Finalistky – zač byly nominovány?

Kategorie ambulantní péče

Sestra Jana Petrželková je do této soutěže navržena již podruhé. Poprvé v roce 2000 za záchranu života malého pacienta – tenkrát ale pro velkou konkurenci neprošla. Letos ji kolegyně navrhly znovu – za to, že ve vzorné péči o pacienty nepolevila po celých 37 let, které ve zdravotnictví pracuje.

Osudem se jí stalo lidské srdíčko a kladenská nemocnice. Praxi začínala na oddělení anestezie a resuscitace a po dalším vzdělání v kardiologii se stala specialistkou na kardiostimulaci.

Dnes pracuje v Kardiostimulačním centru -jak se nazývá samostatný úsek při interním oddělení nemocnice Kladno. V roce 2003, kdy tehdejší hlavní sestra Růžena Macháčková založila v kladenské nemocnici školicí středisko, zúčastnila se příprav a začala přednášet část týkající se venózních podkožních portů. V době výměny hlavních sester byla dokonce po dobu několika měsíců oficiálně pověřena vedením těchto kurzů. A to by již mohla trochu zpomalit a více se věnovat rodině a vnoučatům. Dnes ji těší veliký zájem o kurzy i slova uznání od kolegyň. Největší radost ale má z toho, když vidí, že se takto – i její zásluhou – kvalita péče o pacienty zlepšuje.

Sestra Marie Ježková je své profesi vzácně věrná: na urologickém oddělení v nemocnici ve Znojmě pracovala nepřetržitě od roku 1968! A teď počítejte! Když dnes prochází jeho endoskopickým sálem, může ji hřát u srdce. Nejenže jí zde rukama prošly stovky pacientů – ona sama byla u toho, když byl uváděn do provozu. Pro paní Ježkovou je práce koníčkem – a navíc – měla štěstí na trvale dobrý kolektiv, kterého si vážila a hýčkala. Přednášela sestrám -absolventkám i mladým lékařům, všem byla skvělou poradkyní a oporou. V roce 1995 jí zemřel manžel a o tři roky později syn. V tu chvíli myslela, že pro ni vše skončilo. Ale život šel dál a paní Ježková se ještě více upnula ke své práci. Dnes je krátce v důchodu a své volné chvíle tráví na zahrádce, čte, luští křížovky, dívá se na televizi -a hlavně pomáhá vychovávat dvě vnoučata.

Když se řekne Hana Kubů, každému se hned vybaví endoskopie. Nejprve ale tato sestra pracovala na klinice dětské neurologie. Po mateřské dovolené nastoupila do nově budovaného Endoskopického centra interní kliniky fakultní nemocnice Motol. Je to jedno z největších pracovišť v ČR, kde se vedle běžného ambulantního vyšetřovacího programu provádějí urgentní výkony, specializovaná vyšetření a nepřetržitá urgentní příslužba. Důvodem nominace paní Kubů je to, že dokázala svoji specializaci endoskopické sestry prosadit nejen na svém pracovišti, ale v celé republice i v zahraničí. Ze stáží vozí poznatky, které doma předává a realizuje: organizuje vzdělávací akce a jako předsedkyně sekce sester digestivní endoskopie při České lékařské společnosti organizuje kongresy a semináře na celostátní úrovni. Je aktivní v mezinárodní společnosti pro endoskopii ESGENA.

Kategorie sociální péče

Petra Krajíčková má na svých 29 let již bohatou praxi. Začínala na dětské neurologii v pražském Motole, pak následovala další tři místa a nyní již pět let pracuje v oblastní charitě Havlíčkův Brod a více než tři roky jako vedoucí střediska domácí péče v Ledči nad Sázavou. Navržena byla především za to, že zorganizovala a zrealizovala pět charitativních akcí: tři plesy Dobré vůle, v roce 2003 akci s názvem Růžový den a následující rok charitativní dětskou akci Úsměv dětem.

Výtěžek z akcí byl věnován na to nejpotřebnější: na zdravotnické pomůcky v domácí péči, azylový dům v Havlíčkově Brodě, pro stacionář Petrklíč v Ledči nad Sázavou pro postižené děti, pro lidi postižené povodněmi. Nyní Petra Krajíčková studuje pedagogiku na vysoké škole v Praze. Jejími sluníčky jsou její přítel a šestiletý syn.

