Onkologie se dotýká každého z nás

Klinický onkolog MUDr. Josef Drbal (51) se již přes čtvrt století zabývá onkologickými onemocněními. Vzhledem k jeho nadstandardnímu přístupu k těmto nemocným k němu „jeho“ pacienti dojíždějí léta – třeba i z opačné strany republiky. Mimo ordinaci je i krajským zdravotním radou Jihomoravského kraje.

* Na kterém oddělení jste začínal a jak jste se vůbec dostal k onkologii?

V roce 1983, po ukončení lékařské fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, jsem nastoupil na stipendijní pobyt do tehdejšího Výzkumného ústavu klinické a experimentální medicíny, který nyní nese název Masarykův onkologický ústav v Brně. I

když jsem se chtěl původně věnovat chirurgii, záhy jsem pochopil, že práce s onkologicky nemocnými mě od počátku zaujala a přijal jsem ji jako výzvu k trvalé službě. Tuto práci považuji za velice potřebnou a vnímám ji jako určité naplnění smyslu svého života.

* Léta se zabýváte sledováním onkologicky nemocných. Které diagnózy převažují?

U mužů to jsou nádory plic a pak nádory dolní části zažívacího traktu – tedy tlustého střeva a konečníku. U žen je na prvním místě zhoubný nádor prsu, ale i u tohoto pohlaví patří nádory zažívacího traktu mezi závažné nádory s častým výskytem.

* Mamodiagnostická centra – preventivní (screeningové) i diagnostické rtg vyšetřování a ultrazvukové vyšetření prsů – už dnes existují v každém kraji. Proč nejsou taková centra i pro muže stran karcinomu tlustého střeva?

Je nespornou skutečností, že v oblasti preventivního vyšetřování prsů u žen ve věku nad 45 roků došlo po zavedení mamografického screeningu k významnému pokroku, zastavil se předtím zcela evidentní stálý nárůst v úmrtnosti na dané onemocnění, dnešní statistiky již vykazují mírný pokles.

Před zavedením tohoto preventivního programu byla situace taková, že prakticky u 35 % žen ze všech věkových kategorií byl karcinom prsu zjišťován v pokročilém stadiu III a IV, kdy byla daleko menší pravděpodobnost dlouhodobého přežití těchto žen – přitom v zemích s nejlepšími výsledky v této oblasti to bylo 17–20 procent.

A co se týká karcinomu tlustého střeva: je pravdou, že zde zaujímáme nechvalné prvenství v Evropě. Teprve letos byl vlastně oficiálně zahájen screeningový program zahrnující endoskopické vyšetření tlustého střeva.

Síť kvalitních endoskopických pracovišť v naší zemi je dostatečně hustá, tedy zázemí pro provádění kolonoskopických vyšetření v rámci tohoto preventivního programu je zajištěno a současně zdravotní pojišťovny jsou připraveny příslušné výkony uhradit. Připouštím, že u řady lidí je toto vyšetření vnímáno jako nepříjemné, bojí se ho, ale je a bude třeba tento projekt nevzdat hned na začátku, na všech úrovních provádět osvětu, vysvětlovat, argumentovat, přesvědčovat.

* Karcinom prsu v ČR představuje v současnosti jeden z nejzávažnějších epidemiologických problémů. Proč nemocných přibývá, když máme mamodiagnostická centra?

Během posledních let se dotvořila a významně zkvalitnila síť mamárních screeningových center a pozitivním důsledkem jsou jejich výsledky. Křivka úmrtí na karcinom prsu již nestoupá, ale každoroční nárůst nových onemocnění trvá – tím se rozevírají pomyslné nůžky mezi výskytem a úmrtnosti.

Důvodem je zejména paradoxní úspěšnost dnešní medicíny, kdy ženy se dožívají vyššího věku než dříve, a s tím souvisí i vyšší pravděpodobnost vzniku dané choroby. A protože neznáme konkrétní příčinné faktory vzniku tohoto nádoru, je řešením prevence zaměřená na včasný záchyt karcinomu s vysokou pravděpodobností vyléčení nebo alespoň dlouhodobého přežití.

* Na následky karcinomu prsu zemře každý rok více než 2000 českých žen. Jaké jsou, podle vás, prognózy do budoucna?

V každé historické etapě existovala určitá typická onemocnění – pro 20. a 21. století jsou charakteristická zhoubná nádorová onemocnění či AIDS. Po nemocech srdce a cév představují nádory v našich podmínkách druhou nejčastější příčinu úmrtí u dospělých. Prevence v oblasti kardiovaskulárních onemocnění je na velice dobré úrovní a je intenzivní, proto se může během 2–3 desetiletí stát, že dominantní příčinou úmrtí se stanou právě zhoubné nádory.

Celosvětově musíme připustit, že se naplňují prognózy nárůstu onkologicky nemocných. Světová zdravotnická organizace již před více než 20 lety konstatovala, že nádory představují přibližně 10 procent všech příčin úmrtí a v roce 2015 to bude asi 15 procent, což představuje nárůst o více než 4 miliony úmrtí ročně z uvedené příčiny.

