Polohování -prevence i léčba

Polohování zabraňuje tlaku na prominující místa, tím je zajištěno dostatečné prokrvení a okysličení podkožních tkání. Slouží jako prevence nebo usnadnění léčby dekubitů. Poloha pacienta na lůžku, v křesle nebo na vozíku se mění v pravidelných intervalech a podle daných pravidel.

SUMMARY

Positioning prevents the pressure on the prominent places by which it provides for satisfactory perfusion and oxygenation of the subcutaneous tissues. The positioning helps prevention and easier treatment of pressure ulcers. The position of the patient in bed, a chair or a wheelchair is changed in regular intervals and according to set standards.

Polohování není jen prevence dekubitů, ale má významný podíl na léčbě a fungování organismu jako celku. Při polohování nejčastěji využíváme polohu na bocích a na zádech, ale lze polohovat i na břicho. Intervaly mezi jednotlivými změnami poloh závisejí na závažnosti stavu pacienta. Musí být tím častější, čím je riziko vzniku dekubitů vyšší. Pravidelnost nám usnadňuje přesný časový plán polohování, nejlépe po dvou hodinách ve dne i v noci a použití polohovacích pomůcek.

Rizikové faktory pro vznik dekubitů

Tlak těla je soustředěn zejména na tzv. tlakových bodech a oblastech. Mezi tlakovým bodem a podložkou dochází ke stlačení kapilár a zabraňuje prokrvení tkáně. Tím dochází k její nekrotizaci. K rozvoji poškození tkání dochází průměrně za jednu až šest hodin trvale působícího tlaku. Riziko vzniku proleženin je přímo úměrné hmotnosti těla pacienta.

Odolnost organismu na tlak ovlivňují:

* odolnost tkání – nejméně odolná je tuková tkáň, pak svalová, nejsilnější je vrstva kůže, * stav tkání – anemie s následnou hypoxií tkání, poruchy metabolismu v buňkách, otoky, dehydratace, cukrovka, jaterní onemocnění, periferní cévní onemocnění apod., * stav řídících systémů – poruchy mozkové činnosti, CMP, neurosvalová onemocnění, duševní choroby a další,* úrazy míchy a mozku – nejchoulostivější jsou tkáně u čerstvých úrazů, například v období míšního šoku je nutné polohovat po 30 minutách.

Vnější podmínky působící na vznik dekubitů:

* mechanické vlivy (střižní síly a tření) – v polosedě trup klouže po podložce a vznikají mikrotraumata pokožky, časté nárazy na podložku (při křečích) a nerovnost podložky, * chemické vlivy (inkontinence) – působením moči a stolice se narušují povrchové vrstvy kůže, tato kožní bariéra se stává méně odolnou proti infekci; dalším rizikovým faktorem je zvýšené pocení v letních měsících nebo při horečnatých stavech, * infekce.

Typy polohování

Antalgické polohování Poloha, kterou pacient zaujímá v akutním stadiu ke snížení bolesti. Tato poloha většinou není fyziologická a delší přetrvávání v této poloze by znamenalo vývoj sekundárních změn na pohybovém aparátu. Například při podkládání pahýlu DK se vytvoří flekční kontraktura v kyčelním kloubu a nastanou obtíže při chůzi s protézou.

Preventivní polohování Jde o funkční polohování pro prevenci například špatného postavení v kloubech nebo svalového zkrácení. Kloub je většinou ve středním postavení, pouzdro kloubní je stejnoměrně napjato a vzniká nejméně škod na měkkých tkáních.

Korekční až hyperkorekční polohování Volíme je tam, kde přetrvává omezený pohyb, zkrácení svalů nebo deformita. Upravujeme tím nefyziologické postavení.

Polohy

Vleže na zádech: odlehčuje a uvolňuje hrudní koš, záda a pánev, lehká flexe horních končetin, extendované dolní končetiny, podloženy pod patou a v kolenou v mírné semiflexi.

Vleže na boku: odlehčuje záda, úhel mezi podložkou a zády by měl být 90°, HKK flektovány v loktech, hlava rovně, v prodloužení osy páteře, pokrčení v kyčelních a kolenních kloubech.

30° šikmá poloha: odlehčuje gluteální a sakrální oblast, podsunutím dvou podložek z boku dosáhneme sklonu 30° mezi zády a podložkou, poloha je správná, když nelze vsunout dlaň pod boky a kříž nemocného. 135° šikmá poloha: používá se při ošetření dekubitů zad, pacienta uložíme na velkou podložku, kterou dáme pod hrudník, malou podložku pod hlavu, daný stupeň svírají záda s podložkou.

Leh na břiše: pro odlehčení zad, prodýchání zadních částí plic a zlepšení peristaltiky.

Výjimečná poloha se zvýšenýma nohama: pro zlepšení zpětného žilního návratu, proti edémům dolních končetin, při velkém zahlenění podporuje posun sputa do horních partií plic, a po změně polohy ulehčuje odkašlání.

Sezení v křesle: pacient sedí vzpřímeně na měkké podložce a za zády má polštář, pro podporu rovnováhy můžeme využít oporu pod horní končetiny deskou nočního stolku.

Léčebné, korekční až hyperkorekční polohování

Volíme je tam, kde přetrvává omezený pohyb, zkrácení svalů nebo deformita. Upravujeme tím nefyziologické postavení.

Základní léčebná poloha: vleže na zádech, DKK v základní ose, lehká flexe v kolenou, HKK podél těla v supinačním postavení, podložené lokty. Polohování kyčlí a ramen: dbáme na zachování směru vpřed, kdy noha je mírně stočena dovnitř a paže směrem ven. Polohování paží: tzv. do svícnu usnadňuje dýchání, zajišťuje správný rozvoj hrudníku a funkce bránice, udržuje zevní rotace v ramenou a aktivuje mezilopatkové svaly. Polohování při CMP: vyhýbáme se silným stimulům (bedničky, obvazy), obnovujeme funkční síly motorickou činností, přistupujeme vždy z postižené strany, dbáme na správnou polohu stolku, dodržujeme správnou manipulaci s pacientem.

Pokud polohujeme pacienta nesprávně, jsou nejčastějšími projevy: ztuhlost, omezení rozsahu pohybu, omezení svalové reakce. Cílem polohování je udržet tzv. funkční polohy a prevence spasticity. Při polohování nám pomáhají kompenzační pomůcky, které ulehčují manipulaci, navozují a udržují správnou pozici segmentu.


Mgr. Magdalena Smílková, Naďa Drahorádová, Lenka Zítková, Helena Plachá, oddělení rehabilitace a revmatologie Nemocnice Na Homolce, Praha (magdalena.smilkova@homolka.cz)

Ohodnoťte tento článek!