Radiofrekvenční denervace u pacientů s refrakterní arytmií a anginou pectoris

Prognóza pacientů trpících refrakterní arytmií nebo refrakterní anginou pectoris nemusí být infaustní. Řešením jejich potíží může být radiofrekvenční denervace hrudního sympatiku.

Radiofrekvenční denervaci hrudního sympatiku začali před několika lety provádět čeští odborníci z Kardiocentra Nemocnice Na Homolce v Praze pod vedením prof. MUDr. Petra Neužila, CSc., FESC, ve spolupráci s Klinikou anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze. Informace o tom, komu je metoda určena a proč jí nejsou léčeni všichni, kdo ji potřebují, nám poskytl doc. MUDr. Pavel Michálek, Ph. D., DESA, MSc., který na uvedené klinice působí jako intervenční algeziolog.

Můžete přiblížit, o jakou metodu se jedná a v čem spočívají její benefity?

Radiofrekvenční denervace jako taková je známá od 70. let minulého století a využívá se v rámci intervenční algeziologie a kardiologie v různých oblastech lidského těla. V našem případě jde o působení v oblasti hrudních sympatických ganglií. Tyto nervy jsou odpovědné za přenos sympatických impulsů, tedy za vnímání chladu, tepla, bolesti a kontrolu prokrvení. Primární indikací metody byla léčba bolesti a až v posledních deseti letech jsme ji začali ve spolupráci s kolegy z Bostonu využívat i v kardiologii. Na začátku stála myšlenka, že blokáda sympatiku by mohla nejen odstraňovat bolest, ale i pozitivně ovlivňovat srdeční činnost, čili pomáhat pacientům s poruchami srdečního rytmu a nemocným s neztišitelnými epizodickými bolestmi na hrudi. Jedná se především o pacienty s refrakterními arytmiemi a také refrakterní anginou pectoris. V uvedené indikaci metoda do té doby nebyla využívána. Od roku 2010 jsme společně s profesorem Neužilem provedli radiofrekvenční denervaci u 15 pacientů a výsledky jsme opakovaně prezentovali na domácích a zahraničních konferencích, publikovány byly v zahraničních odborných časopisech. Přesto mezi lékařskou veřejností není metoda příliš známá. V ČR přitom žije asi 100 pacientů, kteří by mohli z daného výkonu profitovat.

Pokud se pacient trpící refrakterní arytmií nedostane do jednoho ze dvou center, kde se provádí radiofrekvenční denervace, jaká je jeho prognóza?

Zmíněná metoda je v současnosti poslední léčebnou možností po vyčerpání ostatních terapeutických intervencí. Bez této léčby velká část pacientů zemře v důsledku arytmogenních bouří. Naopak po provedení radiofrekvenční ablace se srdeční činnost stabilizuje a pacienti dlouhodobě přežívají. U refrakterní anginy metoda sníží četnost a intenzitu záchvatů a tím zlepší kvalitu života nemocného. Zatím nemáme dostatečně velký soubor pacientů pro provedení studie, což by mohlo být jedním z důvodů, proč metoda dosud nevstoupila do povědomí odborníků. Může u nich přetrvávat určitá nedůvěra či skepse. Dosavadní výsledky jsou však povzbudivé.

Jaká je pravděpodobnost, že tato metoda pomůže? Je efekt radiofrekvenční denervace trvalý? A jaké hrozí komplikace?

Vzhledem k malému počtu provedených výkonů a relativně krátkému (pětiletému) období, po které pacienty po výkonu sledujeme, nelze zatím dát spolehlivou odpověď. Z našich 15 případů však metoda nebyla účinná jen u jednoho pacienta, a co se týče trvalosti, žádný pacient se zatím s problémem nevrátil. Ze závažnějších komplikací zde hrozí pneumotorax, neboť se pohybujeme v hrudní oblasti. V zásadě by ale při použití radiofrekvenční denervace nemělo docházet ke komplikacím ohrožujícím život.

A co vedlejší efekty sympatektomie?

Výkony tohoto charakteru se obecně provádějí již téměř sto let a zdá se, že vedlejším účinkem hrudní sympatektomie může být snad jen snížené pocení či zvýšená teplota v oblasti, která ztrácí sympatickou inervaci. Je tomu tak proto, že sympatické nervy nevedou pohyb ani dotek. Jiná situace je například u bederní denervace, kde může dojít k poruše některých reflexů, jako je erekce, ejakulace a podobně. Tam je třeba postupovat u mužů opatrně.

Jak probíhá příprava na radiofrekvenční denervaci a samotný výkon?

Pacient s danou indikací je vyšetřen intervenčním algeziologem, který posoudí, zda nejsou kontraindikace k výkonu, například nádor, malformace či zvýšený sklon ke krvácení. Dále se provede testovací blokáda pod ultrazvukem a pacient je 24 hodin sledován na lůžku. Poté je propuštěn domů, kde je po dobu dalších 24 hodin monitorován pomocí holtera. Přetrvává-li efekt blokády, to znamená nejméně 50procentní zlepšení, pacient může podstoupit vlastní výkon při jednodenní hospitalizaci.

Lékaři jsou patrně mnohem lépe obeznámeni s metodou radiofrekvenční ablace, která se provádí u fibrilace síní. V čem spočívá hlavní rozdíl mezi těmito metodami?

Jde o stejnou metodu a stejný princip, kdy se pomocí tepelné energie „spálí“ cílová tkáň. U fibrilace síní jde o destrukci aberantních drah v převodním systému srdečním, zatímco v našem případě provádíme destrukci nervů sympatiku v hrudní oblasti.

Na některých pracovištích se provádí také renální denervace…

Ano, opět jde o tentýž princip, s cílem léčit refrakterní hypertenzi. I zde se provádí denervace sympatiku, ale u cév zásobujících ledviny.

Plánujete do budoucna tuto metodu rozvíjet, modifikovat nebo využívat v dalších indikacích?

Možnost rozšíření kardiologických indikací zatím nevidím, ačkoli se spekuluje o možnosti využití radiofrekvenční denervace u syndromu dlouhého Q-T u adolescentů. Jedná se o jedince, u nichž hrozí v důsledku této poruchy syndrom náhlé smrti. Jinak, většinu kardiologických problémů v současné době řeší intervenční kardiologie nebo kardiochirurgie.

doc. MUDr. Pavel Michálek, Ph. D.

Ohodnoťte tento článek!