Přesto jsem v prognózách optimista: důslednými preventivními programy zaměřenými na eliminaci nebo alespoň redukci rizikových faktorů a dále vyhledáváním časných forem malignit lze významně zlepšit celkové výsledky a snížit i procento úmrtí na tyto choroby. A u karcinomu prsu je to zcela evidentní – záchyt stadií 0-1, případně 2 znamená velice dobrou prognózu včetně vysokého procenta žen trvale vyléčených.

* Myslíte si, že objev účinného léku je otázkou několika málo let? Nebo jste skeptičtější?

Nemyslím si, že během několika málo let bude objeven nějaký nový lék, který zásadním způsobem zlepší výsledky léčby onkologicky nemocných. Výzvu pro nejbližší budoucnost vidím v rámci prevence těchto onemocnění, a to jak primární – tedy v ovlivnění faktorů, které mají přímou vazbu na vznik těchto chorob – tak sekundární, což znamená pravidelným vyšetřováním určitých rizikových skupin obyvatel zachytit takové onemocnění v co nejranějším stadiu s daleko příznivější prognózou, než je tomu v případě pokročilých zhoubných nádorů.

* Jste také krajský zdravotní rada Jihomoravského kraje. Co můžete – a nemůžete – z této pozice ovlivnit?

Kraje v dnešní podobě mají kompetence v mnoha oblastech státní správy i samosprávy. Odbory zdravotnictví krajských úřadů jsou místem, kde jsou ze zákona registrována všechna nestátní zdravotnická zařízení – tedy jednotliví praktičtí lékaři, samostatní specialisté, dále zubní lékaři, nestátní lékárny či nemocnice, což v Jihomoravském kraji představuje více než 3000 subjektů.

Tato zařízení kontrolujeme, dále šetříme podané stížnosti, organizujeme výběrová řízení za účelem navázání smluvních vztahů mezi nestátním zdravotnickým zařízením a zdravotními pojišťovnami, řešíme také odvolání související s ukončením pracovní neschopnosti. Kraje jsou zřizovatelem mnoha organizací – v této oblasti plníme úkoly související se zřizovatelskými kompetencemi. Připravujeme mnoho koncepčních a dalších materiálů k projednání v orgánech kraje.

Z mého pohledu je to činnost pestrá, má-li přinášet efekt, vyžaduje dobrou komunikaci nejen na úrovni krajského úřadu a orgánů samosprávy, ale i navenek ve vazbě na Ministerstvo zdravotnictví ČR, zdravotní pojišťovny, profesní komory. Jsem přesvědčen, že ze své úrovně se svými spolupracovníky mohu částečně ovlivňovat kvalitu poskytované zdravotní péče a spoluvytvářet úřad vstřícný k občanům, takže naše činnost má být také skutečnou službou lidem. Zároveň chci dodat, že současně se snažím udržet si i „svou“ odbornost, proto se věnuji i práci klinického onkologa.

* Pravidelně navštěvujete i hospic sv. Alžběty v Brně. Kde berete tu vnitřní sílu jít z onkologické ordinace ještě sem?

Do hospice docházím jako lékař – dobrovolník ve svém volném čase, tedy nepobírám za tu činnost žádnou finanční odměnu. K zařízení mám i osobní vztah, protože jsem byl u zrodu tohoto hospice. Pokud má člověk k onkologii skutečný vztah a nebere to jen jako běžné zaměstnání, pak jí věnuje více času než je standardní pracovní doba.

A je přirozené, že se také věnujete přednáškové činnosti, osvětě či vzdělávání. Oblasti paliativní medicíny a hospicové péče se věnuji dlouhodobě, zajímají mě psychosociální aspekty onkologicky nemocných, chci v mezích možností posloužit i těm, kteří jsou již na konci svého života a více než akutní zdravotní péči potřebují „doprovodit“ a pomoci řešit nejrůznější symptomy, které jim snižují kvalitu konce života – bolest, dušnost, zvracení.

I tato fáze konce života je pro toho doprovázejícího obrovskou školou života a člověk se pak i trošku jinak dívá na hodnoty v životě. Tedy na jedné straně to samozřejmě je časová a fyzická zátěž, na druhé pak obohacení – a já jsem za tyto zkušenosti nesmírně vděčný.

* Jak jste prožil Vánoce?

Vánoce a příprava na ně je obdobím zamyšlení, zastavení, setkání s nejbližšími, na které v tom celoročním shonu mám tak málo času, vzpomínkou na blízké, kteří již nejsou mezi námi. Čím je však člověk starší, tím více si uvědomuje, jak ten každý rok rychle uteče, váží si všech těch krásných a nezapomenutelných chvil strávených ve společnosti nejbližší rodiny a je za tato setkání vděčný.

Takže si přeji, aby co nejvíce té radosti, pohody a vzájemné lásky se promítalo do našich všedních dnů, abychom všichni k sobě navzájem byli vnímaví, dokázali si nezištně posloužit a uvědomovali si, jak velkým darem každý den našeho života je.

Ohodnoťte tento článek!