Problematika informovaného souhlasu očima právníka – kazuistika

Lékař-zaměstnanec jedné pražské fakultní nemocnice zaslal autorovi nový vzor informovaného souhlasu. Dokument je označený „Informovaný souhlas s poskytováním léčby na omezenou dobu“ a týká se pracoviště podávajícího nákladné, tzv. „centrové“ léky. Nemocnice je smluvním poskytovatelem zdravotních pojišťoven. V textu vzoru se uvádí doslova: „Pacient byl dostatečně poučen a bere na vědomí skutečnost, že léčba, která mu bude poskytnuta, není finančně kryta úhradou zdravotní pojišťovny a doba poskytování léčebné péče může být závislá na finančních možnostech poskytující nemocnice. Je srozuměn s možným ukončením podávání preparátu kdykoli v průběhu již započaté léčby bez náhrady. Pacient byl také výslovně poučen o tom, že v případě předčasného ukončení léčení předmětným léčivem z výše uvedených důvodů, se může jeho zdravotní stav i po předcházejícím přechodném zlepšení vrátit na původní stav, nebo může dojít i k jeho zhoršení. Pacient prohlašuje, že byl řádně poučen, poučení porozuměl a výslovně souhlasí se způsobem navržené léčby, stanovenými omezeními i možnými důsledky.“ Formulář je sestaven tak, že pacient nemá možnost s podmínkami nesouhlasit, může dokument pouze podepsat nebo podpis odmítnout. Lékař se ptá, zda je takové poučení právně v pořádku a jestli jej dostatečně chrání v případě újmy na zdraví pacienta.
Tento vzor informovaného souhlasu je v rozporu se zákonem. Z pohledu lékaře není v žádném případě možné nutit pacienta, aby podepisoval, že se bude léčit non lege artis nebo že lege artis léčbu se zdravotními riziky předčasně ukončí. Takový souhlas by byl neplatný již kvůli § 2645 NOZ, který uvádí: „Poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.“ Nesmluvní nemocnice by mohla pacienta před zahájením léčby odmítnout dle § 48 odst. 1) písm. c) zákona o zdravotních službách, avšak jakmile vztah lékařpacient vznikne, nesmí jej již poskytovatel svévolně ke škodě zdraví pacienta přerušit. Naopak pacient musí být poučen, že léčen bude vždy podle medicínské potřeby tak dlouho, jak je třeba. Nesmluvní poskytovatel by nanejvýš mohl požadovat přímou úhradu za služby, které nebyly nebo přestaly být hrazenými, a i to jen za předpokladu předchozího poučení pacienta o ceně.

Pokud daná nemocnice má smlouvu se zdravotními pojišťovnami a má i příslušné „centrové dodatky“, musí pacienty léčit v takovém rozsahu, v jakém to odpovídá jejich medicínské potřebě a rozsahu úhrady stanovené SÚKL. Na této povinnosti nic nemění, jak je nastaven aktuální úhradový mechanismus, například to, že nemocnice dostává nevýhodný paušál. Jedinou výjimkou, která je teoreticky představitelná, je situace, kdy by nemocnice měla sjednanou úhradu odchylně od úhradové vyhlášky tak, že po provedení určitého přesně daného počtu zákroků smlouva zaniká splněním (někdy se mluví o „balíčcích“). Takový typ úhrady však fakultní nemocnice u biologické léčby zpravidla nemívají. Určitě ji neměla tato konkrétní nemocnice u VZP v roce 2016, podle webových stránek www.vzpsmlouvy.cz naopak měla obvyklý „paušál s nepřekročitelným stropem“. Na rok 2017 pak není zatím zveřejněn žádný úhradový dodatek, takže nemocnice má úhradu dle výchozích pravidel úhradové vyhlášky pro 2017.

Používáním takového vzoru nemocnice postupuje protiprávně. Pacienti by si mohli oprávněně stěžovat. A v případě škody na zdraví odnětím léčby rovněž nemocnici úspěšně žalovat. Nemocnice by měla přijít o certifikát kvality, neboť nedodržuje práva pojištěnců, což je podmínkou akreditace; pokud o této skutečnosti akreditační společnost ví, a přesto nemocnici certifikát udělila, měla by sama přijít o licenci nebo čelit pokutě dle zákona 372/2011 Sb. Je otázkou, co přimělo vedení nemocnice k vydání takového vzoru. Patrně to bylo neporozumění úhradovému právu v kombinaci s reálným problémem limitací úhrady ve vyhlášce. Nemocnice však nemůže „řešit“ tento problém na úkor pacientů – zejména jedná-li se o přímo řízenou organizaci téhož ministerstva, které úhradovou vyhlášku vydalo.
JUDr. Ondřej Dostál, Ph. D., LL. M., specialista na zdravotnické právo PwC Legal

Ohodnoťte tento článek!