Očkování vytvoří imunitu

Pravidelným očkováním a kvalitní zdravotní péčí vymizela ve vyspělých státech řada těžkých infekčních onemocnění, například cholera, dětská obrna, břišní tyfus, záškrt a tetanus. Očkováním proti spalničkám, zarděnkám, žloutence typu B a pneumokokům se snížila nemocnost a úmrtnost i na tato onemocnění.

Očkování

Do praxe se díky rychlému vývoji a výzkumu dostávají nové typy vakcín, které jsou nejen bezpečnější, ale jsou i lépe snášeny alergiky, a vytvářejí dlouhodobou až celoživotní imunitu.
Testují se klinicky nové očkovací látky proti dávivému kašli, pneumokokům, pásovému oparu, průjmovým onemocněním, virové hepatitidě typu C a lymeské borrelióze.

Novým trendem je vývoj, výzkum a výroba vakcín proti nádorovým onemocněním a civilizačním chorobám. Na trhu je již vakcína proti rakovině děložního čípku. Úspěšnost očkování je u dívek před zahájením pohlavního života stoprocentní, u ostatních žen 70–80 procent. Přesto je v ČR diagnostikováno ročně 1000 nových případů onemocnění děložního čípku, přibližně 400 žen na něj umírá.

Tvorba imunity

Očkování předstírá v těle člověka situaci, jako kdyby se setkal s přirozenou infekcí. Látka (antigen) však pouze stimuluje imunitní systém k tvorbě specifických protilátek. Znamená to, že očkovaný jedinec nemá žádné klinické příznaky infekčního onemocnění. K tvorbě protilátek dochází nejdříve v mízních uzlinách a potom ve slezině. Pokud se člověk znovu setká s infekcí, proti níž byl očkován, zafungují tzv. paměťové buňky a ty začnou automaticky vyrábět protilátky.

Takto funguje například očkování proti žloutence typu A a typu B, které mají dostatečně dlouhou dobu k výrobě protilátek a mluví se zde proto o celoživotní imunitě. U jiných očkování je nutné podat po určité době posilující vakcínu, která udržuje stálou hladinu protilátek v krvi.

Hlavní složkou očkovacích látek je antigen, jenž stimuluje imunitní systém k tvorbě specifických protilátek. Dále každá očkovací vakcína obsahuje tzv. pomocné látky. Ty jsou nutné pro stabilitu, trvanlivost a bezpečnost vakcíny.

Charakter očkovacích látek

Očkovací látky se dělí na živé, oslabené (například žlutá zimnice, tuberkulóza, neštovice, spalničky, zarděnky) a neživé (inaktivované).

U živých očkovacích látek, které mají vysokou schopnost tvorby protilátek, přetrvává imunita dlouhodobě, ale při aplikaci může být místní i celková reakce organismu výraznější. Většinou se používají očkovací látky neživé, lidský organismus je dobře snáší. Nevýhodou však je, že ne všechny neživé vakcíny vytvářejí dlouhodobou imunitu, a proto se musí v pravidelných intervalech podávat opakovaně. Například přeočkování proti klíšťové encefalitidě a vzteklině se provádí vždy po 3–5 letech, proti chřipce je nutné očkovat každý rok, a navíc vir chřipky má schopnost se měnit a vytvářet nové mutace, které se zohledňují při výrobě vakcíny na příští rok.

Na rok 2010/2011 byl při výrobě chřipkové vakcíny přidán i prasečí kmen, jenž hrozil pandemií v roce 2009.

Povinná očkování (pravidelná, mimořádná, zvláštní)

Očkování je upraveno zákonem, jehož součástí je i současný očkovací kalendář pro pravidelné očkování dětí. Toto očkování zajišťují výhradně pediatři a je plně v jejich kompetenci rozhodnout dle zdravotního stavu dítěte o změně termínů a typu očkování.

Vysoká proočkovanost u dětí vede k přerušení cirkulace infekce ve společnosti a tím k dosažení tzv. kolektivní imunity ochraňující především děti, které ze zdravotních důvodů nemohou být očkovány. Díky povinnému očkování klesla výrazně úmrtnost a výskyt vážných komplikací na infekční onemocnění. Mezi povinná očkování patří také očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony (očkování proti tetanu, vzteklině).

Hlavní hygienik může při epidemiích nebo povodních vyhlásit mimořádné očkování, které je hrazeno státem (při povodních je to často očkování proti žloutence typu A).

Určité skupiny obyvatel se podrobují tzv. zvláštnímu očkování, které je chrání při vlastním výkonu povolání (zdravotníci, hasiči, laboranti). Na základě novelizace příslušné vyhlášky bylo od 1. 11. 2010 zrušeno očkování proti chřipce pro pracovníky zaměstnané v léčebnách a v domovech důchodců. Také bylo zrušeno pravidelné, plošné očkování novorozenců proti tuberkulóze.

Doporučená očkování

Mezi nejčastěji žádané vakcíny pro individuální očkování patří očkování proti:

* chřipce,
* klíšťové encefalitidě,
* hepatitidě typu A a typu B,
* pneumokoku,
* meningokoku,
* lidskému papilomaviru (rakovině děložního čípku).

