Poškození ledvin cukrovkou

Mezi typické komplikace cukrovky patří postižení ledvin, kterému odborníci říkají diabetická nefropatie. Diabetikům hrozí poměrně dost komplikací, kromě jiného také 20x vyšší riziko chronického selhání ledvin, což znamená postupnou ztrátu jejich funkce.

ilustrační foto

Základem vylučování látek ledvinami je filtrace krve přes stěnu drobných cév, které k tomu účelu vytvářejí zvláštní klubíčka – glomeruly. Jednoduché látky jako například voda a kuchyňská sůl přecházejí do moči snadno, složité „velké“ látky málo, nebo vůbec – například bílkoviny. Přefiltrovaná tekutina se dále zahušťuje, některé látky jsou vstřebávány zpět do krve, jiné jsou aktivně vylučovány do moči.

Úloha ledvin v těle

Ledviny vylučují přebytečné látky rozpustné ve vodě z těla. Jedná se o látky tělu cizí, například léky, nebo o konečné produkty látkové přeměny. Jestliže je funkce ledvin nedostatečná, postupně se tyto látky v těle hromadí a mohou být příčinou celkové otravy organismu. Regulují množství vody, sodíku a draslíku a ostatních minerálů v těle. Udržují správný poměr mezi kyselými a zásaditými látkami. V ledvinách se rozkládá inzulin tělu vlastní i podávaný injekčně. Vytvářejí se zde některé hormony, například povzbuzující krvetvorbu nebo ovlivňující složení kostní tkáně.

Příčiny poškození

Příčinou defektů, které způsobuje ledvinám cukrovka, bývá hlavně dlouhodobá a opakovaná hyperglykemie, to je zvýšená hladina cukru v krvi. Nepříznivý vliv má i vysoký krevní tlak. Poškozena jsou hlavně výše zmíněná klubíčka drobných cév, která přestávají plnit očišťovací funkci a stávají se propustnými i pro složité „velké látky“, které se za normálních okolností do moči nedostanou. Postižení ledvin se projeví, až když je 80 procent ledvinné tkáně zničeno. První projevy ale mohou být nevýrazné a uniknout pozornosti pacienta – jedná se především o ospalost a únavu, zvracení, otoky či slabost.

Příznakem ledvinného onemocnění je objevení malého množství (mikro) bílkoviny (zvané albumin) v moči. Pokud se mikroalbuminurie objeví, je nutná důslednější kontrola hladiny krevního cukru. Bývá třeba rovněž pečlivě sledovat i hodnoty krevního tlaku a případně užívat léky na jeho snížení. Někdy jsou tyto léky nezbytné, i když je krevní tlak v normě.
Jestliže je postižení ledvin takového rozsahu, že již nemohou zbavovat krev škodlivin, musí být jejich funkce nahrazena. Při chronickém selhání funkce ledvin lze použít dva způsoby: hemodialýzu nebo peritoneální dialýzu.

Náhrada funkce ledvin

Chronické selhání ledvin znamená postupnou ztrátu jejich funkce. Nejsou již schopny očišťovat krev od škodlivých nebo přebytečných látek. Nemohou ani správně regulovat množství vody, sodíku, draslíku a ostatních solí v těle.

Postupně tak dochází k celkové otravě organismu. Poměr mezi kyselými a zásaditými látkami je také narušen. Množství hormonů tvořených ledvinami se zmenšuje. V těle se začíná projevovat jejich nedostatek. Inzulin se za normálních okolností rozkládá v ledvinách. Působení vlastního i injekčně podaného inzulinu je prodloužené.

Chronické selhávání ledvin lze řešit pouze zařazením pacienta do dialyzačního nebo transplantačního programu. Oba způsoby zajišťují náhradu funkce ledvin.
K očištění krve lze použít dva postupy: hemodialýzu a peritoneální dialýzu. Při prvním postupu se odvádí krev z tepny do dialyzačního přístroje, který ji očistí a je opět přivedena do žíly. Pacient dochází třikrát až čtyřikrát týdně na dvě až čtyři hodiny do dialyzačního střediska.

Při peritoneální dialýze se nepoužívá k čištění krve přístroj. K odstraňování odpadních látek z těla dochází v břišní dutině. Roztok zvaný dialyzát se trubičkou zavede do břišní dutiny, kde vstřebává odpadní látky z krve. Krev je očištěna za několik hodin a dialyzát se z břišní dutiny pak odstraní buď manuálně, nebo pomocí přístroje. Tuto proceduru pacient absolvuje obvykle přes noc v domácím prostředí.

Transplantace ledvin

Pokud se transplantace zdaří, pracuje nová ledvina stejně účinně jako původní před onemocněním. Je výhodné nalézt dárce, který je pacientovi geneticky co nejpodobnější. Léky, které reakci těla proti transplantované ledvině potlačují, zvyšují riziko infekcí, protože tlumí obranyschopnost organismu. Ledvinu může darovat příbuzný nebo člověk, který zemřel. Než se nemocní dočkají transplantace, docházejí často na dialýzu.

Transplantace je složitá a nákladná operace. Pro její úspěch je nezbytné, aby byl pacientův kardiovaskulární systém (srdce a krevní oběh) v pořádku.
Nová ledvina však bude vystavena stejnému riziku poškození opakovaně zvýšenými hladinami cukru v krvi jako ledvina původní. Aby zůstala funkční co nejdéle, je třeba důsledně kontrolovat hladinu cukru v krvi.

Léčba diabetické nefropatie je poměrně obtížná a pokročilá stadia již nelze zcela vyléčit. Abychom předešli postižení ledvin při cukrovce, je nutné udržovat nemoc pod kontrolou. Hladiny cukru v krvi musejí být vyrovnané: jestliže neurčí ošetřující lékař jinak, nalačno do 7 mmol/l, po jídle do 10 mmol/l. Hodnoty glykovaného hemoglobinu (ukazatel úspěšnosti léčby v posledních 3 měsících) by měly být do 6 procent. Velmi důležitá je také i správná léčba vysokého krevního tlaku.

Diabetická nefropatie

Diabetická nefropatie postihuje kolem 30 procent diabetiků. Postižení ledvin v důsledku onemocnění cukrovkou probíhá velmi dlouhou dobu skrytě, bez větších obtíží a stává se dramatickým až při selhání ledvin. Tomu se většina diabetiků vyhne, pokud dodržují základní principy léčby. Ne každé poškození ledvin u diabetiků však musí mít primární příčinu v cukrovce. Důvodem mohou být opakované záněty močových cest, hypertenze nebo ateroskleróza, jež také ledviny poškozují. V těchto případech nejde o diabetickou komplikaci.


O autorovi: MUDr. MGR. Sylvie Špitálníková

Ohodnoťte tento článek!