První můstek

První lásky si člověk pamatuje celý život. Podobné je to i s prvními můstky. Ještě před vojnou jsem zhotovil svůj první můstek zcela sám, pochopitelně s pomocí laboratoře, ale myslím tím ordinační fázi. Byl to velký můstek v horní čelisti, od horní pravé šestky po horní levou sedmičku. Podle mého názoru se opravdu povedl a pacientka, říkejme jí třeba paní Procházková, při poslední návštěvě řekla: „Tak děkuju, pane doktore, přeju vám, abyste to na té vojně přečkal a rychle vám to uteklo. A až se vrátíte z vojny, tak mi uděláte můstek dole.“ Přislíbil jsem. Asi padesátiletá pacientka odešla a já se začal pomalu chystat na vojnu.
Pár měsíců po svém návratu jsem si na paní Procházkovou vzpomněl. „Tak kdypak přijde paní Procházková, abych jí udělal ten dolní můstek?“ řekl jsem jednou před sestřičkou. Chtěl jsem se taky podívat, jak po roce vypadá ten můj první můstek.
„Pane doktore, vy to nevíte?“ podivila se sestřička.
„Co nevím?“ „Ona paní Procházková zemřela. Asi infarkt, protože někdy na jaře přišla domů, skácela se a byla na místě mrtvá!“ Tak i proto si svůj první můstek pamatuji, i když jsem nezjistil, jak dlouho vydržel. S jistou nadsázkou můžu říct, že pacientce vydržel až do smrti.

Ohodnoťte tento článek!