Zdeněk Troška: Jaký jsem pacient?

„Beru rybí tuk a piji bylinkové čaje,“ odpovídá režisér Zdeněk Troška na otázku, jaké zásady zdravého žití dodržuje. Možná to stačí, když k tomu přičteme jeho nezdolný optimismus.

ilustrační foto

* Netajíte se tím, že dobře se najíst je „trvalá radost vysoko převyšující všechny ostatní radovánky“ a že „do huby nikdy nic špatného“ nedáte. Souhlasil byste se mnou, že co člověk sní s chutí, to tělu neublíží?

To si pište! Svatá pravda, velebnosti, jak by řekla Kelišová. Radost těla s dobrým jídlem je i radostí duše. Takže blaženost celého bytí.

* Lékaři ale neustále vyzývají k dodržování zdravého životního stylu, pitného režimu, mračí se nad tučným jídlem… Už se mračí i na vás, nebo patříte mezi výjimky, kterých se vysoký krevní tlak či zvýšená hladina cholesterolu netýkají?

Ve svém věku si už můžu tyto hříchy trochu dovolit. Ale jsem ukázněný pacient, takže oba zmíněné faktory mám v pořádku. Pro vlastní pocit lehkosti bych mohl shodit tak šest sedm kilo, abych byl úplně nejšťastnější Troška na světě. Problém mám jen s tím, že jsem nežíznivec, takže vůbec necítím potřebu pít. A to prý není dobře. Ale vypít dva až tři litry vody denně by bylo pro mě přímo utopením.

* Nekouříte, nepijete alkohol ani kávu, máte nějaké neřesti? Dáte si alespoň občas Troškovu hoštickou medovinu?

Tato dobrá medovina slouží nejen ke vzbuzení chuti či k dobrému trávení, ale peníze z jejího prodeje jdou na obnovu goticko-renesanční tvrze v Drslavicích u Prachatic. A to je jistě záslužný dopad alkoholu na společnost.

* Co je vaším největším hříchem?

Příbor.

* Žijete nejspíš dost hektický život. Máte vůbec příležitost k dodržování doporučení od zdravotnických autorit?

Beru rybí tuk a piji bylinkové čaje, které mám moc rád. A spím na polštářích napěchovaných mateřídouškou, heřmánkem, černým bezem a lipovým květem. Takže mám přímo pohádkové sny. Věřím bylinkám. Zatím mi pomáhají, aspoň v prevenci proti běžným nemocem.

* Řekla bych – možná proto, že vás považuji za citlivého a empatického člověka –, že i ve vás je nějaká schopnost uzdravovat. Využíváte ji pro sebe nebo své přátele?

Někdo říká, že si v mé přítomnosti odpočine, uleví si, uklidní se. Jestli je to jen z poloviny pravda, jsem tomu rád. Víte, je to jen dobrou náladou, kterou zatím pořád mám a kterou zřejmě dovedu ty ostatní nakazit. Smích a klid v duši jsou nejlepší medicíny na světě.

* Je o vás známo, že jste „skřivánek“, který vstává ráno už po čtvrté hodině. Nemáte při vašem pracovním vytížení někdy problémy se spánkovým deficitem?

Ráno brzy vstanu, večer se nedočkám večerníčku, kór teď v zimě. Když na mě přijde „mrákota“ v odpoledním čase, nevzpírám se jí a třeba jen na čtvrt hodinky se natáhnu. Pokud to ovšem v zaměstnání jenom trošku jde.

* Často natáčíte v náročných terénech – hrady a zříceny, africká divočina… Stala se někdy při natáčení nehoda, kdy bylo například nutné volat lékaře, nebo jste vždy všechno zvládli „svými silami“?

Zaplať pánbůh, nikdy. I když mnohé scény jsou opravdu nebezpečné, nebo aspoň tak na plátně vypadají, všichni dělají vše pro to, aby natáčení proběhlo bez jakéhokoli ohrožení na zdraví herců i členů štábu. Navíc, pro nebezpečné scény máme profesionální kaskadéry, a ti jsou na nějaké modřiny zvyklí.

* Dokončujete další pohádku, opět jste asi trávili spoustu času v terénu. Jakou máte kondici? Vyběhnete někam, nebo máte jako šéf výsadu dopravit se až na místo autem?

Pokud točíte v divokých roklích, žádné auto vám není nic platné… Ostatně, sám rád chodím pěšky, dnes se tomu říká pěší turistika. Po Šumavě, po Praze, po houbách, je to pro mě ideální odpočinek.

* Cvičíte nebo máte nějaké rady, jak se udržovat v kondici?

Necvičím, poradce nemám. A mít nikdy nebudu. Myslím, že není nad přirozený pohyb a tím je právě chůze.

* Žijete v centru Prahy, právě nastala doba chřipkové epidemie… Už jste se o prevenci zmínil – je součástí vašeho života?

Jsem kupodivu člověk nestonavý, na chřipky, angíny netrpím. Dokonce nemám ještě ani svého obvoďáka.

* Studoval jste ve Francii, vracíte se tam čerpat a doplňovat síly?

Francie mi kupodivu k srdci nepřirostla, tedy nemyslím zemi, ale mentalitu Francouzů. Mám tam dvě rodiny, se kterými jsem ve spojení, ale jezdím tam málo. Francouzská kuchyně je lehčí než česká, ale taky hladovější. Aspoň pro mě.

* Pochválil jste bylinky, ale lékaři jsou lékaři, a když je člověku nejhůř, rád se svěří do jejich rukou. Máte mezi nimi přátele?

Mám několik skvělých přátel – lékařů, čas od času se sejdeme, probereme živé mrtvé, ptají se na zdraví, řeknou to, já ono a spokojeně zas odcházíme do života.

* Když se řekne „relax“, jakou představu ve vás vyvolá tento tolik frekventovaný pojem?

Spánek. A já strašně rád spím.


Zdeněk Troška Pochází z jihočeských Hoštic u Volyně (*18. 5. 1953), vystudoval střední školu Lycée Carnot ve francouzském Dijonu, poté režii na pražské FAMU. Popularitu získal hlavně svými komediemi a pohádkami, přičemž zatím poslední – Čertovu nevěstu – právě dokončuje. Režíruje ale také muzikály a opery, vloni jsme ho mohli vidět jako porotce v soutěži Talentmania. Vydal také úspěšnou kuchařku Nebe v hubě.

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
3)
OR = 2,36, 95% CI 1,34-4,15, p = 0,003), resp. (OR = 2,42, 95% CI 1,22-4,81, p = 0,01
4)
OR = 3,22, 95% CI 2,28-4,55, p < 0,0001), resp. (OR 2,82, 95% CI 1,91-4,15, p < 0,0001
Ohodnoťte tento článek!