního plánu, který je každý jedinec schopen plnit samostatně nebo s pomocí rodinných příslušníků. Je také možnost absolvovat 1x za 1–2 roky tzv. rekondiční pobyt v rehabilitačním ústavu.

Dlouhodobá léčebná péče by měla být zajištěna praktickými lékaři a ambulantními specialisty v místě bydliště. Při každé spinální jednotce je zřízena spinální ambulance, kde probíhá dispenzarizace pacientů s možností konzultace specifických zdravotních potíží spjatých s poškozením míchy.
Nejdůležitější je, aby se každý člověk i s tak výrazným pohybovým omezením mohl vrátit do domácího prostředí a aby měl možnost a snahu najít si vhodné pracovní uplatnění, i když většinou v jiné oblasti či rozsahu než před úrazem. Ne vždy se podaří zajistit přiměřenou pracovní činnost a v některých případech se nepodaří ani návrat domů a pacient je trvale umístěn v ústavu sociální péče nebo v léčebně dlouhodobě nemocných.

Mícha „nesroste“

Každým rokem v naší republice přibývá kolem stovky dalších lidí po poranění míchy, kteří potřebují k pohybu invalidní vozík. Tento trend se již nejméně 10 let nemění a i ve starší odborné literatuře můžeme nalézt obdobný počet.
I přesto, že se nijak významně nelišíme od okolních zemí, měli bychom se více zaměřit na prevenci úrazů, abychom tento počet snížili. Již několik let u nás pracuje profesní organizace Česká společnost pro míšní léze při České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně na zlepšení léčebné, ošetřovatelské a rehabilitační péče o spinální pacienty.
Celorepublikově sdružuje lidi po poranění míchy Svaz paraplegiků. Úzká spolupráce mezi těmito organizacemi by měla vést k vytvoření programu zaměřeného na prevenci všech typů úrazů, které vedou k poranění páteře a míchy.
Vzhledem k tomu, že ani při celosvětově probíhajícím intenzivním výzkumu možností reparace nervové tkáně nepředpokládáme v dohledné době objev léku či metody, která by poraněnou míchu dokázala opravit, je prevence úrazů ten nejlepší způsob, jak snížit každoroční přírůstek „nových“ vozíčkářů.


O autorovi: MUDr. Jiří Kříž, primář spinální jednotky, Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol

Nebezpečná poranění míchy
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů