Oko a zrak

Zrak umožňuje vidět – vnímat světlo, barvy, tvary, orientovat se v prostoru. Pro člověka je to nejdůležitější smysl, protože pomocí něj získáváme až 90 procent informací z okolí. Orgánem zraku je oko.

Zrakové ústrojí sestává z vlastního oka (očního bulbu) a přídatných očních orgánů, které umožňují okem pohybovat a chrání ho. Patří sem oční víčka a řasy, okohybné svaly, spojivky a slzný aparát. Oko je uloženo v tukovém polštáři kostěné dutiny očnice. Má tvar koule o průměru asi 25 mm a je tvořeno třemi vrstvami. První, vnější vrstva je vazivová, druhá cévnatá, třetí, vnitřní vrstva je světlocitlivá. Tkáně zevní vrstvy jsou tuhé, vytvářejí jakousi kostru oka. Tvoří je bělima zaujímající rozsáhlejší zadní část oka. K ní se upínají okohybné svaly. Vpředu je do okrouhlého otvoru v bělimě zasazena průhledná, vyklenutá rohovka. Rohovka je hlavní světlolomnou částí. Další oční vrstvu tvoří vpředu duhovka a řasnaté těleso, vzadu cévnatka.

V duhovce se nachází otvor – zornice, která se může díky dvěma svalům, svěrači a rozvěrači, zužovat a rozšiřovat. Duhovka tak funguje jako clona a reguluje množství světla, které proniká do oka. Automatická reakce zornice na různou intenzitu osvětlení se nazývá zornicový reflex. Barvu duhovky určuje množství v ní obsaženého pigmentu. Úlohou cévnatky je především vyživovat vnitřní vrstvu oka. Vpředu vybíhá v řasnaté těleso, které se v propojení s čočkou uloženou za zornicí podílí na zaostřování předmětů. Nejvnitřnější a nejsložitěji uspořádanou vrstvou oka je sítnice. Je strukturována do deseti buněčných vrstev, z nichž nejdůležitější je vrstva citlivých světločivých buněk: tyčinek a čípků.

Tyčinky umožňují černobílé vidění, čípky vnímání barev. Počet čípků je asi 6 milionů a maximum se jich nachází v tzv. žluté skvrně, místě nejostřejšího vidění. V tyčinkách a čípcích dochází k transformaci světla v chemické a posléze elektrické signály, které jsou jako nervové vzruchy vysílány do mozku: z očního bulbu vede svazek nervových vláken, optický nerv, který pokračuje jako zraková dráha do mozkových zrakových center. Zde se odehrává vlastní uvědomování si světelných a barevných podnětů.

Krátkozrakost a dalekozrakost

Z fyzikálního hlediska je oko složitá optická soustava vytvářející na sítnici obrazy okolí. Podmínkou ostrého vidění je, aby se paprsky světla, které přicházejí do oka a lámou se na rohovce a čočce, sbíhaly přesně na sítnici. Tuto funkci zajišťuje čočka. Pokud se obraz předmětu tvoří před sítnicí, mluvíme o krátkozrakosti, tvoří-li se naopak za sítnicí, jde o dalekozrakost. Tyto oční vady se korigují pomocí spojných skel (spojek) u dalekozrakosti a minusovými skly (rozptylkami) u krátkozrakosti.


O autorovi: Připravil: MUDr. Petr Bednář

Ohodnoťte tento článek!