Obezita nesdělné onemocnění

„Za pouhých 10 000 let se lidský život změnil k nepoznání, a to všechno proto, že člověk získal vládu nad produkcí potravin.“ B. Sykes, Sedm dcer Eviných

Obezita, neboli nadváha způsobená nadměrným hromaděním tuku. Na toto téma už byly popsány tuny papíru. Každý obezitu vnímá jako obtížnou komplikaci, která ho sice nějakým způsobem omezuje a znepříjemňuje mu život, od chůze do schodů až po využití bývalého šatníku, ale na kterou se neumírá. Je třeba si uvědomit, že tuková tkáň produkuje celou řadu hormonů důležitých pro správnou funkci orgánů.

Překročíli však obsah tuku určitou mez, dojde ke zdravotním komplikacím. Obezita se stává závažným onemocněním, které vede ke vzniku obávaných chorob srdce a krevního oběhu, pohybového ústrojí, cukrovky typu 2 a dalším onemocněním včetně nádorových.

Obezita se definuje buď jako relativní nadváha, anebo přesněji na základě tzv. indexu tělesné hmotnosti BMI (z angl. Body Mass Index), který zavedl belgický matematik L. A. J. Quételet už v první polovině 19. století. Vypočítá se tak, že se dělí váha těla v kg druhou mocninou výšky těla v m (kg/m2). BMI přes 25 kg/m2 je považován za nadváhu, BMI přes 30 kg/m2 za obezitu. Zvýšení BMI nad 40 kg/m2 už znamená morbidní obezitu a maximální riziko pro zdraví.

Kořeny stravovacího chování aneb Proč tloustneme

Od úsvitu dějin provázely člověka hladomory. V evropském středověku se jich vyskytlo i několik za století. Být tlustý znamenalo blahobyt a záruku zdraví. Plné a kypré tvary byly považovány za krásné, a tak je bez výjimky zachytilo i soudobé výtvarné umění.

Vše se změnilo s nastupující průmyslovou revolucí a s novými metodami zaváděnými do zemědělství, což postupně zajistilo potraviny pro všechny. Hladomory byly dávno zapomenuty. Přesto zůstává naše kultura poznamenána atavistickým strachem z hladu.

Od poloviny minulého století si začala odborná i laická veřejnost uvědomovat, že v bohatých západních zemích přibývají chronické nesdělné (neinfekční) choroby a vzrůstají alergická a autoimunitní onemocnění a naopak se strmě snižuje odolnost k infekčním nemocem.

Tyto tendence jsou zapříčiněny tzv. westernizací života. Tak se charakterizuje významný zvrat ve způsobu života, který má na naše zdraví neblahý dopad. Náš organismus byl po statisíce let uzpůsobován pro velký výdej energie vynakládané na svalovou práci. V obdobích dostatku si navykl ukládat nadbytečné zásoby energie ve formě tělesného tuku, což bylo důležité pro přežití, když nastal hlad.

Westernizovaný životní styl se vyznačuje tím, že přijímáme ve formě jídla příliš mnoho energie, kterou díky sedavému způsobu života a minimální pohybové aktivitě, a to už od raného dětství, nestačíme vydat, takže ji ukládáme jako tuk pro horší časy, jak jsme si kdysi navykli. Genom, který umožnil našim prapředkům přežít pravěký způsob života, se ustavoval po tisíce generací.

Co se změnilo v našem jídelníčku

Moderní technologie zpracování potravin používáme teprve od první poloviny devatenáctého století. To je příliš málo času, aby se naše geny změnily a mohli jsme se přizpůsobit přechodu od neupravované přirozené stravy na průmyslově zpracovávanou a chemicky ošetřovanou.

Pro představu lze uvést, že na rozdíl od stravy pravěkého člověka se pro nás snížil příjem proteinů (třikrát), vlákniny včetně antioxidantů rostlinného původu (10x až 15x) a n-3 nenasycených mastných kyselin (5x až 10x). Naopak nejméně dvakrát se zvýšil obsah nasycených mastných kyselin (jejich zastoupení ve stravě v průměru z 20 na 40 %).

U národů zachovávajících dosud původní typ stravování a hlavně u těch, v jejichž jídelníčku převažují ryby, je mortalita na mozkové a cévní příhody pouhých 7 % v Grónsku, 12 %, ale v Japonsku, Evropě a USA je to 45 %. Je také typické, že Eskymáci mají přes sto výrazů pro různé druhy sněhu, ale termín pro srdeční infarkt neznají.

V naší stravě neúměrně stoupla spotřeba „vysokoenergetických“ potravin. Lze to ilustrovat na zavedení dnes běžného a v mnoha jídlech neodmyslitelného cukru do našeho jídelníčku. Až do poloviny 18. století se sladilo hlavně medem. Po napoleonských válkách se spotřeba rafinovaného cukru zvýšila z nuly na průměrných 45 kg. ročně na osobu, což je nadbytečný příjem energie přes 250 000 kcal. Pro eliminaci tohoto energetického nadbytku bychom museli každý týden dvakrát zaběhnout maraton.

