Základní práva pacientů

11. 1. 2010 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Za základní práva pacientů lze považovat samotné právo na zdravotní péči, právo na svobodnou volbu lékaře, právo na poskytnutí informací o zdravotním stavu, jakož i právo pacienta odmítnout navrhovaný zdravotní výkon.


Základ úpravy těchto práv, který je dále rozveden v řadě zákonných a podzákonných předpisů, nalezneme v ústavních zákonech a mezinárodních smlouvách. Z mezinárodních smluv je v této oblasti významná Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Z vnitrostátních zákonů upravujících výše uvedenou problematiku je nutné zmínit především zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Právo na zdravotní péči

Podle ustanovení článku 31 Listiny základních práv a svobod má každý právo na ochranu zdraví. Občané České republiky pak mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek stanovených zákonem.

Konkrétní podmínky, za kterých vzniká výše uvedené právo na bezplatnou zdravotní péči, jsou upraveny v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Podle uvedeného zákona jsou zdravotně pojištěny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky, jakož i osoby, které zde sice trvalý pobyt nemají, avšak jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který zde sídlo či trvalý pobyt má. Tyto osoby zákon označuje jako „pojištěnce“.

Zdravotní pojištění vzniká přímo ze zákona dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky. Zdravotní pojištění vzniká rovněž dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, či dnem, kdy takováto osoba získala trvalý pobyt na území České republiky.

Pacienti, resp. výše definovaní pojištěnci, mají právo na poskytnutí zdravotní péče bez přímé úhrady. Jde o zdravotní péči, poskytovanou s cílem zachovat či zlepšit zdravotní stav pojištěnce, jež je poskytována ambulantní či ústavní formou. Lékař ani jiný zdravotnický pracovník nesmí za takto poskytovanou zdravotní péči přijmout od pojištěnce žádnou úhradu, a to pod sankcí pokut či možnosti odejmutí oprávnění k poskytování zdravotní péče.

Pojištěnci mají dále při poskytování ambulantní péče právo na léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely bez přímé úhrady, jde-li o léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely hrazené ze zdravotního pojištění.

Ze zdravotního pojištění se plně hradí nejméně jeden léčivý přípravek nebo potravina pro zvláštní lékařské účely uvedený v jednotlivých skupinách léčivých látek. Při poskytování ústavní péče se ze zdravotního pojištění plně hradí léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely, indivifoto: duálně připravované léčivé přípravky, radiofarmaka a transfuzní přípravky, a to v provedení nejméně ekonomicky náročném.

Ze zdravotního pojištění naopak nejsou hrazeny prohlídky, vyšetření, léčivé přípravky, potraviny pro zvláštní lékařské účely, zdravotnické prostředky a jiné výkony provedené v osobním zájmu a na žádost fyzických osob nebo v zájmu a na žádost právnických osob, jejichž cílem není zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce.

Právo na svobodnou volbu lékaře

Současný právní řád dává pacientům právo na výběr lékaře, klinického psychologa a zdravotnického zařízení. Možnost volby není dána v případě tzv. závodní preventivní péče, která je poskytována ve spolupráci se zaměstnavatelem pacienta. Právo volby je dále zákonem výslovně vyloučeno u osob ve výkonu trestu odnětí svobody, vazby a zabezpečovací detence.

Omezeni ve svobodné volbě lékaře jsou rovněž vojáci v činné službě a žáci vojenských škol. Uplatnit právo na volbu lékaře, tedy změnit dosavadního lékaře a zaregistrovat se u nového, může pacient jednou za tři měsíce. Možnost registrace u nového lékaře za účelem poskytnutí zdravotní péče bez přímé úhrady předpokládá, že tento nový lékař je ve smluvním vztahu se zdravotní pojišťovnou pacienta, který volbu činí.

V opačném případě pacientovi nezbývá než přestoupit k pojišťovně, se kterou je nově zvolený lékař ve smluvním vztahu. Zdravotní pojišťovnu lze však změnit pouze jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. dni kalendářního čtvrtletí. Za osoby nezletilé a za osoby bez způsobilosti k právním úkonům provádí změnu pojišťovny jejich zákonný zástupce.

Dítě se po narození stává automaticky pojištěncem zdravotní pojišťovny, u které je v den narození dítěte pojištěna jeho matka. Změnu zdravotní pojišťovny dítěte může jeho zákonný zástupce provést až poté, kdy je dítěti přiděleno rodné číslo. Další omezení svobodné volby lékaře jsou dána možnostmi lékařů nového pacienta odmítnout.

Zvolený lékař však může odmítnout přijetí nového pacienta do své péče pouze tehdy, jestliže by přijetím tohoto nového pacienta bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto pacienta nebo o stávající pacienty, které již ve své péči má. Jiným důvodem, pro který může zvolený lékař odmítnout přijetí pacienta, je přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pacienta pro případný výkon návštěvní služby.

Každé odmítnutí převzetí pacienta musí být lékařem pacientovi písemně potvrzeno. Lékař však za žádných okolností nemůže odmítnout pacienta ze svého spádového území. Rovněž nemůže odmítnout pacienta v případě nutnosti poskytnutí neodkladné péče, a to bez ohledu na to, zda tento pacient patří či nepatří do lékařova spádového území.

Právo pacienta odmítnout navrhovaný zdravotní výkon

Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Lékař je povinen informovat svého pacienta o účelu a povaze poskytované zdravotní péče a každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích. Pacient má právo po takto obdržených informacích zdravotní péči či jednotlivý léčebný výkon odmítnout, a to formou písemného prohlášení označovaného jako „reverz“.

Právo na informace o zdravotním stavu a ochrana soukromí pacientů Pacient má právo na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě nebo v jiných zápisech vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu, přičemž do této dokumentace může nahlížet a pořizovat si z ní výpisy, opisy a kopie.

V případě úmrtí pacienta mají právo na informace o jeho zdravotním stavu osoby blízké. Osoby blízké mají právo na tyto informace také v případě pacienta, jehož současný zdravotní stav neumožňuje, aby provedl určení osob, které o jeho zdravotním stavu mají být informovány. Zároveň má každý pacient právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví.

Tomuto právu odpovídá povinnost pracovníků ve zdravotnictví zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli při výkonu svého povolání, s výjimkou případů, kdy takové skutečnosti sdělují se souhlasem ošetřované osoby.

Zdravotničtí pracovníci nejsou povinnou mlčenlivostí vázáni dále v rozsahu nezbytném pro svou obhajobu v trestním řízení, jakož i v případech soudních a správních řízení, jejichž předmětem je spor mezi zdravotnickým pracovníkem a pacientem či jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.


JUDr. Tomáš Tuza, advokát

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?