Sportovní masáže

Masáže tohoto typu jsou určeny nejen pro vrcholové, ale i pro amatérské sportovce, kterým pomohou při přípravě na výkon, nebo je zbaví únavy po něm – tedy pro osoby, které netrpí žádným chronickým onemocněním.

Sportovní masáže

Bez masáže, která uměla podpořit sportovní výkon, se neobešli kdysi dávno ani starověcí atleti; jak jinak, věta „Už staří Řekové…“ platí i v tomto oboru. Masáž rozvinuli Američané na začátku dvacátého století, kdy použili techniky švédské a finské masáže a upravili je tak, aby byly vhodné pro sportovní účely. A v praxi je vyzkoušeli na olympiádě roku 1912. U nás se sportovní masáž stala součástí vzdělávacích kurzů po roce 1945 a je povinným předmětem i na příslušné vysoké škole (fakulta tělesné výchovy a sportu).

Jak působí

Masáž jako taková stimuluje prokrvení těla a tím i přívod kyslíku a výživy do tkání, pomáhá odstraňovat zplodiny látkové výměny, ovlivňuje svalové napětí a kloubní pohyblivost, kladně působí na centrální nervový systém, a tedy i na psychiku. Vyjmenované kladné efekty jsou pro sportovce nesmírně důležité jak před závodem, sportovním utkáním nebo jinou tělesnou aktivitou, tak po jejich skončení.
Zkušený masér ví, které postupy a hmaty použít, aby byl výsledek co nejlepší. Využívá určité hmaty a vede je správným směrem, správnou rychlostí a intenzitou. Masáž umí významně pomoci při přípravě na sportovní aktivitu – ať už trénink nebo závody, a to již při rozcvičování. Po skončení sportovní aktivity dokáže hodně podpořit nutnou relaxaci organismu včetně doléčování následků případného zranění, pokud to doporučí lékař. Při některých problémech ji lze provádět i několikrát týdně.
Sportovní, razantnější masáž ale může pomoci i zdravým nesportovcům, a to například s jednostranným zatěžováním těla nebo v případech, že mají sedavé zaměstnání.

Nejobvyklejší masážní techniky a postupy

Při sportovní masáži se používají techniky tření, hnětení, tepání, chvění, roztírání a rozpohybování kloubů. Pracuje se silou a rychlostí – od velmi lehkých až po silné dotyky, které ovlivňují hlouběji uložené tkáně.

Maséři podle potřeby poskytují specifickou nebo nespecifickou sportovní masáž. Specifická masáž má své místo přímo při sportovní akci, kdy se provádí před výkonem, v přestávkách i po jejím ukončení nebo po cestování. Nespecifický typ masáže nemá vazbu na aktuální sportovní výkon; jde o období, kdy sportovec buď trénuje jen velmi lehce, nebo vůbec a je důležité, aby byl organismus stále v kondici – připravený na budoucí zátěž. Tato masáž sleduje stav měkkých tkání, pohyblivost, podporuje svalové napětí, ale i celkové uvolnění. K doplňkovým technikám patří akupresura, která ovšem patří do rukou vyškoleného odborníka.

I sportovní masáž může vonět

Také při tomto typu masáže se používají přípravky, které usnadňují práci maséra při některých hmatech (roztírání, klouzavé pohyby…) a zároveň jsou příjemné pro pokožku masírovaného. Během sportovní masáže se nejčastěji požívají mýdla a pudry, masti, krémy a emulze, při krátkodobé masáži i výrobky s obsahem lihu, který se rychle odpařuje, ochlazuje kůži a mohou se v něm rozpouštět některé účinné látky. Oleje bývají využívány méně, protože jednak zvyšují pocení, jednak by mohly vytvořit silnou neprodyšnou vrstvu a masírovaný by obvykle na její odstranění v koupeli neměl čas.
Na druhou stranu ovšem platí, že při relaxační sportovní masáži lze využít i aromaterapeutické oleje, samozřejmě ve správném zředění.

Bazalkový olej uvolňuje svalové křeče.
Bergamotový olej tiší bolest a osvěží.
Kafrový olej prohřívá a působí proti křečím.
Heřmánkový olej se může použít na drobnější poranění.
Levandulový olej zklidní a pomáhá při bolesti.
Mátový olej pomáhá namoženým svalům a kloubům.
Hřebíčkový olej uvolňuje svalové napětí a prohřívá.

Sportovní masáže

Pozor, některé oleje mají své kontraindikace. Například bergamotový olej může způsobit přecitlivělost na slunce (raději nepoužívejte před tréninkem nebo závodem na jaře a v létě), někdo může být přecitlivělý na heřmánek nebo některé další byliny. Sportovec alergik by se měl poradit s lékařem.

Kdy nemasírovat

Při popisovaném typu masáže jsou pod rukama maséra zdraví, obvykle mladí muži a ženy, ale i tady existují určitá pravidla, která je nutné dodržet. Masírovat se nesmí při akutních onemocněních, při kožních chorobách (pozor i na mateřská znaménka a ostatní útvary), při zánětech kloubů, při křečových žilách a při závažných srdečních chorobách. Ty mezi vrcholovými sportovci nebývají, rekreační a amatérští sportovci by měli znát svůj zdravotní stav a rozumně mu přizpůsobit své aktivity. Kontraindikací sportovní masáže jsou i nemoci žlučníku, močových cest a především osteoporóza. Odborníci nedoporučují sportovní masáž ženám při menstruaci a během gravidity.

Sportovní masér často bývá i psycholog

Správná masáž není automatická záležitost. Masér musí znát anatomii i fyziologii a teprve po letech praxe se jeho práce může označit za dokonalou. Nejlepší maséři nejen vnímají a poznají potřeby těla, ale umějí se vcítit i do psychického stavu. Při masáži sportovců je masér v kontaktu s masírovaným často, a to i ve vypjatých situacích, takže umí kontrolovat napětí a uvolnění svalů a dokáže sportovce pod svýma rukama povzbudit i psychicky. A pokud má smysl pro humor, což sportovní maséři často mívají, může významně ovlivnit nejen kondici a duševní stav sportovce i jeho výkon.

Odlišnosti sportovní masáže

Masáž tohoto typu je vydatnější, tvrdší než klasická masáž, používá se více dráždivých hmatů, jejichž cílem je dokonale prohřát svaly sportovce a zvýšit jejich elasticitu.
technikami je dosaženo uvolnění a ztišení.

Jak na to?

Tření: Celou plochou dlaně i hřbetem ruky. Podporuje mízní oběh, prokrvení kůže a podkoží a snižuje svalové napětí.
Hnětení: Hmat, který působí na podkoží a hlubší vrstvy tkáně. Pomáhá při odstraňování odpadních látek.
Tepání: Svižné údery ruky – pleskání, sekání i tepání pěstmi na zpracovávanou oblast. Při povrchovém tepání dochází k uvolnění svalů, hluboké má naopak stimulační účinky.
Chvění: Vytřásání celé končetiny a práce dlaněmi při maximálně uvolněných svalech.
Tyto a další masérské hmaty vyžadují správný teoretický a praktický výcvik.


O autorovi: Jana Hrabáková

Ohodnoťte tento článek!