Průjmy mohou signalizovat různé nemoci

Jedná se o časté a náhlé vyprazdňování řídké stolice ve zvýšeném objemu trvající maximálně deset dní, říká jedna z definic průjmových onemocnění.

ilustrační foto

Za normálních podmínek se tekutiny ze stravy a pití dostávají do tenkého střeva, kde se asi 90 procent tekutiny vstřebává, zbytek ještě řídké stolice přechází do střeva tlustého. Zde se opět přibližně 90 procent tekutiny střevního obsahu absorbuje, a tím dochází ke změně konzistence stolice ve stolici formovanou. Průjmovou se stolice stává, pakliže je konečný objem vody ve stolici z nějakého důvodu zvýšen.

V dětském věku převažují jednoznačně průjmy infekčního původu. Nejčastěji bývají zastoupeny viry (rotaviry, adenoviry, Norwalk viry atd.), bakterie (Campylobacter, Salmonella, méně často Yersinia a Shigella) a výjimečně v našich podmínkách paraziti. Je nutno připomenout, že ne vždy se původce infekčního průjmu podaří vykultivovat nebo jinak potvrdit, přestože anamnestická a epidemiologická data jsou velmi průkazná.

Vyloučit jiná onemocnění

Nejčastěji se jedná o průjmová onemocnění infekčního původu. Z tohoto důvodu bývají děti s průjmem vyšetřovány a případně hospitalizovány na infekčních odděleních nebo klinikách. Malé pacienty je zapotřebí nějakým způsobem izolovat, aby se navzájem neinfikovali (některé virové průjmy jsou totiž velmi nakažlivé), zajistit jim i okolí dostatečně účinný hygienicko-epidemiologický režim a potřebnou léčbu.

Při vyloučení infekčního původu průjmového onemocnění, jestliže obtíže přetrvávají, je nutno provádět další vyšetření ke stanovení správné diagnózy, nejčastěji již na jiném specializovaném oddělení. Průjmy může totiž způsobovat také mnoho interních onemocnění, která je zapotřebí vyloučit. Například nemoc transportních mechanismů střevních buněk (Crohnova choroba), postižení střevní stěny (kolitida, ischemie), zvýšená motilita střevní (dráždivý tračník), poměrně častý deficit střevních enzymů, účinky některých léků a osmotických látek. Při podezření na náhlou příhodu břišní (například slepé střevo) je namístě spolupráce s chirurgickými pracovišti.

Dítě je ohroženější

Nejčastější a nejzávažnější komplikací průjmu bývá dehydratace. U řady průjmových nekomplikovaných onemocnění vystačíme pouze s poučením pacienta (respektive rodičů) o dietním režimu (hladová – čajová pauza, následně rýžový nebo mrkvový odvar), dostatečném příjmu tekutin, případně o protiprůjmových preparátech.

Problém nastává, jestliže dítě též opakovaně zvrací nebo tekutiny odmítá, přestává močit, má vysoké teploty nebo počet řídkých stolic výrazně převažuje nad množstvím přijaté stravy a tekutin. Zde je potřeba zvážit, zda je situace ještě zvládnutelná v domácím prostředí. Dále je třeba si uvědomit, že dítě má relativně větší potřebu tekutin k zachování vyváženosti vnitřního prostředí než dospělý nemocný a má méně rozvinuté regulační mechanismy, jak tyto poruchy napravovat.

Někdy je třeba i hospitalizace

U malých dětí (kojenci, batolata) někdy postačí k rozvinutí dehydratace několik objemných řídkých stolic nebo opakované zvracení. Tyto pacienty je nutno hospitalizovat a zajistit jim dostatečný příjem tekutin, minerálů a nutričních látek infuzní terapií. Antibiotika se i v nemocnici při léčbě průjmu používají jen omezeně, a to jenom při komplikovaném průjmovém onemocnění (septický průběh). Ve většině případů je nutnost infuzní léčby krátká (2–3 dny), následuje postupné obnovení běžné výživy, a jakmile to klinický stav dovolí, děti jsou propouštěny do domácího doléčení.

Kdy zajít k lékaři?

V zásadě platí, že raději dříve než později.
A na čem nejvíce záleží?
věk a stav dítěte, trvá-li průjem více než 24 hodin a nedojde-li ke spontánní úpravě, průjmové onemocnění trvající více než 24 hodin doprovázené teplotou nebo poruchou regulace teploty, opakované zvracení, přetrvávající bolesti břicha, křeče břicha, dítě nemočí nebo velmi málo, ve stolici je krev nebo masivně hlen, ztráta tělesné hmotnosti o více než 5 %, apatie, zmatenost, dráždivost nebo křeče, odmítání tekutin a stravy, pozitivní epidemiologická anamnéza (kontakty, cestování, riziková strava a chování).

Prevence

Základní prevencí při pobytu v cizím prostředí je dodržovat zásady osobní hygieny s přihlédnutím ke specifickým podmínkám. (Je třeba používat balenou vodu, nepřidávat led do nápojů, vybírat lokalitu s rozmyslem). Je nutno se smířit s faktem, že většina turistických destinací zdaleka nedosahuje standardu, na který jsme zvyklí v Evropě, a že paleta infekčních látek je zde mnohem rozmanitější.
V místech s vysokým rizikem je vhodné se předzásobit antibiotiky, rehydratačními roztoky v prášku, možné je i očkování (například proti choleře).
Místní lékaři jsou většinou dobře informováni o možných příčinách průjmů a mívají i účinné léky.


Do lékárničky přidat probiotika

Až 70 procent lidí potkají během cestování trávicí potíže, přičemž v podstatě platí, že čím exotičtější zemi jste si vybrali za cíl, tím je organismus zpravidla zatíženější. Dětí se toto nebezpečí týká o to víc, že se jim občas podaří ochutnat něco, s čím vůbec neměly přijít do styku, a jejich organismus je navíc na tyto podněty mnohem citlivější. Když už se potíže dostaví, přijde na řadu cestovní lékárnička, ve které by neměly chybět živočišné uhlí, léky proti průjmům a probiotické přípravky. Probiotika pomáhají k opětovnému nastolení rovnováhy a přispívají k rychlé regeneraci.


O autorovi: MUDr. Tomáš Habanec, Klinika dětských infekčních nemocí, FN Brno

ilustrační foto

Ohodnoťte tento článek!