V rámci svých preventivních programů na tato očkování přispívá většina zdravotních pojišťoven.

Před cestou do zahraničí

Povinné je očkování proti žluté zimnici před cestou do zemí, kde je endemický výskyt tohoto onemocnění. Povinné je také očkování proti meningokokové meningitidě před návštěvou Mekky a Mediny v Saudské Arábii. Očkování musí být zaznamenáno v mezinárodním očkovacím průkazu.

Ostatní očkování jsou podle výskytu infekčních onemocnění v dané zemi doporučená: proti žloutence typu A a typu B, břišnímu tyfu, choleře, japonské encefalitidě a vzteklině. Při návštěvě subtropických a tropických oblastí platí doporučení brát preventivně antimalarika (očkování proti malárii neexistuje).

Česká republika, díky povinnému očkování u dětí, patří k zemím s nejvyšší proočkovaností na světě.
U nepovinného, doporučeného očkování je situace odlišná. Například proočkovanost proti klíšťové encefalitidě je u nás kolem 17 procent (v Rakousku 90 procent), proti rakovině děložního čípku 5 procent, proti rotavirům jen 1 procento (Slovinsko 30 procent), proti chřipce 7 procent (evropské státy v průměru zhruba 20 procent).

V posledních 5 letech byl zaznamenán zvýšený výskyt černého kašle. V ČR je nedostatečné přeočkování dospívajících a dospělých členů rodiny proti černému kašli, smrtelnému pro kojence. Více než 80 procent případů černého kašle u kojenců je způsobeno nákazou, která cirkuluje mezi členy rodiny. Přitom stačí nechat nejbližší přeočkovat vakcínou obsahující kromě složky tetanu také složky černého kašle a záškrtu.

Výhody a nevýhody očkování

Každé očkování je spojeno s rizikem určitých nežádoucích reakcí, které jsou většinou přechodné a odezní do 2–3 dní. Po očkování může vzniknout lokálně otok, bolest nebo zarudnutí v místě vpichu, někdy celková reakce, jako je zvýšená teplota, bolest svalů, kloubů, hlavy nebo vzácně závažná alergická reakce. Po očkování je doporučeno snížit na 3–5 dní fyzickou námahu.

Výskyt těchto nežádoucích účinků je zanedbatelný v porovnání s projevy nemoci, proti níž vakcína chrání. Všechny vakcíny procházejí několika fázemi klinické studie a i po registraci podléhají přísnému sledování. Minimalizaci nežádoucích účinků lékaři zajišťují dodržením principů správného očkování, mezi něž patří:

* neočkovat akutně nemocné jedince,
* dodržet doporučené odstupy mezi očkováním a prodělanými onemocněními,
* odložit očkování při akutních alergických projevech,
* odložit očkování při nekompenzovaném neurologickém, autoimunním a imunodeficitním onemocnění.

Po očkování je nutno vždy ponechat naočkovaného jedince 30 minut pod lékařským dohledem. Vliv očkování na zvýšení případů onemocnění cukrovky 1. typu, vzniku atopického ekzému, alergií, neurologického onemocnění apod. byl jednoznačně vyvrácen mnoha odbornými studiemi a publikacemi.

Je očkování důležité?

V současnosti očkování brání vzniku a šíření infekčních onemocnění mezi lidmi. To vyvolává u lidí pocit, že očkování již není nutné a je zbytečné. Opak je pravdou.

Přibývá rizikových skupin obyvatelstva, které trpí chronickým onemocněním. Mezi chronická onemocnění patří onemocnění cév a srdce, onemocnění jater, cukrovka, plicní a ledvinová onemocnění, alergie, astma a snížená imunita. Jakákoliv zdravotní zátěž v podobě infekční nemoci zhorší zdravotní stav nemocného.

Mezi nejohroženější skupiny patří děti, těhotné ženy a také všechny osoby nad 60 let – s věkem totiž klesá imunita a jakékoliv onemocnění má těžší průběh, trvá déle a je často s komplikacemi.
Proto je třeba chránit tyto rizikové skupiny preventivně očkováním. Nejčastěji se jedná o očkování proti chřipce, pneumokokovým, hemofilovým a meningokovým nákazám, klíšťové encefalitidě a žloutence typu A a typu B.

Očkovat se však mohou i mladí zdraví lidé, kteří nechtějí nebo nemohou být na neschopence. Očkování chrání nejen očkovaného člověka, ale i jeho blízké, například rodinu, děti, kolegy apod.
V případě dalších dotazů mohou čtenáři konzultovat na bezplatné telefonní lince 800 123 321 nebo e-mailem na info@ockovacicentrum.cz


Iracionální strach

Dodaná moderní očkovací látka organismus zatěžuje minimálně a, pokud vůbec, nastanou nějaké nežádoucí reakce, bývají místní a krátkodobé. Nebojte se očkování, strach mějte ale z neočkovaných lidí, kteří jsou potenciální infekční hrozbou pro své okolí.


O autorovi: MUDr. Marta Tmějová, Očkovací centrum Avenier, Železniční poliklinika, Hradec Králové

Očkování vytvoří imunitu
Ohodnoťte tento článek!