Šíření a zdravotní důsledky obezity

V důsledku takto nastavené nutriční skladby celosvětově strmě vzrůstá výskyt obezity a to už od dětství. Prognózy na rok 2015 předpokládají celosvětově 2,3 miliardy lidí s nadváhou a 700 milionů obézních. Počet lidí s nadváhou už přesáhl počet podvyživených (1,02 miliardy). Obezita se v současnosti šíří lavinovitě i v třetích zemích, zejména v urbanizovaných regionech, a dokonce v chudinských čtvrtích. Velkou vinu má na tom potravinářský průmysl nabízející relativně velmi levné, ale vysoce kalorické potraviny, které jsou dostupné i pro méně majetné vrstvy.

Obezita je podle kritérií Světové zdravotnické organizace beroucích v úvahu míru ohrožení zdraví, četnost výskytu a rychlost šíření, v celosvětovém měřítku nejzávažnějším chronickým onemocněním. Jak bylo zmíněno výše, je přímou příčinou dvou nejrozšířenějších nesdělných nemocí: diabetu typu 2 a kardiovaskulárních chorob, které jsou proto často označovány jako nemoci z hojnosti.

Ještě na počátku nového století zahrnovaly chronické nemoci 46 % všech onemocnění na světě (z toho polovinu úmrtí zapříčinily kardiovaskulární choroby), a očekávalo se, že o dvacet let později se tento podíl zvýší na 57 %. Nyní jsou příčinou 60 % ze všech úmrtí.

Malý výdej energie je rovněž příčinou obezity

K růstu obezity příspívá kromě nadměrného přívodu energie také její nedostatečný výdej. To, že tělesná hmotnost je dána příjmem energie z potravy a jejím výdejem při každodenní svalové aktivitě, vychází ze zákona o zachování hmoty a energie, který na výživu aplikoval už francouzský chemik A. L. Lavoisier. Pokud je přívod energie vyšší než její výdej svalovou činností, vytváří si organismus tukové rezervy.

Naopak pokud je výdej energie vyšší než přívod, tukové rezervy se spalují a hmotnost se snižuje. Na výdeji energie se podílí zajištění látkové přeměny a funkcí orgánů (jen asi 10 % z celkové spotřeby), ostatní připadá na tvorbu tepla (udržování stálé stálé tělesné teploty) a svalovou činnost (fyzická práce). Je tedy zřejmé, že snížení hmotnosti těla dá práci. Organismus se nedá ošálit a různé diety bez respektování zákona o zachování hmoty a energie nemohou uspět.

Prevence a léčení obezity

Všechny studie příčin obezity se shodují v tom, že už jen 30 minut věnovaných každý den mírné fyzické aktivitě snižuje nezdravou nadváhu. Samozřejmě je třeba snížit přívod energie, tedy omezit množství jídla.

Nejdůležitější složkou, která by měla být ve stravě hlídána, je tuk, protože má nejvyšší energetickou hodnou ze všech složek potravy. Obsah tuku ve stravě by však i při přísné dietě neměl dlouhodobě klesnout pod 22 % celkového energetického přívodu, a to proto, že tuky slouží jako rozpouštědlo důležitých vitaminů.

Přívod energie se dá snížit rovněž omezením sacharidů, což znamená, co nejvíce se vyhýbat příliš energetickým potravinám. Sacharidy v podstatě slouží jen jako dodavatelé energie a jejich obsah by neměl v normální stravě překročit 10 % celkové dodané energie. V redukčních dietách by neměly být vůbec obsaženy.

Týká se to zejména jednoduchých cukrů – glukózy, fruktózy a sacharózy, které jsou rychlými dodavateli energie, zatím co oligoa polysacharidy (fruktooligosacharidy, škroby, celulóza) jsou obtížněji stravitelné nebo nejsou stravitelné vůbec a nedodávají prakticky žádnou energii. Nezvyšují proto tak hladinu krevního cukru, takže není potřeba tolik inzulinu.

Slouží ale jako vláknina buď rozpustná (pektiny), nebo nerozpustná (celulóza), které jsou jako tzv. prebiotika důležitá pro bakterie střevní mikroflóry. Ty vytvářejí různé látky, jež si náš organismus sám neumí vyrobit, ale jsou pro nás životně důležité. Mimo to vláknina pomáhá k naplnění žaludku a ke vzbuzení pocitu sytosti. Znamená to, že redukční diety by měly obsahovat více zeleniny, v níž jsou tyto polysacharidy nejvíce zastoupené.

Všem druhům onemocnění se dá do velké míry zabránit prevencí. V případě obezity je prevence velmi jednoduchá, nevyžaduje velké náklady, ani zátěž organismu. Vše závisí jen na vůli každého z nás. Je jen třeba mít stále na mysli, že se v moderní společnosti nemůžeme nadále chovat jako naši prapředci. Že být obézní už neznamená být zdravý, ale naopak.

Ohodnoťte tento článek!