Sestra roku 2005 má své vítězky

Dvanáct finalistek se představilo na pódiu a nikdo netušil, jak porota na svém uzavřeném jednání rozhodne. A když zazněla tři vybraná jména, vrhli se k vítězkám novináři a fotoreportéři jako k opravdovým hvězdám.

MIROSLAVA SKALOVÁ, SESTRA V NEMOCNIČNÍ A AMBULANTNÍ PÉČI

Miroslava Skalová začínala v nemocnici, dnes se však pohybuje v oblacích. Je dobrodruh? „Možná by se to tak dalo říct,“ připouští. „Asi tam i trochu té touhy po dobrodružství bude, ale hlavně jsem chtěla vyzkoušet něco jiného, lákala mě terénní péče a první pomoc.“ Sestra Skalová má za sebou dvě zahraniční mise a přiznat strach se nestydí: „Myslím si, že ho každý v koutku duše má. Přece jen jsem jela do cizího prostředí, a i když se říká, že teď už to je mírová mise, přesto tam klid zbraní tak docela není.“ A jaké pocity prožívá na letecké záchrance? „Přemýšlím nad tím, kam letíme, k čemu, kolik lidí tam bude a co všechno si připravit. Každý zásah je odlišný, je to jiný terén, jiní pacienti. I já jsem ale jen člověk, a tak ve mně každá nehoda něco zanechá a asi si díky tomu víc vážím života.“

HELENA FEJKUSOVÁ, SESTRA V SOCIÁLNÍ PÉČI

Helena Fejkusová byla představena spolu se zlatým retrívrem, věnuje se totiž také canisterapii. „Řídím projekt osobní asistence čili mám na starosti péči o handicapované v domácím prostředí. Canisterapie je vlastně terapie pro handicapované v ústavních zařízeních, kdy navštěvujeme jak seniory třeba v domovech důchodců, tak i děti v dětských domovech.“ Ocenění Sestra roku si paní Fejkusová váží z mnoha důvodů: „Je to pro mne nesmírné obohacení v duševním smyslu, ale já vlastně reprezentuji společnost Podané ruce, projekt osobní asistence, a i tady nám to ocenění pomůže. Neziskové organizace musejí neustále shánět peníze, a to, že je Sestra roku prestižní záležitostí, je skvělé. A pro mne osobně? Já asi dnes neusnu štěstím, je to ocenění mé práce. Samozřejmě ale budu pracovat dál.“

JANA WOLFFOVÁ, SESTRA VE VÝZKUMU A VZDĚLÁVÁNÍ

Jana Wolff ová je vrchní sestrou na oddělení dětské resuscitace ve Fakultní nemocnici v Ostravě-Porubě. Jak sama říká: „Myslím, že je nesmírné množství velmi šikovných sestřiček, o kterých se zde nemluví, ale jistě si ocenění nesmírně vážím, jen mi to zatím nedochází.“ Hned však zdůrazňuje, že „nejdůležitější je, aby se ošetřovatelství ubíralo cestou lidskosti a profesionality“. „Teplé slovo skloubené s klinickou medicínou a profesionalitou dělají divy, urychlují uzdravení a návraty do života. Vezměte si, že přecházíme na model, který byl kdysi běžný. Nemoc nebývá pouze orgánovou poruchou, ale většinou začíná v dušičce. Věřím, že i moderní technika propojená s přirozeným lidským přístupem může lépe uzdravovat,“ říká.

Ohodnoťte tento článek!