Markéta Bowe se významně zasloužila o založení Domova Sue Ryder v Čechách – po celém světě proslulé instituce pro válečné veterány, občany, kteří přežili holocaust, občany s postižením. Pracuje zde ve funkci vedoucí zdravotních a sociálních služeb a zástupkyně ředitele. Vzdělává se celý život, přičemž si cíleně prohlubuje specializaci na geriatrii, paliativní péči, organizaci a řízení. Nakonec vystudovala 1. lékařskou fakultu, obor ošetřovatelství. Plynně hovoří anglicky, účastní se zahraničních stáží, přednáší, publikuje. Pravidelně se účastní studijních seminářů s problematikou zdravotně sociální péče na Oxfordské univerzitě i v jiných institucích. Je krátce vdaná a mezi koníčky podle jejích slov patří s nadsázkou „kavárenské povalečství“, vážná hudba a chůze po útesech nad mořem v Anglii.

Anna Kubicová začínala jako dětská sestra v nemocnici v Jeseníku, poté si rozšířila kvalifikaci na ženskou sestru a pár let po revoluci to zkusila jako soukromá porodní asistentka a ženská sestra. Kromě praxe tak získala i kondičku – její cesty za rodičkami a mladými matkami byly spojené s pochodem po horách, v zimě často zasypanými sněhem. Zvykla si na hrbolaté cesty, a tak jako další působiště zvolila náročnou práci ve Výchovném ústavu v Žulové. Pečuje o drogově závislou mládež a ty, jimž byla soudem nařízena ústavní výchova. Na dlouhém seznamu vzdělávacích aktivit je patrný nejprve zájem o problematiku těhotných, později o psychiatrii, psychologii, rehabilitaci a relaxaci ve vztahu k mládeži.

Paní Kubicouvou navrhla do soutěže její dcera. Moc hezky o ní napsala a tak jen malý úryvek z dopisu: „Maminka si nominaci do soutěže zaslouží především za zlaté srdíčko, za podanou ruku v nouzi…“

Kategorie nemocniční péče

Hana Eliášová je, dalo by se říct, sestrou duší. Dnes je již v důchodu, ale stále pracuje. Do knihovny o obci Žehuň, kde působí jako knihovnice, chodí sousedé nejen pro knihy, ale i pro zdravotnické rady a porady. Paní Eliášová má neoficiální ústní dohodu s obvodní lékařkou -a tak lidem v okolí, kteří potřebují kontrolovat krevní tlak, převázat drobnější poranění, aplikovat některé injekce a cesta k lékaři je pro ně náročná, tyto služby zdarma poskytuje. Ale nejen v knihovně… i ve službě je prakticky stále. Ve svém životopise říká: „V obci, kde není trvale lékař, lidé vědí, že u nás mohou kdykoliv a v kteroukoliv dobu zazvonit a když je to možné, pomohu.“ V roce 2003 pohotovým zásahem zachránila tonoucího epileptika, který spadl do bazénu. Za to byla nominována do soutěže hlavní sestrou z Lázní Poděbrady, pracoviště, které bylo jejím posledním před důchodem. Hana Eliášová má dvě dcery a obě se v mámě shlédly – první vystudovala rehabilitaci a pracuje v oboru, druhá medicínu a je uroložkou v nemocnici.

Jiřina Málková působí ve zdravotnictví 41 let. Začínala jako dětská sestra, poté po 17 letech ve funkci vrchní sestry Ústavu klinické fyziologie zakotvila ve stejné funkci v LDN při fakultní nemocnici Motol. Veškeré její příspěvky k práci pracoviště se dají shrnout do jedné věty: stala se ústřední postavou podporující nadstandardní přístup k pacientům. Založila ošetřovatelskou dokumentaci, fungující systém primárních sester, zahájila každodenní spolupráci s dobrovolníky, které neustále podporuje, účastní se na projektech o komunikaci, kde například prosazovala metodu videotréninku interakcí, projektech zaměřených na snížení rizik pádů pacientů a výskyt dekubitů. Jiřina Málková vystupuje na odborných konferencích a publikuje v odborném tisku. Má tři dcery a … velikou radost – vnučku.

Eva Bystřická dnes pracuje jako vrchní sestra hematoonkologického oddělení Fakultní nemocnice Plzeň. Dosáhla bakalářského stupně vzdělání na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem v oboru Ekonomika a řízení zdravotnictví a ošetřovatelský management. Ve zdravotnictví pracuje už 26 let. Nominována je nejen pro osobní a pracovní vlastnosti a schopnosti, které jsou mimořádné, ale i pro práci, kterou vykonává navíc. Tak například intenzívně spolupracuje s Registrem dárců kostní dřeně, je členkou sesterského EBMT – Nurses Group, členkou výboru hematologické společnosti České lékařské společnosti, kde zastupuje sestry, dál pracuje v redakční radě časopisu Onkologická péče. Publikuje – napočítali jsme 28 odborných článků, z nichž některé i v zahraničních časopisech

Ohodnoťte tento článek!