S Ebolou je spojena i řada etických aspektů

Expertní panel Světové zdravotnické organizace (WHO) schválil použití experimentálního léčiva Zmapp při terapii nakažených Ebolou. Jak pro BBC připomíná britský odborník na lékařskou etiku Daniel Sokol, není to jediná oblast spojená s touto nemocí, jež se dotýká etických aspektů.

Zatímco například malárie nebo tuberkulóza každoročně zabijí několik milionů lidí, virus Ebola si od svého objevení v roce 1976 vyžádal „jen“ několik tisíc životů. Přesto vzbuzuje mnohem větší strach – není jasné, kdo je původcem nákazy, takže je těžké nemoc dostat pod kontrolu, manifestace Eboly je dramatická a je spojena s vysokou úmrtností.

Stigmatizace přeživších i zdravotníků

Lékaři pomáhající v afrických zemích zvládat epidemie Eboly se musejí potýkat nejen se samotnou nemocí, ale také s nedůvěrou obyvatel a řadou mýtů a předsudků. Nemocní a poté i přeživší pacienti jsou často odmítáni svou komunitou -opouští je partner, nesmějí se vrátit do svých domovů, neseženou práci. Během vypuknutí Eboly v Ugandě mezi lety 2000 a 2001 byly zaznamenány případy, kdy byl všechen majetek a domy těch, kteří nemoc přežili, spálen.
Nemocnice, které často nejsou na Ebolu připraveny, jsou rovněž cílem nepřátelství obyvatel. Řada obětí nemoci jsou totiž sami zdravotníci. To například v roce 1995 během epidemie v Demokratické republice Kongo zavdalo příčinu k šeptandě, že lékaři v tamní nemocnici vraždí své kolegy, kteří pašují diamanty z nedalekých dolů, a vydávají je za oběti viru.

Nedůvěra a tradice

Často hraje roli rasová otázka -místní věří, že virus do země zanesli běloši, při vypuknutí Eboly v Ugandě byli tamní obyvatelé přesvědčeni, že bělošští zdravotníci rozprodávají těla obětí kvůli zisku.
Lékaři nezřídka čelí výhrůžkám a násilí, v lednu 2002 musel personál nemocnice v jedné z gabonských vesnic uprchnout.
Zdravotníci a humanitární pracovníci rovněž často narážejí na tradice, jichž se místní obyvatelé jen neradi vzdávají. Velkým problémem je například přesvědčit je, že není možné oběti viru Ebola pohřbívat tak jako ostatní zemřelé. Rovněž zákaz lovu a konzumace zvířat, u nichž se spekuluje jako o původcích viru, není vždy dodržován.
Některé komunity lékaře vůbec nevyhledají a raději spoléhají na svého léčitele – ten ale nejrůznější „léčbou“ a obřady může naopak výrazně přispět k posílení epidemie.
Nedůvěru v „západní“ medicínu ostatně ilustruje i případ z minulého týdne, k němuž došlo v liberijské Monrovii – s pomocí rodinných příslušníků, kteří vyplenili zdejší nemocnici, ze zdravotnického zařízení uprchlo 29 pacientů infikovaných Ebolou, kteří zde byli v karanténě.

Počet nakažených a zemřelých v západoafrických zemích*
Guinea LeoneSierra Libérie Nigérie Celkem
Počet případů 543 848 834 15 2240
Počet zemřelých 394 365 466 4 1229

Údaje platné k 21. 8. 2014

(Zdroj: BBC)

Ohodnoťte tento článek!